2 As 117/2016 — Nejvyšší správní soud

9 A 55/2022- 55 - text 8 9A 55/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Naděždy Řehákové a soudkyň JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci žalobce: J. V., narozený X bytem X zastoupený advokátem JUDr. Vladimírem Jaškem, Ph.D., LL.M. sídlem Pařížská 67/11, 110 0 Praha 1 – Josefov proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, IČO 66003008 sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1 – Nové město o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 6. 2022, č. j. MD-19791/2022-160/3, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy (dále jen „Magistrát“), odboru dopravněsprávních činností (dále jen „Odbor“), ze dne 21. 4. 2022, č. j. MHMP 699178/2022 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), které žalobce rovněž navrhl zrušit. II. Prvostupňové rozhodnutí Magistrátu o obnově řízení 2. Prvostupňovým rozhodnutím rozhodl Magistrát z moci úřední v souladu s ustanovením § 100 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), o obnově řízení ve věci žádosti žalobce ze dne 6. 10. 2020 o vrácení řidičského oprávnění žalobce pozbytého v důsledku dosažení 12 bodů, o níž byl rozhodnuto rozhodnutím Magistrátu hl. m. Prahy dne 13. 10. 2020 tak, že řidičské oprávnění mu bylo vráceno. 3. Obnova řízení byla zřízena z důvodu podle § 100 odst. 1 písm. a) téhož zákona a pro veřejný zájem na novém řízení. 4. Z rozhodnutí je zřejmé, že odbor dopravněsprávních agend Magistrátu hl. m. Prahy vedl řízení o vrácení řidičského oprávnění na žádost žalobce. Žalobce řidičské oprávnění pozbyl v důsledku dosažení 12 bodů. Žalobce k žádosti doložil záznam o zkouškách odborné způsobilosti složených u Městského úřadu Varnsdorf, posudek u výsledku dopravně-psychologického vyšetření a posudek o zdravotní způsobilosti. Magistrát o žádosti rozhodl dne 13. 10. 2020 tak, že žalobci vrátil řidičské oprávnění skupin AM, A1, A2, A, B1 a B v souladu s ustanoveními § 102 a § 123d zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „silniční zákon“). 5. Dne 18. 2. 2022 obdržel Magistrát podnět Krajského ředitelství Ústeckého kraje, územního odboru Děčín, oddělení hospodářské kriminality (dále jen „policejní orgán“), ze kterého vyplývá, že doklad o odborné způsobilosti byl získán v rozporu se zákonem, když dílčí část zkoušky žalobce nevykonal samostatně. Tuto skutečnost policejní orgán zjistil v rámci odhalování trestné činnosti zkušebních komisařů a společně s podnětem předal Odboru Magistrátu i kamerový záznam zachycující zkoušku žalobce, při které k němu přistoupil zkušební komisař a opakovaně rukou ukazoval na části obrazovky počítače, na kterém žalobce zkoušku vykonával. 6. Odbor dospěl k závěru, že odborná způsobilost byla získána v rozporu se zákonem a že je dán veřejný zájem na tom, aby byl vadný stav napraven, a zahájil proto řízení o nařízení obnovy řízení. 7. Žalobce ve svém vyjádření s obnovou řízení nesouhlasil s tím, že pro povolení obnovy řízení zde nejsou žádné nové skutečnosti či důkazy, které správní řád povoluje, a že nebylo prokázáno, že by zkouška proběhla v rozporu se zákonem. Uvedl, že nikdo nebyl odsouzen pro trestný čin, a že ve výslechu v rámci trestního řízení sám uvedl, že mu nikdo neradil. Stran kamerového záznamu žalobce podotkl, že není patrné, kdo a na základě jakého povolení jej pořídil, a zda tak učinil v souladu s ustanovením § 158d zákona č. 141/1961, trestního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“). K výkladu kamerového záznamu uvedl, že závěr o podvádění při zkoušce z něj lze vyvodit pouze za použití fantazie, a není zcela zřejmý. Komisaři podle žalobce mohou nahlížet do probíhajících testů čistě ze zvědavosti. 8. Magistrát připustil, že zkušební komisaři mají právo na kontrolu průběhu zkoušky, nicméně nemají důvod přistupovat k osobám skládajícím zkoušky před jejich ukončením a bez výzvy. Citoval i z výslechu žalobce, kde ten uvedl, že si nepamatuje, že by k němu při testu kdokoli přistupoval, a že po ukončení test odevzdal na katedru. Magistrát upozornil, že přistoupení komisaře dokládá kamerový záznam, a že příslušný test je vyhodnocován elektronicky počítačem, tudíž ho nelze „odevzdat na katedru“. Výsledek jakéhokoli trestního řízení je podle Magistrátu pro toto řízení irelevantní. O zákonnosti pořízení kamerového záznamu nemá Magistrát rovněž pochyb, když postup popsal policejní orgán v podnětu. V této otázce se odkázal na zásadu, že Policii ČR se zásadně důvěřuje, neboť platí za nestranného svědka události, pokud není prokázán opak, což se v nyní projednávané věci nestalo. Proto Magistrát rozhodl dne 21. 4. 2022 o obnově řízení. III. Odvolání žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí 9. Dne 10. 5. 2022 brojil žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí odvoláním, v němž Odboru Magistrátu znovu vytkl, že nezkoumal zákonnost pořízení kamerového záznamu, tedy zda bylo příslušné povolení státního zástupce vůbec vydáno, a že si od policejního orgánu nevyžádal protokol o jeho pořízení. Opět argumentoval i ustanovením § 158d trestního řádu, který protokol pro použití důkazu vyžaduje, a uzavřel, že z toho důvodu nelze vůbec záznam jako důkaz použít a prvostupňové rozhodnutí je proto nezákonné. Navíc podle žalobce záznam zachycuje pouze to, že k němu při konání zkoušky zkušební komisař „přistupuje a prohlíží se (sic!) jeho test“, a že z něj není patrná výměna gest, jak je uvedeno v prvostupňovém rozhodnutí. V závěru žalobce podotkl, že komisaře k sobě nikterak nepřivolal, za jeho přistoupení proto nenese odpovědnost. Ze všech těchto důvodů žalobce v odvolání navrhl zrušení prvostupňového rozhodnutí a zastavení řízení, popřípadě vrácení věci k novému projednání. IV. Rozhodnutí Ministerstva dopravy (napadené rozhodnutí) 10. V napadeném rozhodnutí žalovaný předně reagoval i na argumentaci žalobce v jeho vyjádření, které předcházelo vydání prvostupňového rozhodnutí. Žalovaný upozornil, že předmětem řízení není trestná činnost zkušebních komisařů, tudíž Magistrát nebyl povinen vyčkávat na rozsudek v těchto věcech a měl dostatek důkazů k prokázání podvádění žalobce u zkoušky. Za tyto dostatečně důkazy žalovaný označil podnět policejního orgánu a kamerový záznam ze zkoušky. 11. Stran dostatečnosti a zákonnosti důkazů žalovaný odkázal na ustanovení § 3 a § 51 odst. 1 správního řádu a rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále také „NSS“), č. j. 8 As 29/2015-40, podle kterého platí, že „Potřebný rozsah podkladů pro vydání rozhodnutí ale vždy záleží na konkrétních okolnostech dané věci. Rozhodující je, aby správní orgán zjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 3 správního řádu; srov. též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 8. 2013, čj. 1 As 45/2013 – 37, nebo ze dne 28. 2. 2013, čj. 5 As 64/2011 – 66). I„zásadu materiální pravdy a zásadu vyšetřovací v rámci správního řízení, je třeba vykládat s ohledem na požadavek procesní ekonomie, přičemž řízení by mělo být vedeno co nejúčelněji, nejrychleji a nejlevněji“ (rozsudky čj. 1 As 45/2013 – 37 a čj. 5 As 64/2011 – 66, podle Jemelka, L., Pondělíčková, K., Bohadlo, D.: Správní řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 18)“. Zmíněný postup Magistrát aplikoval a konstatoval, že není nutné provádět další důkazy, neboť byl zjištěn skutečný stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a dle § 52 odst. 4 správního řádu není správní orgán vázán návrhy účastníků, když ty mu přijdou nadbytečné a nevnesly by do věci žádné nové poznatky. 12. K zákonnosti důkazu kamerovým záznamem žalovaný uvedl, že policejní orgán sdělil okolnosti jeho pořízení, včetně povolení státním zástupcem, a že povolení ani protokol nemusel ověřovat, jelikož o pravdivosti tohoto sdělení neměl pochybnosti, a k tomu se odkázal na rozsudek NSS ze dne 20. 7. 2017, č. j. 1 As 114/2017-26, podle kterého je takový úřední záznam dostatečným důkazem. 13. K absenci protokolu podle trestního řádu žalovaný zdůraznil, že je zde vedeno řízení správní a nikoli trestní. Odkázal na judikaturu jak NSS, tak i Nejvyššího soudu, které se dříve zabývaly právě podváděním u zkoušek odborné způsobilosti, a konkrétně ve věcech týkajících se řidičského oprávnění zdůraznily veřejný zájem na tom, aby osoby nesplňující podmínky pro jeho držení neohrožovaly svou neznalostí ostatní účastníky silničního provozu. 14. Jelikož se prokázalo, že předložený doklad o absolvování zkoušky odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel je nepravdivý, byl dán důvod k provedení obnovy řízení a prvostupňový orgán rozhodl v souladu se zákonem. V závěru žalovaný zmínil i zásadu ex iniuria ius non oritur. V. Žaloba 15. V žalobě doručené Mě