7 Afs 116/2009 — Nejvyšší správní soud

9 A 76/2020- 75 - text 25 9A 76/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň Mgr. Ing. Silvie Svobodové a JUDr. Naděždy Řehákové v právní věci žalobkyně: mondeco s.r.o., IČO: 28158954 sídlem Hlávkova 1338, 334 01 Přeštice zastoupená advokátem JUDr. Richardem Wagnerem sídlem Klimentská 1216/46, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, IČO: 00164801 sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 4. 2020, č. j. MZP/2020/520/347, sp. zn. ZN/MZP/2020/520/108, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 29. 4. 2020, č. j. MZP/2020/520/347, sp. zn. ZN/MZP/2020/520/108 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 15 342 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně JUDr. Richarda Wagnera, advokáta. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 13. 7. 2020 u Městského soudu v Praze (dále jen „soud“) domáhala přezkumu a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 4. 2020, č. j. MZP/2020/520/347, sp. zn. ZN/MZP/2020/520/108 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Plzeň (dále jen „ČIŽP“) ze dne 6. 1. 2020, č. j. ČIŽP/43/2019/5366, sp. zn. ZN/ČIŽP/43/60221/2017 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobkyni v souladu s § 41 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o přestupcích“) uložena pokuta dle § 66 odst. 8 písm. e) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 45/2019 Sb. (dále jen „zákon o odpadech“) ve výši 490 000 Kč. Žalobkyně byla provozovatelkou zařízení ke sběru, výkupu a využívání odpadů provozovaného na základě Rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje ze dne 25. 8. 2016, č. j. ŽP/12579/16, sp. zn.: ZN/3180/ŽP/16, kterým jí byl udělen souhlas k provozování zařízení ke sběru, výkupu a využívání odpadů – zařízení k úpravě odpadů (dále jen „povolení“), umístěného na adrese Husova 380, Přeštice (pozemek st. p. č. 922 v k. ú. Přeštice) – kódy využívání odpadů R3 a R12 dle přílohy č. 3 k zákonu o odpadech, identifikační číslo zařízení CZP01081 a s provozním řádem tohoto zařízení (dále jen „zařízení“). Jako provozovatelka zařízení byla žalobkyně shledána vinnou a) tím, že nezařadila v období od 4. 5. 2017 do 3. 11. 2017 celkem 894,98 t odpadu kat. č. 191204 Plasty a kaučuk podle jeho druhu. Žalobkyně, aniž by tento odpad v zařízení zpracovala, změnila jeho katalogové číslo z odpadu kat. č. 191204 Plasty a kaučuk na odpad kat. č. 191212 Jiné odpady (včetně směsí materiálů) z mechanické úpravy odpadu neuvedené pod číslem 191211 a pod tímto katalogovým číslem ho předávala do zařízení k energetickému využití odpadů. Tímto jednáním porušila povinnost stanovenou v § 18 odst. 1 písm. a) zákona o odpadech, spáchala tak přestupek podle § 66 odst. 3 písm. a) zákona o odpadech [dále jen „výrok a)“]. b) tím, že provedla nedovolenou přeshraniční přepravu odpadů definovanou v Nařízení evropského parlamentu a rady (ES) č. 1013/2006 o přepravě odpadů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Nařízení“) v článku 2 odst. 35 písm. g) bodu iii) uskutečnění přepravy způsobem, který nebyl výslovně uveden v dokumentu podle Přílohy č. VII). V období od 4. 7. 2016 do 9. 10. 2017 dovezla ze zahraničí 25 360,09 t odpadů různých katalogových čísel v rozporu s doklady doprovázejícími tyto odpady dle přílohy č. VII nařízení) (dále jen „doklad č. VII“). V kolonce č. 7 a č. 14 této přílohy bylo uvedeno zařízení žalobkyně, ve skutečnosti však tyto odpady nikdy nebyly do zařízení přijaty a v zařízení využity, ale byly předány dalším oprávněným osobám do jejich zařízení, mj. do zařízení ke sběru a výkupu odpadů či do zařízení k energetickému využití odpadů (spaloven). Žalobkyně tak spáchala přestupek podle ustanovení § 66 odst. 4 písm. g) zákona o odpadech [dále jen „výrok b)“]. II. Napadené rozhodnutí 3. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně dne 20. 1. 2020 blanketní odvolání, které následně doplnila podáním ze dne 5. 2. 2020 (dále jen „doplnění odvolání“). Žalobkyně napadala rozhodnutí ČIŽP v celém rozsahu, neboť měla za to, že je zjevně nesprávné a rozporuplné s právními předpisy. 4. První okruh odvolacích námitek (odvolací námitky 1-4) se vztahoval ke skutkovým větám výroku rozhodnutí. Žalobkyně v odvolání, první odvolací námitkou, vyjádřila nesouhlas s vymezením časového období, v němž mělo docházet k páchání přestupku uvedeného ve výroku b). Toto období počínalo 4. 7. 2016, kdy ČIŽP požádala o zaslání záznamu o provozu nákladního vozidla, které mělo odpad přepravovat. Žalobkyně považuje časové rozmezí spáchání údajného protiprávního činu ohraničované tím, kdy byl konkrétní procesní úkon učiněn, za nestandartní. 5. Druhou odvolací námitkou žalobkyně nesouhlasila se způsobem určení hmotnosti odpadu, který měl být ze zahraničí dovezen. ČIŽP jej dle žalobkyně stanovila pouze odhadem na základě průměrných hodnot, kdy ani nedošlo k odečtení hmotnosti vozidel, proto byla porušena zásada spjatá s přestupkovým řízením – zásada in dubio pro reo. 6. Třetí odvolací námitkou žalobkyně namítala, že z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí je toliko zřejmé, že nedovolená přeshraniční přeprava odpadu proběhla dne 10. 5. 2016, nicméně o dalších nedovolených přepravách z výrokem vymezeného časového období není v rámci odůvodnění jediná relevantní zmínka. Rovněž není zřejmé, jak ČIŽP dospěla k závěru, že všechny přeshraniční přepravy odpadu, které se v těchto obdobích uskutečnily, byly nedovolené. 7. Čtvrtá odvolací námitka se vztahovala k výroku a) a ke stanovení hmotnosti nesprávně zařazeného odpadu. Žalobkyně uvedla, že zásilek s nesprávně zařazeným odpadem bylo 37, ačkoliv v rozhodnutí ČIŽP je uvedeno 38. Zároveň žalobkyně namítala nepřezkoumatelnost rozhodnutí, neboť u jednotlivých těchto zásilek nebylo uvedeno množství odpadu, který měl být takto dopraven. 8. Druhý okruh odvolacích námitek (námitky 5-6) se vztahuje k právnímu posouzení výroku b). Pátou odvolací námitkou nesouhlasila žalobkyně s tím, že provedla nedovolenou přeshraniční přepravu odpadu, z důvodu rozporu s doklady odpad provázejícími dle Nařízení – doklad č. VII. ČIŽP nevzala v potaz kolonku č. 8 určenou k uvedení způsobu využití odpadu, načež navazuje Směrnice Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 98/2008 ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a zrušení některých směrnic (dále jen „Směrnice“), kde v Příloze II jsou konkrétně jmenovány jednotlivé způsoby využití, a to – mimo jiné – také způsob označený jako R12, tj. úprava odpadů před využitím některým ze způsobů uvedených pod označením R1 až R 11, k čemuž dále v poznámce pod čarou je uvedeno následující: „Pokud není k dispozici jiný vhodný kód R, může tento postup zahrnovat předběžné činnosti předcházející využití, včetně předzpracování, jako například demontáž, třídění, rozmělňování, lisování, peletizace, sušení, drcení, kondicionování, přebalení, oddělování, míšení nebo směšování, před použitím některého ze způsobů označených R1 až R11“. V této souvislosti žalobkyně poukazovala na nesprávný český překlad směrnice, neboť v jiných jazykových verzích se neuvádí nic o úpravě odpadu před využitím nebo předúpravě. Žalobkyně odpad nedovážela za účelem, aby jej ve svém zařízení sama zpracovala, ale dovážela jej do České republiky s úmyslem zde s ním dále zacházet za účelem dosažení zisku od jiných subjektů, povolaných k nakládání s odpadem, kterým dopravený materiál dodá za finanční protiplnění. Žalobkyni bylo uděleno povolení k využívání odpadu v jejím zařízení způsobem uvedeným pod R3 nebo R12 dle přílohy č. 3 k zákonu o odpadech a žalobkyně k tomuto uvádí, že nemůže nést následky za nedostatky v legislativě. 9. Šestou odvolací námitkou upozornila žalobkyně na nepřesnost prvostupňového rozhodnutí, které uvádí, že „k přejímce odpadů slouží dle bodu 3.1 provozního řádu zařízení pouze hala“ ačkoliv bod 3. 1 provozního řádu popisuje pouze technické vybavení zařízení žalobkyně. 10. Žalobkyně sedmou odvolací námitkou poukazovala na absenci závazného návodu, který by určoval postup vyplnění dokladu č. VII. Uvedla, že si je vědoma názoru, který v této věci vyslovil žalovaný ke způsobu vyplňování dotčeného dokladu, nicméně nikde není uvedeno, že tak, jak jej vyplnila žalobkyně, to být nemůže, proto zůstávala přesvědčena, že se v jejím případě o nedovolenou přepravu nejednalo, když se nejednalo o nakládání, které by právní předpisy nepřipouštěly, a zároveň byl průvodní doklad řádně vystaven, když z něj bylo patrné, jak bude s odpadem naloženo. 11. Odvolací námitka o