8 Ads 194/2019 — Nejvyšší správní soud

11 Ad 6/2023- 40 - text 7 11 Ad 6/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha, soudce Mgr. Marka Zimy a soudkyně JUDr. Jitky Hroudové ve věci žalobce: P. V. bytem X zastoupený advokátem JUDr. Janem Burešem, Ph.D. sídlem Václavské náměstí 807/64, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministr vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 4. 2023, čj. MV-47052-5/SO-2023 takto: I. Žaloba se zamítá II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení žalovaného ve věcech služebního poměru (dále jen „služební funkcionář“) ze dne 3. 2. 2023, čj. OSZ-150158-7/D-Jš-2023. Tímto rozhodnutím služební funkcionář rozhodl ve věci žalobcova služebního poměru tak, že podle § 162 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „zákon o služebním poměru“), jeho nárok na výplatu výsluhového příspěvku zanikl dnem 5. 8. 2016. II. Obsah správního spisu 2. Ze správního spisu vyplývá, že byl žalobce dne 4. 8. 2016 propuštěn ze služebního poměru na základě předchozího kázeňského rozhodnutí. Žalobce následně požádal o výsluhový příspěvek, který mu byl přiznán rozhodnutím služebního funkcionáře ze dne 6. 10. 2016, čj. OSZ-150158/Z-Že-2016, zpětně od 5. 8. 2016. 3. Žalobce napadl výše zmíněné kázeňské rozhodnutí žalobou u Krajského soudu v Ostravě, který ho rozsudkem ze dne 11. 5. 2021, čj. 65 Ad 8/2020-75, zrušil a věc byla vrácena k novému projednání. Následně dne 29. 11. 2021 došlo ke zrušení prvostupňového kázeňského rozhodnutí a řízení ve věcech kázeňských bylo zastaveno. 4. Dne 26. 10. 2022 došlo k zastavení řízení o propuštění žalobce podle § 179 zákona o služebním poměru a dne 30. 11. 2022 byla výplata výsluhového příspěvku zastavena. Na žalobce je tak nahlíženo, jako by jeho služební poměr neskončil a nárok na výplatu výsluhového příspěvku ve smyslu § 162 odst. 1, resp. § 157 zákona o služebním poměru, nikdy nevznikl. 5. Dne 3. 2. 2023 vydal služební funkcionář prvostupňové rozhodnutí, v jehož odůvodnění uvedl, že s ohledem na skutečnost, že služební poměr nadále trvá, žalobce nesplňuje podmínky nároku na výplatu výsluhového příspěvku podle § 162 odst. 1 zákona o služebním poměru a jeho výplata byla zastavena dnem 30. 11. 2022. 6. Proti rozhodnutí podal žalobce odvolání, které bylo zamítnuto napadeným rozhodnutím. Žalovaný uvedl, že prvostupňové rozhodnutí reaguje na situaci, kdy v důsledku usnesení o zastavení řízení o propuštění došlo k „obživnutí“ služebního poměru žalobce. Služební funkcionář postupoval správně, když konstatoval, že nárok žalobce na výplatu příspěvku dnem 5. 8. 2016 zanikl. Není totiž možné, aby byl žalobci na základě pravomocného rozhodnutí o přiznání výsluhového příspěvku vyplácen výsluhový příspěvek, a současně by mu na základě usnesení o zastavení řízení o propuštění náležel služební příjem. Rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem a není nicotné. III. Obsah žaloby 7. Žalobce považuje napadené, resp. prvostupňové rozhodnutí za nicotné a nezákonné v důsledku jeho nepřezkoumatelnosti, nesprávného skutkového a právního posouzení. 8. Žalobce namítá, že v jeho případě neměl být aplikován § 162 odst. 1 zákona o služebním poměru, které dopadá na případy, kdy bývalí příslušníci opětovně vstupují do služebního poměru, což není jeho případ. V žalobcově věci došlo k aplikaci § 44 zákona o služebním poměru, které zakotvuje, že pokud dojde ke zrušení rozhodnutí o skončení služebního poměru příslušníka, jeho služební poměr trvá se všemi nároky. Ve vztahu k aplikaci § 162 zákona o služebním poměru odůvodnění prvostupňového rozhodnutí ničeho neuvádí, a je tak nepřezkoumatelné pro nedostatek důkazů. Napadené rozhodnutí tuto vadu nezhojilo a ani zhojit nemohlo. 9. I pokud by se na žalobcův případ vztahoval § 162 zákona o služebním poměru, bylo by prvostupňové i napadené rozhodnutí nicotné, jelikož účinky předvídané tímto ustanovením nastávají přímo ex lege a není třeba vydávat dalších rozhodnutí. 10. Pokud by služební funkcionář zánik toliko akademicky konstatoval, pak by zřejmě žalobce dále proti prvostupňovému rozhodnutí nebrojil. Prvostupňové rozhodnutí však pouze nekonstatuje zánik nároku na výplatu výsluhového příspěvku, ale zpětně zasahuje v neprospěch žalobce do jeho práv nabytých v dobré víře z titulu pravomocného a vykonatelného, dosud nezrušeného rozhodnutí o přiznání výsluhového příspěvku. 11. Žalobce nikdy netvrdil, že by mu měl být vyplácen zároveň služební příjem a zároveň výsluhový příspěvek. Má však za to, že mu nárok na výplatu výsluhového příspěvku zanikl ex lege, prvostupňovým rozhodnutím vůbec nemělo být rozhodováno o zániku jeho nároku, nota bene za situace, kdy již k zániku došlo a výplata výsluhového příspěvku byla od listopadu 2022 zcela správně zastavena, a kdy se služební funkcionář i žalovaný snaží retrospektivně rušit po uplynutí všech myslitelných promlčecích a prekluzivních lhůt pravomocná a vykonatelná rozhodnutí. Tím je zasahováno do principu právní jistoty ve vztahu k právům žalobce nabytým v dobré víře. IV. Vyjádření žalovaného 12. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Rozhodnutí byla vydána v souladu s judikaturou i právními předpisy, na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu věci a v mezích správního uvážení. 13. Žalovaný nezpochybňuje, že na žalobce vzhledem k usnesení o zastavení řízení o propuštění dopadá § 44 zákona o služebním poměru, a že se v plném rozsahu obnovuje původní stav, který byl dán před rozhodnutím o propuštění. Toto ustanovení však nijak neřeší otázku výsluhového příspěvku bývalého příslušníka, který se opětovně stává příslušníkem majícím nárok na služební příjem. Ustanovení § 162 zákona o služebním poměru výslovně upravuje situaci, kdy příslušníkovi vznikne opětovně služební poměr; nárok na výplatu výsluhového příspěvku mu v takovém případě zaniká. Z uvedeného je zřejmé, že zákon o služebním poměru souběh služebního příjmu a výsluhového příspěvku nepředpokládá. 14. K námitce nicotnosti žalovaný odkázal na správní řád a uvedl, že nebyl shledán absolutní nedostatek věcné příslušnosti služebního funkcionáře k vydání rozhodnutí podle § 162 odst. 1 zákona o služebním poměru. Ve vztahu k námitce, že účinky tímto ustanovením nastávají ze zákona a není třeba vydávat samostatné rozhodnutí, žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále také „NSS“) ze dne 14. 3. 2017, čj. 4 As 238/2016-42. V. Posouzení věci soudem 15. Ve věci samé rozhodl soud bez nařízení jednání, s čímž obě strany výslovně souhlasily [§ 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)]. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.), jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti, a vycházel ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 16. Žalobu podala včas osoba k tomu oprávněná. 17. Žaloba není důvodná. 18. Podle § 44 zákona o služebním poměru platí, že dojde-li ke zrušení rozhodnutí o skončení služebního poměru příslušníka, jeho služební poměr trvá se všemi nároky. Toto ustanovení zavádí fikci trvání služebního poměru a plyne z něj, že v případě zrušení rozhodnutí o skončení služebního poměru je třeba navodit a zrekonstruovat stav, jaký by tu byl, kdyby zde ono rozhodnutí vůbec nebylo. Fikce trvání služebního poměru způsobí, že má příslušník nárok na služební příjem za dobu, po kterou nevykonával službu, ve výši odpovídající průměrnému služebnímu příjmu, ale i na změnu ve výši služebního příjmu například v důsledku změny tarifního stupně. Pokud došlo v době trvání překážky ve službě k organizačním změnám ohledně místa vykonávaného dotyčným příslušníkem, má nárok taktéž na převedení jiné služební místo (viz rozsudek NSS ze dne 28. 6. 2017, čj. 3 As 192/2016-61). 19. Podle § 162 odst. 1 zákona o služebním poměru platí, že při opětovném vzniku služebního poměru podle tohoto zákona zaniká příslušníkovi nárok na výplatu výsluhového příspěvku dnem, který předchází dni opětovného vzniku služebního poměru. Z ustanovení plyne, že nezaniká nárok na výsluhový příspěvek jako celek, ale zaniká nárok na jeho výplatu v přiznané výši. Skutečnost, že výsluhový příspěvek jako celek nezaniká, je třeba chápat tak, že při opětovném skončení služebního poměru není nutné, aby bývalý příslušník splnil veškeré předpoklady vyžadované zákonem pro přiznání výsluhového příspěvku jen ve vztahu k poslednímu služebnímu poměru, ale zohledňují se i doby trvání předchozích služebních poměrů, v opačném případě by nárok zanikal jako celek. 20. Předmětem nynějšího sporu je rozhodnutí, které bylo vydáno v době, kdy již nastoupila fikce podle § 44 zákona o služebním poměru o tom, že sl