6 As 39/2009 — Nejvyšší správní soud

14 A 156/2023- 45 - text 6 14 A 156/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Martina Lachmanna a soudců Martina Bobáka a Jana Ferfeckého ve věci žalobce: Jindřich Klust, IČO: 15024687 sídlem Doubravice ev. č. 12, 544 51 zastoupen advokátem Mgr. Zdeňkem Stránským sídlem náměstí Václava Hanky 828, 54401 Dvůr Králové nad Labem proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 4. 10. 2023, čj. MV-137818-3/SO-2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Hasičský záchranný sbor Královéhradeckého kraje (hasičský sbor) uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 76 odst. 1 písm. k) zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně (zákon o požární ochraně), a to rozhodnutím ze dne 15. 11. 2019, čj. HSHK‑1160‑42/2020. Přestupku se dopustil tím, že dne 26. 11. 2019 v době od 8:00 hod. do cca 9:40 hod. při opravě střechy zadního traktu budovy č. p. 40 na náměstí T. G. Masaryka ve Dvoře Králové nad Labem porušil povinnost danou § 6 odst. 1 písm. b) zákona o požární ochraně, neboť nedodržel podmínky požární bezpečnosti. Žalobce při natavování pásu lepenky v levém dolním rohu střešní konstrukce zadního traktu budovy č. p. 40 v místě nekompatibilního spoje v oblasti zaplechování působil plamenem hořáku intenzivně na výdřevu horní hrany zadní stěny hlavní budovy, což se následně stalo příčinou požáru. Hasičský sbor mu uložil správní trest ve formě pokuty ve výši 10 000 Kč, povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč a povinnost k náhradě majetkové škody ve výši 5 000 Kč poškozenému městu Dvůr Králové nad Labem. 2. Závěr o skutkovém stavu vyvodil hasičský sbor převážně z odborného vyjádření, které vylučovalo jinou příčinu vzniku požáru. Dále pak vycházel z ohledání místa, z něhož vyplynulo, že v místě vzniku požáru byl nataven pás, na kterém někdo pracoval krátce před vznikem požáru a který vykazoval znaky působení hořáku větší intenzity. Hasičský sbor také vyslechl svědky. 3. Ministerstvo vnitra, generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky (ministerstvo), toto rozhodnutí potvrdilo a zamítlo odvolání žalobce (rozhodnutí ze dne 4. 4. 2022, čj. MV-35232-14/PO-OLV-2022). Postup správních orgánů potvrdil Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 28. 2. 2023, čj. 30 Ad 10/2022-85. Kasační stížnost směřující proti tomuto zamítavému rozsudku Nejvyšší správní soud (NSS) zamítl rozsudkem ze dne 13. 7. 2023, čj. 2 As 112/2023-42. 4. Dne 4. 5. 2023 žalobce podal návrh na obnovu řízení dle § 100 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (správní řád). Navrhl vyslechnout nového svědka, pana V. L., který nebyl v době rozhodování známý. Tento svědek měl vidět osobu, která prováděla práce na sousedící střeše. Ministerstvo zamítlo návrh žalobce rozhodnutím ze dne 18. 7. 2023, čj. MV3523238/POOVL-2022 (prvostupňové rozhodnutí). Uvedlo, že navrhovaný svědek je sice novou a dříve neznámou skutečností, přesto se nejedná o skutečnost, která by mohla odůvodnit jiný výsledek řízení. V přestupkovém řízení hasičský sbor určil ohnisko vzniku požáru, a zároveň zjistil, že oprava střechy za použití hořáku byla jedinou možnou příčinou vzniku požáru. Návrh žadatele na povolení obnovy řízení považovalo za ryze účelový. Z návrhu nebylo rovněž patrné, kde se svědek měl nacházet a po jakou dobu střechu pozoroval a zároveň zda osobou, kterou měl na jiné střeše vidět, byl žalobce nebo někdo jiný. 5. Žalobce podal proti rozhodnutí ze dne 18. 7. 2023 rozklad, který ministr vnitra zamítl v záhlaví specifikovaným rozhodnutím (napadené rozhodnutí). Ztotožnil se také se závěry ministerstva. Nepřisvědčil námitce, že je nepřípustné, aby správní orgán porovnával důkazy z původního řízení s nově navrhovanými důkazy. II. Žaloba a vyjádření žalovaného 6. Žalobce podal žalobu, v níž zpochybnil závěry správních orgánů. Navrhovaný svědek je novým důkazem, který žalobce nemohl v původním řízení předložit. Zároveň se jedná o důkazní prostředek, který odůvodňuje změnu rozhodnutí ve prospěch žalobce, což žalovaný vyhodnotil nesprávně. Správní orgány v původním řízení nadto provedly jen nepřímé důkazy, zatímco výpověď svědka je přímým důkazem. Žalobce má za to, že změnou rozhodnutí nevznikne újma jiným účastníkům původního řízení, neboť nikdo z nich nenabyl rozhodnutím práva. Žalobce rovněž upozorňuje na chybnou záměnu označení zadní část střechy a zádní trakt budovy. Závěrem žalobce navrhuje, aby soud zrušil napadené rozhodnutí i rozhodnutí ministerstva. 7. Žalovaný ve vyjádření ze dne 2. 1. 2024 navrhl, aby soud žalobu zamítl. Připustil, že navrhovaný svědek je pro původní řízení neznámou skutečností. Nejedná se ale o skutečnost, která může odůvodnit odlišný výsledek řízení. Závěr přestupkového řízení podpořilo dostatečné množství důkazů. Zároveň je logické, že nově označené důkazy správní orgány porovnávají s těmi, které provedly v původním řízení o přestupku. Žalovaný rovněž odmítl námitky, které směřují proti záměně pojmů zadní trakt budovy a zadní část střechy. III. Posouzení žaloby 8. Žaloba je včasná, podala ji osoba k tomu oprávněná. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.)], jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti. Vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 9. Soud o věci rozhodl bez nařízení ústního jednání postupem podle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť účastníci s takovým postupem výslovně souhlasili. Správním spisem, tj. včetně všech listin v něm založených, se nedokazuje. Soud ze správních spisů vychází. Soud přitom neshledal zvláštního důvodu, pro který by některou z listin založených ve správním spisu bylo třeba provést k důkazu, např. za účelem odstranění konkrétních nejasností. 10. Žaloba není důvodná. 11. Podle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu se řízení ve věci skončené pravomocným rozhodnutím obnoví, pokud vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit anebo se provedené důkazy ukázaly nepravdivými, a pokud tyto skutečnosti, důkazy nebo rozhodnutí mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování. 12. Soud úvodem poznamenává, že obnova řízení na návrh účastníka je mimořádným opravným prostředkem, který lze uplatnit ve správním řízení. Smyslem obnovy řízení je náprava skutkových vad. Tím se toto řízení odlišuje od přezkumného řízení (§ 94 a násl. správního řádu). Účelem přezkumného řízení je totiž náprava právních omylů a vad (rozsudky NSS ze dne 13. 5. 2010, čj. 6 As 39/200974, č. 2144/2010 Sb., ze dne 25. 1. 2018, čj. 9 Ads 119/201735, bod 29). 13. V případě obnovy řízení zahájené na žádost žadatele platí, že je jeho povinností tvrdit a doložit skutečnosti, které mohou odůvodnit jiné řešení otázky než to, které správní orgány zvolily v původním řízení. Žalobce musí představit skutečnosti a důkazy, které relevantním způsobem zpochybní závěry, k nimž došly správní orgány při dřívějším rozhodování (rozsudek NSS ze dne 24. 5. 2017, čj. 6 As 296/201665, bod 18). 14. Důvody pro obnovu řízení je přitom třeba zkoumat podle dvou kritérií: 1) formálního, tedy zda jde v daném případě o nové skutečnosti nebo důkazy, zda tyto skutečnosti existovaly v době původního řízení a zda je žalobce nemohl v původním řízení uplatnit; a 2) materiálního, tedy zda tyto skutečnosti nebo důkazy mohou vést k jinému rozhodnutí ve věci. 15. Mezi žalovaným a žalobcem není sporu o tom, že žalobcem navrhovaný svědek je novým důkazem, který nebyl v době původního řízení známý (formální kritérium). Podstatou sporu je to, zda skutkové poznatky vyplynuvší z provedení navrhované výpovědi svědka mohou odůvodnit jiné řešení otázky (materiální hledisko). 16. Materiální korektiv má chránit zájem na hospodárnosti řízení a zachování právní jistoty. Jeho úkolem je odfiltrovat ty případy, kde je již při prvotním posouzení žádosti o obnovu řízení zřejmé, že obnovené řízení by objektivně nemohlo přinést změnu přijatého řešení. Tam, kde nelze takto kategorický závěr bez složitějšího dokazování učinit, jeví se obecně vhodnější obnovu řízení připustit a s předloženými tvrzeními a důkazy se vyrovnat v rámci obnoveného řízení (srov. rozsudky NSS ze dne 18. 4. 2014, čj. 6 As 162/2013-52, body 12 a 13, a ze dne 24. 5. 2017, čj. 6 As 296/201665, bod 17). Je tedy povinností správních orgánů, které rozhodují o povolení obnovy řízení, důsledně zkoumat nejen to, zda došlo k naplnění formálního kritéria, ale zda se neuplatní materiální korektiv obnovy řízení. Je přitom nepochybně potřebné, aby při posuzování těchto kritérii zkoumaly navrhované důkazy i s ohledem na důkazy a skutková zjištění původního ří