8 As 79/2014 — Nejvyšší správní soud

14 A 55/2022- 32 - text 6 14 A 55/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Štěpána Výborného a soudců Jana Kratochvíla a Martina Bobáka ve věci žalobkyně proti žalovanému KONREO, v.o.s., IČO: 04706498 sídlem Dobrovského 64, Brno zastoupená advokátem JUDr. Alfrédem Šrámkem sídlem Českobratrská 2, Ostrava Ministerstvo spravedlnosti sídlem Vyšehradská 16, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 31. 3. 2022, č. j. MSP-6/2022-ODKA-ROZ/3, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah správního spisu 1. Žalobkyně požádala žalovaného o uspokojení svého majetkového nároku z trestní sankce. Žalovaný zastavil řízení o žádosti, protože propadlá nemovitá věc byla neprodejná. Nepodařilo se ji totiž zpeněžit ve lhůtě jednoho roku podle § 6 odst. 2 věta za středníkem zákona č. 59/2017 Sb., o použití peněžních prostředků z majetkových trestních sankcí uložených v trestním řízení (zákon o použití peněžních prostředků), ve znění účinném do 1. 1. 2023. Městský soud nepředložil věc Ústavnímu soudu, neboť toto ustanovení neporušovalo vlastnické právo nebo právo na spravedlivý proces žadatele o uspokojení majetkového nároku. 2. Z předloženého správního spisu soud zjistil následující pro své rozhodnutí podstatné skutečnosti. 3. Krajský soud v Ostravě uložil rozsudkem ze dne 7. 3. 2019, č. j. 32 T 3/2018-4087 (trestní rozsudek), pachateli trestného činu trest propadnutí části majetku – nemovitostí a povinnost nahradit žalobkyni škodu ve výši 21 733 288 Kč společně s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 16 480 514 Kč ode dne 29. 1. 2019 do zaplacení. Žalobkyně požádala dne 5. 9. 2019 žalovaného o uspokojení majetkového nároku poškozeného z trestní sankce dle § 8 zákona o použití peněžních prostředků. 4. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (Úřad) doručil žalovanému dne 6. 10. 2020 přípis č. j. MSP-1767/2019-ODSK-VTS/12, v němž uvedl, že nemovité věci propadlé na základě trestního rozsudku nebyly zpeněženy do uplynutí jednoho roku, pročež na zvláštní účet žalovaného nebudou zaslány žádné peněžní prostředky. 5. Žalovaný požádal Úřad přípisem ze dne 8. 6. 2021, č. j. MSP-1767/2019-ODSK-VTS/27, o informaci, kdy začal Úřad činit kroky ke zpeněžení propadlých nemovitostí. Úřad dne 21. 6. 2021 sdělil žalovanému, že roční lhůta dle § 6 odst. 2 zákona o použití peněžních prostředků započala dne 30. 8. 2019. Prvním krokem byla výzva zaslaná dne 11. 10. 2019 Krajskému soudu v Ostravě k podání návrhu na vklad vlastnického práva pro ČR s příslušností hospodařit pro Úřad. 6. Žalovaný vyzval žalobkyni dne 24. 6. 2021 k vyjádření se k podkladům rozhodnutí. Žalobkyně uvedla, že nemovitost není neprodejná v materiálním smyslu. 7. Žalovaný vydal dne 9. 9. 2021 usnesení č. j. MSP-1767/2019-ODSK-VTS/33 (prvostupňové rozhodnutí), kterým řízení o žádosti žalobkyně zastavil. Žalobkyně podala rozklad, protože měla za to, že žalovaný neměl zastavit řízení o její žádosti a měl posečkat na uskutečnění veřejné dražby nemovitosti. 8. Ministr spravedlnosti konstatoval, že lhůta jednoho roku ke zpeněžení propadlé věci počala běžet dne 11. 10. 2019, marně uplynula dne 11. 10. 2020, a proto byla nemovitost neprodejná ve smyslu § 6 odst. 2 zákona o použití peněžních prostředků. Řízení o žádosti žalobkyně muselo být zastaveno dle § 10 odst. 4 zákona o použití peněžních prostředků. Prodejnost věci se neposuzuje materiálně, protože § 6 odst. 2 zákona o použití peněžních prostředků zakládá právní fikci neprodejnosti. Ministr dodal, že žalobkyně nijak nerozvedla své tvrzení o protiústavnosti upřednostnění veřejnoprávního nároku státu na odškodnění před soukromoprávním nárokem žalobkyně. Jednalo se o pouhou polemiku s vhodností zákonné úpravy, kterou žalovaný nemohl hodnotit. 9. Ministr spravedlnosti proto vydal dne 31. 3. 2022 rozhodnutí č. j. MSP-6/2022-ODKA-ROZ/3 (napadené rozhodnutí), kterým rozklad žalobkyně zamítl. II. Argumentace účastníků 10. Žalobkyně namítala, že žalovaný rozhodl dle § 6 odst. 2 věty za středníkem zákona o použití peněžních prostředků, která odporuje ústavnímu pořádku, a požadovala, aby Městský soud v Praze postupoval dle čl. 95 odst. 2 Ústavy. Dle žalobkyně spočívá účel zákona o peněžních prostředcích v posílení ochrany poškozených trestnou činností. Právní fikce neprodejnosti, dle které se jakákoli věc považuje po uplynutí lhůty jednoho roku za neprodejnou, je v rozporu s tímto účelem, právem vlastnickým a právem na spravedlivý proces. Prakticky ve všech případech propadnutí podílu na věci ve spoluvlastnictví je nemožné podíl zpeněžit v roční lhůtě bez spolupráce všech spoluvlastníků, neboť je nejprve nutné vypořádat spoluvlastnictví a teprve poté lze uskutečnit prodej propadlé věci v dražbě. Zákon tak fakticky vylučuje propadlý podíl z použití pro uspokojení nároku poškozeného trestným činem. Kdyby podíl nepropadl, žalobkyně by se mohla domáhat uspokojení svého nároku po pachateli v exekuci. Ostatně sám zákonodárce v důvodové zprávě k § 6 odst. 2 zákona o použití peněžních prostředků uvedl, že po uplynutí jednoho roku lze věc považovat za neprodejnou (vyvratitelná domněnka). V nynější věci šlo o bytovou jednotku 3+1 ve Frýdku-Místku, tj. věc materiálně zcela jistě prodejnou. Pro zastavení řízení o žádosti nebyl dán právní důvod, proto je nutné napadené a prvostupňové rozhodnutí zrušit pro nezákonnost. 11. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a doplnil, že § 6 odst. 2 zákona o použití peněžních prostředků není v rozporu s ústavním pořádkem, protože řízení o žádosti představuje pouze jeden, byť účinný, způsob náhrady škody způsobené trestným činem. Žalobkyně se může domoci náhrady škody v obvyklém vykonávacím řízení. III. Posouzení žaloby 12. Městský soud ověřil, že žalobu podala včas a po vyčerpání řádných opravných prostředků osoba k tomu oprávněná, a žaloba splňuje i všechny ostatní formální náležitosti na ni kladené. Městský soud na základě žaloby v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 soudního řádu správního), přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Při přezkoumání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 soudního řádu správního). 13. Městský soud v Praze rozhodl ve věci samé bez jednání, protože s tímto postupem oba účastníci řízení vyslovili souhlas (§ 51 odst. 1 soudního řádu správního). 14. Městský soud se nejprve zabýval tím, zdali má věc předložit Ústavnímu soudu dle čl. 95 odst. 2 Ústavy pro rozpor § 6 odst. 2 věty za středníkem zákona o použití peněžních prostředků s vlastnickým právem a právem na spravedlivý proces. 15. Podle § 6 odst. 2 zákona o použití peněžních prostředků ve znění účinném k okamžiku rozhodování žalovaného (31. 3. 2022) se věc nezpeněží, jde-li o věc, která je podle odstavce 3 vyloučena z povinnosti zpeněžení, nebo o věc neprodejnou; za věc neprodejnou se pro účely tohoto zákona považuje věc, kterou se nepodaří zpeněžit do 1 roku poté, kdy k ní organizační složka začala plnit své úkoly podle § 15 odst. 1 zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích. 16. Podle § 10 odst. 4 zákona o použití peněžních prostředků platí, že nebyly-li z majetkových sankcí uložených v označeném trestním řízení získány žádné peněžní prostředky, ministerstvo řízení zastaví. 17. Hlavním cílem zákona o použití peněžních prostředků je zlepšit uspokojení majetkových nároků osob poškozených trestným činem. Nejedná se o výlučný způsob uspokojení těchto nároků. 18. Současná úprava podle zákona o použití peněžních prostředků pouze poškozeným poskytuje další způsob, jak se domoci náhrady újmy. Oběti trestného činu se mohou svého nároku stále domáhat po pachateli trestného činu prostřednictvím exekuce adhezního výroku trestního rozsudku. Skutečnost, že exekuce adhezního výroku nemusí být natolik účinná jako postup dle zákona o použití peněžních prostředků, nezakládá sama o sobě protiústavnost. Pokud namítaný nedostatek zákona o použití peněžních prostředků by měl zakládat protiústavnost, tak protiústavní by musela být již situace před přijetím tohoto zákona, kdy by vůbec nebylo možné se náhrady újmy domoci z propadlého majetku nebo zaplaceného peněžitého trestu. 19. V této věci ani z ničeho nevyplývá, že by právo žalobkyně na náhradu škody způsobené trestným činem bylo znemožněno propadnutím nemovité věci pachatele, tj. že by pachatel v důsledku propadnutí věci byl nemajetný a nárok žalobkyně by neměl být z čeho uspokojen. Vyloučení věci z povinnosti zpeněžení podle zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích v důsledku marného uplynutí jednoroční lhůty pro zpeněžení neporušovalo vlastnické právo žalobkyně, ani její právo na spravedlivý proces. 20. Městský soud si je vědom, že § 6 odst. 2 zákona o použití peněžních prostředků byl s účinností od 1.