5 Afs 407/2019 — Nejvyšší správní soud

14 Af 27/2023- 44 - text 12 14 Af 27/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Kratochvíla, soudce Martina Bobáka a soudkyně Věry Jachurové ve věci žalobce: proti žalovanému: D. K. bytem X zast. advokátem Mgr. Filipem Wágnerem sídlem Olšanská 2643/1a, 130 00 Praha 3 Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 6. 2023, č. j. 22482/23/510000460711896, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 6. 2023, č. j. 22482/23/510000460711896, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku, a to k rukám jeho zástupce Mgr. Filipa Wágnera, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Jádrem sporu je otázka, zda daňové orgány měly při mnohosti správních deliktů dle § 101h odst. 1 písm. c) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (zákon o DPH), přihlédnout k zásadám správněprávního trestání. 2. Žalobce je fyzickou osobou podnikající v oboru poradenství v oblasti IT; také pronajímá nemovitosti. Dne 11. 6. 2022 doručil správci daně řádná kontrolní hlášení za období červen až srpen 2021, říjen 2021 a prosinec 2021 až duben 2022, tzn. devět kontrolních hlášení (souhrnně též kontrolní hlášení). Ve všech původně podaných kontrolních hlášení plnění na řádku 25 daňového přiznání (A.1: celkem základy daně). Porovnáním údajů o dodavatelsko-odběratelských transakcích vykázaných v kontrolním hlášení jiného plátce vznikly správci daně pochybnosti o údajích vykázaných v kontrolních hlášeních žalobce. Žalobci tedy v souladu s § 101g odst. 2 zákona o DPH zaslal výzvy ze dne 15. 7. 2022 (výzvy) ke změně, doplnění nebo potvrzení údajů v kontrolních hlášeních, a to ve lhůtě pěti pracovních dnů (údaje, které uvedl žalobce v oddílu A.4 kontrolního hlášení, tzn. 0, neodpovídaly hodnotě přijatých zdanitelných plnění v oddílu B.2 kontrolního hlášení). Žalobce obdržel výzvu 20. 7. 2022, jelikož se přihlásil do jeho datové schránky. Lhůta k úpravě či potvrzení údajů v kontrolních hlášeních mu skončila 27. 7. 2022, avšak následná kontrolní hlášení za shora specifikovaná období žalobce podal až 18. 8. 2022 (v nich stejné hodnoty plnění za jednotlivé měsíce nově uvedl k řádku daňového přiznání A.4+A.5: celkem základy daně u základní sazby DPH). V pětidenní lhůtě určené k reakci na výzvy zaslal správci daně pouze e-mail ze dne 20. 7. 2022 s vysvětlením, že je momentálně na dovolené a nemohl tak zaslat následná kontrolní hlášení v k tomu určené lhůtě. 3. Dne 11. 8. 2022 Finanční úřad pro hlavní město Prahu (správce daně) vydal dle § 101h odst. 1 písm. c) zákona o DPH devět platebních výměrů (platební výměry). Každým z nich vyměřil žalobci pokutu za nepodání následného kontrolního hlášení ve stanovené lhůtě ve výši 30 tis. Kč, celkově tedy uložil žalobci zaplatit 270 tis. Kč. Proti platebním výměrům se žalobce bránil odvoláním. Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím (napadené rozhodnutí) platební výměry částečně změnil a ve zbytku potvrdil. Změnil formulaci výroků platebních výměrů především tím, že snížil výši každé z devíti pokut z 30 tis. Kč na 15 tis. Kč [v průběhu řízení s účinností od 1. 1 2023 zákonodárce změnil sazbu pokuty pro fyzické osoby; k tomu viz § 101h odst. 2 písm. a) zákona o DPH]. V důsledku toho měl žalobce za opožděné podání devíti následných kontrolních hlášení nově uhradit pokuty v součtu ve výši 135 tis. Kč. II. Žaloba a vyjádření žalovaného 4. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce brání žalobou. V ní specifikoval pět žalobních bodů: 5. Žalobce namítá, že správce daně ho neměl ani vyzývat k podání následného kontrolního hlášení. Výzvu by mohl zaslat, pouze pokud by měl pochybnosti. Ty ovšem nemohl mít, jelikož: • správce daně věděl, že žalobce poskytuje IT služby, které podléhají DPH; • žalobce toto uváděl v registračním řízení a při komunikaci se správcem daně; • vysvětlil správci daně, o jaké konkrétní plnění se jedná a co poskytoval; • nemohl poskytovat žádné plnění v režimu přenesené daňové povinnosti; • uvedl IT služby v přiznání na ř. 1 jako zdanitelné plnění a DPH odvedl; a • správce daně nezpochybnil vykázání plnění v sekci B2 odběratele. 6. Správce daně prý měl údaje, které žalobce vykázal v kontrolních hlášeních, sám opravit z úřední povinnosti a nevyzývat žalobce k jejich úpravě. Žalobce měl za jednoznačné, že uvedl daná plnění do nesprávné sekce formuláře a že se jednalo o zřejmý omyl. Správce ho tedy ani nemohl vyzvat k podání následných kontrolních hlášení. 7. Zásady daňového řízení. Správce daně postupoval formalisticky, pokud žalobci zaslal výzvy. Místo toho ho na zřejmé vady podání (překlepy) měl upozornit jiným způsobem (e-mailem či telefonicky). Alternativně ho mohl správce daně vyzvat k odstranění vad podání podle § 74 daňového řádu nebo vydat jednu společnou výzvu. Tento postup by odpovídal postupu dle § 5 odst. 3 daňového řádu, tedy zásadě přiměřenosti, stejně jako zásadě hospodárnosti dle § 7 odst. 2 daňového řádu. Postup správce daně byl také v rozporu s § 6 odst. 2 daňového řádu, který upravuje zásadu součinnosti. Její širší součástí je např. zásada poučovací či zásada vstřícnosti. V souladu s uvedenými zásadami jej měl správce daně vyzvat k nápravě jeho pochybení jiným způsobem než výzvou dle § 101g odst. 1 zákona o DPH. Na základě takového postupu by vůbec nedošlo k uložení pokuty. 8. Žalobce na výzvy včas reagoval. Tvrdil, že v době doručení výzev byl na dovolené v Kyrgyzstánu bez přístupu k stabilnějšímu internetu. O tom informoval správce daně e-mailem s tím, že celou situaci bude řešit po návratu z dovolené. Nyní namítá, že vzhledem k objektivní nemožnosti reagovat zákonem předpokládanou formou odpověděl na výzvy správce daně řádně a včas. Správce daně mu neměl uložit pokutu. 9. Správce daně nemohl uložit pokutu, pokud žalobce nakonec následné kontrolní hlášení podal. Žalobce namítá, že z gramatického výkladu § 101h odst. 1 písm. c) zákona o DPH nevyplývá, že správce daně má vyměřit daňovému subjektu pokutu za pozdní podání následného kontrolního hlášení. Striktně vzato správce daně by měl uložit pokutu pouze pokud daňový subjekt vůbec nepodá následné kontrolní hlášení, a nikoliv v situaci, kdy jej podá po uplynutí lhůty pěti pracovních dnů. Své úvahy žalobce opřel o to, že § 101h odst. 1 písm. c) zákona o DPH neobsahuje v návětí slovo „následné“, ale pouze kontrolní hlášení. Zákonodárce nedokonale formuloval zákon a napadené rozhodnutí je tak nezákonné. Žalobce odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 6. 12. 2016, sp. zn. Pl. ÚS 32/15, z kterého vyplývá, že právní úpravu kontrolního hlášení zákonodárce nenastavil správně. 10. Porušil-li žalobce zákon, daňové orgány měly jeho jednání posoudit jako pokračující správní delikt. Každé jednotlivé pozdní podání následného kontrolního hlášení představovalo dílčí útok pokračujícího správního deliktu. Správce daně měl na jeho případ aplikovat zásady správního trestání v duchu rozsudku Nejvyššího správního soudu (NSS) ze dne 2. 5. 2022, č. j. 5 Afs 407/2019-26. Pro posuzovaný případ je zásadní § 7 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (zákon o odpovědnosti za přestupky), který definuje pokračování v přestupku. Žalovaný mu měl uložit nanejvýše jednu pokutu, neboť žalobce spáchal v materiálním smyslu pouze jeden přestupek. Správce daně postupoval také v rozporu se zásadami hospodárnosti a nešetřil jeho práva. 11. Žalovaný navrhl, aby soud zamítl žalobu. Správce daně zmínil, že všechna podaná kontrolní hlášení podrobuje tzv. křížové kontrole, při které prověřuje, jestli plnění, které v kontrolním hlášení uvedl příjemce plnění, zanesl do kontrolního hlášení shodně i poskytovatel plnění. Pokud má správce daně pochybnosti o správnosti nebo úplnosti kontrolního hlášení, vyzve plátce, aby buď potvrdil správnost údajů v podaném kontrolním hlášení, nebo kontrolní hlášení upravil či doplnil dle § 101g odst. 2 zákona o DPH, a to formou následného kontrolního hlášení. Postup správce daně v případě vzniku pochybností je dán zákonem o DPH. Znalost údajů o žalobci nemá v případě podávání kontrolního hlášení žádnou relevanci. Daňový subjekt je povinen tvrdit veškeré zákonem požadované údaje, které jsou podstatné pro správné stanovení daňové povinnosti, a tyto skutečnosti rovněž prokázat (§ 92 odst. 3 daňového řádu), správce daně tak nemohl chyby kontrolního hlášení sám opravit. 12. Žalovaný musel zaslat výzvu dle § 101g odst. 2 zákona o DPH. Neshledal vadu podání, k jejímuž odstranění měl žalobce vyzvat dle § 74 daňového řádu. Podání žalobce nebylo neúplné, nesrozumitelné nebo neurčité, přičemž právě k nápravě těchto vad podání slouží § 74 daňového řádu. Kontrolní hlášení obsahovala všechny náležitosti, které pro ně stanoví § 70 odst. 3 daňového řádu. Žalovaný neshledal oprávněnou ani námitku žalobce, že ho měl správce daně o vadě podání informovat jiným, méně formálním způs