3 Ads 107/2013 — Nejvyšší správní soud

18 Ad 1/2024- 60 - text 2618 Ad 1/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna a soudců Mgr. Jana Ferfeckého a Mgr. Martina Bobáka v právní věci žalobce: Mgr. X. Y. bytem X zastoupeného Odborovým svazem státních orgánů a organizací sídlem Senovážné náměstí 978/23, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: nejvyšší státní tajemník Jindřišská 34, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 11. 2023, čj. MV-141267-6/SR-2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobce se žalobou podanou dne 26. 1. 2024 domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ve věcech služebního poměru ze dne 16. 11. 2023, čj. MV-141267-6/SR-2023 (dále jen „Napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí státní tajemnice Ministerstva pro místní rozvoj (dále jen „správní orgán prvního stupně“ či „služební orgán“), ze dne 30. 6. 2023, čj. 46528/2023 - 94 (dále jen „Prvostupňové rozhodnutí“), kterým byl žalobce podle § 60 odst. 1 písm. a) zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní službě“), odvolán ze služebního místa představeného – vedoucího oddělení územně a stavebně správního II., v odboru územně a stavebně správním na Ministerstvu pro místní rozvoj. Žalobce navrhl též zrušení Prvostupňového rozhodnutí. 2. Žalobce se v podané žalobě rovněž domáhal tzv. incidenčního přezkumu zákonnosti usnesení vlády č. 492 ze dne 28. 6. 2023 k návrhu na změnu systemizace služebních a pracovních míst s účinností od 1. 7. 2023 (dále též „Usnesení vlády č. 492“ nebo „Podkladové rozhodnutí“), neboť se jedná o podklad, na jehož základě došlo k vydání Prvostupňového, resp. Napadeného rozhodnutí. 3. Rozhodnutím služebního orgánu ze dne 13. 7. 2023, čj. 50411/2023-94, byl žalobce převeden na jiné služební místo, a to na místo s výkonem služby v oddělení právním, v odboru stavebního řádu. Proti tomuto rozhodnutí žalobce žádné opravné prostředky neuplatnil, resp. se výslovně dne 20. 7. 2023 práva na odvolání vzdal. 4. Napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 29. 11. 2023. II. Rozhodnutí žalovaného (Napadené rozhodnutí) 5. Žalovaný v odůvodnění Napadeného rozhodnutí nejprve stručně zrekapituloval skutkový stav a předchozí průběh správního řízení (str. 1 – 2 Napadeného rozhodnutí). Poté provedl sumarizaci odvolacích důvodů, popsal právní rámec posuzované věci (str. 2 – 3 Napadeného rozhodnutí) a následně jej aplikoval na daný případ (str. 5 – 14 Napadeného rozhodnutí). 6. Žalobce odůvodnil odvolání tím, že považoval změnu systemizace za nezákonnou. Nebyla podle něj splněna ani jedna ze zákonných podmínek ve smyslu § 18 odst. 2 zákona o státní službě. Skutečným cílem změny systemizace byla účelová personální změna spočívající v jeho odvolání ze služebního místa představeného. Žalobce namítal, že bylo porušeno právo na informace a projednání v záležitostech výkonu služby a podmínek jejího výkonu ve smyslu § 129 zákona o státní službě. K informování o chystané změně došlo až dne 15. 6. 2023. Správní orgán prvního stupně se dopustil porušení zásad legality, ochrany oprávněných zájmů osob, informační povinnosti a také povinnosti zakotvené v § 4 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). 7. Žalovaný shrnul vyjádření žalobce k podkladům pro vydání rozhodnutí. Žalobce rozporoval tvrzení správního orgánu prvního stupně stran oprávněnosti změny systemizace. Nesouhlasil s odůvodněním organizačních změn na Ministerstvu pro místní rozvoj, které se týkaly zrušení oddělení územně a stavebně správního II v souvislosti s účinností zákona č. 283/2021 Sb., stavebního zákona (dále jen „nový stavební zákon“). Žalobce zopakoval argumentaci použitou v odvolání, že neexistoval žádný věcný důvod pro úpravu vnitřního organizačního členění odboru územně a stavebně správního (dále též „odbor 83 MMR“), jak navrhoval správní orgán prvního stupně. Další námitka žalobce spočívala v absenci informace o zamýšlené změně systemizace, neboť kontaktováni ze strany předsedkyně odborové organizace byli pouze dva zaměstnanci, a to členové základní odborové organizace OSSOO. Žalobce závěrem vyjádření popřel, že by zaměstnancům byly dne 15. 6. 2023 systemizační změny vysvětleny. 8. Nejprve se žalovaný zabýval rozsahem přezkumu systemizace, neboť žalobce napadal samotnou změnu systemizace služebních a pracovních míst [Podkladové rozhodnutí], neohrazoval se pouze proti zrušení předmětného služebního místa. Uzavřel, že změna systemizace služebních a pracovních míst schválená vládou i organizační dokumenty, které na vládou schválenou systemizaci navazují, jsou pro služební orgán i odvolací orgán závazné. Rozsah přezkumu důvodů zrušení služebního místa je proto velmi omezený. V daném případě služební orgán nemohl postupovat jiným způsobem, než rozhodnout o odvolání žalobce z daného služebního místa, neboť vycházel z řádně vládou schválené změny systemizace služebních a pracovních míst účinné od 1. 7. 2023, na jejímž základě došlo služebním předpisem č. 9/2023 ke zrušení služebního místa vedoucího oddělení. 9. Žalovaný se dále zabýval námitkou žalobce stran důvodů zrušení služebního místa. Z návrhu systemizace, který byl schválen Usnesením vlády č. 492, žalovaný ověřil, že v Ministerstvu pro místní rozvoj (dále též „MMR“) bylo z důvodu účinnosti nového stavebního zákona navrženo zrušení oddělení územně a stavebně správního II (832), a to včetně služebního místa vedoucího tohoto oddělení. Opatřenými podklady měl žalovaný za prokázané, že změny v organizační struktuře Ministerstva pro místní rozvoj byly výsledkem manažerských rozhodnutí. Žalovaný se neztotožnil s žalobcem, že by organizační změny směřovaly proti konkrétní osobě. V rámci plánovaných změn vzniklo nové oddělení metodiky a stavebně správní činnosti V (835). Ke zpracování návrhu systemizace došlo na základě návrhů služebních orgánů, jak požaduje zákon o státní službě. Jednalo se o komplexní změnu činností napříč ministerstvem, neboť pro hladký nástup plné účinnosti nového stavebního zákona bylo nutné zlepšit organizaci práce a předcházet duplicitní činnosti různých oddělení. Nový stavební zákon totiž nastavuje jiné procesy a způsoby vyřizování agendy oproti dosavadním zvyklostem. S tím souvisela i koncepční úprava vnitřního organizační členění odboru 83 MMR, a to s přihlédnutím k tomu, že ve třech jeho odděleních byla vykonávána téměř totožná činnost, což vyžadovalo nápravu. Vzniklé oddělení má být garantem odstraňování rozporů mezi stavebními úřady a dotčenými orgány. 10. Žalovaný doplnil, že ustanovení § 18 zákona o státní službě umožňuje provést změnu již účinné systemizace v průběhu kalendářního roku. Cílem systemizace bylo zajištění řádného výkonu působnosti služebního úřadu ve smyslu § 17 odst. 1 zákona o státní službě. Pokud dospěl státní tajemník v součinnosti s ministrem k závěru, že cílů spočívajících v řádném výkonu působnosti služebního úřadu lze lépe dosáhnout za použití určitých organizačních opatření, bylo možné navrhnout taková opatření v rámci procesu schvalování změny systemizace podle § 18 zákona o státní službě. 11. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 9. 2020, čj. 4 Ads 423/2019 - 70, žalovaný konstatoval, že „zákon o státní službě představeným ani dalším státním zaměstnancům neposkytuje jistotu zachování stávajícího služebního místa. Naopak v případě schválení nové systemizace a organizační struktury služebního úřadu umožňuje zařazení státních zaměstnanců změnit a v krajních případech jejich služební poměr z organizačních důvodů ukončit.“ Žalovaný proto v Napadeném rozhodnutí nepřisvědčil námitce žalobce, který zpochybnil zákonnost provedených organizačních změn. Pokud jde o argumentaci žalobce, že cílem organizační změny bylo zrušení služebního místa představeného, na němž byl žalobce jmenován, žalovaný uvedl, že není oprávněn k tomu, aby služebním úřadům určoval, jaké mají zvolit uspořádání své organizační struktury vzhledem k věcné agendě, kterou vykonávají, a rovněž nemůže posuzovat, zda zvolené řešení přináší efektivnější výkon svěřených úkolů. 12. Co se týká namítaného nezákonného postupu služebního orgánu, který žalobce spatřoval v tom, že mu nebyla poskytnuta informace o organizačních změnách v souladu s § 129 zákona o státní službě, ani tuto námitku neshledal žalovaný důvodnou. Zdůraznil, že žalobce takovou informaci nepochybně obdržel, o čemž svědčí zápis z porady oddělení územně a stavebně správního II ze dne 15. 6. 2023, kde byl přítomen. Sám žalobce nadto potvrdil, že mu byly plánované změny oznámeny ze strany předsedkyně odborové organizace, a to e-mailem ze dne 7. 6. 2023. S odkazem na § 129 zákona o státní službě žalovaný připomněl, že zákon neukládá, v jakém čase a formě mají být informace v záležitostech výkonu služby a podmínek jejího výkonu projednány. Sys