4 As 199/2021 — Nejvyšší správní soud

3 A 54/2021- 43 - text 15 3A 54/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň JUDr. Petry Kamínkové a Mgr. Ivety Postulkové ve věci žalobkyně: CZENERGO s. r. o., IČ: 252 32 568 sídlem Brožíkova 2478/1, 301 00 Plzeň zastoupena advokátem Mgr. Martinem Vostrackým sídlem Úslavská 752/33, 326 00 Plzeň proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí se sídlem Vršovická 65, 100 10 Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. března 2021, č. j. MZP/2021/520/230 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci a průběh řízení před správním orgánem 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 1. března 2021, č. j. MZP/2021/520/230 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a současně potvrdil rozhodnutí České inspekce životního prostředí, Oblastního inspektorátu Plzeň (dále jen „inspekce“ nebo „ČIŽP“), ze dne 8. 1. 2021, č. j. ČIŽP/43/2020/6248 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým ČIŽP žalobkyni shledala vinnou z přestupku dle § 125d odst. 5 písm. a) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vodní zákon“), za což jí dle § 125d odst. 8 písm. d) vodního zákona uložila pokutu ve výši 10 000 Kč. 2. ČIŽP shledala žalobkyni vinnou z toho, že dne 21. 5. 2019 provozovala vodní dílo MVE U Černých I a II na pozemku parc. č. st. 137 v k. ú. Olešná u Radnic na toku Berounka, ř. km. 108,8 (dále jen „MVE“) osazené vodočetnou latí, na které nebyla vyznačena minimální hladina v rozporu s podmínkou uvedenou v kapitole „E.2 Provádění měření a pozorování“ manipulačního řádu, schváleného rozhodnutím Městského úřadu Rokycany, odborem životního prostředí ze dne 8. 7. 2013, č. j. MeRo/3563/OŽP/13, ve znění pozdějších doplňků (dále jen „MŘ“), která stanovila, že „pro kontrolu hospodaření s vodou je osazena vodočetná lať s vyznačenou minimální kótou hladiny“. Žalobkyně tedy porušila povinnost vlastníka vodního díla dodržovat podmínky a povinnosti, za kterých bylo vodní dílo povoleno a uvedeno do provozu, zejména dodržovat provozní a manipulační řád, stanovenou v § 59 odst. 1 písm. a) vodního zákona. Obsah podání účastníků řízení 3. Žalobkyně považuje napadené rozhodnutí i prvostupňové rozhodnutí za nezákonná a žalobní námitky dělí do třech níže uvedených oblastí. Zjištění skutkového stavu a jeho způsob 4. Žalobkyně předně namítá, že zjištění skutkového stavu nebylo provedeno v souladu s právními předpisy. Podkladem pro prvostupňové rozhodnutí byl důkaz zajištěný ČIŽP dle § 138 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád). Provedené zajištění odporovalo správnímu řádu a předmětný důkaz tak nešlo použít ve správním řízení. Jednou z podmínek zajištění důkazů je důvodný předpoklad, že provedení daného důkazu může podstatně ovlivnit řešení otázky, která bude předmětem rozhodování. Z protokolu o zajištění důkazu, stejně jako z dalších písemností, je však zřejmé toliko to, že inspekci došel podnět. Není jasné, zda se jednalo o návrh ve smyslu § 44 správního řádu nebo o podnět k zahájení řízení z moci úřední dle § 42 téhož zákona. Byl-li podán návrh ve smyslu § 44 správního řádu, pak bylo řízení zahájeno dnem, kdy takový podnět došel správnímu orgánu, a nebylo možno postupovat dle § 138 správního řádu, neboť takový postup se užije jen před zahájením řízení. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je tedy nepřezkoumatelné a zajištění důkazu je v rozporu s právními předpisy. 5. Žalobkyně dále uvádí, že správní orgán vedl ohledání za účelem kontroly „suchého jezu“ a pro tuto okolnost také následně zahájil správní řízení. Správní orgán ji však shledal vinnou za to, že provozovala vodní dílo osazené vodočetnou latí, na které nebyla vyznačena minimální hladina, tj. pro jiný skutek, než pro který správní orgán zahájil správní řízení a proti kterému směřovalo zajištění důkazu. Pro zajištění důkazu tedy nebyly splněny zákonné předpoklady a předmětný protokol tak nemohl být podkladem pro vydání prvostupňového rozhodnutí. 6. Žalobkyně namítá účelovost a nezákonnost postupu ČIŽP. Inspekce měla postupovat dle zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád) (dále jen „kontrolní řád“), nikoliv dle § 138 správního řádu, neboť pro zvolený postup nebyly splněny zákonné podmínky. Pracovník ČIŽP provedl příslušný úkon v rozporu s § 5 odst. 2 písm. b) a § 9 písm. e) kontrolního řádu, neboť žalobkyni o jeho uskutečnění neobeznámil. Žalobkyně tudíž nemohla být přítomna a kontrolovat způsob provádění. Údaje získané takovýmto nesprávným postupem nemohly být podkladem pro rozhodnutí ve správním řízení. Žalobkyně navíc namítá, že kontrolu provedl jen jeden pracovník ČIŽP a že není ani zřejmé, zda se jednalo o oprávněnou úřední osobu dle § 15 odst. 2 správního řádu. Považuje za absurdní, že se mohla dostavit na místo na základě telefonického kontaktu pracovníka ČIŽP, který pracovník učinil až v závěru kontroly (z protokolu vyplývá, že kontrola probíhala od 8:56 do 10:18, přičemž k pokusu o kontaktování došlo v 10:14). 7. Žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2017, č. j. 8 As 132/2016-34. Uvedla, že se neztotožňuje s názorem, že se tento judikát v jejím případě neuplatní. Dovozuje, že výsledky a zjištění kontroly provedené v rozporu s právními předpisy nemohou být použity jako podklad pro zahájení a vedení správního řízení a pro rozhodnutí o správním deliktu. 8. Žalobkyně zpochybňuje věrohodnost protokolu o zajištění důkazu ohledáním ze dne 21. 5. 2019, neboť jej podepsala pouze osoba provádějící ohledání, nebyly přítomny žádné jiné osoby a protokol nepodepsala žádná další nezávislá osoba. Žalobkyně zároveň sporuje věrohodnost tvrzení o pokusu kontaktovat odpovědnou osobu z obsahu protokolu, když z daného nelze jednoznačně uzavřít, že se pracovník ČIŽP o kontaktování odpovědného pracovníka pokusil. V této souvislosti žalobkyně odkazuje na bod 19 odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 4. 2017, č. j. 1 As 181/2016-33, dle kterého prostým zápisem z inspekčního šetření nelze prokázat, že se ČIŽP o kontaktování odpovědného pracovníka v daný okamžik skutečně pokusila. Žalobkyně namítá, že sám pracovník ČIŽP zmiňuje, že žalobkyni nekontaktoval, byť pro to byl dostatečný časový prostor. Odůvodnění postupu dle § 138 správního řádu je pouze účelové a vede k formálnímu odůvodnění postupu ČIŽP. 9. Žalobkyně ve vyjádření uvádí, že pro postup dle § 138 správního řádu chyběly podmínky a že užití tohoto postupu nebylo vůbec zdůvodněno. Dle žalobkyně zvolila ČIŽP tento postup účelově. V případě umožnění osobní účasti žalobkyně by mohlo dojít například k bližší kontrole jednotlivých značek na vodočetné lati s jejím případným očištěním od nečistot. Pak by nešlo o porušení povinnosti, ale došlo by k naplnění prevenčního působení, na které správní orgány zcela rezignovaly. 10. Žalobkyně v replice ze dne 28. 6. 2021 k nezákonnosti způsobu provedení kontroly a k naplnění podmínek dle § 138 správního řádu odkazuje na rozsudek Městského soudu ze dne 30. 1. 2018, č. j. 9 A 245/2015-59. Odmítá argumentaci žalovaného, že provoz MVE lze ovládat na dálku. To, že inspektor v rámci provádění ohledání místa za účelem kontroly údajného suchého jezu náhodně narazil na skutečnosti naznačující existenci jiného protiprávního jednání, nemůže dle žalobkyně ospravedlnit nezákonný postup ČIŽP. 11. Žalobkyně uvádí, že svým jednáním naplnila význam prevenčního působení, který je třeba ve všech souvislostech vzít v potaz. Uvádí, že v odvolání podrobně uvedla příslušná tvrzení a k jejich prokázání označila a předložila důkazy s tím, že provedla opatření, která mají za cíl zpřesnit příslušná měření z důvodu nevodorovnosti přelivné hrany jezu. Na základě zhodnocení dosavadního stavu umístila vodočetnou lať na vhodnější místo a osadila sondy pro regulaci turbín MVE. Dané promítla do dodatku MŘ, který spolu s žádostí o povolení zkušebního provozu nového měření regulační sondy předložila Městskému úřadu Rokycany, Odboru životního prostředí, který předložený dodatek vzal na vědomí. Nenaplnění všech atributů odpovědnosti za přestupek 12. Žalobkyně dále namítá, že správní orgány nezohlednily všechny rozhodné skutečnosti mající přímý vliv na posouzení skutkového stavu. Neztotožňuje se s vypořádáním odvolacích námitek žalovaným. 13. Žalobkyně poukazuje na rozpor ve skutkových zjištěních ČIŽP, která uvádí, že žalobkyně provozovala MVE v rozporu s platným MŘ, neboť na vodočetné lati chybělo vyznačení minimální hladiny, zároveň však ČIŽP připouští, že označená vodočetná lať měla vyznačenou minimální hladinu a že v době zajištění byla dodržena hladina na jezu na minimální kótě hladiny dle MŘ. Žalobkyně namítá, že je-li objektem přestupk