4 As 123/2014 — Nejvyšší správní soud

3 A 6/2024- 21 - text 7 3 A 6/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň JUDr. Petry Kamínkové a Mgr. Ivety Postulkové ve věci žalobkyně: Taxi company s.r.o., IČ: 055 29 867 sídlem 294 15 Klášter Hradiště nad Jizerou 67 zast. Mgr. Romanem Sulánským, advokátem sídlem Pod tratí 275, 338 42 Hrádek proti žalovanému: Ministerstvo dopravy ČR sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20.11.2023, č.j. MD-26530/2023–190/3, sp. zn. 26530/2023/190, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět přezkumu 1. Žalobkyně se domáhá žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20.11.2023, č.j. MD-26530/2023–190/3, sp. zn. MD 26530/2023/190 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný změnil rozhodnutí dopravního úřadu (dále též „správní orgán I. stupně“) ze dne 2. 8. 2021, č. j. MHMP 1159196/2021 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“) tak, že ve výroku B) prvostupňového rozhodnutí snížil pokutu ve výši 70 000 Kč na pokutu ve výši 55 000 Kč a ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 2. Žalobkyně byla uznána ve správním řízení vinnou přestupkem uvedeným v ust. § 35 odst. 2 písm. j) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě (dále také jen „zákon o silniční dopravě“), kterého se dopustila tím, že nezajistila, aby pro něj práci řidiče taxislužby vykonával pouze držitel oprávnění řidiče taxislužby, čímž porušila ustanovení § 21 odst. 3 písm. a) bod 2 zákona o silniční dopravě. II. Žalobní body 3. Žalobkyně namítá, že napadené rozhodnutí je nezákonné a nepřezkoumatelné, skutkový stav, který vzal žalovaný za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisy, nemá v nich oporu a vyžaduje doplnění. Nadto došlo k podstatnému porušení zákonných ustanovení o řízení před správním orgánem, což ve svém důsledku mělo a má za následek nezákonné rozhodnutí. 4. Dle základních zásad práva trestního, které se aplikují na přestupkové řízení, je to správní orgán, který je povinen prokázat vinu. Povinností žalobkyně tedy nebylo cokoliv prokazovat či namítat, naopak správní orgány měly prokázat, že žalobkyně věděla o skutečnostech svědčících o tom, že taxikář není držitelem potřebného oprávnění. Nadto žalovaný pouze převzal argumentaci prvoinstančního správního orgánu, jenž tuto skutečnost nikterak nezjišťoval a ani neprokazoval. 5. Taxikář se žalobkyni při nástupu do pracovní činnosti prokázal průkazem, který slouží k prokázání oprávnění řidiče taxislužby. Ze spisového materiálu, konkrétně z průkazu samotného nevyplývá jeho neplatnost. Dojde-li k předložení takového průkazu třetí osobě, v daném případě žalobkyni, tato je povinna průkaz akceptovat a důvěřovat v jeho platnost a pravost, neboť žalobkyně není veřejnou osobou s volným přístupem k databázím, které soustřeďují údaje o vydaných rozhodnutích obsahujících zákazy či jiná rozhodnutí. 6. Žalobkyně tedy v souladu se zákonem vyžadovala předložení potřebného oprávnění, které ji taxikář předložil. Tímto jednáním žalobkyně zcela splnila svou povinnost zajistit osobu, která je držitelem potřebného oprávnění. Zákon neukládá a ani nemůže žalobkyni či jinému provozovateli uložit povinnost hlubšího zjišťování existence jakéhokoliv rozhodnutí týkajícího se daného oprávnění. Správní orgány by žalobkyni nebo jiné třetí osobě dané informace ani nemohly poskytnout, či je poskytnout pouze na základě zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, což je zcela absurdní úvaha správních orgánů. V daném případě byla žalobkyně odkázána na poctivost a pravdomluvnost daného taxikáře. Teprve později se oprávnění řidiče taxislužby ukázalo jako neplatné, což žalobkyně nebyla schopna jakkoliv zjistit, neboť se nejedná o správní orgán. 7. Žalobkyni nelze klást za vinu a k tíži, že i po vyžádání potřebného oprávnění ze strany taxikáře se dané oprávnění ukázalo neplatným, a to z důvodu vydání rozhodnutí místně a věcně příslušného správního orgánu, jehož žalobkyně nebyla účastníkem, přičemž dané rozhodnutí není veřejně přístupné. Žalobkyně tedy ani neměla faktickou možnost dané skutečnosti zjistit. 8. Závěrem žalobce shrnuje, že žalovaný pochybil, když zjištěný skutkový stav a jeho právní hodnocení nevychází z provedeného dokazování. Správní orgány nadto zcela rezignovali na vyšetřovací zásadu a také na zásadu in dubio pro reo. III. Vyjádření žalovaného 9. V písemném vyjádření k žalobě setrval žalovaný na právních názorech uvedených v napadeném i prvostupňovém rozhodnutí, a v plném rozsahu na ně odkázal. 10. Žalovaný připomenul, že správní trestání právnických osob je v českém právním řádu ve smyslu zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), založeno na principu objektivní odpovědnosti s možností liberace. Dopravce tedy odpovídá za to, že jeho zaměstnanec na pozici řidiče taxislužby bude držitelem oprávnění řidiče taxislužby. Zavinění se tedy neprokazuje a správní orgány jej také v řízení neprokazovaly. Relevantní by případně byly liberační důvody, nicméně veškerá vyjádření žalobkyně ve správním řízení byla zcela obecná a žádné liberační důvody tvrzeny nebyly. Jak uvedl žalovaný v napadeném rozhodnutí, žalobkyně „nenamítala žádné polehčující okolnosti či liberační důvody, např. nedokladovala, že by držení oprávnění řidiče taxislužby u svých zaměstnanců jakkoli kontrolovala“. Zcela obecně je na uvážení a odpovědnosti podnikatele, jak bude zajišťovat plnění svých podnikatelských povinností ve vztahu ke svým zaměstnancům. 11. Pokud by žalobkyně doložila, že potřebnou kontrolu a dohled vůči svému zaměstnanci prováděla, nepochybně by se jednalo o polehčující okolnost. Nicméně i v podané žalobě uvádí žalobkyně pouze tvrzení, že si nechala průkaz předložit pouze na počátku spolupráce s řidičem. Jak tedy uvedl žalovaný v napadeném rozhodnutí, nejsou zde dány relevantní polehčující okolnosti, natož liberační důvody ve smyslu ustanovení § 21 odst. 1 zákona o přestupcích spočívající v tom že by žalobkyně prokázala, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby přestupku zabránila. Ve smyslu daného ustanovení je prokázání liberačních důvodů na žalobkyni, ta však jejich existenci ani netvrdila. Žalovaný tak z dostupných materiálů za jedinou polehčující okolnost v případu shledal, že žalobkyně sankcionována dosud nebyla. 12. Žalobkyni byla uložena sankce na základě objektivní odpovědnosti, přičemž nikterak netvrdila ani nedoložila liberační důvody či polehčující okolnosti, tudíž správní orgány vycházely ze skutečností doložených ve spisovém materiálu. Správní orgány neshledaly, že by v relevantních směrech měla či mohla být skutková zjištění doplněna, žalobkyně nevyužila svých procesních práv vyjádřit se, uplatňovat námitky, navrhovat důkazy apod. Ani ze skutečností uvedených v podané žalobě nevyplývá, že by správní orgány měly rozhodnout jinak. Dle žalovaného v předmětné věci postupoval věcně správně a v souladu s právními předpisy. IV. Rozhodné skutečnosti vyplývající ze správního spisu 13. Ze správního spisu vyplývá, že dne 12. 1. 2020 v 21:13 hod. na Malostranském náměstí na Praze 1 byla u žalobkyně v rámci výkonu státního odborného dozoru v silniční dopravě zahájena kontrola provozování taxislužby vozidlem tov. zn. Audi, SPZ: X. V rámci kontroly bylo zjištěno, že řidič vozidla pan L. B. není držitelem oprávnění řidiče taxislužby, neboť mu bylo z důvodu ztráty spolehlivosti odňato rozhodnutím dopravního úřadu č. j.: MHMP 1828190/2019 ze dne 4. 9. 2019. Na místě byl zadržen neplatný průkaz řidiče taxislužby č. 013975. O kontrolních zjištěních byl pořízen protokol č. T/20200112/1/Ht ze dne 27. 1. 2020, který byl žalobkyni zaslán k seznámení. 14. Na základě výše uvedených zjištění byl prvostupňovým orgánem vydán příkaz č. j. MHMP 1096819/2020 ze dne 20. 7. 2020, kterým byla žalobkyně uznána vinnou spácháním přestupku tak, jak je popsáno v odst. 2. tohoto rozsudku a byla jí uložena pokuta ve výši 70 000 Kč. Žalobkyně proti příkazu podala odpor s tím, že prvostupňový orgán nedostatečně zjistil stav věci a existuje důvodná pochybnost, že se přestupku dopustila. Prvostupňový orgán žalobkyni následně dopisem ze dne 11. 8. 2020 oznámil ukončení dokazování. Žalobkyně prostřednictvím svého zmocněnce dopisem ze dne 8. 10. 2020 požádala o více času, cca týden, na získání dokumentů k případu, dále již nicméně nezareagovala. Po provedeném řízení vydal prvostupňový orgán rozhodnutí č. j. MHMP 1159196/2021 ze dne 2. 8. 2021, kterým žalobkyni za naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 35 odst. 2 písm. j) zákona o silniční dopravě uložil pokutu ve výši 70 000 Kč. Proti prvostupňovému rozhodnutí se žalobkyně řádně a včas odvolala. Dne 15. 12. 2022 vydal žalovaný napadené rozhodnutí, kterým snížil pokutu ve výši 70 000 Kč na pokutu ve výši 55