7 Afs 18/2018 — Nejvyšší správní soud

5 Af 3/2022- 124 - text 19 5 Af 3/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové v právní věci žalobce proti žalovanému SPOLEM-IMPEX s.r.l., se sídlem Cetatea Alba 16A, 2002 Kišiněv, Moldavsko zastoupen Ing. Ivo Šulcem, daňový poradce sídlem Na Harfě 935/5c, Praha 9 - Vysočany Generální ředitelství cel se sídlem Budějovická 1387/7, 140 00 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 4. 2021, č. j. 277218/2021-5100000-31, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým žalovaný rozhodl o odvolání žalobce proti rozhodnutí Celního úřadu pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) č. j. 277218/2021-510000-31 ze dne 8. 4. 2021, kterým byla žalobci vyměřena spotřební daň z tabákových výrobků za zdaňovací období prosinec 2019 ve výši 3 739 708 Kč (dále jen „platební výměr“ či „prvostupňové rozhodnutí“). Žalovaný výrok prvostupňového rozhodnutí změnil tak, že text „Celní úřad pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) na základě kompetencí svěřených zákonem č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o celní správě“), věcně příslušný dle § 1 odst. 4 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebních daních“) a místně příslušný dle § 10 zákona o celní správě, vydává podle § 101 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád”)“ nahradil textem „Celní úřad pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) věcně a místně příslušný podle § 6 odst. 1 písm. a), odst. 2, § 8 odst. 1 písm. c), a § 10 odst. 1 zákona č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů a § 1 odst. 4 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebních daních“) vydává za použití § 101 a § 102 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád”)“ a za slova „spotřební daň z tabákových výrobků“ vložil text „cigaret zn. Richmond modré, které jsou předmětem spotřební daně podle § 101 odst. 3 písm. a) bod 1 zákona o spotřebních daních,“. V ostatním prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 2. Na tomto místě soud shrne podstatný skutkový stav zjištěný ze správního spisu: 3. Z předloženého spisového materiálu vyplývá, že dne 2. 12. 2019 v 17:15 hod. byla pracovníky pověřeného celního orgánu, odboru 75.7- Pátrání Praha Generálního ředitelství cel provedena prohlídka návěsu Krone bílé barvy, RZ: X moldavské imatrikulace, VIN: X (dále jen „návěs“), registrovaného na žalobce a připojeného k tahači MAN, RZ: X moldavské imatrikulace (dále jen „tahač“), který je také registrován na žalobce. Řidičem vozidla byl S. B., nar. X (dále také jen “řidič”). Prohlídka byla provedena na základě příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 vedeného pod sp. zn. 43 Nt 1193/2019. Dle protokolu o provedení prohlídky jiných prostor a pozemků č. j. GŘC-1562/TČ-2019-835730 ze dne 2. 12. 2019 (dále také „protokol o prohlídce návěsu“) bylo při prohlídce zjištěno, že v návěsu je skladováno celkem 1 400 000 kusů cigaret zn. Richmond modré, které nebyly značeny platnou tabákovou nálepkou v souladu s § 114 zákona o spotřebních daních (dále také „neznačené tabákové výrobky“). 4. Správce daně na základě získaných podkladů zahájil daňové řízení a dospěl k závěru, že žalobce se stal plátcem spotřební daně z tabákových výrobků v souladu s § 4 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebních daních a vznikla mu dle § 9 odst. 3 písm. e) zákona o spotřebních daních povinnost daň přiznat a zaplatit. Správce daně vyzval žalobce výzvou č. j. 695059/2020-510000-31 ze dne 21. 10. 2020 k podání daňového tvrzení ke spotřební dani z tabákových výrobků za zdaňovací období prosinec 2019. Na tuto výzvu žalobce reagoval přiznáním, které správce daně zaevidoval pod č. j. 783331/2020-510000-31, žalobce přiznal spotřební daň ve výši 0 Kč. Správce daně dne 19. 11. 2020 vydal pod č. j. 816856/2020-510000-31 výzvu k odstranění pochybností podle § 89 odst. 1 daňového řádu (dále jen „výzva k odstranění pochybností“), ve které byla žalobci stanovena lhůta k odstranění pochybností v délce 15 dnů ode dne doručení této výzvy. Na výzvu k odstranění pochybností žalobce reagoval podáním, které bylo správcem daně zaevidováno pod č. j. 816856-2/2020-510000-31. Žalobce v podání uvedl, že nemá žádné poznatky o tom, že by přepravoval nebo měl přepravovat tabákové výrobky, což doposud nebylo prokázáno ani v trestním řízení. Odkázal na přepravní smlouvu, ve které nebylo specifikováno, že by mělo jít o přepravu komponentů pro nelegální výrobu tabákových výrobků či o tabákové výrobky, žalobce měl zboží pouze naložit, neotvírat a vyložit na místě určení, a tedy mu nevznikla povinnost platit spotřební daň z tabákových výrobků za zdaňovací období prosinec 2019. V doplnění odpovědí na výzvu k odstranění pochybností, které bylo správcem daně zaevidováno pod č. j. 15642/2021-510000-31 doložil žalobce následující listinné přílohy: smlouvu o přepravě ze dne 28. 6. 2019 uzavřenou mezi žalobcem a společností OOO AREKSTORH, Ukrajina 03113 Kijev, Artilerijskij dům 5-A, IČO: 424685726597; smlouvu o záloze ze dne 28. 6. 2019 a doklad o úhradě přepravy ze dne 28. 6. 2019. V dalším podání reakce na výzvu k odstranění pochybností, které bylo správcem daně zaevidováno pod č. j. 21770/2021-510000-31 žalobce zopakoval, že neměl poznatky o tom, že by skladoval, přepravoval nebo měl přepravovat tabákové výrobky. Dle názoru žalobce ho nelze považovat za skladovatele cigaret, žalobce navrhl pokračování v dokazování. S odkazem na judikaturu dále rozvedl pojmy skladování a držba a značení tabákovými nálepkami. K tomuto svému podání žalobce také předložil CMR list č. 0374806 ze dne 7. 11. 2019, č. 0374807 ze dne 16. 11. 2019 a č. 0374808 ze dne 27. 11. 2019 na jiné zboží, než jsou tabákové výrobky. Správce daně následně zaslal žalobci sdělení o výsledku postupu k odstranění pochybností dle § 90 daňového řádu. Dne 22. 3. 2021 bylo správci daně doručeno podání žalobce ve věci návrhu na pokračování v dokazování, ve kterém žalobce setrval na svých dosavadních tvrzeních, že není v posuzovaném případě plátcem spotřební daně z tabákových výrobků a navrhl zahájit šetření s objednatelem přepravy – společností OOO AREKSTORH a s osobou S. M. 5. Správce daně po přezkoumání předložených dokumentů rozhodl návrhu nevyhovět, neboť další dokazování považoval za nadbytečné. Na základě zjištění vyplývajících ze shromážděných důkazních prostředků měl správce daně za prokázané, že žalobce je plátcem spotřební daně z tabákových výrobků ve smyslu § 4 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebních daních, s tím, že žalobci dle ustanovení § 9 odst. 3 písm. e) zákona o spotřebních daních, vznikla dne 2. 12. 2019 povinnost spotřební daň z tabákových výrobků přiznat a zaplatit. Správce daně vydal platební výměr, kterým byla žalobci vyměřena spotřební daň z tabákových výrobků za zdaňovací období prosinec 2019 ve výši 3 739 708 Kč. 6. Dne 10. 5. 2021 bylo správci daně doručeno odvolání proti platebnímu výměru, které správce daně zaevidoval pod č. j. 390314/2021-510000-11. Žalobce namítal (obdobně jako v podané žalobě), že napadené rozhodnutí nebylo vydáno v souladu se zákonem, neboť jej vystavila osoba, která nebyla pro tento služební úkon odborně vyškolena nebo vycvičena. Namítal, že závěry správce daně jsou založeny na nesprávném posouzení zjištěného skutkového stavu a na nedostatečně vyhodnocených skutkových okolnostech, a dále že je prvostupňové rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. 7. Žalovaný v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí shrnul skutkový stav, odvolací námitky a vyložil právní základ případu. Žalovaný uvedl, že ze shromážděných podkladů vyplývá, že dne 2. 12. 2019 byly v návěsu při prohlídce zjištěny neznačené tabákové výrobky, které jsou předmětem spotřební daně podle § 101 odst. 3 písm. a) bod 1 zákona o spotřebních daních, přičemž se s ohledem na jejich množství, povahu, místo a způsob skladování zcela nepochybně nejedná o vybrané výrobky pro osobní spotřebu. Tabákové výrobky nebyly značeny tabákovými nálepkami ve smyslu § 114 odst. 2 zákona o spotřebních daních, jejichž použitím je spotřební daň zaplacena (§ 116 odst. 2 zákona o spotřebních daních), ani se nenacházely v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně a neplatily pro ně výjimky z povinnosti značit tabákové výrobky tabákovou nálepkou stanovené v § 114 odst. 6 a 7 zákona o spotřebních daních. Vzhledem k tomu, že nebyly předloženy ani žádné doklady prokazující zdanění těchto tabákových výrobků či jejich oprávněné nabytí bez daně, měl žalovaný rovněž za prokázané, že se jedná o výrobky nezdaněné, což žalobce ani n