4 Ads 58/2011 — Nejvyšší správní soud

6 Ad 10/2023- 112 - text 35 pokračování 6 Ad 10/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové ve věci žalobce: XXX zastoupen JUDr. Alicí Hejzlarovou, LL.M., MBA, advokátkou, se sídlem Urxova 430/4, Praha, proti žalovanému: Ředitel Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, se sídlem Kongresová 1666/2, Praha, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ve věcech služebního poměru ze dne 25. 5. 2023, č.j. 3184/2023, takto: I. Rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy ve věcech služebního poměru ze dne 25. 5. 2023, č.j. 3184/2023, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 19.456 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupkyně žalobce JUDr. Alice Hejzlarové, LL.M., MBA, advokátky. Odůvodnění: [1] Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ve věcech služebního poměru (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí náměstka ředitele Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy pro vnější službu ve věcech služebního poměru ze dne 28. 12. 2022, č.j. KRPA-202722-20/ČJ-2022-0000ZU (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Prvostupňovým rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobce ze dne 16. 6. 2022, ve znění podání ze dne 29. 8. 2022 o přiznání a proplacení nároku na služební příjem za dobu služby od roku 2004 do dne vydání rozhodnutí ve věcech služebního poměru (tj. za období od 1. 1. 2004 do 28. 12. 2022), a to pro období od 1. 5. 2019 do 28. 12. 2022 z důvodu nenaplnění podmínek pro přiznání nároku na služební příjem, neboť žalobce v době služební pohotovosti nevykonával službu, a pro období od 1. 8. 2007 do 30. 4. 2019 z důvodu uplatnění námitky promlčení, a pro období od 1. 1. 2004 do 31. 7. 2007 z důvodu neexistence služebního poměru příslušníka Policie České republiky. [2] Žalobce v podané žalobě nejprve popisuje proběhlé správní řízení, své úkony a argumentaci v něm. Uvedl, že působí ve služebním poměru od roku 2007, dne 1. října 2016 byl služebně zařazen na služební místo ve Speciální pořádkové jednotce Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, kde působí do současnosti. Namítal, že trvá na tom, že mu přísluší za nezákonně nařizovanou služební pohotovost služební plat v plné výši, neboť v době pohotovosti byl v plné akceschopnosti a připraven vykonávat službu, a navíc v té době i vykonával standardní služební úkoly (jednalo se o nařízené deseti až dvanáctihodinného služby v rámci čtyřdenního cyklu, kdy mezi nimi byl povinen vykonávat nařízenou služební pohotovost na služebně, a to v čase od skončení předchozí služby do začátku doby služby následující). Tvrdí, že mu náleží služební plat za týden za 40 hodin a za zbývající službu ve výši 46 hodin jen 35 % služebního platu a 70 % služebního platu ve svátek. Žalobce byl povinen zdržovat se na služebně v prostorách budovy „J“ areálu Policejní akademie, musel být připraven k případnému zásahu do 15 minut, mimo prostory se mohl pohybovat pouze na základě souhlasu vedoucího příslušníka. [3] Žalobce odmítl, že by snad skutečný výkon služební pohotovosti byl jistou formou připravenosti příslušníka SPJ v době odpočinku (osobního volna) konat službu, jak se jeví z odůvodnění správních orgánů. Žalobce byl v době služební pohotovosti povinen setrvat v areálu Policie ČR a být neustále ve stavu připravenosti, resp. dosažitelnosti v horizontu 15 minut. Není tak myslitelné, aby mohl trávit tento svůj „volný čas“ zcela po libosti. Dobu služební pohotovosti nelze ani v žádném případě směšovat s dobou odpočinku. Za podpory závěrů rozsudku Soudního dvora Evropské unie (SDEU) ve věci C-580/19, Stadt Offenbach am Main ze dne 9. 3. 2021 i Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2003/88/ES ze dne 4. 11. 2003, o některých aspektech úpravy pracovní doby (dále jen „Směrnice č. 2003/88/ES“), byl žalobce přesvědčen, že zásah služební pohotovosti do jeho jinak nastupující doby odpočinku dosahoval takové intenzity, že je třeba brát celé rozmezí doby služební pohotovosti jako dobu odpovídající výkonu služby. SDEU rozhodl, že se vynětí dotčené směrnice nevztahuje na odvětví jako celek (zde Policie ČR), ale závisí na zvláštní povaze určitých individuálních úkolů, které plní zaměstnanci daného odvětví. Skrze toto pojetí žalobce vyjádřil přesvědčení, že nařízenou služební pohotovostí služební orgán zcela bojkotoval a ignoroval dobu nepřetržitého odpočinku mezi směnami podle ustanovení § 63 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostního sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“). [4] Dále žalobce upozornil na to, že služební pohotovost lze nařídit jen v důležitém zájmu služby, jestliže je dán předpoklad služby přesčas. Zde však důležitý zájem služby naplněn nebyl; nemůže vyplývat ze samotné povahy SPJ, ale musí být naopak jednoznačně konkretizován. Není zároveň pravdou, že by se na případ služební pohotovosti nemohla uplatnit judikatura vztahující se k nařízení služby přesčas, jejímiž požadavky pro nařízení služby přesčas je mimořádnost a výjimečnost situace. [5] Žalobce opakovaně poukázal na to, že služebním orgánem vznesená námitka promlčení byla uplatněna v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný věděl o svém protizákonném postupu při nezákonném způsobu nařizování služební pohotovosti, a navíc přistoupil k represivním opatřením vůči všem příslušníkům, kteří projevili odvahu domáhat se zhojení tohoto vadného stavu. Žalobce k prokázání řečeného navrhl provedení výslechů některých příslušníků SPJ před soudem. [6] V neposlední řadě žalobce namítal některá procesní pochybení správních orgánů. Žalobce navrhl dodatečné doplnění důkazního materiálu (Údaje z elektronických a fyzických knih jízd za období 37 kalendářních měsíců předcházejících dni podání žádosti), což však žalovaný chybně identifikoval jako v rozporu s koncentrací řízení a k návrhu nepřihlédl. Žalobce však tento důkaz navrhl až na základě nezákonné argumentace rozhodnutí prvostupňového orgánů; byla proto naplněna výjimka z koncentrace řízení. Žalovaný z totožného důvodu odmítl realizovat ústní jednání navržené žalobcem v odvolání. Tímto návrhem se však chybně žalovaný vůbec nezabýval. Nakonec žalobce upozornil, že při nahlížení do spisové dokumentace v rámci odvolacího řízení mu nebylo předloženo doporučení poradní komise, ačkoliv k datu nahlížení již bylo zřejmě vydáno. Neboť tento dokument byl podkladem pro napadené rozhodnutí, byla žalobci odňata možnost seznámit se s podstatnými skutečnostmi a vyjádřit se k nim. Dále se domáhal nařízení ústního jednání, kdy chtěl navrhnout důkaz svědeckými výpověďmi a k věci se vyjádřit, poukázal na absenci doporučení poradní komise, kdy není patrné, že by tato poradní komise vůbec zasedala. [7] Závěrem žaloby žalobce vyjádřil své podezření na tzv. systémovou podjatost. Nelze přehlédnout, že předmět řízení spočívá v přiznání a doplacení peněžitých nároků mnoha (stovek) příslušníků Policie ČR pohybujících se v řádech milionů. Žalobce se domnívá, že namísto veřejného zájmu napravit protiprávní stav a nezpůsobovat újmu na právech příslušníků převažuje u služebních orgánů při jejich rozhodování zájem majetkový. Nelze vyloučit nátlak bezpečnostního sboru na jednotlivé služební funkcionáře, aby rozhodovali nikoliv podle práva, ale v zájmu bezpečnostního sboru jako takového. To tím spíše, pokud žalovaný odmítl v žalobcově věci nařídit ústní jednání a z neznámého důvodu nezahrnul do spisové dokumentace doporučení poradní komise. [8] Dále žalobce odkázal na pasáže rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2023, č.j. 10 Ad 16/2022-83, kdy poukázal na stěžejní argumentaci v tomto rozsudku, která se podle jeho názoru týká i jeho předmětu věci. [9] Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě odmítl, že by přehlížel běžné úkoly, které příslušníci SPJ plní. Tyto úkoly však příslušníci plní v rámci své „běžné“ služby, v rámci služební pohotovosti pak pouze úkoly mimořádné. Změna praxe v nařizování služební pohotovosti vydáváním nových rozkazů nebyla reakcí na nezákonnost stávající stavu, ale byla učiněna v souvislosti se zlepšením podkladů pro výplatu služebního příjmu a dalších složek platu, byla reakcí na nové zkušenosti při výkonu služby a urychlení a zlepšení reakce na aktuální bezpečnostní situace. Forma nařízení služební pohotovosti není služebním zákonem ani stanovena. Zároveň žalovaný odmítl, že by byl útvar personálně poddimenzován, neboť v odvolacím řízení doložil, že v období od 2019 do 2021 neklesla obsazenost SPJ pod 91 %. Dodává, že útvar SPJ služebního orgánu v Praze nelze zaměňovat s ostatními útvary SPJ v rámci celostátní organizace PČR. [10] Ke skutečné náplni služby příslušníků SPJ žalovaný uvedl, že žalobce popírá defi