2 Aps 1/2005 — Nejvyšší správní soud

8 A 131/2023- 54 - text 11 8 A 131/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce: proti žalovanému: Ing. A. S., bytem X zastoupený advokátem Mgr. Janem Mrázem sídlem Václavské náměstí 776/10, 110 00 Praha 1 Ministerstvo zemědělství sídlem Těšnov 17/65, 110 00 Praha 1 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu třetího zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), se žalobce domáhá toho, aby soud vyslovil, že postup žalovaného při vyřízení jeho stížnosti proti vyřízení stížnosti ze dne 10. 9. 2021 Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí (dále jen „SZPI“), jakož též postup SZPI, Ústředního inspektorátu, coby podřízeného služebního orgánu, při vyřízení stížnosti žalobce ze dne 10. 9. 2021, včetně navazujícího postupu, byly nezákonné. 2. Konkrétně žalobce spatřuje nezákonný zásah ve vedení správního spisu o jeho stížnosti proti vyřízení stížnosti ze dne 10. 9. 2021, kdy ve správním spise nebyla založena řada podání žalobce z období od podání stížnosti ze dne 10. 9. 2021, ani písemnosti týkající se způsobu vyřízení těchto podání, a většina zařazených dokumentů obsahovala podklady, které vznikly až po doručení nápravného opatření nadřízeného služebního orgánu (žalovaného). Správní spis ve věci žalobce tak nebyl veden řádně. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 3. Žalobce uvedl, že jako bývalý zaměstnanec ve státní službě u SZPI Brno, jehož služební poměr byl ukončen 31. 3. 2021, podal dne 10. 9. 2021 stížnost dle § 157 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní službě“), proti představenému, řediteli inspektorátu SZPI Ing. V. O., ve které uvedl, že s ním bylo jednáno v rozporu s obecně závaznými právními předpisy, kdy bylo zasahováno do jeho nezávislosti, byl diskriminován a jednání ředitele SZPI Brno vykazovalo znaky šikanózního chování – bossingu (dále jen „stížnost ze dne 10. 9. 2021“). K vyřízení stížnosti ze dne 10. 9. 2021 byl příslušný jako služební orgán ústřední ředitel SZPI, Ústřední inspektorát (dále jen „služební orgán“), který zaslal dne 6. 10. 2021 žalobci sdělení o vyřízení stížnosti s tím, že ji není oprávněn vyřizovat, jelikož žalobce již není ve služebním poměru. Dne 22. 11. 2021 pak služební orgán potvrdil svůj předchozí závěr, kdy ani po opakované výzvě žalobce ze dne 14. 11. 2022, která směřovala proti způsobu vyřízení stížnosti, jeho stížnost nepřešetřil. Dne 27. 7. 2022 služební orgán žalobci sdělil, že ani po jeho doplnění ze dne 3. 6. 2022 jeho stížnost nepřešetří s týmž odůvodněním. Dne 22. 8. 2022 služební orgán odmítl žalobci nahlédnout do spisu interního přešetření jeho stížnosti s tím, že přešetření stížnosti dle zákona o státní službě ani související šetření není správním řízením dle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Dne 4. 1. 2023 podal žalobce ke státnímu tajemníkovi žalovaného jako nadřízenému služebnímu orgánu stížnost podle § 175 správního řádu proti způsobu vyřízení stížnosti ze dne 10. 9. 2021. Nadřízený služební orgán původní stížnost posoudil jako stížnost podle § 175 správního řádu a uložil služebnímu orgánu nápravné opatření v podobě aplikace § 175 odst. 5 správního řádu, tj. „aby původní stížnost byla vyřízena jasnou a přezkoumatelnou formou bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 60 dnů ode dne doručení tohoto dopisu, bez možnosti aplikace § 175 odst. 5 poslední věta správního řádu a o původní stížnosti byl veden kompletní spisový materiál, do něhož může stěžovatel nahlédnout v intencích § 38 správního řádu“ (dále jen „nápravné opatření“). 4. Služební orgán v návaznosti na uložené nápravné opatření zaslal žalobci vyřízení stížnosti ze dne 10. 9. 2021, v němž stížnost shledal ve všech bodech nedůvodnou. Vzhledem k tomu, že žalobce považoval způsob vyřízení stížnosti za nesprávný, podal proti tomuto vyřízení stížnosti k nadřízenému služebnímu orgánu opětovně stížnost dle § 175 správního řádu proti způsobu vyřízení stížnosti ze dne 10. 9. 2021. Dne 25. 8. 2023 žalobce obdržel od nadřízeného služebního orgánu posouzení stížnosti proti způsobu vyřízení stížnosti ze dne 10. 9. 2021, ve kterém ji nadřízený služební orgán shledal nedůvodnou (dále jen „posouzení stížnosti proti vyřízení stížnosti ze dne 10. 9. 2021“). 5. Postup služebního orgánu byl tedy od počátku ve zjevném rozporu s požadavky na výkon řádné správy ve smyslu § 4 správního řádu, kdy je touto zásadou vázán každý orgán veřejné správy při výkonu své působnosti, tj. při každém úkonu, bez ohledu na jeho povahu. Postup služebního orgánu poukazuje na jeho liknavost a strnulost a neodpovídá principům dobré správy. 6. Žalobce opakovanými žádostmi žádal služební orgán o možnost nahlédnutí do spisu vedeného o stížnosti ze dne 10. 9. 2021 a v navazujícím řízení, kdy toto žalobci nejprve bylo zcela znemožněno, vzhledem k vyjádření služebního orgánu, že přešetření stížnosti dle zákona o státní službě, ani související šetření není správním řízením dle správního řádu, s čímž se vypořádal nadřízený služební orgán tak, že služebnímu orgánu uložil nápravné opatření spočívající v umožnění přístupu ke kompletnímu spisovému materiálu ve věci tak, aby byl způsob a výsledek vyřízení stížnosti přezkoumatelný a veškeré právní i skutkové závěry měly oporu ve spise. V návaznosti na nápravné opatření však byla žalobci dne 10. 5. 2023 zaslána pouze část spisu obsahující zejména dokumenty z období od konce roku 2022 do současnosti. V zaslaném spise nebyla založena řada podání žalobce z období od podání původní stížnosti ze dne 10. 9. 2021, ani písemnosti týkající se způsobu vyřízení těchto podání. Na druhou stranu většina zařazených dokumentů obsahovala podklady, které vznikly až po doručení nápravného opatření. Z toho důvodu žalobce dne 16. 5. 2023 podal opakovanou žádost o umožnění náhledu do spisu sp. zn. SZPI/AD936-18/2023, na kterou služební orgán odpověděl, že je spis kompletní. Žalobce tak má nadále pochybnosti o tom, že je spis v nadepsané věci veden řádně vzhledem k tomu, že podstatná část spisu chybí a jsou v něm obsaženy opožděně doložené dokumenty. Podklady ve spisu jsou neúplné a nepostačují k učinění závěrů, které jsou předmětem řízení, neboť takové řízení je jako celek nepřezkoumatelné. Lze sotva předpokládat, že oslovené úřední osoby byly schopny se vyjádřit ke skutkovým okolnostem událostí z roku 2019. Je zřejmé, že zajištěné podklady nemohou obstát a přispět k objasnění skutkového stavu. Žalobce připomněl, že pro „diskriminační spory“ je typické, že dochází k přenosu důkazního břemene na zaměstnavatele, přičemž není důvod k tomu, aby tato zásada nebyla přímo použitelná i u státních zaměstnanců. 7. Žalovaný v posouzení opakované stížnosti proti vyřízení stížnosti ze dne 10. 9. 2021 sice uznal pochybení služebního orgánu do té míry, že o předmětné věci nebyl veden kompletní spisový materiál, do něhož by mohl žalobce nahlížet v intencích § 38 správního řádu, přičemž uložil služebnímu orgánu, aby doplnil spisový materiál o kompletní podání žalobce adresovaná služebnímu orgánu v předmětné věci od podání původní stížnosti ze dne 10. 9. 2021, avšak tuto námitku žalovaný shledal i přes výše uvedené nedůvodnou, jelikož založené dokumenty ve spise měly postačovat ke zjištění skutkového stavu a dokumenty, které ve spise chyběly, byly irelevantní. Toto vyjádření žalovaného shledává žalobce vnitřně rozporné a v důsledku toho nesrozumitelné a svědčící o zásahu do práv žalobce, kdy služební orgány jednostranně rozhodují o tom, které dokumenty nemusí zakládat do spisu, přičemž tak zřejmě jednají, aby obešly skutečnost, že nebyl splněn požadavek na správný úřední postup již od počátku řízení. Postup dotčených orgánu je proto od počátku nepřezkoumatelný, neboť není zjevné, jak postupovaly. 8. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. 9. Uvedl, že dne 10. 9. 2021 bylo SZPI doručeno první podání žalobce ve věci, kde argumentuje stejným způsobem jako v rámci všech následných podání a stížností. Žalobce byl státním zaměstnancem SZPI do 31. 3. 2021, tj. původní stížnost adresoval SZPI v době, kdy již nebyl jejím státním zaměstnancem, jak uvedla SZPI v dopise ze dne 6. 10. 2021 s tím, že žalobce tudíž není oprávněn podat stížnost podle zákona o státní službě. Dne 15. 11. 2021 SZPI obdržela od žalobce podání, které argumentačně kopíruje stížnost ze dne 10. 9. 2021. SZPI na něj odpověděla dne 22. 11. 2021 tak, že na stížnost ze dne 10. 9. 2021 již bylo reagováno v tom smyslu, že žalobce není oprávněn podat stížnost podle § 157 zákona o státní službě, protože v době podání stížnosti již nebyl státním zaměstnancem. Žalobce se přešetření vypořádá