9 A 23/2023

Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým je Oznámení o ukončení administrace Žádosti o dotaci v rámci PRV ČR 2014–2020 (dále jen „Oznámení“).

Uvedeným Oznámením byla ukončena administrace žádosti žalobce o dotaci podané v rámci Programu rozvoje venkova České republiky na období 2014–2020 (dále jen „PRV“) ze dne 25. 10. 2018, reg. č. 18/007/0411g/564/000653 na projekt s názvem „Nákup techniky do RV“ (dále jen „Žádost“).

Žalovaný ukončil administraci Žádosti žalobce z důvodu, že při poskytnutí dotace žalobci by došlo v důsledku existence střetu zájmů ve smyslu § 4c zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění do 31. 12. 2022 (dále jen „zákon o střetu zájmů“), k poskytnutí dotace v přímém rozporu s platnými a účinnými právními předpisy dle čl. 6 nařízení č. 1303/2013 a zároveň by tím došlo k porušení kapitoly 4 písm. k) obecné části A Pravidel, kterými se stanovují podmínky pro poskytování dotace na projekty Programu rozvoje venkova na období 2014 – 2020 pro 7. kolo příjmu žádostí, č. j. 37178/2018-MZE-14112 (dále jen „Pravidla“). Finanční prostředky poskytnuté žalobci na základě podané žádosti by tak byly ze strany orgánů EU považovány za neoprávněné, pročež by došlo k jejich vyloučení z financování v rámci Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV).

Dle žalobce mělo být klíčovou otázkou hodnocení střetu zájmů podle § 4c zákona o střetu zájmů, které ale žalovaný zcela pominul, sám otázku střetu zájmů podle cit. zákona nezkoumal a odůvodnění Oznámení nahradil pouze překopírováním předběžných a právně nezávazných auditních závěrů (aktů auditu Evropské komise) a sám nevyhodnotil průběh auditní procedury a věcnou správnost těchto závěrů.

Z odůvodnění Oznámení vyplynulo, že je žadatel (žalobce) součástí koncernu AGROFERT, jejímž jediným akcionářem byl až do dne 7. 2. 2014 XY, který byl současně veden v obchodním rejstříku jako předseda představenstva této společnosti, jejíž kmenové akcie, s nimiž je spojen 100% podíl na hlasovacích právech a základním kapitálu této společnosti, vložil do svěřenských fondů.

Žalovaný dále vyšel z rozsáhlých zjištění z probíhajícího auditního šetření Evropské komise (dále také jen „Komise“), týkajícího se fungování zavedených řídících a kontrolních systémů za účelem vyloučení střetu zájmů dle nařízení Evropského Parlamentu a Rady označených v Oznámení (dále jen „Audit“). Šetření bylo zahájeno Evropskou komisí v lednu r. 2019 v návaznosti na politickou činnost a působení a pozice XY na vládní úrovni od r. 2014.

Žalovaný v Oznámení uvedl zjištění, z nichž Evropská komise vyvodila závěry nejprve ve Formálním sdělení ze dne 23. 2. 2021 ohledně postavení a politických funkcí XY, jeho zapojení do řízení skupiny Agrofert a vlivu na fungování horizontálních orgánů při relokaci finančních prostředků z EU (Rada pro ESI fondy, Národní orgán pro koordinaci, vláda) včetně vlivu na fungování svěřenských fondů. Žalovaný uvedl konkrétní dokumenty a zdroje učiněných zjištění a závěry Evropské komise, že pokud jde o žádosti od společností ze skupiny AGROFERT, které byly podány po 1. 9. 2017 a které dosud nejsou schváleny nebo již schváleny jsou, ale SZIF je zatím neproplatil, útvary Komise mají za to, že v jejich případě by se jednalo o dotace porušující § 4c zákona o střetu zájmů, a tedy o dotace v rozporu s platnými právními předpisy podle článku 6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013.. Podle Komise pokud by výdaje spojené s takovými dotacemi byly zahrnuty do platebního výkazu, byly by považovány za neoprávněné.

Žalovaný v Oznámení dále uvedl výstupy Souhrnné zprávy Auditu Evropské komise, jejímž prostřednictvím tato Komise členským státům sdělila vyhodnocení finančních částek, které musí být na základě prováděcího rozhodnutí vyloučeny z unijního financování z důvodu jejich nesouladu s právem Evropské unie (dále jen „Souhrnná zpráva“ a „EU“).V této souvislosti žalovaný poukázal na závěr Komise, že projekt příjemce dotace společnosti SCHROM FARMS, spol. s. r. o., patřící stejně jako Žadatel do koncernu AGROFERT, je považován za nezpůsobilý pro financování z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (dále jen „EZFRV“) z důvodu jeho nesouladu s právem EU.

Žalovaný dále zmínil, že na základě závěrů Auditu podrobně popsaných ve Formálním sdělení a Souhrnné zprávě bylo v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013 vydáno Prováděcí rozhodnutí Komise ze dne 8. 6. 2022, kterým se z financování EU vylučují některé výdaje vynaložené členskými státy v rámci Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) a v rámci EZFRV. Prováděcím rozhodnutím, které bylo dne 10. 6. 2022 oznámeno ve Věstníku tak Komise rozhodla o vyloučení některých výdajů České republiky v celkové výši 3 300 907,65 EUR z unijního financování. Vydáním Prováděcího rozhodnutí došlo k formálnímu ukončení Auditu.

Žalovaný zjistil, že Prováděcí rozhodnutí v sobě zahrnuje i jednorázovou finanční korekci ve výši 30 606,96 EUR vztahující se ke konkrétnímu projektu, který byl na základě Auditu shledán ze strany Komise jako nezpůsobilý pro financování z EZFRV z důvodu porušení ust. § 4c zákona o střetu zájmů a čl. 6 Nařízení č. 1303/2013. Předmětný projekt lze přitom na základě údajů uvedených v příloze Prováděcího rozhodnutí nade vší pochybnost ztotožnit právě s projektem společnosti SCHROM FARMS, spol. s. r. o. Komise v rámci Auditu provedla také analýzu dalších žádostí o dotaci podaných společnostmi z koncernu AGROFERT, které mimo jiné dosud nebyly ze strany žalovaného schváleny a konstatovala, že i takové žádosti o dotaci, podané po 1. 9. 2017, by (stejně jako výše uvedená žádost o dotaci společnosti SCHROM FARMS, spol. s. r. o.) podléhaly zákazu vyplývajícího z ust. § 4c zákona o střetu zájmů, pročež by jejich financování v rámci EZFRV bylo (z důvodu jejich poskytnutí v rozporu s platnými právními předpisy) vyloučeno.

Žalovaný zdůraznil, že PRV je financován z prostředků EU. Při využívání unijních finančních prostředků jsou české orgány (včetně Fondu jakožto platební agentury) povinny dodržet pravidla vyplývající z právních předpisů EU. Poukázal na čl. 36 odst. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 2018/1046, kterým se stanoví pravidla pro souhrnný rozpočet Unie (dále jen „Finanční nařízení“), podle něhož členské státy dodržují zásady řádného finančního řízení, transparentnosti a zákazu diskriminace a zajišťují viditelnost činnosti EU při správě jejích finančních prostředků. Za tímto účelem členské státy plní své povinnosti spojené s kontrolou a auditem a přebírají z toho vyplývající odpovědnost stanovenou předmětným nařízením. Dle čl. 36 odst. 3 písm. c) Finančního nařízení přitom účinná vnitřní kontrola vychází z osvědčených mezinárodních postupů a zahrnuje zejména i prvek zabránění vzniku střetu zájmů.

Žalovaný poukázal na čl. 75 odst. 1 Nařízení č. 1303/2013, podle něhož má Evropská komise na základě dostupných informací, včetně informací o určení orgánů odpovědných za řízení a kontrolu, dokumentů každoročně poskytovaných v souladu s čl. 59 odst. 5 Finančního nařízení uvedenými určenými orgány, kontrolních zpráv, výročních zpráv o provádění programu a auditů provedených subjekty členských států a subjekty EU oprávnění se přesvědčit, že členské státy zavedly systémy řízení a kontroly, a že tyto systémy během provádění programů účinně fungují, přičemž tato odpovědnost je sdílená mezi Komisí a členskými státy. Komise má také na základě čl. 85 tohoto nařízení pravomoc provést finanční opravy prostřednictvím úplného či částečného zrušení příspěvku EU na daný program a získání částky zpět od členského státu s cílem vyloučit z unijního financování výdaje, které jsou v rozporu s platnými právními předpisy.

Žalovaný konstatoval, že právní závěry Auditu, vyjádřené ve Formálním sdělení, resp. v Souhrnné zprávě (a v kontextu Prováděcího rozhodnutí), je přitom nezbytné považovat za relevantní pro posouzení Žádosti o dotaci. Fond je při svém rozhodování při administraci žádostí o dotaci povinen postupovat plně v souladu se zněním vnitrostátních i unijních právních předpisů. S přihlédnutím k požadavku na tzv. eurokonformní výklad právních předpisů je Fond v průběhu rozhodování při administraci žádostí o dotaci, jakož i při provádění kontroly povinen zohlednit, jakým způsobem jsou v daném případě relevantní právní předpisy vykládány unijními orgány. Současně je Fond povinen dbát na to, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem. Tím je i to, aby nezpůsobilým příjemcům nebyly poskytovány dotace z veřejných prostředků, které následně mohou být důvodem pro finanční opravy dle čl. 85 Nařízení č. 1303/2013, neboť takový postup by měl negativní důsledky pro české veřejné rozpočty a udržování stability veřejných rozpočtů je přitom rovněž veřejným zájmem. Žalovaný je proto před rozhodnutím o žádosti o dotaci, jakož i před jejím proplacením žadateli povinen prověřit, zda poskytnutí dotace není v rozporu s pravidly stanovenými za účelem zabránění střetu zájmů (mimo jiné s ust. § 4c zákona o střetu zájmů) a je jako platební agentura povinen zajistit, že operace podporované z evropských fondů jsou v souladu s platným právem Unie a členských států týkajícím se jeho uplatňování dle čl. 6 Nařízení č. 1303/2013 a zajistit, že dotace nebude poskytnuta nezpůsobilému žadateli. Žalovaný je přitom v povinen rovněž zohlednit, jakým způsobem jsou v daném případě relevantní vnitrostátní/unijní právní předpisy vykládány unijními orgány.

Žadatel tedy byl (a v současné době stále je) součástí koncernu společnosti AGROFERT, jejímž jediným akcionářem byl až do 7. 2. 2014 XY, který byl současně veden v obchodním rejstříku jako předseda představenstva této společnosti.

Na základě uvedeného a s přihlédnutím k právním závěrům Komise uvedeným ve všech třech dokumentech Auditu (ve Formálním sdělení, v Souhrnné zprávě a v kontextu účinků Prováděcího rozhodnutí) žalovaný uzavřel, že při poskytnutí dotace žalobci na základě podané Žádosti by došlo v důsledku existence střetu zájmů ve smyslu ust. § 4c zákona o střetu zájmů k poskytnutí dotace v přímém rozporu s platnými a účinnými právními předpisy dle čl. 6 Nařízení č. 1303/2013 a zároveň tímto došlo k porušení kapitoly 4 písm. k) obecné části A Pravidel, která stanoví: „projekt musí být v souladu s příslušnou právní úpravou od data podání Žádosti o dotaci do konce lhůty vázanosti projektu na účel; C,“. Finanční prostředky poskytnuté žalobci na základě podané Žádosti o dotaci by tak byly (v případě jejich zahrnutí do platebního výkazu) ze strany orgánů EU považovány za neoprávněné, pročež by došlo (stejně jako v případě dotace poskytnuté společnosti SCHROM FARMS, spol. s. r. o.) k jejich vyloučení z financování v rámci EZFRV. Fond by následně byl povinen přistoupit v souladu s ust. § 11a odst. 1 zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o SZIF“) a Nařízením č. 1306/2013, resp. prováděcím nařízením Komise č. 809/2014, ke zpětnému vymožení neoprávněně poskytnuté dotace.

Žalobce v podané žalobě prvním žalobním bodě namítal absenci odůvodnění napadeného rozhodnutí. Vytýkal, že žalovaný neodůvodnil napadené rozhodnutí žádnými vlastními úvahami, ale doslovně odcitoval, resp. překopíroval závěry auditního orgánu. Napadené rozhodnutí tak dle žalobce nesplňuje jednu ze základních náležitostí správního rozhodnutí podle § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). Z napadeného rozhodnutí nelze seznat, jakým způsobem a zda vůbec žalovaný hodnotil důkazní prostředky uložené ve správním spise a jak vykládal právní předpisy, které na věc dopadají. Žádost o dotaci nevedl se žalobcem auditní orgán, ale sám žalovaný. Z napadeného rozhodnutí dále není zřejmé, v jakém rozsahu považuje žalovaný skutková zjištění učiněná v rámci auditu za prokázaná, jakým způsobem hodnotil žalovaný konkrétní důkazní prostředky, ze kterých auditní zjištění vychází, přičemž ty nejsou založeny ve správním spise, a v jakém rozsahu se žalovaný ztotožňuje s právním posouzením věci učiněným v rámci auditu. Není uvedeno, jak se žalovaný vypořádal s důkazními návrhy a námitkami žalobce, neboť ty byly vzneseny až poté, co byly vyhotoveny auditní závěry. Žalobce a ani společnost Agrofert nikdy nebyli účastníky auditu a nebylo jim umožněno vykonávat jakákoli procesní práva.

Ve druhém žalobním bodě žalobce tvrdil, že se žalovaný zjevně neztotožňuje s úvahami auditního orgánu, což činí napadené rozhodnutí absolutně nepřezkoumatelné a vnitřně rozporné ve smyslu § 77 odst. 1 správního řádu. Žalobce odkázal na citaci závěrů Auditu uvedenou na straně 2 napadeného rozhodnutí týkajících se zapojení XY do řízení skupiny AGROFERT a stanovisko žalovaného k dané problematice ze dne 12. 9. 2019, které je založeno ve správním spise a jenž dle žalobce citované závěry rozporuje. Dále poukázal na stranu 3 napadeného rozhodnutí, kde žalovaný citoval závěry Auditu, podle kterých XY prostřednictvím svěřenských fondů nepřímo ovládá mateřskou společnost skupiny Agrofert, tudíž se na XY vztahuje dikce ust. § 4c zákona o střetu zájmů, a proto dotace poskytnuté skupině Agrofert od 9. 2. 2017 nejsou v souladu se zákonem o střetu zájmů. Obdobné rozpory dovodil žalobce i k citaci závěrů Auditu na straně 6 napadeného rozhodnutí týkajících se rozhodujícího vlivu XY na rozhodnutí orgánů (Rada pro ESI fondy, Národní orgán pro koordinaci, vláda ČR) a k citaci závěrů Auditu ohledně osobního a/nebo hospodářského zájmu XY na rozhodnutí přijatých v souvislosti s finančními prostředky EU, z nichž měla skupina AGROFERT přímo či nepřímo prospěch. Tvrdil, že se žalovaný postavil do absurdní procesní situace, neboť se sám s citovanými závěry neztotožňuje, přestože se jejich obsáhlou citací pokusil nahradit vlastní (neexistující) posouzení věci. Taková absence odůvodnění zakládá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů či případně nesrozumitelnost a vnitřní rozpornost úvah. V rámci tohoto žalobního bodu žalobce rovněž poukázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2022, č. j. 14 A 224/2021-145, ve kterém soud dospěl k závěru, že nelze zamítnout žádost o dotaci podanou společností ze skupiny Agrofert, aniž by se žalovaný zabýval problematikou údajného střetu zájmů a vypořádal se v této souvislosti s argumentací dotčených společností, která existenci tohoto střetu zájmů rozporovala.

Ve třetím žalobním bodě žalobce namítal neúplnost správního spisu, neboť překopírované závěry Auditu se opírají o podpůrné důkazní prostředky, které žalovaný nikdy nedoplnil do správního spisu, čímž porušil zásadu spisového pořádku a znemožnil žalobci, aby se k těmto podkladům řádně vyjádřil. Závěry Auditu nejsou procesně způsobilým důkazem, neboť představují toliko soubor skutkových zjištění, ke kterým auditoři dospěli na základě jiných důkazních prostředků, které ve spise založeny nejsou. Žalobce neměl možnost se s důkazními prostředky seznámit, neboť mu ze strany auditního orgánu nikdy nebylo umožněno vykonávat jakákoli procesní práva. Komise opakovaně odepřela žalobci i společnosti AGROFERT právo nahlédnout do spisu, i možnost schůzky se zástupci Komise. Žalovaný si přitom podpůrné důkazní prostředky mohl snadno vyžádat. Závažnost této vady je znásobena tím, že se citací závěrů auditu žalovaný pokusil nahradit vlastní skutkové a právní posouzení věci. Do správního spisu tak nebyly nikdy založeny statuty svěřenských fondů, ačkoli bez jejich znalosti nelze na způsob jejich fungování vůbec usuzovat. Nelze ani ověřit, z jaké verze statutů svěřenských fondů Komise vycházela, jakým způsobem je získala a zda s nimi nebylo nějak manipulováno. Pokud žalovaný obsah správního spisu nedoplnil, postupoval v rozporu se zásadou spisového pořádku podle § 17 správního řádu a vzal za základ napadeného rozhodnutí skutkový stav, který neměl ve správním spisu oporu, či byl dokonce s částí podkladů v rozporu.

Dle čtvrtého žalobního bodu žalovaný pominul, že závěry Auditu vycházejí ze skutkového stavu, který již netrvá. Žalovaný zcela pominul, že úvahy Komise týkající se aplikace § 4c zákona o střetu zájmů jsou z hlediska skutkového stavu podmíněny tím, že XY je veřejným funkcionářem ve smyslu § 2 odst. 1 písm. c) zákona o střetu zájmů. K okamžiku rozhodování žalovaného o žádosti však již XY více než rok nebyl veřejným funkcionářem ve smyslu § 2 odst. 1 písm. c) zákona o střetu zájmů. Z uvedeného důvodu žalovaný nemohl žádost o dotaci zamítnout s odkazem na postoj auditního orgánu. Podle ustálené rozhodovací praxe správních soudů se skutkový a právní stav v řízení posuzuje výlučně k okamžiku rozhodnutí o poskytnutí dotace (například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 4. 2011, č. j. 1 As 24/2011-79). Žalovaný však dovodil, že splnění podmínky podle § 4c zákona o střetu zájmů nelze posuzovat k okamžiku vydání napadeného rozhodnutí, ale již k okamžiku podání žádosti o dotaci, a to, aniž by následně splnění této podmínky bylo ověřeno k jakémukoli datu. Tímto postupem žalovaný popřel dikci, smysl i účel § 4c zákona o střetu zájmů, který ve stanovených případech zakazuje dotaci poskytnout, nikoli o dotaci požádat. Skutečnost, že termín „poskytnutí dotace“ označuje okamžik vydání rozhodnutí a/nebo dohody o poskytnutí dotace, je v rozhodovací praxi správních soudů opakována a výslovně ji potvrdil také Tribunál Evropské unie ve věci T 109/01, Fleuren Compost BV v. Komise, podle kterého se podpora považuje za poskytnutou vydáním „právně závazného aktu, kterým se příslušný národní orgán zaváže k vyplacení podpory“. Tato východiska žalovaný zcela pominul. Poskytnutí dotace nebránila ani kapitola 4 písm. k) obecné části Pravidel, kterými se stanovují podmínky pro poskytování dotace na projekty Programu rozvoje venkova na období 2014–2020 (dále jen „obecná část Pravidel“). Před vydáním napadeného rozhodnutí projekt žalobce pojmově nemohl být v rozporu s § 4c zákona o střetu zájmů, jehož dispozice se vztahuje právě až k momentu vydání rozhodnutí o žádosti o dotaci, nikoli k okamžiku podání této žádosti. Závěry Auditu nelze aplikovat na skutkový stav ani nepřímo na základě analogie s dotačním projektem společnosti SCHROM FARMS, spol. s r.o. Podle auditních závěrů jsou dotační projekty společností ze skupiny AGROFERT způsobilé k podpoře, pokud došlo k jejich poskytnutí v období od 25. 5. 2017 do 5. 12. 2017, tj. v období, kdy XY nebyl veřejným funkcionářem ve smyslu § 4c ve spojení s § 2 odst. 1 písm. c) zákona o střetu zájmů. Žalovaný si nemůže manipulativně měnit postoj Komise ke svému obrazu, ani na základě své povinnost eurokonformního výkladu právních předpisů či povinnosti dbát o veřejný zájem. V tomto případě neexistuje právní norma evropského práva, která by žalovaného nutila rozhodnout podle jiného skutkového stavu, než který byl dán v době jeho rozhodování. K povinnosti žalovaného dbát o veřejný zájem žalobce poukázal na závěry Nejvyššího správního soudu uvedené v usnesení ze dne 3. 3. 2023, č. j. 4 Afs 11/2023-59, podle kterých neexistuje veřejný zájem na zamítnutí žádosti o dotaci, nýbrž toliko veřejný zájem na poskytování dotací v souladu se zákonem.

V pátém žalobním bodě žalobce tvrdil, že citované závěry auditu jsou věcně nesprávné. Předně uvedl, že § 4c zákona o střetu zájmů, na němž jsou závěry auditu založeny, vůbec nedopadá na poskytování dotací žalovaným. Uvedený zákaz poskytování dotací se vztahuje výlučně na dotace poskytované podle právního předpisu upravujícího rozpočtová pravidla, přičemž normativní odkaz upřesňuje, že se tím rozumí zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech (dále jen „rozpočtová pravidla“). Žalovaný však poskytuje dotace na základě procesu komplexně upraveného v § 11 zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů (dále jen „zákon o SZIF“), nikoli dle rozpočtových pravidel. Ustanovení § 4c zákona o střetu zájmů odkazuje na konkrétní právní předpis, podle něhož jsou poskytovány některé, nikoli však veškeré dotace, a přesně odpovídá instrukcím pro formulaci odkazu na konkrétní právní předpis podle čl. 45 odst. 4 a 5 Legislativních pravidel vlády. Názor žalobce je podložen také ustálenou judikaturou českých soudů, zejména rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 8. 2013, č. j. 1 Afs 63/2013-54, a usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2021, č. j. 3 A 63/2020-115. Pokud by § 4c zákona o střetu zájmů dopadal i na dotace poskytované mimo režim rozpočtových pravidel, neexistovala by snaha zákonodárců rozšířit dopad ustanovení na všechny dotace prostřednictvím zrušení normativního odkazu na rozpočtová pravidla. Opačný závěr by byl v rozporu s východisky nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 4/17, podle kterého lze právní úpravu obsaženou v zákoně o střetu zájmů vykládat jen doslovně, a nikoli rozšiřujícím způsobem.

Auditní závěry jsou nesprávné i ohledně údajného porušení § 4c zákona o střetu zájmů v případě dotací poskytovaných společnostem ze skupiny AGROFERT. Žalobce nikdy nebyl obchodní společností, ve které by vlastnil jakýkoli podíl veřejný funkcionář či jím ovládaná osoba. Jediným společníkem žalobce byl a je AgroZZN, a.s, jediným akcionářem AgroZZN, a.s. byla a je společnost Agrofert. Osobou, která ovládá společnost Agrofert, je YZ, svěřenský správce svěřenského fondu AB private trust I, který vykonává vlastnická práva k akciím Agrofertu, která mu umožňují jmenovat a odvolávat většinu členů představenstva a dozorčí rady Agrofertu. YZ přitom nikdy nebyl veřejným funkcionářem ve smyslu § 2 odst. 1 písm. c) zákona o střetu zájmů. YZ, jakožto fyzickou osobu, již není možné dále ovládat. K tomu žalobce odkázal na § 74 odst. 1 a § 75 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (dále jen „ZOK“), s tím, že YZ je jedinou osobou, která definici ovládání ve vztahu k Agrofertu splňuje, a která navíc naplňuje i domněnky podle § 75 ZOK. V souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2020, č. j. 33 Cdo 3284/2019) je nezbytné vycházet z teze, že kdo zpochybňuje skutečnost, že na základě domněnek podle § 75 odst. 1 a 2 ZOK je osobou ovládající YZ, musí prokázat opak. Žalovaný se ani náznakem nepokusil důkazně vyvrátit skutečnost, že ovládající osobou Agrofertu je YZ. Žalobce připomněl důkazy o rozhodujícím vlivu YZ na Agrofertu, které žalovanému v minulosti předložil (zápisy z valné hromady Agrofertu ze dne 26. 6. 2018, ze dne 24. 1. 2019 a ze dne 18. 6. 2019) a které představují konkrétní projevy ovládání Agrofertu, na kterých se žádný veřejný funkcionář, natožpak svěřenské fondy, nijak nepodílí. Ovládání dle českého práva nelze zaměňovat s pojmem skutečného majitelství, jak učinila Komise v Auditu, přičemž je vyloučeno ovládání fyzických osob, které by bylo v rozporu s celou řadou ustanovení Listiny základních práv a svobod i ZOK. Nadto bylo příslušným správním orgánem již v přestupkovém řízení rozhodnuto o tom, že XY neovládá ani svěřenské fondy, ani skupinu Agrofert (pravomocné rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 26. 9. 2019, č. j. 117665/2019/KUSK, dále jen „rozhodnutí KÚSK“). Žalovaný uvedené rozhodnutí ignoroval, ač jím byl podle § 57 odst. 3 správního řádu vázán. Posouzení ze strany Krajského úřadu Středočeského kraje konvenuje i rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2019, sp. zn. 29 NSCR 178/2017, podle kterého musí být možnost uplatňovat rozhodující vliv reálná, nikoli čistě potenciální nebo teoretická. I v tomto jsou závěry auditu nesprávné a žalovaný je podle obsahu správního spisu sám opakovaně vyvracel.

Závěry Auditu se dle žalobce dále nesprávně dovolávají čl. 61 Finančního nařízení. K tomu žalobce konstatoval, že není účastníkem finančních operací, ani jinou osobou podílející se na plnění rozpočtu a čl. 61 finančního nařízení na něj vůbec nedopadá, tudíž jej nemohl porušit. Naopak čl. 61 finančního nařízení dopadá na žalovaného, který však nikde netvrdí, že by důvodem přijetí napadeného rozhodnutí bylo, že některý z jeho úředníků jednal v rozporu s čl. 61 Finančního nařízení, neboť byl v této věci zájmy jakéhokoli veřejného funkcionáře ovlivněn. Ani ve správním spise není založen žádný záznam o takovém ovlivnění.

Podle žalobce se se všemi uvedenými námitkami žalovaný seznámil již v průběhu řízení o žádosti, avšak jejich vypořádání se účelově vyhnul. Ani se o to nepokusil, což je o to závažnější, že citované závěry auditu nejsou definitivním a právně závazným výstupem. Tribunál Evropské unie se totiž právní povahou obdobných auditních výstupů již opakovaně zabýval (například ve věci T-703/18 Polsko v. Komise), a to se závěrem, že nemají povahu právně závazného rozhodnutí, ale jsou pouze přípravným aktem, který nevyvolává závazné právní následky. Tuto předběžnou a právně nezávaznou povahu mají i audity některých útvarů Komise týkající se problematiky střetu zájmů.

Ačkoli žalovaný v závěru napadeného rozhodnutí uvedl, že před rozhodnutím o žádosti je povinen prověřit, zda poskytnutí dotace není v rozporu s pravidly stanovenými za účelem zabránění střetu zájmů, takové posouzení ve skutečnosti nikdy neprovedl. K tomu žalobce opětovně odkázal na závěry rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2022, č. j. 14 A 224/2021-145.

Žalobce žádal, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovaném k dalšímu řízení.

V písemném vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že poskytuje dotace v oblasti zemědělství podle § 11 zákona o SZIF. Před vlastním posouzením žádosti žalobce, stejně jako ostatních žadatelů z koncernu AGROFERT, vyvstala otázka, zda dotace poskytované žalovaným podle § 11 zákona o SZIF náleží do rozsahu věcné působnosti § 4c zákona o střetu zájmů. Na tuto otázku existují dva rozdílné odborné názory (výklady), a to výklad provedený auditory Komise ve prospěch aplikovatelnosti § 4c zákona o střetu zájmů a výklad v neprospěch aplikovatelnosti tohoto ustanovení, který vychází z analýzy právního řádu ČR. V návaznosti na úvahy týkající se (ne)aplikovatelnosti § 4c zákona o střetu zájmů žalovaný považoval za nezbytné položit předběžnou otázku Soudnímu dvoru EU, neboť pro rozhodnutí o žalobě považoval za zásadní výklad čl. 6 nařízení 1303/2013 v kontextu § 4c zákona o střetu zájmů.

K žalobním námitkám poukázal na právní rámec poskytování dotací ze strany žalovaného a na důvody ukončení administrace žádosti žalobce. Konstatoval, že proces financování PRV je závislý na financování z EZFRV. Administrace žádosti probíhá podle platných Pravidel. Po dokončení realizace projektu a jeho kontrole žalovaný požádá Komisi o vyplacení finančních prostředků z EZFRV. Z této skutečnosti vyplývá, že právní názory, respektive závěry orgánů EU mají na administraci žádosti zcela zásadní dopady.

K důvodům ukončení administrace žádosti žalovaný poukázal na skutečnost, že v rámci Auditu Komise dospěla k závěru o nezpůsobilosti projektu společnosti SCHROM FARMS spol. s r.o., patřící do skupiny AGROFERT, z důvodu nesouladu s právem EU a porušení § 4c zákona o střetu zájmů. Auditoři se zabývali dalšími žádostmi o dotaci podanými společnostmi ze skupiny Agrofert, jejichž administrace byla žalovaným pozastavena. V Souhrnné zprávě Komise uvedla, že 37 projektů s datem podání žádosti po 1. 9. 2017 by podléhalo zákazu podle § 4c zákona o střetu zájmů a bylo by vyloučeno z financování v rámci EZFRV, tedy veškeré výdaje spojené s projekty schválenými během období, kdy existoval střet zájmů.

Žalovaný připomněl, že podle § 159 a násl. správního řádu není na uzavření dohody o poskytnutí dotace právní nárok, tudíž ani na samotné poskytnutí dotace z PRV není před uzavřením dohody o poskytnutí dotace právní nárok. To ostatně potvrzuje Nejvyšší správní soud v rozsudcích ze dne 26. 11. 2013, č. j. 8 Afs 47/2013-45, a ze dne 15. 11. 2016, č. j. 6 Afs 275/2015-39. Nárok na poskytnutí dotace vzniká za předpokladu splnění podmínek poskytnutí dotace, za které je třeba považovat také podmínky vyplývající z platné a účinné české i unijní právní úpravy, včetně splnění způsobilosti žadatelů. Za klíčový označil žalovaný čl. 6 Nařízení č. 1303/2013, z něhož vyplývá povinnost žalovaného zajistit, že operace podporované z evropských strukturálních a investičních fondů jsou v souladu s platným právem EU a členských států. Pro úplnost žalovaný odkázal též na čl. 58 odst. 1 písm. c) Nařízení č. 1306/2013, podle kterého jsou členské státy povinny předcházet nesrovnalostem.

Žalovaný zdůraznil, že je před rozhodnutím o žádosti o dotaci povinen prověřit, zda jsou naplněny podmínky, za kterých může dotaci žadateli poskytnout. V rámci tohoto procesu žalovaný neprovádí pouze posouzení, zda je, nebo není poskytnutí dotace v rozporu se zákazem podle § 4c zákona o střetu zájmů, ale musí současně ověřit, že poskytnutá dotace, respektive její část odpovídající podílu spolufinancování z EZFRV bude následně ze strany orgánů EU akceptována a refundována. Pokud žalovaný disponuje informací nasvědčující tomu, že v případě uzavření dohody o poskytnutí dotace a vyplacení této dotace žádné finanční prostředky z EZFRV neobdrží, postupoval by v rozporu s povinností postupovat co nejhospodárnějším způsobem, neboť by došlo k negativnímu dopadu na státní rozpočet.

Za podstatné podklady pro posouzení žádosti žalobce žalovaný označil Formální sdělení, Souhrnnou zprávu a Prováděcí rozhodnutí s tím, že vydáním Prováděcího rozhodnutí došlo k ukončení Auditu. Předmětem auditního šetření bylo i posouzení, zda XY ovládá ve smyslu § 4c zákona o střetu zájmů svěřenské fondy, a jejich prostřednictvím společnosti náležející do koncernu Agrofert. Zjištění Komise se neomezují na dříve vykázané finanční prostředky, ale vztahují se i na ty, které mohou být v budoucnu vykázány na projekty, které lze považovat ze skutkového i právního hlediska za obdobné. K auditnímu šetření, respektive k závěrům auditorů Komise žalovaný mohl přihlížet jako k zásadní okolnosti ovlivňující jeho správní uvážení, zejména v kontextu existence pochybností o tom, že poskytnutí dotačních prostředků v rozsahu podílu státního rozpočtu na prozatímní spolufinancování projektu nebude později zátěží pro rozpočet SZIF a nebude představovat ztrátu v rozporu s vyhlášeným Programem. V tomto žalovaný odkázal na rozsudek zdejšího soudu ze dne 5. 10. 2020, č. j. 14 A 49/2020-79, podle kterého je veřejným zájmem také to, aby nebyly poskytovány dotace z evropských prostředků, které následně mohou být důvodem pro finanční opravy ve smyslu čl. 85 nařízení č. 1303/2013.

Závěry auditního šetření představují dle žalovaného skutečné ohrožení finančního krytí projektu v rámci Programu z prostředků EU. Předpokládané neproplacení by pak mělo závažné důsledky pro státní rozpočet, respektive pro rozpočet žalovaného, spočívající v přenesení finanční zátěže na tento rozpočet, a to vše za situace, kdy na poskytnutí dotace není právní nárok.

V rámci administrace žádosti žalovaný z obchodního rejstříku ověřil, že ke dni podání žádosti byla jediným společníkem žalobce společnost Agrofert, a.s. a žalobce byl součástí koncernu AGROFERT, jehož jediným akcionářem byl XY. V případě uzavření dohody o poskytnutí dotace a jejího vyplacení by se žalobce nacházel v totožném postavení jako společnost SCHROM FARMS, spol s r.o., přičemž v rámci administrace nebyly zjištěny skutečnosti, které by mohly odůvodňovat jiný přístup orgánů EU při žádosti o proplacení poměrné části dotace na projekt. Tudíž by se závěry Komise uvedené ve Formálním sdělení a v Souhrnné zprávě analogicky uplatnily v plném rozsahu i ve vztahu k žalobci. Žalovaný nebyl oprávněn zpochybňovat pravomoc Komise při provádění Auditu, neboť ta jednala v rámci svých pravomocí, což je v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 4/17. V souvislosti s případy, které posuzoval Městský soud v Praze ohledně jiných dotací neposkytnutých Ministerstvem průmyslu a obchodu společnostem v koncernu AGROFERT žalovaný vyzdvihl, že v tomto případě je Prováděcí rozhodnutí jednoznačným, definitivním a pro Českou republiku závazným dokumentem.

K námitce nezaložení důkazních prostředků do správního spisu žalovaný uvedl, že s přihlédnutím k povaze rozhodování o poskytnutí dotace na projekt, reálnému riziku narušení veřejného zájmu vyplývající ze závěru Auditu či k jeho závěrům.

K údajné vázanosti rozhodnutím KÚSK žalovaný odkázal na rozsudek zdejšího soudu ze dne 12. 4. 2021, č. j. 18 A 6/2020-224, podle kterého se rozhodnutí KÚSK nijak přímo nevyjadřovalo k naplnění podmínky § 4c zákona o střetu zájmů z pohledu rozhodování o poskytnutí dotace. Uvedené závěry tedy nejsou pro věc rozhodující.

Žalovaný odmítl námitky žalobce, že skutečnosti, vyplývající ze závěrů auditního šetření, nemají ve správním spisu oporu a nelze je považovat za prokázané, jakož i námitky, poukazující na opačný právní názor k aplikovatelnosti § 4c zákona o střetu zájmů. Uvedené dle žalovaného svědčí o nepochopení důvodu ukončení administrace žádosti a vydání napadeného rozhodnutí. Důvodem k ukončení administrace žádosti a vydání napadeného rozhodnutí byly primárně závěry Komise o nezpůsobilosti žadatelů z koncernu AGROFERT o dotaci z hlediska právní úpravy střetu zájmů, které mají přímý odraz v obsahu prováděcího rozhodnutí, na základě kterého byly z financování EU vyloučeny i výdaje na projekt společnosti SCHROM FARMS, spol.s r.o.. V důsledku této skutečnosti vyvstala důvodná obava z toho, že Komise bude obdobným způsobem postupovat i v případě uzavření dohody o poskytnutí dotace s žalobcem. V takovém případě by nebyl splněn základní předpoklad pro poskytnutí dotace z EZFRV, a to z důvodu absence zdroje pro spolufinancování projektu na unijní úrovni.

Žalovaný popřel, že by v napadeném rozhodnutí aplikoval závěry auditu na odlišný skutkový stav. Žadatel musí být způsobilý po celou dobu administrace žádosti o dotaci. Ze závěrů auditního šetření vyplývá, že projekt byl Komisí shledán jako nezpůsobilý pro financování z EZFRV z důvodu porušení § 4c zákona o střetu zájmů a souvisejícího porušení čl. 6 nařízení č. 1303/2013. V průběhu administrace žádosti tak žalobce ztratil způsobilost k poskytnutí dotace.

Žalovaný žádal, aby soud podanou žalobu zamítl.

Žalobce v replice ze dne 27. 6. 2023 k vyjádření žalovaného setrval na žalobních tvrzeních a konstatoval, že se žalovaný snaží tvrdit jiné důvody, pro které administraci žádosti údajně ukončil, než které uvedl v napadeném rozhodnutí. Zákonným podkladem pro ukončení administrace žádosti je podle napadeného rozhodnutí § 4c zákona o střetu zájmů. Žalovaný pominul, že závěry auditního šetření týkající se aplikace § 4c zákona o střetu zájmů vychází z předpokladu, že XY je nadále veřejným funkcionářem ve smyslu § 2 odst. 1 písm. c) zákona o střetu zájmů. K okamžiku rozhodování žalovaného o žádosti XY nebyl veřejným funkcionářem. Žalovaný proto nemohl žádosti nevyhovět z tohoto důvodu. Ze stejného důvodu je vyloučena i aplikace závěrů auditního šetření. Ustanovení § 4c zákona o střetu zájmů zakazuje dotaci „poskytnout“, nikoli o dotaci požádat. Okamžik poskytnutí dotace označuje okamžik vydání rozhodnutí a/nebo dohody o poskytnutí dotace. Nadto žádná část závěrů auditního šetření se nevztahuje na dotace, o nichž je rozhodováno v okamžiku, kdy XY již není veřejným funkcionářem, naopak nebyly shledány nesrovnalosti v dotacích, které byly poskytnuty v období od 25. 5. 2017 do 5. 12. 2017, kdy XY nebyl členem vlády ČR bez ohledu na to, zda byl veřejným funkcionářem v době, kdy o tyto dotace bylo požádáno.

K argumentaci zněním kapitoly 4 písm. k) obecné části A Pravidel žalobce uvedl, že uvedené nemohlo bránit v poskytnutí dotace, neboť před vydáním napadeného rozhodnutí projekt nemohl ani pojmově být v rozporu s § 4c zákona o střetu zájmů, jehož dispozice se vztahuje až k okamžiku vydání rozhodnutí o poskytnutí žádosti, nikoli k okamžiku podání žádosti. Jak přiznal žalovaný ve svém vyjádření, případná aplikace § 4c zákona o střetu zájmů se týká způsobilosti žadatele, nikoli způsobilosti projektu.

Dle žalobce není Prováděcí rozhodnutí definitivním a závazným dokumentem, který by uzavíral, že ke střetu zájmů došlo a EU neproplatí žádné dotační prostředky zatížené touto vadou. Domnělé důvody neexistence zdroje financování ze strany EU jsou neopodstatněné, neprokázané a nesmyslné.

Žalobce zdůraznil, že rozhodnutí KÚSK se věcně zabývalo tím, zda XY ovládá společnosti v koncernu Agrofert, což byla relevantní otázka i v nynější věci. Argumentaci žalovaného o tom, že nebyl rozhodnutím KÚSK vázán, považoval žalobce za lichou. Sám žalovaný zpochybňuje aplikovatelnost § 4c zákona o střetu zájmů na dotace poskytované žalovaným. Žalovaný nepopřel, že po dobu auditního šetření namítal, že jako státní fond neposkytuje dotace podle rozpočtových pravidel, ale podle zákona o SZIF. Ve svém vyjádření se žalovaný pustil do polemiky sám se sebou, což je podle žalobce bez dalšího důkazem o zmatečnosti a vnitřní rozpornosti napadeného rozhodnutí.

S navrhovaným předložením předběžné otázky SDEU se žalobce neztotožnil, neboť se v případě § 4c zákona o střetu zájmů a § 11 zákona o SZIF nejedná o implementaci unijního práva, ale normy čistě vnitrostátního práva, které podle čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské unie nemá SDEU pravomoc závazně právně vykládat. Také z vyjádření žalovaného vyplývá, že nejsou žádné pochybnosti o výkladu čl. 6 nařízení č. 1303/2013.

Žalovaný ve vyjádření ze dne 4. 9. 2023 k replice žalobce ve vztahu k Prováděcímu rozhodnutí poukázal na čl. 288, větu čtvrtou Smlouvy o fungování EU, podle které je ve vztahu k ČR závazné a nezměnitelné, a to v celém rozsahu, a tudíž je i závazné pro žalovaného. Jediným možným závěrem administrace žádosti při respektování unijního práva bylo její ukončení, a to jednoznačně na základě závěrů Komise o nezpůsobilosti žadatelů o dotaci z koncernu Agrofert podle § 4c zákona o střetu zájmů, kterými bylo de facto deklarováno, že přistoupí-li žalovaný ke schválení žádosti o poskytnutí dotací, uzavření dohod o poskytnutí dotací a jejich následnému proplacení, budou tyto výdaje vyloučeny z financování v rámci EZFRV.

Žalovaný podotkl, že primárním účelem auditního šetření bylo zajištění ochrany finančních zájmů EU prostřednictvím kontroly řídících a kontrolních systémů České republiky ze strany Komise. Odkázal na čl.. 58 odst. 1 písm. c) Nařízení 1306/2013, podle něhož jsou členské státy povinny přijmout v rámci Společné zemědělské politiky EU veškeré právní a správní předpisy a veškerá další opatření nezbytná k zajištění účinné ochrany finančních zájmů EU, a to zejm. k předcházení nesrovnalostem a podvodům, jejich zjišťování a nápravě.

Pokud by Komise považovala za dostačující vyčkání schválení žádostí o dotaci na dobu, kdy XY nebude veřejným funkcionářem, podle žalovaného by se k možným následkům schválení žádostí vůbec nevyjadřovala. Z čl. 74 nařízení č. 1303/2013 vyplývá, že členské státy v souladu s obecnými zásadami kontrol provádějí prostřednictvím platebních agentur kontrolu souladu žádostí o dotaci s cílem ověřit podmínky způsobilosti pro podporu. V případě nedodržení se aplikuje čl. 63 nařízení č. 1303/2013. Následky zjištěného nesouladu upravuje čl. 35 nařízení č. 809/2014, dle něhož je požadovaná podpora zamítnuta nebo v plné výši odňata, nejsou-li dodržena kritéria způsobilosti.

Žalovaný odkázal na čl. 4 písm. d) obecné části Pravidel, podle kterých je v celém průběhu administrace a po celou dobu lhůty vázanosti projektu na účel oprávněn dotaci neposkytnout, neproplatit, nebo zahájit řízení o vrácení neoprávněné platby dotace, pokud příjemce dotace nesplnil podmínky stanovené v Pravidlech. Na základě uvedeného musí být žadatel (žalobce) způsobilý pro přiznání dotace od data podání žádosti až do konce lhůty vázanosti projektu na účel. Pokud způsobilost ztratí před uzavřením dohody o poskytnutí dotace, je třeba dotaci považovat za neoprávněnou, přičemž v případě § 4c zákona o střetu zájmů nemůže dojít ke zhojení nezpůsobilosti. Takový výklad odpovídá smyslu a účelu § 4c zákona o střetu zájmů, ale také závěrům auditního šetření.

Žalovaný uzavřel, že nijak nepochybuje o aplikovatelnosti § 4c zákona o střetu zájmů na dotace poskytované podle zákona o SZIF. Ve svém vyjádření pouze uvedl panující nejasnosti při aplikaci § 4c zákona o střetu zájmů.

V podání ze dne 17. 5. 2024 žalovaný reagoval na judikatorní vývoj v druhé větvi dotací pro společnosti z koncernu AGROFERT poskytovaných Ministerstvem průmyslu a obchodu (dále jen „MPO“) [viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 4. 2024, č. j. 6 Afs 71/2023-87, ze dne 18. 4. 2024, č. j. 7 Afs 95/2023-83, ze dne 25. 4. 2024, č. j. 4 Afs 71/2023-104, ze dne 24. 5. 2024). Upozornil, že ani podle zákona o SZIF není na poskytnutí dotace právní nárok a dále přiblížil, o co se v jeho případě mělo opírat správní uvážení. Uvedl, že v nynějším případě byly důvody pro nevyhovění žádosti v důsledku vydání prováděcího rozhodnutí ještě silnější než ve věcech posuzovaných Nejvyšším správním soudem. S ohledem na Audit i navazující rozhodnutí je zřejmé, že Komise by postupovala obdobným způsobem. Žalovaný doprovodil své vyjádření dopisem ředitelky odboru Evropské fondy Ministerstva financí ze dne 18.8.2023 adresovaným vrchnímu řediteli Sekce fondů EU Ministerstva průmyslu a obchodu, obsahujícím stanovisko, že dokumenty Auditu Evropské komise představují bezpochyby i nadále překážku certifikace výdajů projektů, které byly v rámci Auditu ze strany Evropské komise označeny za nezpůsobilé.

Žalobce v podání ze dne 3. 6. 2024 zejména v reakci na vyjádření žalovaného a judikaturu Nejvyššího správního soudu poukázal na odlišný rozhodovací důvod, na kterém žalovaný oproti Ministerstvu průmyslu a obchodu své rozhodnutí založil. Žalovaný své závěry vystavěl na existenci střetu zájmů, nikoli na riziku neproplacení poskytnutých finančních prostředků. I ve vyjádřeních v průběhu řízení žalovaný neexistenci zdroje financování označoval jen za podpůrný argument. V nynějším řízení je proto nutné ověřit, zda byl závěr o porušení § 4c zákona o střetu zájmů podložený a odůvodněný, pro což jsou ovšem rozhodnutí Nejvyššího správního soudu irelevantní. Nadto je dán jiný skutkový stav (neexistence pozice XY jako člena vlády).

Ve vyjádření ze dne 11.9.2024 žalovaný zdůraznil, že hlavním důvodem ukončení administrace byly závěry auditorů Komise učiněné během auditního šetření, které mají přímý odraz v obsahu prováděcího rozhodnutí. Právě jím byly z financování EU vyloučeny výdaje na projekt společnosti SCHROM FARMS, spol. s r.o. V důsledku této skutečnosti je nepochybné, že Komise by postupovala obdobným způsobem také u žalobce. Porušení § 4c zákona o střetu zájmů nebylo hlavním důvodem vydání napadeného rozhodnutí. Logicky proto nebylo třeba provádět výklad citovaného ustanovení, zakládat do správního spisu důkazní prostředky ani se podrobně vypořádávat s námitkami vztahujícími se k výkladu předmětného ustanovení. Žalovaný mohl své závěry postavit na volné správní úvaze, přičemž její meze nepřekročil a ani ji nezneužil.

Žalovaný odmítl, že by rozhodoval na základě téhož důvodu jako Ministerstvo průmyslu a obchodu. Tento rozdíl plyne z odlišného okamžiku vydání správních rozhodnutí, zatímco Ministerstvo průmyslu a obchodu přistoupilo k vydání rozhodnutí na základě předběžných závěrů auditního šetření, žalovaný rozhodoval v okamžiku, kdy závěry auditorů Komise vyjádřené ve formálním sdělení či souhrnné zprávě bylo možné vzhledem k vydání prováděcího rozhodnutí považovat za konečné. Žalovaný jakožto akreditovaná platební agentura mj. odpovídá za řízení a kontrolu výdajů z EZFRV, pokud tedy výstupy Komise v rámci auditního šetření obsahují závěry vztahující se ke způsobilosti projektů společností z koncernu AGROFERT, pak tyto závěry představují podstatnou okolnost, k níž bylo nutné přihlédnout.

K namítané změně skutkového stavu žalovaný uvedl, že pokud by další nepokračování XY ve funkci předsedy vlády bylo pro stanovisko auditorů Komise ve vztahu k žádostem podaným v rozhodném období natolik významné, nebylo by z jejich strany nutné i nadále pokračovat v Auditu v části týkající se nedodržení střetu zájmů. Pokud by žalovaný naopak dotaci poskytl, mohl by být jeho postup vnímán jako obcházení unijních pravidel.

Při ústním jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích, v podrobnostech odkázali na přednesy v obdobné, bezprostředně časově předcházející věci téhož senátu (sp. zn. 9 A 25/2023), jehož záznam průběhu ústního jednání soud připojil (CD) k soudnímu spisu v nyní projednávané věci. Z přednesů vyplynulo:

Zástupkyně žalobce předně upozornila, že nosným důvodem zamítnutí žádosti o dotaci bylo údajné porušení § 4c zákona o střetu zájmů a z něho plynoucí obava z neproplacení dotace Evropskou komisí, tedy zákaz poskytnutí dotace podle § 4c zákona o střetu zájmů. Zástupkyně toto deklarovala na základě citace ze závěru napadeného rozhodnutí „Při poskytnutí dotace žadateli na základě podané žádosti o dotaci by došlo v důsledku existence střetu zájmů ve smyslu ustanovení § 4c zákona o střetu zájmů k poskytnutí dotace v přímém rozporu s platnými a účinnými právními předpisy“ K tomu namítala, že na důvody rozhodnutí by mělo být usuzováno striktně pouze z napadeného rozhodnutí, nikoliv následných vyjádření žalovaného, který se snaží účelově na předmětný případ aplikovat rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v případech, kdy bylo společnostmi skupiny AGROFERT žalováno neposkytnutí dotace Ministerstvem průmyslu a obchodu. O žádné jiné ustanovení se žalovaný neopírá, neopírá se zejména o čl. 61 Finančního nařízení, kterým je argumentováno v odůvodnění zamítavých rozsudků senátů 17A a 3A v obdobných věcech, a to ačkoliv ve správním soudnictví je podle ustálené judikatury zakázáno doplňovat nebo nahrazovat odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí.

Zástupkyně žalobce dále uvedla, že je třeba zabývat se důvody, pro které žádost o dotaci žalobce byla ve skutečnosti zamítnuta. Tedy ust. § 4c zákona o střetu zájmů, přičemž žalovaný vycházel ze skutkového stavu, který v době rozhodování již více než rok neplatil. Zásadní odlišnost od případů dotací u Ministerstva průmyslu a obchodu je v tom, že zatímco ust. § 4c zákona o střetu zájmů zakazuje poskytnout dotaci pouze společnostem, které jsou ovládány členy vlády a vedoucími ústředních správních orgánů, XY nebyl v době rozhodování již více než rok předsedou vlády. Hypotéza § 4c tudíž nebyla naplněna ve svém úplně nejzákladnějším znaku, a to je existence relevantního veřejného funkcionáře. Současně ale nebyla naplněna ani základní premise auditních výstupů, které vycházejí z předpokladu, že pan A. B. je předsedou vlády a tento předpoklad se line závěry auditních výstupů, jak již konstatovalo několik senátů městského soudu. Tuto skutečnost měl žalovaný řádně zohlednit ve svém správním uvážení. Zástupkyně citovala z auditního výstupu komise - Formálního sdělení na str. 29, že veškeré dotace poskytnuté skupině AGROFERT po dni 1. září 2017 jsou v rozporu s § 4c zákona o střetu zájmů, jestliže žádost byla podána dne 1. září 2017 nebo po tomto datu a současně dotace byla poskytnuta v době, kdy byl XY veřejným funkcionářem ve smyslu uvedeného zákona. To, že se auditní výstupy nemají použít na projekty, o niž je rozhodováno v době, kdy pan A. B. není veřejným funkcionářem ve smyslu § 2 odstavce 1 písmene c) zákona o střetu zájmů, je ostatně v auditní zprávě výslovně uvedeno, např. na str. 69 Formálního sdělení, kde se výslovně uvádí, že auditoři berou na vědomí, že XY nebyl v období od 25. května do 5. prosince 2017 veřejným funkcionářem. Poté z toho vyvozují, že se § 4c českého zákona o střetu zájmů nevztahuje na žádné projekty skupiny AGROFERT, pro něž bylo vydáno rozhodnutí o poskytnutí dotace v období od 25. května do 5. prosince 2017, kdy nebyl žádným relevantním veřejným funkcionářem. Je zcela evidentní, že Komise omezuje své závěry o neproplácení dotací striktně na období, kdy je XY veřejným funkcionářem. Následná dlouhá doba, po kterou trvalo vypracování auditních výstupů a smírčí řízení, které vedla Česká republika s Evropskou komisí na tom nemůže ničeho změnit. Zrovna případ SCHROM FARMS spol. s r.o. splňuje jak podmínku, že žádost byla podána po tom relevantním datu, tak zároveň podmínku, že pan B. byl veřejným funkcionářem a tím se odlišuje od zde posuzovaného případu. Žalovaný nyní běžně společnostem koncernu AGROFERT dotace poskytuje a za nezpůsobilé je nepovažuje. Jediný rozdíl spočívá v tom, kdy byla žádost o dotaci podána. Ustanovení § 4c reguluje pouze postup poskytovatele dotace nikoliv to, kdo a kdy žádost podá. Toho si zjevně byla vědoma i Komise, když část dotací již v r. 2017 považovala za souladné s § 4c zákona o střetu zájmů. Ustanovení § 4c neřeší ani otázku, o jaké projekty se jednalo a pojem projektu nemá nic společného s pojmem žadatel. Způsobilost žadatele je zcela separátní otázkou, kterou je třeba posuzovat výlučně k okamžiku rozhodování správního orgánu, což je ve správním právu obecným pravidlem. I kdyby tomu však bylo jinak, platí, že pokud žalovaný řádně neposoudil naplnění podmínek § 4c v okamžiku, kdy vydával rozhodnutí, tak nemůže presumovat, že toto ustanovení bylo porušeno, žádná taková skutková zjištění ani posouzení nejsou v napadeném rozhodnutí obsažena.

Zástupkyně žalobce dále argumentovala tím, že Komise upustila od posuzování čl. 61 Finančního nařízení v konečných závěrech Auditu a na str. 30 konstatovala, že článek 61 považuje za vyřešený tím, že se aplikuje § 4c zákona o střetu zájmů. Základním skutkovým předpokladem bylo, zda XY byl v době poskytování dotace účastníkem finančních operací, tj. osobou podílející se na kontrole a řízení plnění rozpočtu unie. Čl. 61 Finančního nařízení na něj mohl dopadat jedině za předpokladu, že XY se skutečně nějak podílel na rozhodování o poskytnutí dotace. V dané věci však rozhodoval žalovaný a v napadeném rozhodnutí nejsou naprosto žádná skutková zjištění ohledně toho, jak by se XY měl podílet na rozhodování žalovaného a pokud ano, pak by žalovaný měl učinit opatření k zamezení jeho účasti na takovém rozhodování.

Další odlišnost žalobce spatřuje v tom, že ust. § 4c zákona o střetu zájmů zakazovalo poskytování dotací podle rozpočtových pravidel investičních pobídek. Ale žalovaný podle rozpočtových pravidel nikdy žádné dotace neposkytoval a takový proces má docela zásadní odlišnosti. Žalovaný má svůj vlastní rozpočet, nehospodaří s rozpočtovými prostředky. Ústavní soud (při rozhodování ve věci lex B.) k ust. § 4a až 4c zákona o střetu zájmů výslovně konstatoval, že tato ustanovení je potřeba interpretovat restriktivně, protože zasahují do základních práv různých osob. Mimo jiné šlo i o právo na výkon politické funkce. Přitom, pokud ust. § 4c má být vykládáno restriktivně, není možno ho rozšířit na další poskytování dotací podle jiných právních předpisů. Žalobce má za to, že žalovaný tedy nerespektoval meze správního uvážení, když auditní výstupy dezinterpretoval a v důsledku toho aplikoval na jiný skutkový stav, než o které se auditní výstupy opíraly. První předpoklad by byl, aby byl XY relevantním veřejným funkcionářem a druhým důvod je, že žádné konkrétní úvahy žalovaného nejsou v napadeném rozhodnutí ani obsaženy. Správní uvážení opírající se o dezinterpretované závěry Komise a účelově přehlíženou změnu skutkového stavu nemůže v intencích pravidel daných správním řádem, zákonem o SZIF a požadavkem na řádnost procesu obstát. Nenárokovost dotace, o které se opírá žalovaný, není legitimním důvodem žádného zamítnutí žádosti o dotaci. Nenárokovost je pouze jakýmsi právním rámcem, který poskytuje větší prostor pro správní uvážení, ale rozhodnutí musí stále spočívat na zákonných důvodech a konkrétních skutečnostech, které musí být přezkoumatelné a řádně zjištěné. I ve vztahu ke správnímu uvážení platí základní zásady správního řízení, zásada zákonnosti a povinnost správního orgánu řádně zjistit skutkový stav.

Zástupkyně žalobce založila do spisu k důkazu dopis, tzv. „lifting latter“, z kterého má vyplývat, že již před vydáním napadeného rozhodnutí Komise sdělila České republice, že má Audit za vyřízený, že už nepozastavuje žádné platby, že už není potřeba uvádět, které dotace jsou poskytovány společnostem skupiny AGROFERT. Takže tvrzení žalovaného principem prevence, nemají žádný rozumný podklad. Uvedené výhrady a argumentace zástupkyně žalobce s odkazem na časové odstupy dokumentů Auditu ještě shrnula v závěrečném návrhu na rozhodnutí soudu.

Zástupce žalovaného ve svém přednesu nejprve předestřel právní rámec svého rozhodování. Uvedl, že na uzavření dohody o poskytnutí dotace, resp. na vlastní poskytnutí dotace z programu rozvoje venkova České republiky není právní nárok a poskytnutí dotace závisí na správním uvážení žalovaného, přičemž právě nenárokový charakter dotace je také určující pro meze soudního přezkumu spočívající v tom, zda správní orgán z mezí správního uvážení nevybočil či zda správní uvážení nezneužil. V tomto směru je klíčové, z čeho vycházelo a o co se opíralo napadeného rozhodnutí.

Konstatoval, že důvodem napadeného rozhodnutí není samotná nenárokovost dotace a stejně tak není důvodem napadeného rozhodnutí porušení § 4c zákona střetu zájmů ve smyslu žalobcovy argumentace. Hlavním důvodem byly závěry auditorů Evropské komise o nezpůsobilosti žadatelů z koncernu AGROFERT, kterým byly z financování z unijního rozpočtu vyloučeny výdaje na projekt společnosti SCHROM FARMS, spol. s r.o., která se ze skutkového a právního hlediska nacházela v totožném postavení jako žalobce. Zástupce uvedl, že smyslem citovaných pasáží k § 4c zákona o střetu zájmů bylo především poukázat na závěry auditorů Evropské komise, které mohou mít potenciálně významný vliv na proplacení příslušné části dotace z unijního rozpočtu. Zbývající část vlastního odůvodnění rozhodnutí neimplikuje závěr o tom, že ust. § 4c zákona o střetu zájmů je hlavním důvodem vydání napadeného rozhodnutí. Z dlouhodobé úřední činnosti žalovaného je zřejmé, že pokud by založil svoje rozhodnutí na porušení § 4c zákona o střetu zájmů, tak by se musel v odůvodnění rozhodnutí vypořádat s podmínkami aplikovatelnosti daného ustanovení. Auditoři Evropské komise se v rámci auditního šetření zabývali také dalšími žádostmi o dotaci, které byly podány společnostmi z koncernu AGROFERT v rozhodném období a opakovaně avizovali, že veškeré výdaje spojené s těmito projekty, resp. žádostmi o dotace by byly nezpůsobilé, a tedy by byly vyloučeny z financování EZFRV. Žalovaný má za to, že Evropská komise jednoznačně a opakovaně deklarovala svůj přístup ve vztahu k těmto žádostem o dotaci za předpokladu, že následně dojde ze strany Fondu k uzavření dohody o poskytnutí dotace a následně k jejímu proplacení. Tyto závěry byly činěny při vědomí přístupu žalovaného k předmětným žádostem o dotaci, který v návaznosti na obdržení předběžných závěrů auditního šetření přistoupil k pozastavení administrace žádosti o dotaci až do skončení auditního šetření. Nelogický je výklad, že pozbude-li XY postavení veřejného funkcionáře, pak se následně v rozporu se závěry auditního šetření dotace poskytnou.

Zástupce žalovaného dále rovněž z dokumentů vydaných Evropskou komisí v rámci auditního šetření ocitoval části, které navazují na citace zástupkyně žalobce, a sice na str. 30 Formálního sdělení, kde auditoři konstatují, že pokud jde o žádosti od společností ze skupiny AGROFERT, které byly podány po 1. září. 2017 a které dosud nejsou schváleny nebo i schváleny jsou, ale SZIF je zatím neproplatil, útvary Komise mají za to, že i v jejich případě by se jednalo o dotace porušující § 4c zákona o střetu zájmů, a tedy o dotace v rozporu s platnými právními předpisy podle článku 6 Nařízení. Pokud by výdaje spojené s takovými dotacemi byly zahrnuty do platebního výkazu, byly považovány za neoprávněné. Obdobný závěr učinili auditoři komise například i na straně 33 Souhrnné zprávy, a tedy tyto závěry o nezpůsobilosti žadatelů z koncernu Agrofert vyvolávají důvodnou obavu, že poskytnuté dotace, by nebyly následně ze strany Evropské unie proplaceny, čímž by nebyl splněn předpoklad financování dotací z PRV a v konečném důsledku by byly financovány ze státního rozpočtu. Napadené rozhodnutí tedy stejně jako rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu vycházející také z Auditu, vychází také z principu prevence předcházení nesrovnalostem a vzniku finančních oprav. O tom svědčí odkaz na článek 85 Nařízení č. 1303/2012 na straně 10 napadeného rozhodnutí. Žalobce se opakovaně v průběhu celého řízení snaží svojí právní argumentací navodit mylný dojem, že hlavním důvodem pro ukončení administrace žádosti bylo porušení § 4c zákona o střetu zájmů a že je zapotřebí, aby žalovaný učinil vlastní posouzení § 4c zákona o střetu zájmů. Z rozsudků Nejvyššího správního soudu, které byly vydány ve vztahu k žádostem o dotaci u Ministerstva průmyslu a obchodu, přinejmenším vyplývá, že poskytovatel dotace je oprávněn dotaci neposkytnout i bez nutnosti výkladu, resp. aplikace § 4c zákona o střetu zájmů za předpokladu, že svoje odůvodnění založí na právně relevantním důvodu, který bude odpovídajícím způsobem odůvodněn.

Zástupce žalovaného dále upozornil, že žalovaný odpovídá za řízení a kontrolu výdajů z EZFRV a jakožto akreditovaná platební agentura je i v souladu s ustálenou rozhodovací praxí městského soudu i Nejvyššího správního soudu povinen zohlednit závěry unijních orgánů, které by na poskytování dotací případně jejich následné proplácení mohli mít vliv, neboť stěžejním předpokladem je jejich spolufinancování z unijního rozpočtu. Tyto důvody vedly k pozastavení administrace žádosti o dotaci. To, že závěry auditorů Evropské komise jsou i nadále relevantní, podporuje i dopis ředitelky Odboru Ministerstva financí pro Evropské fondy ze srpna 2023, tedy z doby, kdy XY již téměř dva roky nebyl veřejným funkcionářem ve smyslu příslušného ustanovení zákona o střetu zájmů, v němž se uvádí, že překážka certifikace výdajů, které by potenciálně mohly být uskutečněny, stále trvá.

Dle žalovaného žalobce dále přehlíží další část odůvodnění napadeného rozhodnutí, která vysvětluje, že žalovaný je podle relevantních unijních předpisů povinen provádět kontrolu žádosti o dotaci s cílem ověřit podmínky způsobilosti pro podporu, přičemž zjistí-li se, že příjemce nesplňuje kritéria způsobilosti, požadovaná podpora se nevyplatí. Žalobce tedy musí být způsobilým pro přiznání dotace, a to mimo jiné z hlediska pravidel týkajících se střetu zájmů od podání žádosti o dotaci až do konce lhůty vázanosti projektu na jeho účel. V této souvislosti obsahuje napadené rozhodnutí odkaz na kapitolu 4 písm. k) Pravidel, podle něhož projekt musí být v souladu s příslušnou právní úpravou od data podání žádosti o dotace do konce lhůty vázanosti projektu na jeho účel, čímž je vymezeno vlastně rozhodné období, kdy nesmí nastat nezpůsobilost žadatele žádat o dotaci, resp. příjemce dotace, př