9 Afs 59/2007 — Nejvyšší správní soud

11 A 123/2024- 38 - text  13 11 A 123/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha, soudce Mgr. Marka Zimy a soudkyně JUDr. Jitky Hroudové ve věci žalobce: M. S. bytem X proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného z 9. 10. 2024, čj. MZP/2023/210/2868, sp. zn. ZN/MZP/2023/500/178 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Vymezení věci 1. Žalobce by chtěl provádět horolezeckou činnost a vyznačovat horolezecké terény na Jindřichově skále v Brdech. Za tím účelem požádal již v březnu 2017 o příslušné souhlasy podle § 44 odst. 4 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (ve znění do 31. 12. 2023 bylo stejné ustanovení v odst. 3) a nařízení vlády č. 292/2015 Sb., o Chráněné krajinné oblasti Brdy (nařízení o CHKO Brdy). 2. Řízení o žalobcově žádosti mělo dlouhý procesní vývoj. Ve věci opakovaně rozhodoval prvostupňový i odvolací orgán a jednou též zdejší soud (rozsudek z 29. 4. 2021, čj. 6 A 143/2018-41). Žalobce však se svými žádostmi nikdy neuspěl. Nyní napadeným rozhodnutím žalovaný pouze upravil odkaz na zákonná ustanovení, ale ve zbytku potvrdil rozhodnutí Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky (Agentura), která v dubnu 2024 žalobcovy žádosti zamítla. 2. Obsah žaloby 3. Žalobce se obrátil na soud, protože považuje rozhodnutí za nicotná a nezákonná. 4. V prvním žalobním bodu namítá nicotnost napadeného i prvostupňového rozhodnutí. Dle žalobce zdejší soud v rozsudku sp. zn. 6 A 143/2018 vysvětlil, že o jeho žádosti má v prvním stupni rozhodovat žalovaný, nikoliv Agentura. Na tom nic nezměnila ani skutečnost, že Jindřichova skála je od prosince 2019 přírodní památkou. 5. Žalobce má navíc za to, že nařízení Agentury, kterým vyhlásila přírodní památku Jindřichova skála (nařízení č. 3/2019), je nezákonné. Nařízením (i jeho opravou z prosince 2024) překročila Agentura svoji působnost. Nařízení totiž vyžaduje souhlas i pro horolezectví, ačkoliv tato činnost je upravena již nařízením o CHKO Brdy. Agentura tak zasahuje do působnosti vlády a navíc činí úpravu nepřehlednou. Nařízení navíc v § 3 písm. g) popírá zásadu rovnosti podle § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Pro některé subjekty totiž stanoví neodůvodněné výjimky z povinnosti opatřit si souhlas příslušného orgánu. 6. V druhém žalobním bodu žalobce namítá, že správní orgány nezákonně neprovedly důkazní prostředky, které navrhl. Správní orgány se měly zabývat žalobcovým tvrzením, že v Brdech i na Jindřichově skále se pohybují subjekty bez vědomí a souhlasu orgánů ochrany přírody. Žalobce k prokázání svého tvrzení navrhl několik článků a také navrhl, aby se správní orgány dotázaly armády a složek integrovaného záchranného systému (IZS) na akce, jež konaly v lokalitě Jindřichova skála v období od roku 2017. Žádný z těchto důkazních prostředků však správní orgány neprovedly. Žalovaný navíc žalobci vyčítá, že články předložil až v odvolacím řízení, a z článku nedovodil použití těžké techniky v lokalitě, ač k tomuto závěru dospěl zdejší soud v předchozím rozsudku. 7. Hodnocení důkazů je dle žalobce v rozporu s obsahem spisu i pravidly pro provádění a hodnocení důkazních prostředků. Žalobce též připomněl, že jeden z důvodů, proč mu souhlasy nebyly uděleny, je hnízdění výra a sokola na skále, ačkoliv se zde pravidelně konají cvičení s vrtulníkem. Hnízdění navíc nebylo za celou dobu řízení prokázáno, neboť správní orgány odmítly provést ohledání místa, které žalobce též navrhl. 8. V třetím žalobním bodu žalobce namítá, že není zřejmé, z čeho správní orgány dovodily, že by vyhovění jeho žádosti zvýšilo návštěvnost lokality Jindřichova skála. Udělením souhlasu s horolezeckou činností by k žádnému výraznému navýšení nemohlo dojít. Žalovaný se dle žalobce nemůže odvolávat na legitimní očekávání dalších žadatelů, protože jinak by oprávnění udílet souhlas nedávalo smysl. 9. V další části žaloby žalobce uvedl, že výsledkem rozhodnutí správních orgánů je, že žadatel ani další osoby nesmí na skále lézt, zatímco armáda, složky IZS, vlastníci pozemků a další osoby na skále lézt mohou, protože takový postup orgány ochrany přírody respektují. Správní orgány ignorují předchozí rozsudek zdejšího soudu, zásadu rovnosti i žalobcova práva. Cvičení záchranných složek i lezení je přitom pravidelně povolováno v mnohem klíčovějších oblastech (Krkonoše, Českosaské Švýcarsko, Adršpašsko-teplické skály či Český ráj). Jindřichova skála se tak zdá žalobci až přespříliš chráněná. 10. V závěru žalobce doplnil, že věc dosud nebyla před Nejvyšším správním soudem (NSS), a je proto nadále přesvědčen, že veškeré jeho námitky uvedené v první žalobě jsou důvodné. Ty shrnul tak, že i) není možné, aby správní orgány vycházely z možného hnízdění sokola nebo výra, pokud neprovedly ohledání místa, ii) na Jindřichově skále nežije žádný chráněný druh, iii) souhlas mohl být udělen pro období, kdy oba druhy nehnízdí, iv) souhlas nelze odepřít s odkazem na výskyt lišejníků, neboť nejde o chráněné druhy a navíc se prokázalo, že se na skále nenachází, a v) nelze vycházet z přípisů Agentury o ohledání místa, což platí tím spíše, že Agentura ve věci sama rozhodovala. 11. Žalobce navrhl, aby soud prohlásil napadené i prvostupňové rozhodnutí za nicotné, případně aby je zrušil, a přiznal mu náhradu nákladů řízení. 3. Vyjádření žalovaného 12. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Náhradu nákladů řízení nepožaduje, neboť mu nevznikly žádné náklady nad rámec jeho běžné činnosti. 13. K prvnímu žalobnímu bodu uvedl, že rozhodnutí nicotná nejsou. Zákonem č. 123/2017 Sb. totiž došlo ke přenesení působnosti z ministerstva na Agenturu. Přechodné ustanovení sice stanoví, že správní řízení, jež pravomocně neskončila před nabytím účinnosti zákona, se dokončí podle dosavadních předpisů, nicméně řízení o žalobcově žádosti pravomocně skončilo. Následně zdejší soud sice zrušil rozhodnutí o rozkladu, to ale na tom, že řízení v minulosti skončilo, nic nemění. Tento závěr podporuje jak komentářová literatura, tak judikatura NSS. 14. Agentura měla pravomoc vyhlásit přírodní památku Jindřichova skála. Není podstatné, že se památka nachází v CHKO. Žalovaný si je vědom, že v nařízení byl původně nesprávný odkaz na § 3 nařízení o CHKO Brdy namísto správného odkazu na § 5. Tato chyba však nevylučuje příslušnost Agentury k rozhodování o pohybu mimo vyznačené trasy. 15. K druhému žalobnímu bodu žalovaný uvedl, že v řízení o žádosti bylo primárně na žalobci, aby předložil podklady na podporu svých tvrzení. Nové důkazní návrhy není obecně možné navrhovat až v odvolacím řízení. Neupřesněné žalobcovy odkazy na výstupy z médií či listinné důkazy dohledatelné na internetu neměl prvostupňový orgán povinnost bez dalšího sám vyhledávat a doplňovat. Neměl ani povinnost oslovit armádu a složky IZS. Správní orgány neevidují žádnou žádost těchto subjektů k provádění činnosti, kterou zamýšlel provádět žalobce, nejde proto o porušení zásady rovnosti či legitimního očekávání. Pokud by některý z uvedených subjektů prováděl v lokalitě Jindřichovy skály nácvik, který by zahrnoval i horolezeckou činnost, šlo by o nepovolenou činnost. To ale žalobci nezakládá nárok na vyhovění jeho žádosti. Zjišťování případné nelegální činnosti jiných subjektů bylo proto pro řízení nadbytečné. 16. Ani třetí žalobní bod nepovažuje žalovaný za důvodný. Závěr ohledně navýšení návštěvnosti lokality Jindřichovy skály nelze exaktně podložit, ale to není ani potřeba. Pro rozhodnutí zcela postačuje úvaha, že v případě vyznačení horolezeckých terénů se návštěvnost lokality navýší, neboť skála může být pro horolezce atraktivní. Sám žalobce ve svých podáních uváděl, že cílem je zpřístupnit horolezeckou činnost široké veřejnosti. Riziko zvýšené návštěvnosti existuje i v případě individuálního povolení činnosti pouze žalobci. V takovém případě mohou totiž mít ostatní horolezci legitimní očekávání, že stejná činnost bude povolena i jim. 17. Ke zbytku žalobní argumentace žalovaný uvedl, že napadené i prvostupňové rozhodnutí jsou v souladu s právními předpisy a dostatečně popisují správní úvahu orgánů. Žalobce se mýlí, pokud dovozuje, že jiným subjektům je horolezecká činnost povolena. Na Jindřichově skále nebyla horolezecká činnost od jejího prohlášení za přírodní památku nikdy povolena. Žalobce si tak nárokuje souhlas, na který nemá právní nárok. Srovnání s jinými nespecifikovanými lokalitami není přiléhavé, neboť v různých místech je třeba chránit různým způsobem různé části přírody a krajiny. 4. Posouzení věci soudem 18. Ve věci samé rozhodl soud bez nařízení jednání, neboť účastníci na výzvu soudu nevyslovili s takovým postupem nesouhlas [§ 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (s. ř. s.)]. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.) i z pohledu vad, k nimž při