2 As 15/2024 — Nejvyšší správní soud

11 A 50/2025- 48 - text  12 11 A 50/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Zimy ve věci žalobkyně: ReDeKa s.r.o., IČ 04043405, sídlem Dřevná 382/2, 128 00 Praha 2, zastoupená advokátem Mgr. Oldřichem Nejdlem, sídlem Valentinská 56/11, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, IČ 00025429, sídlem Vyšehradská 427/16, 128 00 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 04. 2025, č. j. MSP-86/2024-ODKA-ROZ/3, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala přezkoumání a zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým ministr spravedlnosti zamítl rozklad žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 9. 2024, č. j. MSP-168/2024-OTP-VTS/15 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl žádost žalobkyně o uspokojení majetkového nároku z výnosu majetkové trestní sankce dle zákona č. 59/2017 Sb., o použití peněžních prostředků z majetkových trestních sankcí uložených v trestním řízení a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 59/2017 Sb.“, příp. „ZPP“), jelikož ji neshledal osobou oprávněnou, s odkazem na ustanovení § 67 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“, příp. „s. ř.“), § 2 odst. 1 a 4, § 8 odst. 1 a § 10 odst. 1 zákona č. 59/2017 Sb. Žalobní body 2. Žalobkyně v prvé řadě namítá nesprávné právní posouzení otázky, zda je oprávněnou osobou dle § 2 odst. 4 zákona č. 59/2017 Sb. Žalobkyně má výklad právní úpravy zastávaný žalovaným za nesprávný. Žalobkyně zejména brojí proti názoru správních orgánů, že musí být bezvýjimečně splněna podmínka uložení majetkové sankce v totožném trestním řízení, v němž byl poškozenému přiznán majetkový nárok. Žalobkyně má za to, že pro přiznání statutu oprávněné osoby není podstatný vztah poškozeného ke konkrétnímu trestnímu řízení, ale vztah poškozeného k určitému skutku. Dle žalobkyně bude dán vztah příčina – důsledek i mezi zdrojovým trestným činem a majetkovým nárokem poškozeného, jehož bezprostřední příčinou je jednání podílníka, navazující na předchozí spáchání zdrojového trestného činu. Poukázala dále na to, že vzhledem k majetkovým poměrům pachatelů není pravděpodobné, že by byl její nárok uspokojen v exekučním řízení. Postup dle zákona č. 59/2017 Sb. má tak představovat jediný účinný způsob, jak se může domoci uspokojení svého nároku. Žalobkyně také uvedla, že mělo být při posuzování věci užito testu proporcionality, k čemuž však nedošlo. 3. Ve druhém žalobním okruhu žalobkyně poukázala na účel právní úpravy, jímž má být zlepšení postavení obětí při uspokojování majetkových nároků a umožnění využití majetku, který byl odčerpán na základě majetkových trestních sankcí uložených v trestním řízení, pro tento účel. Při aplikaci právní úpravy by pak měla být vyloučena libovůle správních orgánů při rozhodování o žádostech, čímž by bylo vyloučeno prohlubování faktické nerovnosti mezi různým skupinami poškozených ve srovnatelném postavení. Rovněž žalobkyně poukázala na to, že uspokojení nároku poškozeného má nesporně přednost před majetkovými zájmy státu. Tuto svou argumentaci doplnila odkazy na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (dále též „ESLP“), Soudního dvora EU (dále též „SDEU“), Ústavního soudu (dále též „ÚS“) a Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“). 4. Z výše uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby soud zrušil napadené rozhodnutí ministra spravedlnosti i prvostupňové rozhodnutí žalovaného. Dále pak navrhla, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení. Vyjádření žalovaného 5. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Zastává názor, že byly shromážděny veškeré nutné podklady pro rozhodnutí, která považuje za přezkoumatelná a v souladu se zákonem. Postup správních orgánů současně nevykazuje žádné vady, které by způsobovaly nezákonnost rozhodnutí správních orgánů. 6. Stran okruhu námitek nesprávného právního posouzení věci uvedl, že pro status oprávněné osoby dle § 2 odst. 4 zákona č. 59/2017 Sb., musí být kumulativně splněny obě podmínky, tedy pravomocně uložená majetková trestní sankce v trestním řízení, ve kterém byl poškozenému přiznán majetkový nárok na náhradu škody či nemajetkové újmy. Žalovaný rovněž uvedl, že ačkoliv žalobkyně utrpěla škodu jednáním pachatelů, tak v trestním řízení, ve kterém jí byl přiznán majetkový nárok (nárok na náhradu škody ve výši 32 100 000 Kč), nebyla majetková trestní sankce ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 59/2017 Sb. uložena. Test proporcionality je v tomto případě dle žalovaného vyloučen, neboť žalobkyně se nikdy nestala vlastníkem posléze zabraných nemovitostí, a tudíž ani nemohlo dojít k zásahu do jejího vlastnického práva. 7. Dále pak uvedl, že by v případě přiznání postavení oprávněné osoby žalobkyni dle § 2 odst. 4 zákona č. 59/2017 Sb. byl statutární orgán Tenisového klubu Karlín, odsouzený v původním trestním řízení, v důsledku regresu nucen státu platit náhradu škody, k níž vůbec nebyl zavázán trestním rozsudkem. 8. K tvrzenému možnému zvýhodnění či diskriminaci některých poškozených uvedl, že by k němu vedl právě žalobkyní prezentovaný výklad zákona č. 59/2017 Sb. V trestním řízení, ve kterém bylo vysloveno zabrání nemovitostí (řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8, sp. zn. 2 T 71/2017), byl majetkový nárok přiznán subjektu Tělovýchovné jednotě Karlín, nikoliv žalobkyni. V případě, že by došlo k realizaci uložené majetkové trestní sankce formou prodeje nemovitostí a z výnosu majetkové trestní sankce by byl přiznán a vyplacen majetkový nárok žalobkyni, které v tomto trestním řízení majetkový nárok přiznán nebyl, jednalo by se nejen o nezákonný postup dle zákona č. 59/2017 Sb., ale i zjevnou diskriminaci a nerovný přístup ve vztahu k poškozenému v tomto trestním řízení – Tělovýchovné jednotě Karlín. 9. K námitkám stran účelu právní úpravy uvedl, že jsou rovněž nedůvodné. Postupoval totiž v souladu s účelem úpravy a nezkrátil žalobkynina práva. Dále poukázal na to, že je vázán pravomocným a vykonatelným rozhodnutím vydaným v trestním řízení. Není tak oprávněný hodnotit či revidovat postup orgánů činných v trestním řízení. Replika žalobkyně 10. Žalobkyně v replice setrvala na žalobním návrhu a oponovala argumentaci žalované. Uvedla přitom, že nedostatky odůvodnění správního rozhodnutí nelze dodatečně zhojit ve vyjádření k žalobě. Nově také uplatnila námitku nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů. V rámci vyjádření dále uvedla, že její výklad není extenzivní, nýbrž takový, který sleduje účel, který zákonodárce při vytváření normy sledoval. 11. Dále pak odkázala na judikaturu, dle níž se může vázanost soudu v civilním řízení trestním rozsudkem prosadit jenom ve vztahu k osobám, které vystupovaly v trestním řízení, v němž měly možnost skutkově a právně argumentovat, jakož i činit důkazní návrhy. Vůči třetím osobám, které neměly možnost v trestním řízení skutkově a právně argumentovat a činit důkazní návrhy, se vázanost civilního soudu trestním rozsudkem neuplatní, a není tedy vyloučeno provádět dokazování k těm okolnostem, které byly zjišťovány v trestním řízení a které jsou zároveň významné i pro soukromoprávní posouzení věci. 12. Stran testu proporcionality uvedla, že došlo ke kolizi dvou základních práv, a to práva nabyvatele v dobré víře na ochranu majetku ve smyslu čl. 1 Dodatkového protokolu k Evropské úmluvě a vlastnického práva původního vlastníka dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Tato kolize tedy měla být řešena. 13. Stejně tak žalobkyně odmítla argumentaci žalovaného, že by v případě přiznání postavení oprávněné osoby žalobkyni dle § 2 odst. 4 zákona č. 59/2017 Sb. byl statutární orgán Tenisového klubu Karlín, odsouzený v původním trestním řízení, v důsledku regresu nucen státu platit náhradu škody, k níž vůbec nebyl zavázán trestním rozsudkem. Žalobkyně má za to, že nic takového z § 11 odst. 1 zákona č. 59/2017 Sb. neplyne. 14. Žalobkyně dále opětovně poukázala na to, že při existenci více výkladových variant zákona je třeba zvolit tu, která lépe umožňuje náhradu škody ve prospěch osob poškozených trestným činem. Dodala, že evropské právo kategoricky zakazuje, aby se stát obohatil na úkor osob poškozených trestným činem. Průběh řízení před správními orgány 15. Ze správního spisu předloženého žalovaným soud zjistil, že žalobkyně podala u žalovaného žádost o uspokojení majetkového nároku ve výši 32 100 000 Kč dle zákona č. 59/2017 Sb. Dnem doručení žádosti o uspokojení majetkového nároku žalovanému bylo zahájeno řízeni o žádosti ve smyslu § 44 odst. 1 správního řádu. Žalovaný přípisem ze dne 8. 7. 2024, č. j. MSP-168/2024-OTP-VTS/3, přípisem ze dne 9. 7. 2024, č. j.