9 Afs 8/2008 — Nejvyšší správní soud

11 Ad 16/2023- 60 - text 9 11 Ad 16/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha, soudce Mgr. Marka Zimy a soudkyně JUDr. Jitky Hroudové v právní věci žalobce: Mgr. J. L. bytem X zastoupen advokátem JUDr. Josefem Kopřivou sídlem Václavské náměstí 819/43, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: generální ředitel Vězeňské služby České republiky sídlem Soudní 1672/1a, 140 00 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného z 11. 10. 2023, čj. VS-199389/ČJ-2023-80000L-51ODV takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Vymezení věci 1. Žalobce je příslušník vězeňské služby. Na soud se obrátil proto, že nesouhlasí s tím, že spáchal kázeňský přestupek. 2. Pro věc je podstatné, zda služební orgány postupovaly správně při vyřizování žalobcových námitek podjatosti, zda byly tyto námitky důvodné a zda služební orgány vycházely ze zákonných důkazů a věc správně posoudily. 2. Dosavadní průběh řízení 3. Ředitel Vazební věznice a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Praha Pankrác vydal dne 21. 8. 2023 rozhodnutí čj. VS-50990-53/ČJ-2016-800220, kterým žalobce uznal vinným ze spáchání kázeňského přestupku. Toho se měl žalobce dopustit nedbalostním jednáním tím, že: dne 17. 10. 2022, kdy byl služebně zařazen na služebním místě dozorce oddělení výkonu trestu, v průběhu denní služby, při výkonu dozorčí služby na dozorčím stanovišti č. 5, které je umístěno na oddíle E/A, B, C přízemí, oddělení výkonu trestu, v čase od 17:09 do 17:10 hod. na chodbě oddílu EC přízemí nezakročil vůči odsouzenému J. A., který nejprve slovně a poté i fyzicky napadl zde telefonujícího odsouzeného V. J., o incidentu mezi jmenovanými ani neučinil oznámení žádnému ze svých nadřízených, neodvedl napadeného odsouzeného k lékařskému ošetření ani konflikt nijak nezadokumentoval, přestože byl odsouzeným J. prokazatelně informován, že k fyzickému napadení došlo. 4. Dle žalovaného žalobce tímto jednáním porušil § 5, § 6 odst. 1, § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 555/1992 Sb., o vězeňské službě a justiční stráži (dále jen „zákon o vězeňské službě“), a § 19 nařízení generálního ředitele Vězeňské služby č. 2/2019, o předcházení, zabránění a včasném odhalování násilí mezi obviněnými, odsouzenými a chovanci (dále jen „nařízení generálního ředitele“), a dále porušil § 45 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 46 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „zákon o služebním poměru“). Žalobci byl uložen kázeňský trest písemné napomenutí. 5. Proti usnesení se žalobce odvolal. Žalovaný napadeným rozhodnutím jeho odvolání zamítl a potvrdil rozhodnutí ředitele vazební věznice. 3. Žalobní argumentace 6. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V poměrně rozsáhlé žalobě vymezil dva okruhy žalobní argumentace. 7. První okruh žalobních námitek se týká nesprávného posouzení námitek podjatosti, které žalobce během řízení vznesl, a nesprávného postupu při jejich vyřizování. 8. Žalobce vznesl námitku podjatosti v prvostupňovém i odvolacím řízení. Ani v jednom případě však služební orgány nepostupovaly dle § 14 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Žalobce obsáhle citoval odůvodnění svých námitek podjatosti a uvedl, že služební orgány měly postupovat dle citovaného ustanovení. Protože tak neučinily, rozhodovaly ve věci podjaté osoby. 9. V druhém okruhu žalobních námitek žalobce namítá, že služební orgány neprokázaly spáchání přestupku a nesprávně věc posoudily. 10. Služební orgány založily své závěry mj. na videozáznamu, ze kterého ale nevyplývá to, co z něj služební orgány dovozují. Fyzické násilí mezi vězni nebylo prokázáno. Žalobce incident oznámil následující den, čímž byl splněna povinnost oznámit věc bez zbytečného odkladu. Žalovaný relativizoval výslech svědka A., který uvedl, že se sice doznal k tomu, že uhodil odsouzeného J., ale dodal, že se ho nedotkl a jen promáchl. Tvrzení odsouzeného J. o napadení tak zůstává osamoceno. Služební orgány porušily zásadu in duibo pro reo a navíc nebyla v žalobcově případě naplněna ani subjektivní ani objektivní stránka kázeňského přestupku. 11. Žalobce dále uvedl, že audiozáznam, který byl pořízený z vězeňského systému pro nahrávání hovorů, nemůže být použit jako důkaz pro usvědčení v kázeňském řízení. Stejně tak je nepoužitelný služební záznam sepsaný žalobcem. Dle § 137 správního řádu nelze použít úřední záznamy o podání vysvětlení. Tím méně je použitelný služební záznam, který byl žalobce povinen sepsat bez jakéhokoliv poučení o jeho následné použitelnosti v kázeňském řízení. 4. Vyjádření žalované 12. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 13. Žalovaný poukázal primárně na to, že se v napadeném rozhodnutí vypořádal se shodnými argumenty, které žalobce nyní vznáší v žalobě. Proto žalovaný ve vyjádření zopakoval argumenty z odůvodnění napadeného rozhodnutí. Námitky podjatosti byly částečně opožděné, částečně nemohly založit podjatost úředních osob, proto u nich nebylo třeba postupovat dle § 14 správního řádu. Žalobce spáchal kárný přestupek, což jednoznačně vyplynulo z provedených důkazů. 5. Posouzení věci soudem 14. Soud o věci rozhodl bez jednání, jelikož s takovým postupem účastníci na výzvu soudu nevyslovili nesouhlas [§ 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (s. ř. s.)]. 15. Soud nepřehlédl, že žalobce v žalobě navrhl, aby soud „nařídil v dané věci ústní jednání a provedl důkaz přehráním předmětného videozáznamu“ (str. 13 žaloby). Tento návrh navazuje na žalobcovu argumentaci, co je (a co není) viditelné z videozáznamu, je proto zřejmé, že návrh směřuje k nařízení ústního jednání za účelem provedení důkazu. Videozáznam je součástí spisového materiálu, přičemž obecně platí, že obsahem správního spisu se dokazování neprovádí [rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS) z 29. 1. 2009, čj. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS]. Tento závěr platí i tehdy, pokud žalobce dokazování částí správního spisu výslovně požaduje (rozsudek NSS z 18. 1. 2024, čj. 8 Afs 144/2022-39, bod 22). Je přitom běžné, že správní soudy v rámci hodnocení obsahu spisu mimo ústní jednání posuzují též obsah videozáznamu, který je součástí spisu (např. rozsudek NSS ze 17. 4. 2024, čj. 1 As 48/2024-29, bod 19). 16. Soud tedy návrh žalobce nepovažoval za požadavek na nařízení ústního jednání, který by vylučoval aplikaci § 51 s. ř. s., ale pouze za návrh na provedení dokazování (které se zásadně provádí na ústním jednání – § 77 odst. 1 s. ř. s.). Tomuto závěru odpovídá i to, že žalobce na výzvu soudu, zda požaduje nařídit ústní jednání (čl. 29 soudního spisu), nijak nereagoval. Návrh na provedení důkazu přitom není nesouhlasem s rozhodnutím bez jednání (usnesení rozšířeného senátu NSS z 16. 2. 2016, čj. 7 As 93/2014-48, č. 3380/2016 Sb. NSS). Důkaz videozáznamem nebylo třeba provádět (protože je součástí spisu), a proto nebylo třeba ani nařizovat ústní jednání. 17. Soud napadené rozhodnutí přezkoumal v rozsahu uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.) a vycházel ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 18. Žalobu podala včas osoba k tomu oprávněná (§ 196 odst. 1 služebního zákona). 19. Žaloba není důvodná. 20. Žalobce předně namítal porušení práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod v důsledku postupu služebních orgánů při posuzování jeho námitek podjatosti. 21. Žalobce v řízení vznesl několik námitek podjatosti. Nejprve namítl podjatost ředitele vazební věznice (služebního orgánu prvního stupně). Jeho podjatost spatřoval zejména v tom, že v přípisu, kterým žalobcova zástupce informoval o tom, že nebude provádět další dokazování, uvedl, že „hrozí prekluze k potrestání viníka kázeňského přestupku“. V použití slova „viník“ spatřuje žalobce porušení presumpce neviny. O podjatosti svědčilo dle žalobce též to, že se ředitel rozhodl neprovádět důkaz výslechem zástupce vedoucího oddělení výkonu trestu odnětí svobody. 22. Následně v odvolacím řízení namítl žalobce podjatost členů poradní komise, tajemnice komise, žalovaného a celého Generálního ředitelství vězeňské služby ČR. Důvody podjatosti členů poradní komise spatřoval v rychlosti vyřízení jeho odvolání (komise věc projednala během tří pracovních dnů) a nedostatečnému odůvodnění stanoviska poradní komise, v kterém se komise řádně nevypořádala se všemi odvolacími námitkami. Podjatost tajemnice poradní komise spatřoval žalobce v tom, že po seznámení se spisem stanovila žalobci k vyjádření lhůtu pěti dnů, ač žalobce žádal o lhůtu pěti pracovních dnů. Podjatost žalovaného a celého generálního ředitelství namítl žalobce proto, že žalovaný odpovídá za činnost své poradní komise i celý systém. 23. Služební orgány nepostupovaly ani v jednom z uvedených případů dle § 14 správního řádu a k námitkám se vyjádřily v samotných rozhodnutích o kázeňském p