5 As 62/2009 — Nejvyšší správní soud

11 Ad 9/2025- 34 - text  8 11 Ad 9/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha, soudce Mgr. Marka Zimy a soudkyně JUDr. Jitky Hroudové ve věci žalobce: Ing. J. T. bytem X proti žalované: ministryně obrany sídlem Tychonova 221/1, 160 01 Praha 6 o žalobě proti rozhodnutí žalované z 28. 5. 2025, čj. MO 418280/2025-8694 takto: I. Ruší se rozhodnutí žalované z 28. 5. 2025, čj. MO 418280/2025-8694, a rozhodnutí státního tajemníka v Ministerstvu obrany z 25. 3. 2025, čj. MO 283650/2025-7542, a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Vymezení věci 1. Žalobce byl v roce 2003 propuštěn ze služebního poměru vojáka z povolání. Od té doby vede s příslušnými orgány řadu sporů o svých žádostech, které se týkají různých nároků. V žalobcových věcech opakovaně rozhodoval zdejší soud, Nejvyšší správní soud (NSS) i Ústavní soud. 2. V nyní projednávané věci jde o následující. Státní tajemník v Ministerstvu obrany zastavil řízení o žalobcově žádosti o nároky ze služebního poměru. Měl za to, že se žalobcova žádost stala zjevně bezpředmětnou. Žalobce totiž podával obdobné žádosti opakovaně, ač mu příslušné orgány vysvětlily, že je již v minulosti projednaly a rozhodly o nich. Navíc všechny nároky by již byly nyní promlčeny. Protože žalobce neuspěl ani u žalované, která jeho odvolání zamítla napadeným rozhodnutím, obrátil se na soud. 2. Argumentace účastníků 2.1 Žaloba 3. Žalobce navrhuje, aby soud zrušil napadené rozhodnutí i rozhodnutí státního tajemníka a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. 4. Předně shrnul historii svého sporu od roku 2003. Vysvětlil, že tehdy podal celkem 12 žádostí a následně podával opakované žádosti o stejných nárocích a bránil se proti nečinnosti příslušných orgánů. Soudy v jeho věcech si opakovaně protiřečily – jednou uváděly, že příslušné orgány o žalobcových žádostech nemusí rozhodovat, poté že o nich již materiálně rozhodly, jindy zas, že ve skutečnosti o rozhodnutí nešlo, a nakonec, že už jsou všechny nároky stejně promlčené. 5. V samotné žalobní argumentaci zdůraznil, že posouzení jeho žádosti jako bezpředmětné je nesprávné. Považuje též za nesrozumitelné, že na jiném místě rozhodnutí státní tajemník hovoří nikoliv o zastavení řízení, ale o zamítnutí žádosti. Žalovaná na žalobcovu námitku, že jeho žádost nebyla bezpředmětná, neboť to není zřejmé na první pohled, nijak nereagovala. Navíc ani v takovém případě by nešlo o důvod pro zastavení řízení pro bezpředmětnost. 6. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je nedostatečné, protože z něj ani není zřejmé, jakým právním předpisem žalovaná svůj postup odůvodnila a v čem mají spočívat důvody nehospodárnosti a neúčelnosti. Žalovaná se ani nevyjádřila k žalobcově námitce, že překážka věci rozhodnuté se vztahuje jen na pozitivní meritorní rozhodnutí. 7. Správní orgán nemá v řízení o žádosti povinnost věc projednat a vyřídit, ale provést správní řízení a vydat správní rozhodnutí. Žalovaná však netvrdí a neprokazuje, že takto opravdu postupovala. O původních žádostech nebylo rozhodnuto, protože neexistují žádná pravomocná rozhodnutí, a řízení nadále trvá. I pokud by však rozhodnutí existovala, měl by správní orgány postupovat dle § 101 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, a znovu rozhodnout. 8. Žalobce dále zdůraznil, že ani jeden z důvodů pro zastavení neobstojí. Pokud správní orgány tvrdily, že všechny jeho žádosti byly projednány a rozhodnuty, zcela opomněly uvést kdo, kdy a jakým pravomocným rozhodnutím ukončil řízení o jeho žádostech. Pokud správní orgány poukazovaly na to, že jsou žalobcovy případné nároky promlčeny, tak ani v tomto případě nevysvětlily, jaké nároky se kdy promlčely a jakým pravomocným rozhodnutím byla uplatněna námitka promlčení. Žalovaná korigovala tvrzení státního tajemníka o promlčení všech nároků tak, že promlčeny jsou všechny případné žalobcovy peněžité nároky. Nijak se však nevyjádřila o dalších (nepeněžitých) nárocích, včetně žádosti o nahlížení do spisu. 9. Postup správních orgánů je v rozporu s žalobcovým legitimním očekáváním. Žalobce se snaží již více než dvacet let domoct toho, aby bylo rozhodnuto o jeho žádostech. 10. Žalobce dále namítl vady správního řízení. Má za to, že v posuzované věci nebylo možné vydat rozhodnutí jako první úkon v řízení. Jeho žádost též byla postoupena státnímu tajemníkovi, aniž by o tom byl žalobce uvědoměn. Žalobce nebyl seznámen s podklady pro rozhodnutí, čímž byla porušena jeho práva. Nebylo vyhověno jeho žádosti o nahlédnutí do spisů, ani nebylo vydáno rozhodnutí o odepření. Na prvním stupni byla překročena lhůta pro vydání rozhodnutí. Žalobce byl nesprávně poučen o možnosti podat odvolání, nikoliv rozklad. 11. Žalobce má podezření, že prvostupňové i napadené rozhodnutí zpracovala tatáž osoba. Za tímto účelem navrhl provést k důkazu výslech oprávněných úředních osob na prvním i druhém stupni, napadeným rozhodnutím a správním spisem. 2.2 Vyjádření žalované 12. Žalovaná navrhuje, aby soud žalobu zamítl. 13. Poukázala na to, že žalobce se opakovaně obracel na různé služební orgány Ministerstva obrany, protože nesouhlasil s vyřízením svých žádostí. Žalobce je přesvědčen, že o jeho podáních z předchozích let nebylo řádně rozhodnuto dle správního řádu. Ačkoliv se v minulosti vyvíjel názor ministerstva na otázku, v jakých případech je vedeno řízení ve věcech služebního poměru dle správního řádu, všechny žalobcovy žádosti byly řádně posouzeny a vyřízeny dle tehdy platných pravidel, o čemž byl žalobce vyrozuměn. Ta nebyla stanovena zákonem, ale až na seznamování žadatele s podklady pro rozhodnutí, naplňovala všechny principy správního řádu. Vyrozumění, která žalobce obdržel, jsou rozhodnutími služebního orgánu v materiálním smyslu. Všechna původní řízení jsou již pravomocně skončena, což potvrdil též NSS v rozsudku z 26. 10. 2022, čj. 6 As 184/2021-37. Žalobce se nyní pouze snaží opakovaně otevřít již ukončená řízení. 2.3 Žalobcova replika 14. Žalobce podal k vyjádření žalované repliku. V ní uvedl, že jeho předchozí řízení nejsou relevantní, neboť soud nyní posuzuje pouze napadené rozhodnutí a jemu předcházející rozhodnutí o zastavení řízení. Poukázal na to, že sama žalovaná se přiznala k historicky zužujícímu výkladu ohledně postupů dle správního řádu. Je nadále přesvědčen, že dřívější vyrozumění nejsou materiálními rozhodnutími. Neobsahovala totiž výrok, odůvodnění ani poučení. I pokud by o rozhodnutí šla, měl žalovaný prověřit postup dle § 101 správního řádu. Citaci z rozsudku čj. 6 As 184/2021-37 považuje za vytrženou z kontextu. 15. Žalobce dále uvedl, že po nahlédnutí do správního spisu je přesvědčen, že žalovaná nesplnila své povinnosti při vedení spisu. Spis neobsahuje soupis všech součástí, není označen, není z něj zřejmé, kdy byly jednotlivé listiny do spisu vloženy a chybí i určení pověřené osoby na 1. a 2. stupni, záznam o ukončení dokazování a doručení výzvy k seznámení účastníka s podklady rozhodnutí, podepsané rozhodnutí s vyznačenou právní mocí a dokladem o doručení a uzavření spisu. Rozhodnutí státního tajemníka je navíc nezákonné, protože ho nevydal služební orgán ve smyslu § 2 odst. 2 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání. 3. Posouzení věci soudem 16. Ve věci se konalo ústní jednání dle § 49 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (s. ř. s.). 17. Žalobce setrval na své argumentaci, na kterou odkázal. Popsal vady správního řízení a namítl též, že správní orgány nesprávně odůvodnily údajnou bezpředmětnost jeho žádosti. Žalobce se dlouhodobě domáhá meritorního posouzení svých žádostí, ale doposud mu nikdy nebyly sděleny důvody pro jejich zamítnutí. Tento dlouhodobý postup považuje za nezákonný. 18. Žalovaný též setrval na své argumentaci a odkázal na ni. 19. Soud neprovedl žalobcem navržené důkazy. 20. Listiny, které žalobce navrhl k prokázání „historie sporu“, považoval soud za nadbytečné (vyjádření žalované k žalobě sp. zn. 5 Ca 89/2006, písemnosti založené ve spise žalobce z let 2003–2007, vyjádření žalované k žalobě sp. zn. 10 Ca 38/2008, vyjádření žalované k žalobě sp. zn. 3 A 37/2010 a ke stížnosti sp. zn. 6 Ans 11/2012 a rozhodnutí čj. 6 Ans 11/2012-53). Předchozí a související řízení nejsou pro posouzení nyní projednávané žaloby podstatné, stejně jako argumentace, kterou žalovaný či žalobce v těchto řízeních předkládali. Jejich průběh navíc není mezi stranami sporný a dostatečně plyne z řady rozsudků, které soudy v žalobcových věcech vydaly. 21. Výslech oprávněných úředních osob na 1. a 2. stupni považoval soud též za nadbytečný. Žalobce výslechy navrhl k prokázání svého tvrzení, že se na prvostupňovém i napadeném rozhodnutí podílela tatáž osoba. Je sice pravda, že úřední osoba je vyloučena z rozhodování, pokud se účastnila řízení v téže věci na jiném stupni (§ 14 odst. 6 správního řádu), nicméně ze spisu neplyne, že by tomu tak bylo a žalobc