1 As 34/2014 — Nejvyšší správní soud

15 A 107/2024- 37 - text 6 15 A 107/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudců Mgr. Věry Jachurové a Mgr. Bc. Jan Schneeweise v právní věci žalobkyně: Mgr. X. Y. zastoupená Mgr. Michalem Nerudou, advokátem se sídlem Pardubice, Čs. Legií 500 proti žalovanému: Generální ředitelství cel se sídlem Praha 4, Budějovická 7 o žalobě ze dne 30. 10. 2024 na ochranu proti nečinnosti žalovaného takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou ze dne 30. 10. 2024 podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala ochrany proti nečinnosti žalovaného. Navrhla, aby soud žalovanému uložil povinnost vydat rozhodnutí o odvolání žalobkyně ze dne 4. 4. 2024 proti prvoinstančnímu rozhodnutí č.j. 15073/2024-900000-03 ze dne 13. 3. 2024 (dále jen „sdělení č.j. 15073/2024-900000-03“) 2. V žalobě uvedla, že podáním ze dne 29. 8. 2024 se obrátila na ministra financí s žádostí o uplatnění opatření proti nečinnosti správního orgánu, neboť žalovaný nerozhodl o jejím odvolání v zákonné lhůtě. Dne 2. 10. 2024 obdržela žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce sdělení ministra financí (dále jen „sdělení ministra financí“), že ve věci neprobíhá správní řízení, a proto nebylo opatření proti nečinnosti z jeho strany přijato. Tento závěr ministra financí považuje žalobkyně za zcela nesprávný, protože odvolací rozhodnutí mělo být vydáno v rámci řízení zahájeného služebním funkcionářem, ředitelem sekce 03 – Pátrání Generálního ředitelství cel (dále jen „GŘC“) dne 14. 2. 2022 pod č.j. 9725/2022-900000-03. Podle žalobkyně mělo být ve věci předmětu správního řízení, pro které bylo zahájeno, vydáno jedno prvoinstanční rozhodnutí (nikoli tři) a v případě odvolání žalobkyně mělo být odvolacím orgánem rovněž rozhodnuto jedním rozhodnutím. Pokud prvoinstanční správní orgán účelově rozhodl třemi rozhodnutími, přičemž jedno z těchto rozhodnutí ani za rozhodnutí nepovažuje, porušil tak legitimní očekávání žalobkyně. Jeho jednání je účelové, nespravedlivé a nezákonné. Jelikož do dne podání této žaloby nebylo žalobkyni doručeno žádné rozhodnutí o jí podaném odvolání, došlo k nečinnosti ze strany žalovaného. 3. V případě sdělení č.j. 15073/2024-900000-03 se jednalo o jakési „sdělení“, „vyrozumění“ či „dopis“, po stránce materiální je však dle žalobkyně způsobilé být „rozhodnutím“. V tomto rozhodnutí bylo služebním funkcionářem konstatováno, že věc nebyla způsobilá projednání v rámci daného řízení, a proto žádost vyřídil toliko neformálním způsobem. Žalobkyně s tímto posouzením nesouhlasí, neboť v zahájení řízení dle § 178 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „zákon o služebním poměru“) ředitel sekce 03 – Pátrání GŘC uvedl: „Městský soud v Praze dospěl k závěru, že jste se domáhala nároků ze služebního poměru, a to konkrétně nároků vyplývajících z rozhodnutí služebního funkcionáře o odnětí pracovní činnosti a nesprávného zařazení do tarifní třídy. O takových věcech jedná a rozhoduje příslušný služební funkcionář, a není proto dána pravomoc soudu.“ Správní orgán tímto vystavuje žalobkyni paradoxní situaci, kdy ji de facto nutí uvíznout v právním vakuu, neboť Městský soud v Praze na konci roku 2021 žalobkyni s jejím návrhem na vydání předběžného opatření odkázal na služebního funkcionáře, ten jí ale nyní po 3,5 letech sděluje, že o věci rozhodnout nehodlá, přestože jako správní orgán v zahájení správní věci jako předmět řízení odejmutí specializační činnosti uvedl. 4. Tvrzení prvoinstančního orgánu, že jeho sdělení č.j. 15073/2024-900000-03 není rozhodnutím, nebere v potaz v tomto rozhodnutí obsažené materiální aspekty v souvislosti s nároky konstantně uplatňovanými žalobkyní po celou dobu trvání správního řízení, a v důsledku toho se snaží žalobkyni zabránit v řádném pokračování v řízení, čímž porušuje její práva na soudní ochranu. 5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě nejprve poukázal na nepřehledný a zčásti nesrozumitelný obsah žaloby, která je tvořena z podstatné části irelevantní argumentací nesouvisející s předmětem řízení. Zdůraznil, že podstatou sporu je jenom to, zda žalovaný byl či nebyl jakožto odvolací orgán povinen v odvolacím řízení rozhodnout o podání žalobkyně ze dne 4. 4. 2024 jako o odvolání proti sdělení č.j. 15073/2024-900000-03. K tomu konstatoval, že nebyl povinen vydat rozhodnutí, neboť sdělení ředitele sekce 03 – Pátrání GŘC je ve skutečnosti pouhé formální (i materiální) sdělení, které není rozhodnutím ani v materiálním smyslu. Žalovaný se ztotožnil s argumentací uvedenou ve sdělení ministra financí, jakož i s argumentací, kterou k výzvě ministra financí podrobně rozvedl příslušný ředitel sekce a pro stručnost na obě tyto argumentace odkázal. Navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 6. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 7. Podle § 79 odst. 1 s.ř.s. ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. 8. Pro posouzení důvodnosti žaloby je třeba nejprve postavit najisto, zda žalovaný byl povinen vydat meritorní rozhodnutí o odvolání, resp. zda podáním ze dne 4. 4. 2024, které žalobkyně označuje jako odvolání, mohlo být zahájeno odvolací řízení. Je zřejmé, že odvolací řízení navazuje na řízení před orgánem prvního stupně a jeho smyslem je přezkum napadeného prvoinstančního rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo. Ve smyslu § 190 odst. 1 zákona o služebním poměru platí, že účastník může v zákonem stanovené lhůtě podat odvolání proti rozhodnutí služebního funkcionáře. Účastník (tj. příslušník, bývalý příslušník nebo pozůstalý po příslušníkovi či navrhovatel v řízení, které má znaky přestupků – viz § 169 zákona o služebním poměru) tedy může odvoláním napadnout pouze rozhodnutí služebního funkcionáře a nikoli jiný úkon, který služební funkcionář učiní. V poměrech nyní projednávané věci je tak stěžejní, zda sdělení č.j. 15073/2024-900000-03, které žalobkyně označuje za prvoinstanční rozhodnutí, je rozhodnutím, a to zejména v materiálním smyslu. 9. Soud ze správního spisu ověřil, že žalobkyně v podání ze dne 8. 11. 2022, které adresovala řediteli sekce 03 – Pátrání GŘC, požádala (mimo jiné), aby i) jí bylo navráceno místo metodika trestního řízení, a aby ii) jí byla vyplacena částka 4 600 Kč, kterou zaplatila jako poplatek za informaci sdělenou podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“), neboť tato informace byla žalobkyni v předmětném řízení odmítnuta jakožto žalobkyní navrhovaný důkaz. 10. Z obsahu správního spisu vyplývá, že žalobkyně byla rozhodnutím ustanovena ke dni 1. 12. 2018 na služební místo referent pátrání a v navazujícím popisu činností služebního místa (dále jen „PČSM“) byla mimo jiné pověřena činností „metodická podpora procesních postupů v trestním řízení“. 11. Ředitel sekce 03 – Pátrání GŘC ve sdělení č.j. 15073/2024-900000-03 k požadavku ad i) uvedl, že „metodická podpora procesních postupů v trestním řízení“ byla žalobkyni odejmuta od 1. 6. 2021 z PČSM. Konstatoval, že PČSM je písemná bližší specifikace druhu výkonu činností, které má příslušník v rámci bezpečnostního sboru vykonávat. Hlavní (informativní) funkcí PČSM je zejména jednoznačné vymezení služebních povinností, jež příslušníkovi vyplývají z jeho služebního poměru. Jedná se o jednostranný dokument, který může příslušný služební funkcionář měnit či doplňovat, a to bez souhlasu dotčeného příslušníka. Změna rozsahu činností podřízených příslušníků je na volním uvážení nadřízeného služebního funkcionáře, pokud se nejedná o změnu hlavního druhu činnosti na daném systemizovaném místě. Příslušný služební funkcionář musí jen dodržet proces oznámení takové změny v PČSM danému příslušníkovi. O vydání PČSM ani o jeho úpravu nelze služebního funkcionáře úspěšně žádat a taková případná žádost může být toliko podnětem k úpravě PČSM. Je zjevné, že PČSM sám není rozhodnutím jakožto individuálním správním aktem, který by zakládal, měnil, rušil nebo závazně určoval konkrétní práva a povinnosti příslušníka, ale má formu pouhého sdělení či oznámení. Žalobkyně odmítla nový PČSM k 1. 6. 2021 podepsat, a proto byl tento nový PČSM založen do personálního spisu s vyjádřením nadřízeného služebního funkcionáře k dané situaci. Služební funkcionář uzavřel, že žádosti žalobkyně o navrácení specializované činnosti nebude vyhověno. 12. K požadavku žalobkyně ad ii) na vyplacení částky 4 600 Kč služební funkcionář ve sdělení č.j. 15073/2024-900000-03 uvedl, že tento požadavek korespondoval s podáním učiněným dne 3. 5. 2022 a nazvaným jako „Prověrky, služební příprava a zjišťování fyzické způsobilosti k výkonu služby v Celní správě České republiky“. Tímto podáním se zabýv