2 As 73/2020 — Nejvyšší správní soud

15 A 128/2024- 52 - text 16 15 A 128/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudkyně Mgr. Věry Jachurové a soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobce: Městys Stonařov, IČO: 002 86 656 se sídlem Stonařov 232, Stonařov zastoupený advokátem Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D. se sídlem Na Florenci 2116/15, Nové Město, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo kultury se sídlem Maltézské náměstí 471/1, Praha 1 za účasti: 1. X. Y. 2. Z. W. o žalobě proti rozhodnutí ministra kultury ze dne 24. 10. 2024, č. j. MK 15564/2024 OLP takto: I. Rozhodnutí ministra kultury ze dne 24. 10. 2024, č. j. MK 15564/2024 OLP se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce Mgr. Františka Korbela, Ph.D., advokáta. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím ministr kultury (dále jen „ministr“) zamítl rozklady žalobce a osob zúčastněných na řízení a potvrdil rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 8. 2023, č. j. MK 31155/2023 OPP (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“ či „rozhodnutí ministerstva“). Výrokem I. prvostupňového rozhodnutí byla podle § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní památkové péči“ či „památkový zákon“) prohlášena za kulturní památku dřevěná budova bývalé stonařovské školní tělocvičny bez č. p. (původně ubikace chlapecké německé zemědělské služby) ve Stonařově (dále též „tělocvična“ či „ubikace“), vše k. ú. X, městys Stonařov, okres Jihlava, Kraj Vysočina. Předmětná kulturní památka se skládá ze stavby bez č. p. (bez č. e.) na pozemku p. č. XA, k. ú. X (ubikace), jejímž vlastníkem je žalobce a z dotčeného pozemku p. č. XB, k. ú. X ve spoluvlastnictví osob zúčastněných na řízení (dále též „pozemek pod ubikací“). II. Dosavadní průběh řízení a napadené rozhodnutí 2. Žalobce v rozsahu výroku I. prvostupňového rozhodnutí podal rozklad. Proti prvostupňovému rozhodnutí podaly rozklad rovněž osoby zúčastněné na řízení. Žalobce poukazoval na to, že předmětné rozhodnutí je nesprávné, neodůvodněné a v rozporu se zákonem. Žalovanému vytkl, že neprovedl test proporcionality, přičemž zdůraznil, že v rozhodnutí ministerstva ve vztahu k výroku I. absentuje jakékoliv vážení zájmu žalobce a osob zúčastněných na řízení na ochraně jejich vlastnického práva a jejich zájmu na ekonomicky udržitelném využití ubikace a pozemku pod ubikací. V tomto směru označil prvostupňové rozhodnutí za nepřezkoumatelné. Žalobce v rozkladu rovněž poukázal na špatný stavebně technický stav ubikace, předložil podrobný odborný posudek [„Posouzení stavebně-technického stavu historického dřevěného objektu ve Stonařově, parc. č. XC, k. ú. X“ ze dne 20. 9. 2023 (dále jen „znalecký posudek“ či „posudek“)] vypracovaný autorizovanou osobou za účelem zjištění skutečného stavebně technického stavu ubikace. Namítl, že rozhodnutí ministerstva v rozsahu výroku I. představuje nedůvodný exces, který nemá oporu ani v právních předpisech ani v relevantní judikatuře. Závěrem zdůraznil, že ubikace přestala být využívána ke dni 31. 5. 2021. Žalovaný dostatečně neodůvodnil své závěry o tom, že zájem na zachování památkové hodnoty ubikace převážil nad zájmem na ochraně vlastnického práva žalobce a osob zúčastněných na řízení. Ministerstvo nepřihlédlo k návrhům žalobce a dostatečně nereflektovalo skutkové okolnosti posuzované věci. Nezohlednilo specifické okolnosti konkrétního případu a nezohlednilo legitimní zájmy žalobce na hospodárném vynakládání veřejných prostředků. Odůvodnění prvostupňového rozhodnutí ve vztahu k výroku I. je zcela nedostatečné a nepřezkoumatelné. 3. Ministr dospěl v napadeném rozhodnutí k závěru, že prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno v souladu s památkovým zákonem a správním řádem, a proto rozklady podané žalobcem a osobami zúčastněnými na řízení zamítl a rozhodnutí ministerstva potvrdil. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že žalovaný shromáždil všechny potřebné podklady a na základě jejich řádného vyhodnocení dospěl k odůvodněnému závěru, že původně ubikace chlapecké německé zemědělské služby z roku 1940, urbanisticky působivě situovaná na ostrohu tzv. Jeleního kopce a v předpolí někdejší zaniklé středověké tvrze, představuje historicky mimořádně hodnotnou a autenticky dochovanou stavebně-typologickou ukázku původně účelové ubikace z období druhé světové války, která navzdory svému utilitárnímu určení vykazuje významné architektonické, urbanistické, krajinotvorné a řemeslné kvality. Rozkladové námitky jak žalobce, tak osob zúčastněných na řízení, neshledal důvodnými. III. Žaloba 4. Žalobce v žalobě předně uvedl, že byl napadeným rozhodnutím zkrácen na svých veřejných subjektivních právech, a to zejména právu vlastnit majetek a právu na řádné odůvodnění správního uvážení. Na podporu své argumentace odkazoval na judikaturu Nejvyššího správního soudu. 5. V prvním žalobním bodě namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí ve vztahu k testu proporcionality. V napadeném rozhodnutí absentují důvody pro závěr, že zájem na zachování památkové hodnoty ubikace převážil nad zájmem na ochraně vlastnického práva žalobce a osob zúčastněných na řízení. Žalobce má proto za to, že ministr řádně neprovedl test proporcionality. 6. Žalobce poukázal na zcela mylnou interpretaci jeho rozkladové argumentace na stranách 17 a 18 napadeného rozhodnutí, která podle něj prokazuje, že se ministr dostatečně nezabýval všemi rozhodnými skutečnostmi uvedenými v rozkladu. Žalobce se v žádném případě nedomnívá, že by v rámci řízení o prohlášení ubikace za kulturní památku mělo dojít k řešení vlastnických poměrů k ubikaci a pozemku pod ubikací. Zdůraznil, že jako veřejnoprávní korporace má v rámci řešení vlastnických vztahů horší postavení. Ministr nedostatečně zohlednil obsah rozkladu, neboť k argumentaci „prohloubení útrap s tím dlouhodobě spojených“ žalobce odkázal v rozkladu na své vyjádření ze dne 28. 7. 2022, kde popsal anabázi majetkové křivdy a omezování vlastnického práva k pozemku pod ubikací a vznik samotné ubikace. Poukázal na to, že ubikace byla umístěna nelegálně a bez souhlasu tehdejších vlastníků pozemku pod ubikací. 7. Ministr se k rozkladovým námitkám bod bodem 12 až 16 vyjádřil pouze v rovině opakování závěrů žalovaného. Žalobce v napadeném rozhodnutí postrádá vážení zájmu žalobce a osob zúčastněných na řízení na ochraně jejich vlastnického práva a jejich zájmu na ekonomicky udržitelném využití ubikace a pozemku pod ubikací. Ministr neuvedl konkrétní důvody, které vedly k tomu, že zájem na zachování památkové hodnoty ubikace převážil nad zájmem na ochraně vlastnického práva žalobce a osob zúčastněných na řízení. 8. V druhém žalobním bodě žalobce namítl nedostatečně zjištěný a následně nesprávně posouzený skutkový stav. V napadeném rozhodnutí nejsou uvedeny relevantní důvody, z nichž by ministr mohl dovozovat, že žalovaný nevybočil z mezí správního uvážení. Ministr i žalovaný nedostatečně zjistili skutkový stav, který následně nesprávně posoudili. Ministr se v napadeném rozhodnutí dostatečně nevypořádal se všemi námitkami a skutečnostmi uvedenými v rozkladu. Stejně tak se ministr dostatečně nevypořádal ani se zjištěným skutkovým stavem a z napadeného rozhodnutí není zřejmé, zda je uvážení ministra logickým vyústěním řádného hodnocení skutkových zjištění; z tohoto důvodu je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. 9. Žalobce s poukazem na stranu 19 napadeného rozhodnutí uvedl, že nebylo jeho povinností prokazovat stavebně technický stav ubikace ani obecně zajišťovat důkazy pro řádné zjištění skutkového stavu. Poukázal na § 2 a § 50 odst. 3 a 4 správního řádu a doplnil, že žalovaný k žádosti, aby byl vypracován podrobný odborný posudek autorizovanou osobou za účelem zjištění skutečného stavebně technického stavu ubikace, nepřihlédl. Žalobci nelze přičítat k tíži, že znalecký posudek byl zadán a proveden až dodatečně. Žalobce se důrazně vymezil vůči nepodloženému tvrzení ministra, že závěr posudku je účelový. Nadto ministr vypracování podrobného odborného posudku autorizovanou osobou za účelem zjištění skutečného stavebně technického stavu ubikace nezajistil. 10. Žalobce poukázal na nepodložená tvrzení ministra v napadeném rozhodnutí týkající se stavu ubikace. Proti žalobcem předloženému odbornému posudku jsou uvedeny pouze dojmy ministra bez odborného zkoumání skutečného stavu. Zjištění z ohledání na místě, které proběhlo 2. 3. 2023, a pořízená dokumentace tak nemohou být dostatečným podkladem rozhodnutí. To platí tím spíše v situaci, kdy tato zjištění jsou rozporná se závěry předloženého posudku. 11. Mi