1 Afs 54/2013 — Nejvyšší správní soud

15 A 16/2025- 31 - text 14 15 A 16/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudkyně Mgr. Věra soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobkyně: PEGISAN s.r.o., IČO: 61171361 sídlem K Merfánům 178/47, 318 00 Plzeň zastoupená advokátem Mgr. Milanem Edelmannem sídlem Petržílkova 2707/38, 158 00 Praha 5 proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství sídlem Těšnov 65/17, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 12. 2024, č. j. MZE-77739/2024-14113 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Státního zemědělského intervenčního fondu (dále jen „SZIF“ či „Fond“) ze dne 6. 6. 2024, č. j. SZIF/2024/0403471 (dále jen „rozhodnutí SZIF ze dne 6. 6. 2024“ či „prvostupňové rozhodnutí“) o povinnosti zaplatit penále v celkové výši 6 000 000 Kč z titulu opožděného vrácení dotace pro projekt s reg. č. 11/013/311/0a232000787 s názvem „Obnova starých řemeslných dílen na zámku Rochlov“ v rámci Programu rozvoje venkova ČR opatření III.1.1 Diverzifikace činností nezemědělské povahy (dále též jen „projekt“). II. Dosavadní průběh řízení a napadené rozhodnutí 2. Dne 27. 6. 2011 doručila žalobkyně žádost o dotaci z Programu rozvoje venkova na opatření III.1.1 Diverzifikace činností nezemědělské povahy. Dne 26. 1. 2012 podepsala dohodu o poskytnutí dotace (dále jen „dohoda“), čímž se zavázala k plnění podmínek stanovených Pravidly, kterými se stanovují podmínky pro poskytování dotace na projekty Programu rozvoje venkova ČR na období 2007–2013 pro opatření III.1.1 Diverzifikace činností nezemědělské povahy, č. j. 83868/2011-MZE-14112 vydanými pro 13. kolo příjmu žádostí (dále jen „Pravidla“). Po realizaci projektu podala dne 30. 5. 2013 žádost o proplacení výdajů, na základě které byla žalobkyni dne 6. 2. 2014 proplacena dotace ve výši 6 000 000 Kč. 3. Žalobkyně při posuzování žádosti o dotaci obdržela 20 bodů v rámci preferenčního kritéria „Počet nových pracovních míst“. V žádosti o dotaci se zavázala vytvořit v rámci projektu celkem 4 nová pracovní místa. Dne 7. 1. 2016 byla Fondem zahájena ex-post cílená kontrola, při níž bylo zjištěno, že žalobkyně závazek vytvořit 4 nová pracovní místa v rámci projektu nesplnila, a to v rozporu s částí B, Kap. 9, odst. 5 Specifických podmínek Pravidel. Dne 19. 12. 2016 zahájil Fond s žalobkyní podle § 11a zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů, v rozhodném znění (dále jen „zákon o SZIF“) a dále podle nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013, ze dne 17. prosince 2013, o financování, řízení a sledování společné zemědělské politiky a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 352/78, (ES) č. 165/94, (ES) č. 2799/98, (ES) č. 814/2000, (ES) č. 1290/2005 a (ES) č. 485/2008 (dále jen „nařízení č. 1306/2013“), respektive podle prováděcího nařízení Komise (EU) č. 809/2014, ze dne 17. července 2014, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013, pokud jde o integrovaný administrativní a kontrolní systém, opatření pro rozvoj venkova a podmíněnost (dále jen „prováděcího nařízení č. 809/2014“) správní řízení o uložení povinnosti vrátit finanční prostředky poskytnuté jako dotace ve výši 6 000 000 Kč. 4. Rozhodnutím Fondu ze dne 19. 6. 2017, č. j. SZIF/2017/0446079 (dále jen „rozhodnutí SZIF ze dne 19. 6. 2017“) byla žalobkyni uložena povinnost vrátit finanční prostředky v celkové výši 6 000 000 Kč. Předmětné rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 26. 6. 2017 a vykonatelné se stalo dne 26. 8. 2017. Žalobkyně proti němu podala odvolání, které žalovaný zamítl rozhodnutím č. j. 47719/2017-MZE-14113 ze dne 18. 9. 2017 (dále jen „rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 9. 2017“). 5. Dne 17. 4. 2024 doručil Fond žalobkyni oznámení o zahájení řízení k penále, neboť žalobkyně nevrátila na účet Fondu žádné finanční prostředky, tzn. nevrátila celých 6 000 000 Kč, a proto Fondu vzniklo právo na penále ve výši 6 000 0000 Kč podle § 11a odst. 4 zákona o SZIF. 6. Rozhodnutím SZIF ze dne 6. 6. 2024 byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit na účet Fondu penále ve výši 6 000 000 Kč. Fond ve svém rozhodnutí poukázal na § 11a odst. 1 zákona o SZIF a doplnil, že s ohledem na aplikační přednosti práva EU nelze souhlasit s námitkou žalobkyně, že je třeba na právní vztahy příjemce dotace v období od 20. 09. 2016 do 21. 11. 2023 aplikovat zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „insolvenční zákon“) jako lex specialis. 7. K námitce, že řízení ve věci povinnosti vrátit dotaci nebylo vedeno za účasti insolvenčního správce, Fond uvedl, že oznámení o zahájení řízení o uložení povinnosti vrátit dotaci bylo žalobkyni doručeno dne 19. 12. 2016 do datové schránky. Oznámení bylo dne 26. 1. 2017 doručeno spolu s přípisem č. j. SZIF/2017/0055699 do datové schránky insolvenčního správce žalobkyně. Rozhodnutí SZIF ze dne 19. 6. 2017 bylo doručeno do datové schránky žalobkyně. Ta proti němu podala odvolání, o kterém rozhodl žalovaný dne 18. 9. 2017. 8. Žalobkyně v odvolání zopakovala průběh insolvenčního řízení, setrvala na svém vyjádření k oznámení o zahájení správního řízení a doplnila, že nelze souhlasit s Fondem, pokud jde o jeho tvrzení týkající se přednosti aplikace práva EU. Upozornila na nařízení EP a Rady (EU) 2015/848, ze dne 20. května 2015, o insolvenčním řízení (dále jen „nařízení č. 2015/848“), nařízení Rady (ES) č. 1346/2000, ze dne 29. května 2000, o úpadkovém řízení (dále jen „nařízení č. 1346/2000“) a závěrem odkázala na § 109 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona. 9. Žalovaný v napadeném rozhodnutí shrnul dosavadní průběh řízení. Dne 9. 8. 2016 podala žalobkyně insolvenční návrh. Dne 20. 9. 2016 byl Krajským soudem v Plzni zjištěn úpadek žalobkyně a byla povolena reorganizace žalobkyně s účinky k 20. 9. 2016 (usnesení č. j. KSPL 65 INS 18485/2016–A–9). Dne 22. 10. 2019 Fond uplatnil svoji pohledávku na vrácení dotace ve výši 6 000 000 Kč vůči žalobkyni jako pohledávku za majetkovou podstatou. Dne 22. 11. 2019 byla zveřejněna žaloba Fondu na určení pořadí pohledávky spočívající v povinnosti žalobkyně vrátit dotaci ve výši 6 000 000 Kč, a to na základě výzvy Krajského soudu v Plzni. Incidenční spor byl veden pod sp. zn. 65 ICM 3223/2019, kdy dne 21. 1. 2020 vydal Krajský soud v Plzni rozsudek č. j. 65 ICm 3223/2019–34, jímž rozhodl, že „I. Žaloba na určení, že pohledávka žalobkyně uplatněná u KS v Plzni, sp. zn. KSPL 65 INS 18485/2016, ve výši 6 000 000 Kč, byla uplatněna po právu jako pohledávka za majetkovou podstatou podle § 168, odst. 2 písm. e) IZ a považuje se tak za zjištěnou, se zamítá.“. Rozsudek nabyl právní moci dne 14. 2. 2020. Krajský soud v Plzni rozsudek odůvodnil tím, že se nejedná o pohledávku za majetkovou podstatou, ale o běžnou pohledávku, která měla být přihlášena do 20. 11. 2016. Dne 3. 2. 2021 vydal Krajský soud v Plzni usnesení č. j. KSPL 65 INS 18485/2016–B-262, které nabylo právní moci dne 19. 2. 2021 a rozhodl jím o přeměně reorganizace žalobkyně v konkurs. Dne 2. 11. 2023 Krajský soud v Plzni usnesením č. j. KSPL 65 INS 18485/2016–B–396, které nabylo právní moci dne 21. 11. 2023, rozhodl o zrušení konkursu dle § 308 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona. V návaznosti na to bylo dne 17. 4. 2024 zahájeno řízení o povinnosti zaplatit penále ve výši 6 000 000 Kč, neboť žalobkyně dotaci nevrátila. 10. Na základě výše předestřeného skutkového stavu žalovaný k námitce týkající se nedoručení rozhodnutí o povinnosti vrátit dotaci ze dne 19. 6. 2017 insolvenčnímu správci poukázal na úpravu dle § 140d insolvenčního zákona a doplnil, že žalobkyně byla v konkursu až ke dni 19. 2. 2021, a proto se neuplatnil § 236 insolvenčního zákona. Současně na základě zahájení insolvenčního řízení dne 9. 8. 2016, ani na základě zjištění úpadku a povolení reorganizace dne 20. 9. 2016 nedošlo k omezení dispozičních práv žalobkyně jako dlužníka k majetkové podstatě. Účastníkem řízení byla proto v souladu s § 27 odst. 1 písm. b) správního řádu pouze žalobkyně. Insolvenční správce nebyl totiž ani tzv. dotčeným účastníkem řízení ve smyslu § 27 odst. 2 správního řádu a byl navíc informován o zahájení řízení o povinnosti vrátit dotaci. Dle rozhodnutí byla žalobkyně povinna vrátit dotaci ve výši 6 000 000 Kč nejpozději dne 25. 8. 2017, jelikož rozhodnutí se stalo vykonatelné dne 26. 8. 2017. 11. Z rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 65 ICm 3223/2019–3 ze dne 21. 1. 2020 je dle žalovaného nepochybné, že pohledávka Fondu na vrácení dotace ve výši 6 000 000 Kč nebyla pohledávka za podstatou, a proto ji měl Fond uplatnit jako běžnou poh