9 As 122/2022 — Nejvyšší správní soud

17 A 62/2025- 38 - text 8 17 A 62/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci žalobkyně: Z. Š. bytem XXX proti žalované: Česká advokátní komora se sídlem Praha 1, Národní 118/16 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 4. 2025, č. j. 10.04-000028/25-0002, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví tohoto rozsudku označeného rozhodnutí žalované. Tímto rozhodnutím nebylo vyhověno žádosti žalobkyně o určení advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu. 2. Žalovaná konstatovala, že žalobkyně nesplnila podmínky stanovené zákonem. V žádosti neuvedla jména dvou oslovených advokátů, kteří odmítli poskytnout požadovanou právní službu, čímž neosvědčila nemožnost zajistit si právní službu jinak, jak vyžaduje § 18 odst. 2 zákona o advokacii. Stejně tak nedoložila tuto skutečnost podle § 18c odst. 3 zákona o advokacii. 3. Dalším důvodem nevyhovění žádosti byla její nevčasnost. Žalovaná uvedla, že žádost byla doručena dne 11. 3. 2025, tedy šest dnů před uplynutím lhůty pro podání ústavní stížnosti, která podle § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, činí dva měsíce od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku. Posledním dnem této lhůty bylo 17. 3. 2025. Podle žalované nelze v tak krátké době objektivně určit advokáta a zajistit, aby mohl poskytnout požadovanou právní službu v potřebné kvalitě. Včasná žádost musí být podána s dostatečným předstihem, aby Komora mohla rozhodnout a určený advokát měl čas na převzetí věci a vypracování podání. II. Obsah žaloby a související vyjádření 4. V podané žalobě žalobkyně namítá, že výrok napadeného rozhodnutí je vnitřně rozporný, neboť žalovaná nezaujala v napadeném rozhodnutí žádné stanovisko s ohledem na novelu zákona o advokacii účinnou ode dne 1. 1. 2024 a potvrdila tak, že si je vědoma, že ve výroku neurčila advokáta za úplatu, a současně odkázala na § 18c zákona o advokacii, který se týká bezplatné právní služby. Dle žalobkyně zákon o advokacii ani po novele nepočítá s určením advokáta za úplatu. V konečném důsledku tak měla žalobkyně napadené rozhodnutí za nicotné. K tomu žalobkyně odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2023, sp. zn. Pl. ÚS 44/21. 5. Dle přesvědčení žalobkyně si žalovaná nastavila podmínky pro určení advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu bez výslovné zákonné úpravy, neboť zákon o advokacii ve znění novely účinné od 1. 1. 2024 žádné podmínky pro určení advokáta za úplatu nevyjádřil. Žalobkyně citovala rozsudek zdejšího soudu ze dne 21. 10. 2024, č. j. 18 A 17/2024-42, jenž v obdobné věci aproboval závěry žalované, s čímž nesouhlasila. Ukládat povinnosti na základě neexistující právní úpravy je dle žalobkyně protiústavní a činí to napadené rozhodnutí nicotným. 6. Žalobkyně vyjádřila pochybnosti o tom, zda formulář Žádost o právní službu za úplatu pro fyzickou osobu (§ 18c odst. 4 věta druhá zákona o advokacii) má či nemá oporu v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 44/21, neboť obsahuje položku, zda bylo žádáno o ustanovení zástupce soudem. Totéž platí i pro vyhlášku č. 120/2018 Sb., o stanovení formulářů žádosti o určení advokáta a formuláře podnětu k poskytnutí jednorázové právní porady, ve znění pozdějších předpisů. Je též otázkou, zda se novela účinná od 1. 1. 2024 měla či neměla projevit ve vztahu k bodu 54 nálezu sp. zn. Pl. ÚS 44/21 v § 18 odst. 2 zákona o advokacii za účelem vytvoření právního rámce i pro majetné žadatele. 7. S ohledem na výše uvedené pak žalovaná nesprávně aplikovala § 18c odst. 3 zákona o advokacii vyžadující, aby žadatel v žádosti uvedl jména dvou oslovených advokátů, kteří mu odmítli poskytnout požadovanou právní službu. 8. K argumentaci žalované ve spojení s (ne)včasností žádosti žalobkyně dle § 18 odst. 2 zákona o advokacii žalobkyně tvrdila, že nemá oporu v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 5. 2023, č. j. 9 As 122/2022-36 (viz bod 14). 9. Žalobkyně navrhuje, aby soud vyslovil nicotnost napadeného rozhodnutí, případně je zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení, a aby žalované uložil povinnost nahradit náklady řízení. 10. Žalovaná ve svém vyjádření k obsahu žaloby uvádí, že se na ni žalobkyně obrátila s žádostí ze dne 10. 3. 2025, doručenou dne 11. 3. 2025, o určení advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu ve věci ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 1. 2025, č. j. 9 As 208/2024‑35. Žalovaná zdůraznila, že žalobkyně podala ústavní stížnost sama dne 24. 3. 2025 a ta byla Ústavním soudem odmítnuta dne 25. 3. 2025, takže předmět poptávané právní služby odpadl ještě před podáním žaloby. 11. Podle žalované žalobkyně nesplnila zákonné podmínky pro určení advokáta. V žádosti neuvedla jména dvou advokátů, kteří odmítli poskytnout požadovanou právní službu, a tuto skutečnost nedoložila, jak vyžaduje § 18c odst. 3 zákona o advokacii. Nestačí pouhé oslovení advokátů, ale je nutné doložit jejich odmítnutí. Žalovaná připomněla, že žalobkyně byla opakovaně poučena o podmínkách určování advokátů, včetně změn právní úpravy účinných od 1. 1. 2024. 12. Dalším důvodem nevyhovění žádosti byla její nevčasnost. Žalovaná uvedla, že žádost byla podána šest dnů před uplynutím lhůty pro podání ústavní stížnosti, což neumožňuje objektivně určit advokáta a zajistit, aby mohl poskytnout požadovanou právní službu v potřebné kvalitě. Včasná žádost musí být podána s dostatečným předstihem, aby žalovaná mohla rozhodnout a určený advokát měl čas na převzetí věci a vypracování podání. Žalovaná odkázala na judikaturu správních soudů, která tento výklad potvrzuje. 13. Žalovaná dále zdůraznila, že institut určení advokáta za úplatu je novým právním nástrojem zavedeným novelou zákona o advokacii účinnou od 1. 1. 2024, a že podmínky pro jeho využití jsou stanoveny v § 18c odst. 3 a § 23 odst. 5 zákona o advokacii. Podle žalované žalobkyně tyto podmínky nesplnila. Uvedla také, že žalobkyně je dlouhodobě procesně aktivní a opakovaně podává obdobné žádosti a žaloby, aniž by respektovala princip vigilantibus iura. 14. Na základě uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. III. Posouzení žaloby 15. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.), a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 16. K nařízenému ústnímu jednání se účastníci řízení po předchozí omluvě (a rovněž ani veřejnost) nedostavili, soud tak v souladu s § 49 odst. 3 s. ř. s. projednal věc v jejich nepřítomnosti a rozsudek vyhlásil vyvěšením zkráceného písemného vyhotovení bez odůvodnění na úřední desce soudu (§ 49 odst. 12 s. ř. s.). 17. Žaloba není důvodná. 18. Podle § 18 odst. 2 zákona o advokacii ten, kdo nesplňuje podmínky pro ustanovení advokáta soudem podle zvláštních právních předpisů a ani si nemůže zajistit poskytnutí právních služeb jinak (dále jen "žadatel"), má právo, aby mu Komora na základě jeho včasné žádosti určila advokáta k poskytnutí a) právní porady podle § 18a nebo b) právní služby podle § 18c. 19. Podle § 18c odst. 3 zákona o advokacii nejde-li o poskytnutí právní služby na náklady státu podle § 23 odst. 3, je žadatel povinen v žádosti podle odstavce 2 [o určení advokáta k poskytnutí právní služby] doložit, že se neúspěšně pokusil zajistit si poskytnutí právní služby prostřednictvím alespoň dvou oslovených advokátů. 20. Podle § 18c odst. 4 zákona o advokacii k žádosti o určení advokáta k poskytnutí právní služby bezplatně musí žadatel přiložit doklady o výši příjmu žadatele a společně s ním posuzovaných osob za období 6 kalendářních měsíců předcházejících podání žádosti, jakož i doklady o jeho majetkových poměrech. Podrobnosti náležitostí žádosti a způsob prokazování příjmových a majetkových poměrů žadatele v případě žádosti o poskytnutí právní služby bezplatně, jakož i rozsah údajů, které je žadatel povinen Komoře sdělit, stanoví Ministerstvo spravedlnosti vyhláškou. 21. Podle § 23 odst. 3 zákona o advokacii byl-li advokát určen podle § 18c k poskytnutí právní služby bezplatně a spočívá-li právní služba v zastoupení v řízení před orgány veřejné správy a v řízení před Ústavním soudem, hradí jeho odměnu stát podle právního předpisu upravujícího mimosmluvní odměnu, není-li stanoveno jinak. V ostatních věcech má advokát určený podle § 18c k poskytnutí právní služby bezplatně pouze nárok na poskytnutí náhrady podle stavovského předpisu. Ustanovení § 22 odst. 1 části věty za středníkem se nepoužije. 22. Podle § 23 odst. 5 zákona o advokacii byl-li advokát určen podle § 18c k poskytnutí právní služby za úplatu, hradí jeho odměnu klient podle právního předpisu upravujícího mimosmluvní odměnu, nedohodne-li se advokát s klientem jinak. 23. V logice so