1 As 88/2011 — Nejvyšší správní soud

18 A 6/2025- 98 - text 6 pokračování 18 A 6/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Martina Lachmanna a soudců Jana Ferfeckého a Jana Schneeweise ve věci žalobce: Letecký spolek Kunčice p/O, IČO 14278669 sídlem Kunčice pod Ondřejníkem 15, 739 13 Kunčice pod Ondřejníkem zastoupený advokátem JUDr. Tomášem Nielsenem sídlem Radhošťská 1942/3, 130 00 Praha 3 proti žalované: Letecká amatérská asociace České republiky sídlem Ke Kablu 289/7, 102 00 Praha 10 o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalované spočívající v nevydání rozhodnutí o žádosti o registraci letecké plochy Peter’s Ground jako plochy určené ke vzletům a přistáním sportovních létajících zařízení, podané dne 3. 1. 2023 a doplněné dne 14. 3. 2023 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladu řízení. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a dosavadní průběh řízení 1. Městskému soudu v Praze byla usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 z 15. 1. 2025, č. j. 17 C 285/2024 - 13, postoupena žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované splnění povinnosti v podobě registrace vzletové a přistávací plochy podle § 83 odst. 1 písm. h) zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví, ve znění pozdějších předpisů (zákona o civilním letectví). Popsaným usnesením obvodní soud současně vyslovil svou nepříslušnost podle § 104b odst. 2 o. s. ř., neboť se ve smyslu § 4 odst. 1 písm. b) s. ř. s. jedná o věc, která by měla být rozhodována ve správním soudnictví. 2. Zdejší soud se následně zabýval podstatou žalobního nároku a tím, zda daná věc skutečně spadá do pravomoci správních soudů. Jinými slovy zkoumal, zda žalovaná v tomto případě vystupuje v postavení správního orgánu a vykonává působnost v oblasti veřejné správy a prostřednictvím jakého žalobnímu typu se případně může domáhat ochrany svých veřejných subjektivních práv. 3. Vyšel z toho, že na žádost žalobce o registraci plochy podanou dne 3. 1. 2023 (a doplněnou, resp. opětovně podanou dne 14. 3. 2023) reagovala žalovaná přípisem z 18. 10. 2023, v němž uvedla, že se plochu rozhodla neregistrovat (k tomu vyjmenovala několik bezpečnostních důvodů). Podáním z 8. 12. 2023 žalobce vyjádřil s těmito závěry nesouhlas, zároveň se tázal, zda je uvedený přípis rozhodnutím podle správního řádu; v takovém případě má být podání považováno za odvolání. V odpovědi z 27. 12. 2023 žalovaná uvedla, že rozhodováním o registraci se nerozhoduje o právech a povinnostech osob, nedochází k rozhodování v oblasti veřejné správy, tudíž nepostupuje dle správního řádu, nevydává formalizované rozhodnutí a nelze podat odvolání (registrace pozemku má pouze informační charakter, leteckou plochu může žalobce užívat i tak). Konečně v rámci vyjádření k obvodnímu soudu z 21. 10. 2024 žalobce uváděl, že celou věc považuje za civilní spor, přípisy žalovaného nejsou označeny jako rozhodnutí dle správního řádu ani postup žalované tomu neodpovídá. 4. Zdejší soud ovšem dospěl ve shodě s obvodním soudem k závěru, že tomu tak není. Usnesením z 3. 3. 2025 pak žalobce vyzval k odstranění vad žaloby tak, aby odpovídala příslušnému žalobnímu typu – žalobě na ochranu proti nečinnosti. Vyšel z toho, že dle § 82 odst. 1 zákona o civilním letectví může Ministerstvo dopravy svým rozhodnutím pověřit výkonem státní správy ve věcech sportovních létajících zařízení právnickou osobu na základě její písemné žádosti. Podle § 83 odst. 1 písm. h) právě taková pověřená osoba stanovuje podmínky pro užívání ploch ke vzletům a přistáním sportovních létajících zařízení, plochy registruje, schvaluje provozní řády a způsobilost registrovaných ploch; evidenci ploch předkládá Ministerstvu dopravy k uveřejnění. Žalovaná tedy nevystupuje v pozici soukromé osoby, ale jako osoba pověřená výkonem státní správy – tedy nepochybně jako správní orgán, který vykonává svou působnost právě i při registraci leteckých ploch či schválení jejich provozních řádů v rámci veřejné správy. 5. Jestliže soud dospěl k závěru, že žalovaná vykonává působnost v oblasti veřejné správy a vystupuje v daném právním vztahu jako správní orgán (jako pověřená právnická osoba), nelze pochybovat o tom, že se na její postup uplatní správní řád [srov. § 1 odst. 1 a 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád]. Zákon o civilním letectví v tomto ohledu nestanoví nic bližšího (aplikaci správního řádu nevylučuje), naopak dříve na jeho subsidiární použití v § 95 výslovně odkazoval. Podle důvodové zprávy k zákonu č. 127/2014 Sb., jímž bylo dané ustanovení zrušeno, se správní řád (nadále) použije na postup podle tohoto zákona subsidiárně. 6. Pokud jde o formu, v jaké žalovaná svou působnost vykonává, tedy zda postupuje dle části druhé správního řádu, tj. rozhoduje ve správním řízení, popřípadě části čtvrté a vydává méně formální akt (osvědčení, potvrzení apod.), soud připomíná § 88 odst. 3 zákona o civilním letectví, dle kterého je Ministerstvo dopravy odvolacím orgánem ve správním řízení proti rozhodnutím pověřené osoby vydaným podle tohoto zákona. Sám tento zvláštní zákon tak předpokládá, že pověřená osoba (tedy žalovaná) standardně vydává rozhodnutí, proti nimž se lze odvolat – jinými slovy rozhoduje ve správním řízení. Nejvyšší správní soud (NSS) v jiné souvislosti [postup dle § 83 odst. 1 písm. g) zákona o civilním letectví] též již dříve hovořil o vedení správního řízení (rozsudek z 22. 9. 2011, č. j. 1 As 88/2011 - 171). Pokud se o vydání souhlasu v daném případě, tj. k provozu střediska výcviku pilotů, vede správní řízení (zákon zde ani jinde nehovoří výslovně o rozhodnutí), není zřejmý důvod, aby se nevedlo též o registraci letecké plochy. Ačkoli ta může být užívána i bez registrace, její veřejnoprávní evidence ovlivňuje práva a povinnosti provozovatele, a to přinejmenším vzhledem k letecké veřejnosti, neboť vypovídá o splnění určitých bezpečnostních či jiných parametrů. Pro provozovatele plochy má tedy nepochybně význam, neboť může znamenat nejen větší povědomí veřejnosti o ploše, ale též nárůst jejího užívání. 7. Na základě těchto úvah soud dospěl k závěru, že se o žádosti žalobce o registraci vede správní řízení, v němž by mělo být vydáno rozhodnutí podle správního řádu. Jeho vydání, nikoli však již konkrétního výsledku řízení (registrace plochy), se také žalobce svou žalobou může u správního soudu domáhat. O tom soud žalobce poučil a vyzval jej k úpravě jeho žaloby, zejména žalobního petitu, který by měl odpovídat výrokovému potenciálu rozsudku v řízení o nečinnostní žalobě. Vzhledem k použití správního řádu je současně zřejmé, že žalobce mohl využít prostředek ochrany proti nečinnosti ve smyslu § 79 odst. 1 s. ř. s., a to postup dle § 80 správního řádu. Takový prostředek dle dostupných podkladů dosud nevyužil, proto jej soud i k tomu vyzval. Jedná se totiž o odstranitelný nedostatek podmínek řízení (nález Ústavního soudu z 24. 8. 2021, sp. zn. IV. ÚS 3523/20). 8. V podání z 19. 3. 2025 žalobce stručně reagoval, upravil žalobní petit a popsal, že požádal Ministerstvo dopravy i o uplatnění opatření oproti nečinnosti. V podání z 14. 5. 2025 pak žalobce soudu zaslal rozhodnutí ministerstva, které formálně zrušilo přípis žalované z 18. 10. 2023 s tím, že se ztotožnilo s názorem zdejšího soudu, že ve věci musí být vedeno správní řízení a vydáno rozhodnutí podle správního řádu. K požadavku žalobce na nařízení opatření proti nečinnosti uvedlo, že toto je bezpředmětné, pokud se věc vrací k žalované, která musí rozhodnout ve lhůtách podle správního řádu. 9. Soud následně přípisem z 21. 5. 2025 žalobce vyzval, ať jej informuje o dalším postupu v řízení o žádosti, přičemž vychází z toho, že ministerstvo jeho žádost o opatření proti nečinnosti formálně vzato nevyřídilo, ač mu fakticky vyhovělo a žalovanou upozornilo na nutnost rozhodnout ve standardních lhůtách. 10. K výzvě soudu pak žalobce v podání z 11. 8. 2025 uvedl, že žalovaná dosud nerozhodla. Žalovaná v reakci na to z 19. 8. 2025 popsala, že vede správní řízení, shromáždila množství důkazů, účastníky seznámila s podklady pro rozhodnutí, které lze očekávat do 2 týdnů. V podání z 10. 9. 2025 pak žalobce soudu sdělil, že mu byl doručen dokument označený jako rozhodnutí. Má však pochyby, zda jde o rozhodnutí vydané v souladu se správním řádem a dalšími předpisy; vzhledem k tomu i nejasné procesní situaci trvá na tom, aby soud o žalobě rozhodl. 11. Žalovaná ve vyjádření z 23. 9. 2025 zdůraznila, že ve věci rozhodla dne 29. 8. 2025. Odmítla, že by rozhodnutí nemělo charakter správního rozhodnutí. Předmětem soudního řízení přitom nyní nemůže být posouzení správnosti vydaného rozhodnutí či jeho náležitostí. Navrhla zamítnutí žaloby. Žalobce na toto vyjádření dále nereagoval. II. Posouzení věci Městským soudem v Praze II.1 Podmínky řízení 12. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a že splňuje nezbytné formální náležitosti na ni kladené. K otázce včasnosti (§ 80 odst. 1 s. ř. s.) dodává, že byť by se v této věci měla pro vydání rozhodnu