1 Afs 394/2017 — Nejvyšší správní soud

18 Af 10/2024- 65 - text 1118 Af 10/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Martina Lachmanna a soudců Jana Ferfeckého a Martina Bobáka ve věci žalobkyně: GÖKSER GRUP MÜCEVHERAT SANAYI VE DIS TICARET ANONIM SIRKETI sídlem Yenibosna Merkez Mah. Ladin Sk. Kuyumcukent Blok No:4, Ic Kapi No 3024, Bahcelievler, Turecko zastoupená advokátkou JUDr. Ivanou Žilinčíkovou sídlem Politických vězňů 912/10, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno za účasti: LUKROS Real s.r.o., IČO: 28319125 sídlem Varšavská 715/36, Vinohrady, 120 00 Praha 2 zastoupená advokátkou JUDr. Ivanou Žilinčíkovou sídlem Politických vězňů 912/10, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 5. 2024, čj. 17301/24/5100-41453-713401, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 5. 2024, čj. 17301/24/5100-41453-713401 (dále jen „napadené rozhodnutí“) a rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Praha (dále jen „správce daně“ nebo „správní orgán prvního stupně“) ze dne 8. 1. 2024, čj. 5448/24/2002-00540-609327 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), vydaných ve věci jejího návrhu na vyloučení věcí z daňové exekuce. 2. Správce daně vydal dne 11. 9. 2023 zajišťovací příkazy čj. 7362641/23/2002-00540-109497 a čj. 7362925/23/2002-00540-109497 za účelem zajištění dosud nestanovené daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) u daňového dlužníka, společnosti LUKROS Real s.r.o. (dále jen „daňový dlužník“ nebo „osoba zúčastněná na řízení“). Na základě zajišťovacích příkazů zahájil správce daně exekuci a dne 11. 9. 2023 vydal exekuční příkazy na prodej movitých věcí čj. 7363463/23/2002-00540-109497 a čj. 7363510/23/2002-00540-109497. V této souvislosti bylo sepsáno zboží v podobě zlatých šperků umístěných na Letišti Václava Havla, jejichž vlastníkem byl podle připojených dokladů daňový dlužník. Žalobkyně podala dne 1. 12. 2023 návrh na vyloučení věcí z daňové exekuce, ve kterém tvrdila, že je vlastníkem sepsaných zlatých šperků. Správce daně o jejím návrhu rozhodl prvostupňovým rozhodnutím, kterým návrhu nevyhověl a věci z daňové exekuce nevyloučil. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. II. Žaloba 3. Žalobkyně se v žalobě vyjádřila k okolnostem vydání zajišťovacích příkazů. Uvedla, že nulové daňové přiznání za daňového dlužníka podal jeho původní společník bez jeho vědomí. Daňový dlužník následně podal daňové přiznání, ve kterém deklaroval daňovou povinnost ve správné výši. S odkazem na § 64 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „ZDPH“), žalobkyně rozporovala daňovou povinnost daňového dlužníka s tím, že daňový dlužník není konečným odběratelem zboží. 4. Žalobkyně namítla, že je vlastníkem zboží postiženého exekučními příkazy. Uvedla, že je výrobkyní zlatých šperků v Turecku a zadržené zlaté šperky plánovala dodat německé společnosti Flamingo Ring B.V. Daňový dlužník pro žalobkyni zprostředkovával prodej zboží subjektům z Evropské unie. Žalobkyně s daňovým dlužníkem uzavřela kupní smlouvu, jejímž předmětem byly později zadržené zlaté šperky. Od daňového dlužníka neobdržela kupní cenu a od kupní smlouvy odstoupila. Vlastnické právo ke zlatým šperkům proto svědčí žalobkyni. 5. Žalobkyně namítla, že se žalovaný v napadeném rozhodnutí nedostatečně vypořádal s doloženými dokumenty, konkrétně dodatečným daňovým přiznáním k DPH za zdaňovací období červenec 2023, souhrnnými hlášeními k DPH za zdaňovací období červenec 2023, vydanými fakturami a knihou závazků. 6. Žalobkyně namítla, že exekuční příkazy k prodeji movitých věcí a zajišťovací příkazy jsou nezákonné. Vyjádřila se k důvodům nahrazení Józsefa Sándora novým jednatelem a společníkem daňového dlužníka Muratem Basatem. Uvedla, že se sepsáním zadržených zlatých šperků nesouhlasila. Odmítla, že by doložené důkazní prostředky byly protichůdné, a v této souvislosti zopakovala, že od kupní smlouvy s daňovým dlužníkem platně odstoupila. Uvedla, že je připravena v rámci soudního řízení prokázat, že je výrobkyní zlatých šperků, a poukázala na to, že uvedené již prokázala prostřednictvím listin. 7. Žalobkyně se dovolala ochrany práv nabytých v dobré víře a argumentovala, že i pokud by se prokázalo, že v rámci obchodního řetězce došlo k daňovému podvodu, daňový dlužník by měl nárok na odpočet DPH, neboť jednal v dobré víře. V této souvislosti odkázala na § 2 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), rozsudky Soudního dvora Evropské Unie (dále jen „SDEU“) ze dne 12. 1. 2006 ve věci C-354/03, Optigen, a ze dne 6. 7. 2006 ve věci C-439/04, Kittel, a rozsudky Nejvyššího správního soudu (dále také „NSS“) ze dne 9. 10. 2007, čj. 9 Afs 81/2007 - 60, a ze dne 6. 10 2010, čj. 9 Afs 18/2010 - 227. Dále citovala rozsudek SDEU ze dne 27. 9. 2007 ve věci C-409/04, Teleos. 8. Žalobkyně uzavřela, že prvostupňové rozhodnutí i napadené rozhodnutí jsou nezákonná. Žalovaný nepřihlédl podle ní ke všem skutečnostem v souladu se zásadou legitimního očekávání, objektivity a spravedlnosti. Žalobkyně poukázala na § 78 odst. 1 větu druhou zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) upravující zrušení rozhodnutí pro překročení mezí správního uvážení nebo jeho zneužití. Navrhla, aby soud napadené rozhodnutí jakož i prvostupňové rozhodnutí zrušil a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Poukázal na to, že žalobní argumentace částečně směřuje do otázky daňové povinnosti daňového dlužníka, která není předmětem přezkumu v řízení o návrhu na vyloučení věcí z daňové exekuce. Uvedené se týká námitky žalobkyně o osvobození plnění od daně s nárokem na odpočet daně podle § 64 ZDPH i námitky nezohlednění doložených písemností, které se týkaly daňových povinností daňového dlužníka. K námitce ochrany práv nabytých v dobré víře žalovaný uvedl, že ze žalobní argumentace není zřejmé, jaká práva měla žalobkyně v dobré víře nabýt. Pokud se měla argumentace vztahovat k opětovnému nabytí vlastnického práva k zadrženým zlatým šperkům, nemá žalovaný za to, že žalobkyně byla v dobré víře. Judikatura SDEU a NSS, které se žalobkyně dovolává, se na její věc nevztahuje, neboť se týká problematiky uznání nároku na odpočet DPH v případě, kdy je obchodní řetězec zasažen podvodem. 10. K námitce, že žalobkyni svědčí vlastnické právo k zadrženému zboží, žalovaný konstatoval, že žalobkyně nepolemizuje s důvody napadeného rozhodnutí, pouze opakuje svá dřívější tvrzení. Žalovaný již v napadeném rozhodnutí poukazoval na rozpory ve tvrzeních a důkazech. V řízení byla předložena písemná kupní smlouva, avšak z výpovědí bývalého a současného jednatele daňového dlužníka vyplynulo, že kupní smlouvy s tureckými dodavateli (mezi něž náleží i žalobkyně) daňový dlužník neuzavíral v písemné formě. I žalobkyně se v odvolání vyjádřila nejednoznačně, že k uzavření kupní smlouvy došlo ústně a/nebo písemně. Doložená kupní smlouva, zprostředkovatelská smlouva a písemné potvrzení o doručení odstoupení kupní smlouvy nebyly platné a účinné, neboť nebyly podepsány tehdejším jednatelem. Žalobkyně nevysvětlila, proč byla vyhotovena písemná kupní smlouva s odlišnou splatností, než o které hovořili zástupci daňového dlužníka v souvislosti popisem běžné obchodní spolupráce s tureckými dodavateli. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobkyně tvrzené vlastnické právo neprokázala. 11. Pokud žalobkyně obecně namítala nezákonnost zajišťovacích a exekučních příkazů, neuvedla, v čem má nezákonnost spočívat, přezkum jejich zákonnosti nadto není předmětem řízení. 12. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl a žalovanému nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. IV. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení 13. Osoba zúčastněná na řízení se ve svém vyjádření ztotožnila se žalobními tvrzeními. Výslovně potvrdila, že žalobkyně dosud neobdržela kupní cenu za zadržené zlaté šperky, a odstoupila proto od kupní smlouvy. V rámci obchodní spolupráce žalobkyně s osobou zúčastněnou na řízení kupní cenu žalobkyni nikdy neplatila přímo osoba zúčastněná na řízení, vždy tak činili koncoví odběratelé zboží z Evropské unie. Plnění bylo osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně podle § 64 ZDPH. Ohledně odstoupení od kupní smlouvy uzavřela osoba zúčastněná na řízení se žalobkyní dohodu o narovnání, ve které bylo sjednáno vrácení zlatých šperků žalobkyni. 14. Stran nároku na odpočet DPH se osoba zúčastněná na řízení dovolala rozsudků SDEU ze dne 8. 5. 2008 ve věci C-95/07 a C-96/07, Ecotrade, ze dne 27. 9. 2007 ve věci C-146/05, Collée, a ve věci C-90/02, Bockemühl. S odkazem na § 33 odst. 1 písm. a) ZDPH argumentovala, že bylo p