6 Afs 269/2019 — Nejvyšší správní soud

19 A 27/2025- 60 - text 30 19 A 27/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou v právní věci žalobce: prof. RNDr. X. X., CSc., IČO: X sídlem X zastoupený advokátem JUDr. Tomášem Bělinou sídlem Pobřežní 370/4, 186 00 Praha 8 proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti sídlem Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 6. 5. 2025, č. j. MSP-4/2025-ODKA-ROZ/3, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 6. 5. 2025, č. j. MSP-4/2025-ODKA-ROZ/3 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byl podle § 152 odst. 6 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnut rozklad žalobce podaný proti rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (dále též „žalovaný“, kterým je obecně označován též ministr spravedlnosti, nemá-li rozlišení význam pro kontext odůvodnění) ze dne 6. 12. 2024, č. j. MSP-1/2021-OINS-SRZT/25 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím žalovaný rozhodl o vině žalobce ze spáchání přestupku dle § 25a odst. 1 písm. a) zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění do 31. 12. 2020 (dále jen „zákon o znalcích a tlumočnících“), kterého se žalobce dopustil tím, že dne 11. 12. 2019 vypracoval znalecký posudek č. 2/2019, v němž odpovídal na právní otázky, ačkoliv řešení právních otázek nemůže být předmětem znaleckého zkoumání, konkrétně: a) v závěru vysloveném na str. 8 v bodě g) posudku uvedl, že pozemek, který se nachází uvnitř území přírodního parku Dolní Poohří, není předmětem ochrany tohoto parku, neboť pozemky s ornou půdou zcela určitě nejsou předmětem ochrany tohoto parku, b) v závěru vysloveném na str. 9 v bodě i) posudku uvedl, že stavba není v rozporu s obecně právním předpisem, na základě kterého byl zřízen přírodní park Dolní Poohří, neboť v článku 4 nařízení Okresního úřadu Litoměřice č. 4/2000 ze dne 12. 12. 2000 o zřízení přírodního parku Dolní Poohří není zmínka o ochraně zemědělských ploch s ornou půdou, c) v závěru vysloveném na str. 9 v bodě k) posudku posuzoval stanoviska odboru životního prostředí Městského úřadu v Roudnici nad Labem vydaná v rámci správního řízení, konkrétně písemnosti, nazvané postoupení odvolání proti usnesení o zahájení správního řízení č. j. MURCE/32793/2019 ze dne 21. 8. 2019 a rozhodnutí o předběžném opatření č. j. MURCE/33058/2019 ze dne 21. 8. 2019, a vyslovil závěr, že argumenty uvedené v předmětném stanovisku Městského úřadu v Roudnici nad Labem se z hlediska ochrany přírody zjevně míjí s realitou, tedy v rozporu s § 8 zákona o znalcích a tlumočnících nevykonal znaleckou činnost řádně, čímž spáchal přestupek podle § 25a odst. 1 písm. a) téhož zákona, a za to mu byla uložena pokuta ve výši 15 000 Kč a povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč. II. Obsah žaloby 3. Žalobce zrekapituloval, že oznámením o zahájení řízení o přestupku z moci úřední ze dne 9. 11. 2021, č. j. MSP-1/2021-OINS-SRZT/2, bylo žalobci oznámeno, že vůči němu bylo zahájeno řízení o přestupcích podle § 25a odst. 1 písm. a) zákona o znalcích a tlumočnících pro podezření ze spáchání přestupků, kterých se mohl dopustit tím, že ačkoliv byl podle § 8 téhož zákona povinen vykonávat znaleckou činnost řádně, ve stanovené lhůtě, a oboru a odvětví, pro který byl jmenován, dne 11. 12. 2019 vypracoval znalecký posudek č. 2/2019 týkající se posouzení stavu pozemku parc. č. X, k.ú. X, před a po zahájení stavební činnosti z hlediska zájmů ochrany a přírody a krajiny, jehož objednatelem byla Mgr. M., který měl trpět vadami spočívajícími mj. v tom, že činil v odpovědích na otázky i), j) a k) znaleckého posudku právní závěry. Žalobci byla ve vyrozumění obviněného o shromáždění podkladů pro rozhodnutí a o změně právní kvalifikace ze dne 9. 10. 2024, oznámena v souladu s § 78 odst. 4 věty druhé zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), změna právní kvalifikace skutku s tím, že je nově kvalifikován jako porušení povinnosti vykonávat znaleckou činnost řádně ve smyslu § 8 citovaného zákona. 4. Prvostupňovým rozhodnutím ze dne 6. 12. 2024 byl žalobce shledán vinným ze spáchání přestupku spočívajícím v tom, že odpovídal na právní otázky uvedené pod písm. g), i) a k), tedy žalobce byl shledán vinným pro jiné skutky, než pro které s ním původně zahájilo přestupkové řízení. Nově žalovaný nespatřoval vinu žalobce v jeho odpovědi na otázku pod písm. j), ale pod písm. g). Před vydáním rozhodnutí nebyl ze strany ministerstva dodržen zákonem předepsaný postup, kdy podle § 78 odst. 4 věty první ve spojení s odst. 2 a 3 zákona o odpovědnosti za přestupky byl správní orgán povinen doručit žalobci předem oznámení o rozšíření předmětu řízení s popisem skutku, o kterém má být v řízení rozhodováno. Tím došlo k přímému zkrácení žalobcových procesních práv a k zatížení rozhodnutí vadou spočívající v jeho nezákonnosti. Případná odpovědnost žalobce za dílčí skutek spočívající v jeho odpovědi na otázku pod písm. g) znaleckého posudku již navíc s ohledem na uplynutí více než 5 let od vypracování znaleckého posudku zanikla. 5. Ministr spravedlnosti tuto námitku neshledal jako důvodnou s tím, že odpověď na otázku v bodě g) znaleckého posudku je s odpovědí na otázku j) totožná, a tedy že k rozšíření předmětu správního řízení uvedením jiného odkazu na tutéž věc nemohlo dojít. Žalobce s tímto závěrem nesouhlasí, neboť otázka označená písm. g) a otázka označená písm. j) se liší, a stejně tak se z logiky věci liší i odpovědi na tyto otázky. Jedná se o odlišné dílčí skutky, které nelze pro účely potrestání žalobce zaměňovat. Skutečnost, že se v odpovědi na jednu z těchto otázek pro bližší zdůvodnění odkazuje na druhou, není rozhodná. Stále se jedná o samostatnou odpověď na samostatnou otázku. Ministerstvo rozhodovalo o jiném skutku, než pro který bylo toto přestupkové řízení zahájeno. 6. Žalobce nesouhlasil ani se závěrem že posuzoval právní otázky. Ve znaleckém posudku nezpracovával žádnou právní analýzu, ale poskytl zadavateli na jím zadané otázky svůj odborný názor z pozice znalce v oboru ochrany přírody a krajiny se specializací na ekologii. Pro jejich zodpovězení bylo třeba odborně posoudit dotčené území v rámci místního šetření a seznámit se z logiky věci i s podmínkami jeho ochrany. Opakovaně bylo žalobcem v průběhu řízení připomínáno, že činnost znalce na úseku ochrany přírody se bez znalosti a aplikace právních předpisů neobejde, a i proto jsou mj. tito znalci z příslušné právní úpravy také přezkušováni. 7. V odpovědi na otázku g) žalobce popsal, kde se nachází předmětné území v rámci parku Dolní Poohří, a sdělil svou zkušenost, že hranice chráněných území bývají vedeny tak, aby byly v terénu dobře zjistitelné, kdy v důsledku toho jsou pak do chráněného území čistě formálně začleněny i pozemky, které z hlediska ochrany přírody nejsou natolik cenné, aby podléhaly zvýšené ochraně. Po seznámení se s poměry v dané lokalitě v rámci provedeného místního šetření žalobce dospěl k závěru, že právě o takový případ se jedná i v případě pozemku parc. č. X, k.ú. X, a na základě toho pak byl schopen zodpovědět i další otázky zadavatele. 8. Žalobce již v rozkladu namítal, že ministerstvo s jeho závěry polemizuje s tím, že na podporu svého oponentního názoru odkázalo na mapu, která ani není součástí spisu, což lze považovat za takovou vadu řízení, pro kterou by mohl soud napadené rozhodnutí bez jednání zrušit. K této námitce se však ministr spravedlnosti vůbec nevyjádřil a ve vztahu k ostatním námitkám uvedl pouze to, že se plně ztotožnil s odůvodněním orgánu prvního stupně. 9. Žalobce zdůraznil, že přírodní park Dolní Poohří představuje rozlehlé území, do něhož spadá hned několik zastavěných částí větších obcí (Brozany nad Ohří, Doksany, Brňany, Libochovice a další), na čemž lze demonstrovat, že ne všechny části tohoto přírodního parku jsou chráněny stejně a ne na všechny složky tohoto území se ochrana vztahuje. Je právě úkolem znalce z oboru ochrany přírody, aby dokázal v rámci své odbornosti posoudit a vyhodnotit, do jaké míry jsou ty které lokality v rámci vymezeného území skutečně cíleně chráněny, a jakým způsobem. Jedná se o závěr odborný a nikoliv právní a z něj vychází odpovědi na zadané znalecké otázky. 10. Městský soud v Praze v rámci tohoto řízení v rozsudku ze dne 27. 3. 2024, č. j. 4 A 56/2022-61, konstatoval, že zákon o znalcích a tlumočnících ani vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění do 31. 12. 2020 (dále též jen „vyhláška k provedení zákona“), neobsahují výslovný zákaz posuzování právních otázek znalcem, přičemž platí, že povinnosti lze ukládat toliko na základě zákona a v jeho mezích. Uvedl, že pokud minis