2 A 45/2025 – Městský soud v Praze

2 A 45/2025- 16 - text 7 č. j. 2 A 45/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Černou ve věci žalobce: X, nar. X státní příslušnost X zastoupený JUDr. Matějem Šedivým, advokátem sídlem Václavské náměstí 831/21, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, P.O. Box 78, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 9. 2025, č. j. CPR-24923-3/ČJ-2025-930310-V233 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 9. 2025, č. j. CPR-24923-3/ČJ-2025-930310-V233 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále též „cizinecká policie“) ze dne 4. 7. 2025, č. j. KRPA-212630-15/ČJ-2025-000022-SV, jímž bylo žalobci uloženo správní vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) na dobu jednoho roku a současně mu byla stanovena doba k vycestování do 20 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. II. Shrnutí žalobní argumentace 2. Žalobce namítal, že uložení správního vyhoštění na dobu jednoho roku je nepřiměřeně přísné, a tedy rozporné s § 174a zákona o pobytu cizinců. V rámci přiměřenosti napadeného rozhodnutí pak žalovaný byl povinen zkoumat mimo jiné závažnost žalobcova protiprávního jednání. V případě žalobce se jedná o jeho historicky první porušení zákona na území ČR, nad kterým vyjádřil lítost, a přislíbil, že dobrovolně vycestuje do domovského státu. Žalobcovo jednání je proto nutné vnímat jako ojedinělý exces z jinak řádného způsobu života. V žalobcově případě by postačovalo mírnější opatření podle § 50a zákona o pobytu cizinců nebo správní vyhoštění pouze na 6 měsíců. Napadené rozhodnutí dále odporuje § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Žalobce se správním orgánem spolupracoval při objasnění skutkového stavu a jeho nelegální pobyt trvala relativně krátce, pročež je asymetrické, aby byl žalobci uložen zákaz vstupu na jeden rok. Doba žalobcova nelegálního pobytu nebyla v napadeném rozhodnutí dostatečně zohledněna. K protiprávnímu jednání dovedla žalobce tíživá osobní situace, neboť pochází z chudého a poměrně zaostalého státu, nikoliv neúcta k českému právnímu řádu. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 3. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí i na odůvodnění rozhodnutí prvostupňového a navrhl zamítnutí žaloby. IV. Obsah správního spisu 4. Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným správním orgánem vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti: 5. Dne 3. 7. 2025 byl žalobce kontrolován policejní hlídkou na adrese X, přičemž na výzvu k prokázání totožnosti předložil cestovní pas X č. X. V cestovním dokladu měl žalobce vylepený litevský vízový štítek č. X typu C s platností od 28. 3. 2025 do 25. 4. 2025. Žalobce další oprávnění k pobytu na území ČR nepředložil ani lustrací v dostupných evidencích nebylo žádné oprávnění k pobytu zjištěno. Proto vzniklo podezření, že žalobce na území ČR neoprávněně a byl policejní hlídkou zajištěn podle § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. 6. Dne 4. 7. 2025 bylo s žalobcem zahájeno správní řízení ve věci správního vyhoštění. Do protokolu o výslechu účastníka správního řízení žalobce uvedl, že do schengenského prostoru naposledy přicestoval dne 29. 3. 2025, a to přímo na území ČR na základě litevského víza typu C č. X. Přicestoval za účelem turistiky. V den příjezdu někdo žalobci ukradl z tašky všechny peníze. Žalobce krádež nehlásil. V ČR pracoval, protože chtěl splatit svou předchozí půjčku. Za práci mu však nebylo zaplaceno. Žalobce potvrdil, že si byl vědom svého neoprávněného pobytu a uvedl, že od 29. 3. 2025 pobýval v ČR nepřetržitě. Dále žalobce uvedl, že je ženatý a má jedno dítě. Rodina žije v X a žalobce je s nimi v pravidelném telefonickém kontaktu. V ČR žalobce nic nevlastní, v domovském státě vlastní rodinný dům, ve kterém se svou rodinou bydlí. V ČR žalobce nemá ani žádné vazby kulturní, společenské nebo ekonomické povahy. Ke dni konání pohovoru žalobce neměl peníze na další pobyt a vycestování z ČR. V ČR pracoval žalobce jako brigádník na stavbách, výplatu má dostat za 10 dnů, pak bude mít finance na vycestování. V ČR nemá žalobce žádné příbuzné, pouze kamarády z X. Není mu známa žádná překážka, která by mu bránila ve vycestování z území, v zemi původu mu nehrozí žádné nebezpečí. Pokud bude muset, vycestuje dobrovolně. 7. Součástí správního spisu je rovněž závazné stanovisko Ministerstva vnitra ČR ze dne 4. 7. 2025, ev. č. ZS58764, podle nějž je vycestování žalobce do X možné. 8. Dne 4. 7. 2025 vydala cizinecká policie prvostupňové rozhodnutí, kterým žalobci uložila správní vyhoštění a stanovila dobu zákazu vstupu na území členských států v délce jednoho roku. V odůvodnění uvedla, že žalobce svým jednáním naplnil skutkovou podstatu § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců tím, že pobýval na území ČR bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu nebyl oprávněn, a to od 12. 4. 2025 do 4. 7. 2025. Cizinecká policie nenalezla důvod pro postup podle § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců. 9. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání, o kterém rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím tak, že odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno na základě správných skutkových zjištění, která byla podložena dostatečnými podklady, a že se žalobce dopustil popsaného protiprávního jednání, jímž naplnil skutkovou podstatu § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců. Žalovaný měl za prokázané, že žalobce pobýval na území v období od 12. 4. 2025 do 3. 7. 2025 bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu nebyl oprávněn. Žalobce disponoval krátkodobým vízem č. 004600659 vydaným Litvou s platností od 28. 3. 2025 do 25. 4. 2025 na dobu 14 dnů. Žalobce přicestoval na území dne 29. 3. 2025, tj. platnost víza skončila dne 11. 4. 2025. Od 12. 4. 2025 do 3. 7. 2025, kdy byl žalobce kontrolován policií, tak pobýval na území nelegálně. Délku zákazu vstupu na území členských států žalovaný shledal adekvátní a uvedl, že stanovenou dobu zákazu vstupu v délce jednoho roku považuje za přiměřenou míře porušení povinností žalobce. Dále neshledal ani nepřiměřený zásah do žalobcova soukromého a rodinného života. V. Právní posouzení věci soudem 10. Městský soud v Praze na základě žaloby, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán [ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Při přezkoumávání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (ustanovení § 75 odst. 1 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 11. Podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států, až na 5 let, pobývá-li cizinec na území nebo na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu není oprávněn. 12. Soud předesílá, že v projednávané věci není sporu o tom, že žalobce svým jednáním naplnil skutkovou podstatu správního vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců, neboť na území členských států pobýval od 12. 4. 2025 do 3. 7. 2025 bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu nebyl oprávněn. Žalobce k oprávněnosti svého pobytu ničeho nenamítal. Správní orgány se přitom zabývaly existencí litevského krátkodobého víza typu C č. 004600659 s platností od 28. 3. 2025 do 25. 4. 2025 na dobu 14 dnů. Žalobce sám uvedl, že na území ČR přicestoval dne 29. 3. 2025. Platnost víza proto skončila dne 11. 4. 2025. Od 12. 4. 2025 pobýval žalobce na území ČR bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu nebyl oprávněn, a to až do 3. 7. 2025, kdy byl kontrolován cizineckou policií. 13. Žalobce namítal nepřiměřenou tvrdost napadeného rozhodnutí a jeho rozpor s § 174a zákona o pobytu cizinců. 14. Podle § 119a odst. 2 zákona o pobytu ciz