Z rozhodnutí: I. Rozhodnutí žalované ze dne 15. 10. 2024, č. j.: MV-122973-7/SO-2024 se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.…
2 A 53/2024- 60 - text
7 2 A 53/2024
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Černou ve věci
žalobce:
X, narozený dne X
bytem X
zastoupený advokátem Mgr. Petrem Václavkem
sídlem Opletalova 25, 110 00 Praha 1
proti
žalované:
Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců
sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 10. 2024, č. j.: MV-122973-7/SO-2024
takto:
I. Rozhodnutí žalované ze dne 15. 10. 2024, č. j.: MV-122973-7/SO-2024 se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12 228 Kč, a to do 30 ti dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce Mgr. Petra Václavka, advokáta.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 15. 10. 2024, č. j.: MV-122973-7/SO-2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž byl podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), na podkladě žalobcova odvolání změněn výrok usnesení Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „prvostupňový orgán“), ze dne 2. 7. 2024, č. j.: OAM-427-10/ZM-2023, tím způsobem, že se řízení o žádosti žalobce o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty zastavuje podle § 169r odst. 5 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť žádost nebyla podána na úředním tiskopisu.
II. Obsah žaloby
2. Žalobce v žalobě namítal, že žalovaná postupovala v rozporu s § 2 odst. 4 a § 3 správního řádu, když se kvůli formální chybě uchýlila k přepjatému formalismu a také potvrdila rozhodnutí o neprominutí zmeškání úkonu, ač žalobce doložil důkazy ospravedlňující zmeškání lhůty. Žalobce místo správného formuláře využil formulář pro prodloužení dlouhodobého pobytu, přestože zaměstnanecká karta spadá do kategorie dlouhodobého pobytu. Správní orgány vnímaly nevyplnění žádosti na konkrétním formuláři jako důvod pro zamítnutí žádosti, aniž by zohlednily kontext nebo účel podání. Žalobce citoval nálezy Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2000, sp. zn. III. ÚS 150/09, ze dne 8. 1. 2019, sp. zn. III. ÚS 1336/18, a ze dne 4. 12. 2008, sp. zn. I. ÚS 428/06, k otázkám svévole při interpretaci norem na ochranu ústavně zaručených práv a nezbytnosti vycházení z individuálních rozměrů každého jednotlivého případu při nalézání práva.
3. Žalobcova nepřítomnost na území představovala překážku nezávislou na jeho vůli, pro kterou si nemohl převzít výzvu k odstranění vady spočívající v doložení jiného formuláře. Po tzv. fikci doručení mu měla být písemnost vhozena do schránky, avšak žalobce ji tam nikdy neobjevil, což je těžce prokazatelné. Příslušný formulář stejně jako kopii stránky cestovního dokladu s výjezdním a vstupním razítkem žalobce doložil v rámci doplnění odvolání. Žalobce tudíž namítá rovněž nezákonné zamítnutí žádosti o prominutí zmeškání úkonu, kterou podal z procesní opatrnosti.
4. Správní orgány podle žalobce porušily zásadu proporcionality, neboť upřednostnily formální chybu v použitém formuláři před faktickým obsahem podání, které bylo zcela srozumitelné a splňovalo všechny materiální náležitosti. Rozpor se zásadou dobré správy podle § 8 odst. 2 správního řádu tkví v tom, že by správní orgány měly usilovat o spravedlivé a materiálně správné rozhodnutí, nikoli o formální zamítnutí žádosti na základě administrativní chyby.
5. Napadené rozhodnutí zasahuje do práva žalobce na respektování jeho soukromého a rodinného života garantovaného ve čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Následkem rozhodnutí by bylo zpřetrhání vazeb s jeho manželkou, kdyby po opuštění území žalobcem jeho manželství dospělo ke konci. Po návratu do země původu by žalobce s ohledem na nulové roční kvóty nemohl iniciovat novou žádost o vydání zaměstnanecké karty.
6. Závěrem žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení za současného přiznání náhrady nákladů řízení.
7. Žalobce k žalobě připojil úřední překlad oddacího listu vystaveného Vietnamským velvyslanectvím, podle něhož dne 10. 7. 2024 uzavřel manželství s paní X, nar. X.
III. Vyjádření žalované
8. Žalovaná se k žalobě vyjádřila, když plně odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Za situace, kdy žalobce nereagoval na výzvu prvostupňového orgánu a nedoložil příslušný tiskopis, nelze zákonem předvídané zastavení řízení považovat za přepjatý formalismus. Při zastavení správního řízení se neposuzuje přiměřenost dopadů do soukromého a rodinného života cizince, přičemž námitka dopadů na práva dle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod musí být podle rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 1. 2020, č. j. 30 A 185/2018-44, podložena konkrétními skutečnostmi vybočujícími z běžného obecného rámce a standardní situace. Z Informačního systému cizinců nevyplývá, že by paní X, nar. X, byla manželkou žalobce a ani nemá hlášenou adresu pobytu na stejné adrese jako žalobce. Žalobu navrhla žalovaná zamítnout.
IV. Obsah správního spisu
9. Ze správního spisu bylo zjištěno, že žalobce pobýval na území ČR na základě zaměstnanecké karty vydané s platností od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2023.
10. Dne 1. 12. 2023 podal žádost o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty, a to na úředním tiskopisu určeném pro žádost o povolení k dlouhodobému pobytu, v němž v rubrice „účel pobytu na území“ uvedl „zaměstnání“.
11. Prvostupňový orgán dne 28. 1. 2024 pod č. j.: OAM-427-3/ZM-2023 vyhotovil výzvu k odstranění vad žádosti, podle které byl žalobce povinen ve lhůtě sedmi dnů doručit žádost o prodloužení zaměstnanecké karty na úředním tiskopisu, který je k nalezení na internetových stránkách Ministerstva vnitra. Předmětná výzva byla žalobci doručena fikcí podle § 24 odst. 1 správního řádu dne 19. 12. 2024.
12. Dne 2. 7. 2024 vydal prvostupňový orgán usnesení, kterým podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu zastavil řízení o žádosti. Jak je uvedeno v odůvodnění, žalobce podal svou žádost o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty na tiskopisu určeném pro dlouhodobé pobyty, čímž nesplnil svou povinnost, neboť měl svou žádost podat na tiskopisu pro zaměstnanecké karty. Výzva k odstranění vad žádosti byla žalobci doručena dne 20. 2. 2024, přičemž žalobce do data vydání usnesení nedoložil úřední tiskopis určený pro zaměstnanecké karty. Absence zákonné náležitosti žádosti znemožňuje rozhodnout o žádosti kladně, a zároveň v řízení o žádosti nevyšla najevo žádná skutečnost, pro kterou by měl prvostupňový orgán v souladu s § 51 odst. 3 správního řádu žádost zamítnout.
13. Žalobce podal dne 16. 7. 2024 proti prvostupňovému usnesení, doručenému dne 11. 7. 2024, blanketní odvolání. V následném doplnění odvolání, doručeném dne 8. 8. 2024, žalobce žádal o určení neplatnosti doručení výzvy ze dne 28. 1. 2024 a požádal o navrácení v předešlý stav, neboť v době doručování nebyl přítomen na území. Správní orgán podle žalobce nesprávně posoudil otázku, zda je předložení formuláře žádosti označeného jako „žádost o prodloužení dlouhodobého pobytu“ natolik závažnou vadou, že její neodstranění je důvodem pro zastavení řízení. Pro žalobce je nemyslitelné, aby na základě volby formuláře ztratil možnost nadále pobývat a pracovat na území s ohledem na vytvořené ekonomické a sociální zázemí na území, kde pobývá nepřetržitě od roku 2018. Žalobce má na území manželku, paní X, nar. X, která je v současnosti žadatelkou o udělení dlouhodobého pobytu za účelem studia. Na území si vybudovali společné zázemí a vycestování jednoho z manželů by pak bylo nepřiměřeným zásahem do soukromého a rodinného života žalobce, s ohledem na nezanedbatelnou délku jeho pobytu na území, tak i jeho manželky, a to v rozporu s čl. 8 Úmluvy. Žalobce připojil kopii cestovního pasu a formulář žádosti o zaměstnaneckou kartu. V dalším doplnění odvolání ze dne 26. 9. 2024 žalobce sdělil, že předložením příslušného formuláře žádosti o vydání zaměstnanecké karty odstranil pouze formální vadu žádosti, a nikoli vadu obsahu, jež by byla schopna zapříčinit zastavení řízení o žádosti.
14. Rozhodnutím žalované ze dne 15. 10. 2024, č. j.: MV-122973-6/SO-2024, bylo zamítnuto odvolání žalobce proti usnesení prvostupňového orgánu ze dne 26. 8. 2024, č. j.: OAM-427-23/ZM-2023, jímž nebylo prominuto zmeškání lhůty pro odstranění vad žádosti podle § 41 odst. 7 v návaznosti na § 41 odst. 2 správního řádu, neboť žalobce neprokázal, že překážkou včasného odstranění vad žádosti byly závažné důvody, které nastaly bez jeho zavinění. Současně nebylo vyhověno žádosti o určení neplatnosti doručení výzvy k odstranění vad žádosti podle § 24 odst. 2 správního řádu, jelikož nebyly splněny podmínky v § 41 odst. 2 správního řádu. Žalobce totiž neprokázal, že