2 Ad 35/2024- 70 - text
8 č. j. 2 Ad 35/2024
[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Černou v právní věci
žalobkyně: X
bytem X
zastoupená advokátem JUDr. Adamem Novákem, Ph.D.
sídlem Blanická 1008/28, 120 00 Praha 2
proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení
sídlem Křížová 25 Praha 5
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 27. 9. 2024, č. j. X
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalované ze dne 27. 9. 2024, č. j. X (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým byly zamítnuty její námitky a potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 4. 7. 2024, č. j. X (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byla zamítnuta žádost žalobkyně o invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) s přihlédnutím k Smlouvě mezi Českou republikou a Ruskou federací o sociálním zabezpečení č. 57/2014 Sb. m. s. (dále též „Smlouva o sociálním zabezpečení“) Podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne 17. 6. 2024 žalobkyně není invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu její pracovní schopnost poklesla pouze o 10 %.
2. V rámci námitkového řízení bylo posudkem o invaliditě vypracovaným lékařkou IPZS dne 26. 9. 2024 zjištěno, že žalobkyně není invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost pouze o 20 %.
3. Žalobkyně v podané žalobě namítala, že napadené rozhodnutí je nezákonné a nepřezkoumatelné. Těmito vadami trpí podle žalobkyně rovněž rozhodnutí prvostupňové. Lékařka IPZS nezohlednila dostatečně skutečný dopad duševní poruchy žalobkyně na pokles její pracovní schopnosti, a to zejména s ohledem na její další zdravotní indispozice. V této souvislosti žalobkyně odkazovala na posudek lékaře IPZS v prvostupňovém řízení, který dospěl k velmi rozdílnému závěru než lékařka IPZS v řízení o námitkách. Tento rozdíl v závěrech lékařů přitom není v posudcích ani v napadeném rozhodnutí žádným způsobem odůvodněn. Proto je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Žalobkyně namítala, že nebyla dostatečně zohledněna její další zdravotní postižení, která bezesporu omezují pracovní schopnosti žalobkyně, napadené rozhodnutí se s nimi vůbec nevyrovnalo. Rovněž posudkoví lékaři vycházeli pouze ze zdravotnické dokumentace a nedošlo k osobní prohlídce žalobkyně. Žalovaná se v odůvodnění napadeného rozhodnutí nevypořádala se skutečností, že žalobkyni byl přiznán invalidní důchod v Ruské federaci, přičemž povinnost odůvodnit odlišný postup v ČR plyne z čl. 24 odst. 3 Smlouvy o sociálním zabezpečení. Podle téhož ustanovení by mělo být přihlédnuto ke zprávám a lékařským posudkům druhé smluvní strany. Podle čl. 15 odst. 2 Smlouvy o sociálním zabezpečení se připouští souběžná výplata důchodu v obou smluvních státech.
4. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě shrnula dosavadní průběh řízení a uvedla, že po zhodnocení veškeré zdravotnické dokumentace byl lékařkou IPZS plně zjištěn a posouzen zdravotní stav žalobkyně. Žalovaná dále navrhla důkaz posudkem příslušné Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR a trvala na správnosti napadeného rozhodnutí.
5. Soud o posouzení zdravotního stavu žalobce požádal Posudkovou komisi MPSV ČR v Praze (dále jen „Posudková komise“). Z posudku této komise ze dne 21. 5. 2025 soud zjistil, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalobkyně nebyla invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Nešlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %.
6. Posudková komise shrnula, že žalobkyně je 45letá inženýrka technologie výroby potravin v Rusku, v ČR pracovala jako manikérka a pedikérka, aktuálně je zaměstnána jako řidička BOLTu. Z diagnostického souhrnu se podává, že žalobkyně prodělala v roce 2002 polytrauma, stav po kraniektomii pro subdurální hematom, měsíc v bezvědomí, úvodní koma, UPV. Uvádí 37 zlomenin utrpěných při jmenovaném úrazu, 27x operována, lehký prefrontální syndrom, stav po splenektomii, stav po osteomyelitidě pravé stehenní kosti, vertebrogenní algický syndrom, zjištěna hypermobilita, v popředí cervikokranialgie, sideropenická anémie v. s. ztrátová (prolongované menstruační krvácení), cysty na ovariu, myom dělohy, helicobacter pylori (seropozitivní ve třídě +IgG i IgA), protrahované cephalgie, v. s. migrenózní, frekvence 2-10x do měsíce (efekt energetických praktik, reakce na stres, teplo, podávány betablokátory), stav po TIA ve 26 letech, stresové etiologie, podávána antidepresiva, varixy dolních končetin bez známek kmenové žilní nedostatečnosti, dop. sklerotizace cystytidy, nelze vyloučit ledvinový písek, léčebná nonkompliance (anamnesticky odmítala užívat některé předepisované léky včetně antibiotik pro eradikaci helicobacteru), hypothyreoza, karence kyseliny listové. Při jednání Posudkové komise žalobkyně udávala bolesti páteře, hlavy (migrény). Dále bylo zjištěno, že žalobkyně je po úrazu asi před 25 lety – nyní kompenzována, užívá léky. Dochází na psychiatrii, po trepanaci měla poruchu s mozkem. Největší problémy má s bolestí hlavy, stále užívá léky každý den. Migrénu udávala žalobkyně 6x měsíčně, dříve i 20x měsíčně. Dále si stěžovala na bolesti bederní páteře, dále krční a hrudní. Rovněž uvedla problémy s gastritidou, užívá léky. Léky na migrénu jí působí problémy s močovým měchýřem. Dále měla jednu operaci žil DK v ČR.
7. Posudková komise uvedla, že při prvostupňovém posouzení byla za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého stavu zjištěna funkční poúrazová porucha (úraz – polytrauma v roce 2002) s trvajícími bolestmi po mnohočetných operovaných zlomeninách (na 37 místech), v popředí nyní páteřové potíže a bolesti ve stehně po proběhlé osteomyelitidě, po traumatu hlavy trvající migrenózní cefalea. V tomto posouzení však byla opomenuta psychická složka poúrazového postižení, jednak lehký prefrontální syndrom, jednak stresová intolerance zátěže se vznikem drobné mozkové příhody (nyní bez patologického rezidua) již v mladém věku (ve 26 letech). V řízení o námitkách lékařka IPZS naopak posuzovala výlučně psychické postižení (lehkého stupně), jmenovitě vzniklé na bázi organického postižení mozku, stránka pohyblivosti naopak nebyla hodnocena ani jako vedlejší příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s odkazem na neurologické vyšetření, které je bez zjištěné významnější patologie. Tomuto posouzení po zjištění absence neurologické patologické symptomatiky při vyšetření v komisi neurologem věnovala Posudková komise pozornost a aby byl stav po této stránce podrobně posouzen, byl po odročení konzultován s lékařkou z oboru psychiatrie. Po podrobném prostudování dekurzů v dostupné zdravotní dokumentaci však byl konstatován psychoorganický syndrom pouze velmi lehkého stupně. V různé intenzitě a intermitentně se objevují poruchy afektivity, emoční a afektivní rozklady, ale stěžuje si i na poruchy koncentrace paměti, dokonce i výpadky paměti, má zpomalené psychomotorické tempo. Žalobkyně byla nicméně ošetřujícím lékařem označena za schopnou řídit profesionálně motorové vozidlo – je aktuálně zaměstnaná jako řidička BOLTu, což je zaměstnání, u nějž je ošetřující lékař povinen při nástupu vyloučit jakékoliv funkčně významné psychiatrické postižení. Žalobkyně vysvětlovala, že toto povolání provádí proto, že podle aktuálního zdravotního stavu si může nástup do práce sama určit, vynechá např. dny, kdy má migrenózní bolesti hlavy či páteře, nebo ve stehně po proběhlé osteomyelitidě. Posudková komise hodnotila jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně neurotrauma utrpěné již před 23 lety (podle dřívější klasifikace postkomoční syndrom mozku), kde funkční dopad v tomto rámci omezující výkon některých denních aktivit je srovnatelný s postižením uvedeným v kapitole VI, položce 11b (středně těžká forma migrény) přílohy k vyhlášce 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“), s volbou horní hranice procentuálního hodnocení pro ostatní (převážně subjektivní) neurologickou i psychickou symptomatiku.
8. Posudková komise uzavřela, že v době rozhodně pro posouzení byl u žalobkyně zjištěn dlouhodobě nepřiznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo zdravotní postižení funkčně srovnatelné s postižením uvedeným v kapitole VI., položce