2 Afs 37/2012 — Nejvyšší správní soud

5 A 34/2023- 107 - text 16 5 A 34/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Kateřiny Kozákové a Mgr. Ondřeje Hrabce ve věci žalobkyně: Růnová v.o.s., IČ: 28148118 sídlem Vrbenská 511/25a, 370 01 České Budějovice zastoupená JUDr. Mgr. Filipem Rigelem, Ph.D., advokátem se sídlem Teplého 2786, Pardubice proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti sídlem Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí ministra žalovaného ze dne 27. 6. 2023, č. j. MSP-40/2023-ODKA-ROZ/3, takto: I. Žaloba se z a m í t á. II. Žalobkyně n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 27. 6. 2023, č. j. MSP-40/2023-ODKA-ROZ/3, kterým ministr rozhodl o rozkladu žalobkyni proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 3. 2023, č. j. MSP-53/2019-OINS-SRIS/36 (dále „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím žalovaný shledal žalobkyni vinnou tím, že: Ø jako insolvenční správce, zastoupen ohlášenými společníky JUDr. I. R. a PhDr. J. K. R., v insolvenčním řízení vedeném s dlužníkem J. V., bytem X, pod sp. zn. KSCB 41 INS 2319/2017 u Krajského soudu v Českých Budějovicích, při zpeněžování 1/4 podílu na nemovitostech par. č. XA, XB, XC, XD, XE, XF, XG, XH, XI, XJ, vše v k. ú. X, v období od 26. 9. 2018 do 12. 7. 2019 opakovaně vyzýval spoluvlastníky A. P., bytem č. p. X, X, a M. V., bytem X, k navýšení kupní ceny 1/4 podílu na nemovitostech par. č. XA, XB, XC, XD, XE, XF, XG, vše v k. ú. X, a neumožnil tak spoluvlastníkům, v rozporu se zákonnou úpravou stanovenou v § 1124 odst. 1, § 2143, § 2147 odst.1 a odst. 2 a § 2148 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2018, vykonat jejich zákonné předkupní právo, tedy závažně porušila povinnost postupovat při zpeněžování majetkové podstaty svědomitě a s odbornou péčí a respektovat zákonná předkupní práva stanovenou v § 36 odst. 1 ve spojení s § 284 odst. 2 a ve spojení s § 398 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění účinném do 31. 5. 2019, čímž spáchala přestupek podle § 36b odst. 1 písm. i) zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění účinném od 1. 6. 2019 a za to jí byla podle § 36b odst. 4 písm. f) zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění účinném od 1. 6. 2019, uložena pokuta v úhrnné výši 117 000 Kč (slovy: sto sedmnáct tisíc korun českých) splatná ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Ministerstva spravedlnosti, č. ú. 3711-5120001/0710, specifický symbol č. 111, variabilní symbol: 28148118.“ (výrok I.) Takto popsaný skutek soud dále v rozhodnutí označuje též jako „skutek B“. Podle výroku II. byla žalobkyni uložena náhrada škody ve výši 49 810 Kč. Podle výroku III. jí byla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. 3. Ministr spravedlnosti napadeným rozhodnutím rozklad žalobkyně proti všem výrokům prvostupňovému rozhodnutí zamítl. V odůvodnění napadeného rozhodnutí ministr žalovaného konstatoval, že v průběhu správního řízení bylo prokázáno, že žalobkyně neumožnila předkupníkům vykonat jejich zákonné předkupní právo a porušila tak svou povinnost postupovat při zpeněžování majetkové podstaty svědomitě a s odbornou péčí. Dále se podrobněji vyjádřil k jednotlivým rozkladovým námitkám. II. Obsah žaloby 4. Žalobkyně namítá, že při zpeněžování majetkové podstaty dlužníka bylo třeba ve vztahu k určení ceny předmětu zpeněžení vycházet z pokynu zajištěného věřitele (§ 295 a § 293 insolvenčního zákona) a nikoli z § 2147 odst. 2 občanského zákoníku. V rámci udělení výjimky pro prodej osobě blízké Krajský soud v Českých Budějovicích závazně určil, že pro prodej platí podmínky stanovené aktualizovaným pokynem zajištěného věřitele v minimální částce 75 810 Kč (srov. usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 9. 2019, čj. KSCB 41 INS 2319/2017-B-34). Prodala-li žalobkyně 1/4 podíl na nemovitostech par. č. XA, XB, XC, XD, XE, XF, XG, XH, XI, XJ, vše v k. ú. X (dále „ostatní nemovitosti“) paní P. (dále „poškozená“) za cenu 75 810 Kč, nijak neporušila povinnost postupovat svědomitě a s odbornou péčí, jak stanoví § 36 odst. 1 insolvenčního zákona, a nemohla tímto postupem paní P. způsobit škodu. 5. Žalobkyně navíc ust. § 2147 odst. 2 občanského zákoníku ani neporušila. V době sepsání zprávy o průběhu zpeněžení ze dne 17. 9. 2018 nebyla kupní smlouva s koupěchtivým ještě uzavřena, zároveň mu nebyla ani učiněna závazná písemná nabídka, závazné podmínky prodeje tak nebyly dojednány. Zpráva o průběhu zpeněžení ze dne 17. 9. 2018 sice byla chybně formulována, avšak bez vlivu na zákonné předkupní právo spoluvlastníků. Povinnost učinit nabídku předkupního práva vzniká až okamžikem uzavření vlastní kupní smlouvy s koupěchtivým. Žalobkyně umožnila poškozené výkon předkupního práva, když jí dne 20. 6. 2019 učinila písemnou nabídku. Nepřihlédl-li prvostupňový správní orgán k této nabídce, nesprávně zjistil skutkový stav. Žalobkyně proces výkonu předkupního práva předkupníka i dokončila, když dne 1. 11. 2019, poté co byla Krajským soudem v Českých Budějovicích (srov. usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 9. 2019, čj. KSCB 41 INS 2319/2017-B-34) paní P. povolena výjimka ze zákazu nabývání majetku z majetkové podstaty dlužníka, s poškozenou kupní smlouvu uzavřela. 6. Jednání žalobkyně popsané ve výroku napadeného rozhodnutí jako „neumožnění vykonat předkupní právo spoluvlastníkům“ nemůže být považováno za přestupek, neboť v období od 26. 9. 2018 do 12. 7. 2019 poškozené ještě nebyla udělena výjimka ze zákazu nabývání dlužníkova majetku a proces výkonu předkupního práva předkupníkem (tedy podpis kupní smlouvy) nemohl být dokončen. 7. V posuzované věci bylo věcí výkladu, které ustanovení zákona je pro určení podmínek prodeje majetku z majetkové podstaty aplikovatelné (odkaz žalovaného na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2021, sp. zn. 24 Co 207/2020 je nepřípadný). Není-li výklad zákona prima facie zřejmý, je třeba v souladu se zásadou in dubio pro mitius považovat za správný výklad, který je ve prospěch obviněného (žalobkyně). Postup zvolený žalobkyní nelze prima facie považovat za základní odbornou neznalost, jak činí ministr žalovaného, ale naopak za insolvenčním soudem potvrzený právní názor. Prosazení právního názoru nelze považovat za přestupek či jakékoliv provinění. Stejně jako v případě kárných provinění soudců (srov. rozhodnutí ze dne 18. 1. 2012, č. j. 11 Kss 18/2011 -251) porušení insolvenčního zákona, musí být závažné a muselo by se tak jednat o extrémní jednání insolvenčního správce, založené na základní odborné neznalosti známých právních pojmů, které poškozuje účastníky či třetí osoby. K tomu v posuzované věci nedošlo. 8. Žalobkyně jednala v dobré víře v legalitu svého jednání, postupem žalobkyně nedošlo k nespravedlivému poškození nebo nedovolenému zvýhodnění účastníka, ale dosáhlo se jím rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů, nebyla tak naplněna materiální stránka přestupku (ohledně dobré víry v legalitu jednání srov. též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2010, čj. 7 As 71/2010-97). V případě žalobkyně navíc šlo o ojedinělé pochybení, k dávno zahlazeným trestům v kauzách minulých nelze přihlížet. 9. Při ukládání trestu žalovaný nesprávně neposuzoval argumenty žalobkyně zpochybňující spáchání skutku vytýkaného žalobkyni v rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 12. 2020, čj. SP-53/2019-OINS-SRIS/15 pod bodem a) (dále „skutek A“). K této argumentaci měl přitom přihlédnout jako k polehčujícím okolnostem při ukládání trestu. 10. Napadené rozhodnutí je také nepřezkoumatelné, a to pro nedostatek odůvodnění, neboť ministr žalovaného se nijak nevyjádřil k argumentaci žalobkyně, že paní P. nemohla z jednání žalobkyně vzniknout škoda. Nepřezkoumatelné je pak i pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů, když žalovaný řádně nevypořádal argumentaci žalobkyně uvedenou v rozkladu. Stejným nedostatkem trpí i prvostupňové rozhodnutí, které rovněž tuto argumentaci žalobkyně nevypořádalo. Žalobkyně ve svých námitkách sporovala toliko použití ust. § 2147 odst. 2 občanského zákoníku ve vztahu k ceně zpeněžované majetkové podstaty a jeho vztah k §§ 295 a § 293 insolvenčního zákona, přičemž ministr žalovaného i žalovaný se zabývali posouzením, zda žalobkyně mohla předkupníkům učinit písemnou nabídku před povolením výjimky ze zákazu nabývání majetku z majetkové podstaty dlužníka osobám mu blízkým. III. Vyjádření žalovaného 11. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě poukazuje na to, že předmětem žalobních námitek jsou v zásadě stejné námitky, jaké žalobkyně uplatnila v rozkladu a které byly v napadeném rozhodnutí komplexně vypořádány. 12. Ve vztahu k tvrzené nemožnosti aplikace § 2147 odst. 2 občanského zákoníku