7 As 79/2012 — Nejvyšší správní soud

5 Ad 2/2025- 63 - text 25 5 Ad 2/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobkyně: Ing. H. K. bytem X zastoupená Mgr. Barborou Kolářovou, advokátkou se sídlem Opletalova 1525/39, Praha 1 – Nové Město proti žalovanému: nejvyšší státní tajemník se sídlem Jindřišská 967/34, Praha 1 – Nové Město o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 12. 2024, č. j. MV-172234-32/SR-2021, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně byla rozhodnutím státního tajemníka v Ministerstvu financí (dále jen „prvostupňový správní orgán“ nebo „služební orgán“) ze dne 19. 8. 2021, č. j. MF-23857/2021/3002-19 (dále „prvoinstanční rozhodnutí“), dle § 61 odst. 1 písm. c) zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění účinném do 23. 12. 2024 (dále jen „zákon o státní službě“), s účinností od třetího dne následujícího po dni doručení tohoto rozhodnutí, nejdříve však od 1. 9. 2021, převedena na služební místo č. 400703 SFÚ – Sekce výkonu daní II - Odbor cenové kontroly - Oddělení cenové kontroly V ve Specializovaném finančním úřadu, v oborech služby Finance a Daně, poplatky a jiná obdobná peněžitá plnění a hazardní hry, se službou na služebním místě na dobu neurčitou a se služebním působištěm v Praze. Výrokem II. prvoinstančního rozhodnutí pak byla žalobkyně zařazena do 12. platové třídy a 11. platového stupně. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 26. 1. 2022, č. j. MV-172234-6/SR-2021, zamítl a rozhodnutí služebního orgánu potvrdil. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně žalobu k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který rozsudkem ze dne 26. 6. 2024, č. j. 6 Ad 5/2022-57, rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 1. 2022 zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V záhlaví tohoto rozsudku uvedeným rozhodnutím žalovaný odvolání žalobkyně opět zamítl a prvoinstanční rozhodnutí potvrdil. Proti tomuto rozhodnutí žalovaného brojí žalobkyně nyní podanou žalobou. 2. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatoval, že usnesením vlády České republiky č. 558 ze dne 21. 6. 2021 (dále jen „usnesení vlády č. 558“) byla s účinností od 1. 7. 2021 schválena změna systemizace služebních a pracovních míst, jejíž součástí byl i návrh na změnu systemizace v Ministerstvu financí podle § 18 zákona o státní službě s účinností od 1. 8. 2021. K té došlo na základě rozsudku městského soudu ze dne 21. 4. 2021, č. j. 8 A 124/2020-65, v němž soud dospěl k závěru, že Ministerstvo financí nemůže pokračovat ve výkonu cenové kontroly v oblasti vodovodů a kanalizací, neboť věcně příslušným orgánem k provádění cenových kontrol je pouze Specializovaný finanční úřad. S ohledem na tuto skutečnost došlo ke zrušení 9 služebních míst v Ministerstvu financí a vytvoření 3 služebních míst ve Specializovaném finančním úřadu. Tyto změny se promítly do služebního předpisu č. 4/2021 a č. 5/2021, na základě kterých bylo zrušeno oddělení 1602 – Cenová kontrola v Ministerstvu financí – a tedy mimo jiné i služební místo, na němž byla dosud zařazena žalobkyně. Následně bylo vydáno prvoinstanční rozhodnutí o převedení žalobkyně na jiné služební místo. V návaznosti na zrušovací rozsudek městského soudu sp. zn. 6 Ad 5/2022 se pak žalovaný v napadeném rozhodnutí zabýval žalobkyní tvrzenou diskriminací z důvodu věku. Uzavřel, že v postupu služebního orgánu týkajícího se státních zaměstnanců zařazených ve zrušeném oddělení 1602 diskriminaci neshledal, což vyplývá jak z vyjádření služebního orgánu, tak i z podkladů doplněných do spisového materiálu v rámci odvolacího řízení. Ohledně pozice žalobkyní poukazovaných třech státních zaměstnanců žalovaný zjistil, že dle charakteristiky služebních míst všech státních zaměstnanců zařazených původně v oddělení 1602 tito vykonávali činnosti v oblasti cenové politiky. Metodická činnost pak nebyla uvedena pouze u žalobkyně. U jednotlivých státních zaměstnanců zařazených do oddělení 1601 nabývala různého charakteru (např. v případě služebního místa Mgr. Ing. D. a Mgr. K.). Společným jednotícím prvkem, a tedy i důvodem pro přechod části služebních zaměstnanců do oddělení 1601 pak byla jejich předchozí spolupráce s tímto oddělením, přestože byli formálně zařazení do oddělení 1602. Ing. K. byl od měsíce září 2020 dle pokynu pověřeného ředitele odboru 16 pověřen zpracováváním agendy odvolacích správních řízení. V důsledku tohoto opatření se podařilo v průběhu roku 2021 zpracovat všechny zbývající spisy. V návaznosti na změnu charakteristiky služebního místa pak byly tomuto zaměstnanci přidány další dvě činnosti oddělení. Vykonával-li proto tento zaměstnanec po celou dobu, po kterou byl zařazen v oddělení 1602, činnost v oddělení, do něhož byl následně téměř v stejném rozsahu zařazen, považuje žalovaný takové vysvětlení pro zachování jeho služebního místa za dostatečné. Co se týče Ing. O., přestože tato zaměstnankyně konkrétně neměla v náplni činností uvedeny blíže žádné metodické činnosti, měla zadáno několik úkolů souvisejících s činností oddělení 1601 a sestavování přehledů o činnosti cenové kontroly a přehledu o provedených kontrolách. V souvislosti s přechodem jejího služebního mísa pak došlo k převodu vícero druhů činností [např. ze služebního místa č. 3434 a služebního místa vedoucího oddělení, k nimž byla nebytná znalost metodik různých cenových orgánů (VaK, celní správy, SÚKL, ERÚ a dalších)]. U této zaměstnankyně byla rovněž upřednostněna její spolupráce se SOVAK a dalšími organizacemi, přičemž tato činnost v sobě obsahuje též „metodické“ vedení uvedených organizací. Takové vysvětlení po výběr dané zaměstnankyně považuje žalovaný za racionální a odpovídající manažerskému rozhodnutí služebního orgánu. Ohledně Mgr. K. žalovaný uzavřel, že tento zaměstnanec byl vybrán pro svou metodickou činnost v oblasti správního trestání a výkon služby ve vícero oblastech a byl rovněž s ohledem na vytíženost oddělení 1601 pověřen vícero úkoly v tomto oddělení. Kromě toho z návrhu na změnu systemizace je v případě služebního místa Mgr. K. uvedeno, že toto služební místo bude na Ministerstvu financí zachováno také vzhledem k agendě spojené s navazujícími právními kroky v probíhajících a ukončených správních řízeních a soudních procesech. Dle názoru žalovaného je proto takové manažerské rozhodnutí služebního orgánu ve vztahu k uvedeným zaměstnancům logické a odpovídající nastalé situaci. Odmítl proto, že by se jednalo o šikanózní a diskriminační jednání vůči žalobkyni z důvodu věku. 3. Ohledně vhodnosti volného služebního místa žalovaný uzavřel, že služební orgán postupoval v souladu se zákonem o státní službě a Metodickým pokynem náměstka ministra vnitra pro státní službu č. 2/2019 (dále také jen „metodický pokyn“). Ve vztahu ke služebnímu místu ministerského rady v Ministerstvu zemědělství žalovaný uvedl, že pro toto služební místo byl stanoven obor služby Vodní hospodářství, kterým žalobkyně nedisponovala. Z uvedeného důvodu jej služební orgán při vyhledávání volných služebních míst neposuzoval, přičemž se primárně zaměřil na služební místa v oborech služby, v nichž žalobkyně službu doposud vykonávala. Takové služební místo nalezl a v odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí tento svůj výběr náležitě odůvodnil. Žalovaný uzavřel, že dosavadní služební místo a to, na něž byla převedena, sice nejsou totožná, podstatná část vykonávaných činností je nicméně obdobná původně vykonávaným činnostem. Stejně tak není služební orgán povinen žalobkyni převést na služební místo ve stejné platové třídě. Služební orgán služební místa ve stejné platové třídě navíc vyhledával, avšak takové vhodné místo nenalezl. Není ani stanoveno, že by státní zaměstnanec nemohl být převeden na služební místo, na němž by musel vykonat úřednickou zkoušku v dalším oboru služby. Nesložila-li by žalobkyně zkoušku, není to důvodem pro skončení služebního poměru, ale toliko k opětovnému převedení. Dále prodloužení doby, po kterou musí žalobkyně každý den dojíždět do zaměstnání, samo o sobě nevhodnost služebního místa nezpůsobuje. Rozhodné dle žalovaného je, že se jedná o služební místo ve stejné obci, v níž bylo původní služební místo, a žádná zdravotní či jiná omezení, krom důchodového věku, nevyplývají ani z lékařského posudku o pracovnělékařské prohlídce ze dne 1. 11. 2019. Co se týče posouzení služebního místa v jiných obcích, kam by měla žalobkyně příznivější dojíždění, k tomu žalobkyně nevyslovila souhlas a ani o takové převedení výslovně nepožádala. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 4. Městský soud předesílá, že s ohledem na obsáhlou žalobní argumentaci níže vymezuje pouze ve stručnosti okruhy žalobních námitek a jejich základní smysl, přičemž pro přehlednost uvede soud jednotlivé námitky v samostatných kapitolách, v nichž i shrne vyjádření žalovaného k d