6 A 123/2025 – Městský soud v Praze

6 A 123/2025- 23 - text 8 6 A 123/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., ve věci žalobkyně: X. X., státní příslušnost Ukrajina bytem X. proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu žalobkyně pro nepřijatelnost dne 29. 9. 2025 takto: I. Zásah žalovaného spočívající ve vrácení žádosti žalobkyně o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 29. 9. 2025 jako nepřijatelné byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobkyně a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti žalobkyně o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 29. 9. 2025 jako nepřijatelné. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 39 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobkyně je občankou Ukrajiny. Dne 29. 9. 2025 požádala v České republice o dočasnou ochranu podle zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace, ve znění účinném od 3. 9. 2025 (dále jen „Lex Ukrajina“). Tuto žádost žalovaný dne 29. 9. 2025 označil jako nepřijatelnou z toho důvodu, že žalobkyně dříve získala dočasnou ochranu v jiném členském státě Evropské unie (konkrétně v Polsku). Nepřijatelnost vyznačil přímo v tiskopisu žádosti č. j. OAM- 0425402/DO-2025 (dále jen „žádost“). II. Žaloba 2. Žalobkyně se domáhá vydání rozsudku, kterým by soud konstatoval, že zásah žalovaného byl nezákonný. Zároveň požaduje, aby soud žalovanému zakázal pokračovat v porušování jejích práv a přikázal žalovanému obnovit stav před vrácením žádosti o poskytnutí dočasné ochrany žalobkyni. 3. Stran možného přezkumu zásahu odkázala žalobkyně na závěry vyplývající z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 2. 2025, C-753/23, Krasiliva. 4. Dále uvedla, že žalovaný postupoval při vyznačení její žádosti jako nepřijatelné podle § 5 odst. 1 písm. d) Lex Ukrajina. Poukázala přitom na četnou judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“), která v minulosti konstatovala rozpor ustanovení § 5 odst. 1 písm. d) Lex Ukrajina s čl. 8 odst. 1 směrnice Rady (ES) č. 2001/55/ES Směrnice Rady (ES) č. 2001/55/ES ze dne 20. července 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími. (dále jen „směrnice o dočasné ochraně“). Konkrétně zmínila rozsudky NSS ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 174/2024-42, bod 53 až 70 a č. j. 3 Azs 366/2024-42 a ze dne 8. 4. 2025, č. j. 9 Azs 20/2024-37, bod 32, včetně bohaté navazující judikatury zdejšího soudu. 5. Uvedená judikatura dle ní zapovídá žalovanému označit žádost o dočasnou ochranu za nepřijatelnou jen proto, že občan Ukrajiny má nebo dříve měl dočasnou ochranu v jiném členském státě. Žádost má být naopak věcně posouzena, žalovaný má zjistit, zda žalobkyně jako žadatelka dočasnou ochranou v Polsku stále disponuje a pokud ano, měl ji vyzvat, aby učinila potřebné kroky k tomu, aby se jí vzdala. Žalobkyně v tomto ohledu odkázala bod 57 rozsudku sp. zn. 1 Azs 174/2024, z něhož se podává, že s ohledem na společné prohlášení o vyloučení aplikace čl. 11 o dočasné ochraně na osoby vysídlené z Ukrajiny mají tyto osoby právo přemístit se za účelem čerpání oprávnění vyplývajících z dočasné ochrany do jiného členského státu. Ten jim pak musí vydat povolení k pobytu. 6. Na této skutečnosti dle žalobkyně ničeho nemění ani body 4 až 6 preambule „nového“ Prováděcího rozhodnutí Rady EU 2025/1460 Prováděcí Rady EU 2025/1460 ze dne 15. července 2025 o prodloužení dočasné ochrany zavedené prováděcím rozhodnutím (EU) 2022/382 (dále jen „prováděcí rozhodnutí 2025/1460“), které zapovídají možnost požívat práv spojených s dočasnou ochranou ve více členských státech najednou. Postup pro vyřizování žádostí, které aproboval NSS a které žalovaný setrvale nerespektuje, k tomuto stavu totiž nevede. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný úvodem připustil, že soudní přezkum tvrzeného zásahu je možný. Následně poukázal na to, že žalobkyně figuruje v platformě pro výměnu informací Temporary Protection Platform (dále „systém TPP“) jako již bývalá držitelka dočasné ochrany v Polsku. Proto žádost vyhodnotil jako nepřijatelnou podle § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina. Přitom žalovaný upozornil na to, že z žalobní argumentace směřující vůči § 5 odst. 1 písm. d) Lex Ukrajina není jasné, zda si je žalobkyně vědoma toho, že její žádost byla jako nepřijatelná označena z jiného zákonného důvodu. Nový důvod nepřijatelnosti žádosti podle písmene f) nepovažuje žalovaný za rozporný s unijním právem. K tomu zopakoval ty samé argumenty, které opakovaně přednesl v jiných řízeních před zdejším ve vztahu ke zpochybnění nezákonnosti jeho postupů vůči žádostem vyhodnoceným jako nepřijatelné dle § 5 odst. 1 písm. c) a d) Lex Ukrajina (srov. řízení zdejšího soudu vedená pod sp. zn. 18 A 38/2025, 18 A 61/2025 nebo 11 A 97/2025). Prakticky totožnou argumentaci zvolil žalovaný i v řízeních, které se týkaly žádostí posouzených již dle § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina (srov. rozsudky zdejšího soudu ze dne 25. 11. 2025, č. j. 15 A 151/2025-22, ze dne 26. 11. 2025, 11 A 148/2025-27, či ze dne 2. 12. 2025, sp. zn. 11 A 144/2025-22). 8. Na vyjádření žalovaného žalobkyně nereagovala. IV. Posouzení věci Městským soudem v Praze Přípustnost žaloby 9. Zdejší soud posoudil, zda je zásah žalovaného nezákonný, a vycházel přitom ze skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí (§ 87 odst. 1 s. ř. s.). 10. Soud také konstatuje, že žaloba byla podána v zákonné lhůtě, je tedy včasná. Žaloba je zároveň přípustná (srov. rozsudek sp. zn. 1 Azs 174/2024). 11. Soud o žalobě rozhodoval bez nařízení jednání v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), neboť žalovaný s tímto postupem ve vyjádření k žalobě výslovně souhlasil a žalobkyně s ním po poučení soudem nevyslovila nesouhlas. Nařídit jednání nebylo potřeba ani kvůli dokazování. Soudu je známo, že ve věcech, o nichž vede řízení o ochraně před nezákonným zásahem, žalovaný spis ve smyslu § 17 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), z něhož by bylo možné zjistit průběh správního řízení a sloužil jako podklad napadeného správního rozhodnutí, se kterým by se žalobkyně mohla jako stěžovatelka seznámit dříve než v soudním řízení a reagovat na jeho obsah, zpravidla nevede (srov. rozsudek NSS ze dne 23. 10. 2023, č. j. 10 As 326/2022-88, a rozhodnutí v něm citovaná). V nyní posuzované věci je však situace odlišná. Žalovaný soudu poskytl spis vedený pod sp. zn. OAM-425402/DO-2025. Obsahem tohoto spisu je 1) prinstcreen obrazovky – webové stránky Ministerstva vnitra České republiky – Odboru azylové a migrační politiky, obsahující informaci o odeslání dopisu Ministerstvem vnitra Evropské unii, kterým ministerstvo upozornilo na vyčerpání kapacit v souvislosti s poskytováním dočasné ochrany, 2) dopis Ministerstva vnitra ze dne 25. 8. 2025 informující o vyčerpání kapacit v souvislosti s poskytováním dočasné ochrany, 3) lustrace žalobkyně v cizineckém informačním systému, 4) tiskopis žádosti obsahující přílohu obsahující a) seznam kontaktních údajů žalobkyně, b) kopii ukrajinského cestovního pastu žalobkyně č. GD097832 platného od 30. 6. 2022 do 30. 6. 2032, c) doklad o zajištění ubytování žalobkyně a d) printscreen z katastru nemovitostí, konkrétně listu vlastnictví jejího ubytovatele. 12. Platí přitom, že obsahem správního spisu se dokazování neprovádí [rozsudek NSS ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008 – 117, (č. 2383/2011 Sb. NSS)]. Účastníci řízení pak žádné důkazy nenavrhli. Soud proto s ohledem na výše uvedené jednání nenařizoval (obdobně viz zejména rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2022, č. j. 54 A 50/2021-38, bod 16, nebo ve skutkově obdobném případu srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2025, č. j. 10 A 112/2025, bod 15). 13. Soud dále posuzoval, zda žalobkyně k hájení svých práv zvolila správný žalobní typ. 14. Ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. může správní soud žalobkyni poskytnout tehdy, je-li v jejím případě kumulativně splněno celkem pět podmínek. Žalobkyně musí být přímo (1. podmínka) zkrácena na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a zásah byl zaměřen přímo proti žalobkyni nebo v jeho důsledku bylo proti žalobkyni přímo zasaženo (5. podmínka). Pokud není byť jen jedna z uvedených pěti