3 As 24/2003 — Nejvyšší správní soud

6 A 51/2024- 41 - text 14 6 A 51/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D. a JUDr. Naděždy Treschlové ve věci žalobce: proti žalovanému: X. X. sídlem X. zastoupen JUDr. Pavlínou Fojtíkovou, Ph.D., advokátkou sídlem Pobočná 1395/1, Praha 4 Hlavní město Praha sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 3. 2024 č.j. MHMP 514114/2024 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Základ sporu 1. Žalobce se žalobou došlou Městskému soudu v Praze dne 27. 5. 2024 domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí ze dne 12. 3. 2024 č.j. MHMP 514114/2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým Magistrát hlavního města Prahy, odbor živnostenský a občanskoprávní, (dále jen „žalovaný“, kterým je obecně nazýván i správní orgán 1. stupně, nemá-li odlišení význam pro kontext odůvodnění) zamítl žalobcovo odvolání proti rozhodnutí Úřadu městské části Praha 10, živnostenského odboru (dále jen „správní orgán 1. stupně“), ze dne 11. 10. 2023 č.j. P10-393805/2023, (dále též „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím bylo žalobci podle ust. § 58 odst. 1 písm. a) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „živnostenský zákon“), zrušeno živnostenské oprávnění pro provozování živnosti volné ohlašovací s předmětem podnikání „Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“, z důvodu ztráty bezúhonnosti dle § 6 odst. 1 písm. b) živnostenského zákona. Obsah prvostupňového a napadeného rozhodnutí 3. Obě rozhodnutí stojí na skutečnosti, že žalobce byl pravomocně odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2020, č.j. 4 T 42/2016, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 6. 2022, č.j. 2 To 127/2020-28029 (dále též pro zjednodušení společně „odsuzující rozsudek“), za zločin podplacení podle § 332 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, přičemž tohoto trestného činu se žalobce dopustil v souvislosti s podnikatelskou činností zejména obchodní společnosti PURO-KLIMA, a.s. (dále jen „PURO-KLIMA“). Rozhodnutí vycházejí z odsuzujícího rozsudku, v němž je výslovně uvedeno, že žalobce v souvislosti s tam specifikovanou veřejnou zakázkou slíbil poskytnutí úplatku, tento také zčásti předal, přičemž jednal jako místopředseda představenstva obchodní společnosti PURO-KLIMA, jednal v zájmu a v rámci činnosti této společnosti, tj. předmětný zločin spáchal v souvislosti s podnikatelskou činností této obchodní společnosti. Rozhodnutí se dále zabývají otázkou, zda konkrétní živnost má dostatečně úzký vztah s trestnou činností žalobce. K tomu je v prvostupňovém i v napadeném rozhodnutí zjištěno, že společnost PURO-KLIMA měla dle výpisu z živnostenského rejstříku v inkriminované době mimo jiné i živnostenské oprávnění pro provozování živnosti volné, ohlašovací „Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“, žalobce má platné živnostenské oprávnění se stejným předmětem podnikání „Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“ od 31. 1. 2013. Společnost PURO-KLIMA měla dle odsuzujícího rozsudku dodat do sanitních vozů defibrilátory. I když z odsuzujícího rozsudku není patrné, zda by se jednalo o dodání včetně výroby defibrilátorů, shledaly správní orgány, že obě uvedené činnosti (dodání i výroba) patří do obsahové náplně živnosti volné, jak je stanovena v nařízení vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností. Konkrétně jde o obory č. 48. Velkoobchod a maloobchod, popřípadě obor č. 39 Výroba zdravotnických prostředků. 4. V prvostupňovém rozhodnutí je dále obsažen test proporcionality: správní orgán 1. stupně mimo jiné odůvodňuje splnění kritéria zákonnosti, uvádí, že ve věci nelze uplatnit kritérium nejmírnějšího prostředku, neboť živnostenský zákon obligatorně stanovuje zrušení živnostenského oprávnění při ztrátě bezúhonnosti podnikatelem, k ochraně třetích osob nepostačí ustanovení zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, neboť příslušná ustanovení nevylučují ze zadávání veřejných zakázek případné subdodavatele, což mohou být podnikající fyzické osoby. Správní orgán 1. stupně rovněž mimo jiné porovnává právo podnikatele na podnikání s právem třetích osob na ochranu, upřednostňuje ochranu třetích osob, což odůvodňuje zejména promyšleností a dlouhodobostí žalobcovy trestné činnosti. Zmiňuje, že zrušení živnosti volné automaticky neznamená omezení práva na podnikání pro všechny živnosti. V napadeném rozhodnutí je konstatováno, že žalovaný se ztotožňuje se závěry správního orgánu 1. stupně ohledně testu proporcionality. 5. Napadené rozhodnutí na str. 3 až 6 reprodukuje odvolací námitky, které jsou svým obsahem podobné jako námitky žalobní, a na str. 6 až 17 tyto námitky vypořádává. Obsah žaloby 6. Žalobce v prvním žalobním bodu namítl, že neztratil bezúhonnost, neboť trestná činnost, jíž se dle odsuzujícího rozsudku dopustil, nesouvisela a ani nemohla souviset s podnikatelskou činností. 7. Připomněl, že za bezúhonnou se pro účely živnostenského zákona nepovažuje osoba, která byla pravomocně odsouzena pro trestný čin spáchaný úmyslně, jestliže byl tento trestný čin spáchán v souvislosti s podnikáním, anebo s předmětem podnikání, o který žádá nebo který ohlašuje, pokud se na ni nehledí, jako by nebyla odsouzena. 8. Žalobce byl odsouzen za zločin podplacení podle § 332 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“). Z výrokové, tedy závazné části odsuzujícího rozsudku však nevyplývá žádná souvislost s podnikatelskou činností obchodní společnosti PURO-KLIMA. Ani z odůvodnění odsuzujícího rozsudku takovou souvislost nelze dovodit, když ve vztahu ke společnosti PURO-KLIMA je pouze uvedeno, že určitou zainteresovanost žalobce v celé věci a možnou motivaci pro poskytnutí úplatku lze vysledovat ze skutečnosti, že společnost PURO-KLIMA měla se Středočeským krajem smlouvu na dodávky defibrilátorů, které se dodávaly mimo jiné i do v rozsudku zmíněného typu vozidel. I sám správní orgán 1. stupně připustil neprokázání souvislosti, když v prvostupňovém rozhodnutí uvedl, že i kdyby žalobce nesledoval zájem společnosti PURO-KLIMA, jeho činnost by tedy nesouvisela s podnikáním této společnosti, pak lze spatřovat souvislost s podnikáním společnosti FD Servis Praha, s.r.o. 9. Žalobce namítl, že svou podnikatelskou činnost ostatně zahájil až na počátku roku 2013, tedy cca jeden rok po spáchání zločinu podplacení, za který byl pravomocně odsouzen; trestný čin tak nemohl být spáchán ani v souvislosti s jeho vlastní podnikatelskou činností, neboť byl spáchán dříve, než žalobci živnostenské oprávnění vzniklo. 10. Žalobce odmítl odkaz žalovaného na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 3547/2017, na jehož základě žalovaný dovozuje, že jelikož PURO-KLIMA vykonávala podnikatelskou činnost, musel být trestný čin spáchaný žalobcem taktéž v souvislosti s podnikáním. Žalobce zdůraznil, že společnost PURO-KLIMA, ve které žalobce mimo jiné jednal jako místopředseda představenstva, se neúčastnila veřejné zakázky na nákup sanitních vozidel a ani nebyla prokázána jakákoliv jiná souvislost trestného činu spáchaného žalobcem s touto společností (s výjimkou spekulací). Společnost PURO-KLIMA je již definičně podnikatelem, a tedy jakákoliv její činnost souvisí s podnikáním. To však neznamená, že kdokoliv, kdo je členem orgánu či v jiném spojení s akciovou společností, automaticky koná v souvislosti s jejím podnikáním, jelikož poté by jakékoliv jednání takové osoby muselo být bez dalšího v souvislosti s podnikáním. Je proto nutné každý případ posuzovat podle konkrétních okolností. V případě žalobce nebylo prokázáno, že by jeho trestný čin souvisel s podnikáním. Na tomto nemůže nic změnit ani skutečnost, že byl členem statutárního orgánu společnosti PURO-KLIMA. 11. Žalobce dále namítl, že trestný čin byl spáchán v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu, nikoliv v souvislosti s podnikáním. Zločin podplacení obsahuje v prvním odstavci dvě aliney, kdy první, za kterou byl žalobce odsouzen, uvádí souvislost s obstaráváním věcí obecného zájmu (např. veřejná zakázka), zatímco alinea druhá, za kterou žalobce odsouzen nebyl, uvádí souvislost s podnikáním svým nebo jiného. Tato skutečnost je i výslovně uvedena v samotném slovním popisu skutkové podstaty trestného činu podplacení v odsuzujícím rozsudku. Pokud samotná skutková podstata trestného činu rozlišuje mezi jednáním v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu a jednáním v souvislosti s podnikáním, přičemž žalobce byl odsouzen pouze za první z nich (tedy nikoliv za souvislost s podnikáním), je zřejmé, že mu souvislost s podnikáním, resp. předmětem podnikání, nemůže být dávána k tíži v říze