5 As 21/2003 — Nejvyšší správní soud

9 A 81/2023- 110 - text 18 9 A 81/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň Mgr. Ing. Silvie Svobodové a JUDr. Naděždy Řehákové v právní věci žalobkyně: I. J. zastoupené advokátem Mgr. Jakubem Olivou, LL.M., MSc. sídlem U Trezorky 921/2, 158 00 Praha 5 proti žalovanému: Národní bezpečnostní úřad sídlem Na Popelce 2/16, 150 06 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí ředitele Národního bezpečnostního úřadu ze dne 13. 4. 2023, č. j. 89/2023-NBÚ/07-OP, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobkyně se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze (dále jen „soud“) dne 12. 5. 2023 domáhala přezkoumání rozhodnutí ředitele Národního bezpečnostního úřadu (dále jen „žalovaný“) ze dne 13. 4. 2023, č. j. 89/2023-NBÚ/07-OP (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl její rozklad a potvrdil rozhodnutí Národního bezpečnostního úřadu (dále jen „Úřad“ nebo „NBÚ“) ze dne 29. 12. 2022, č. j. 126357/2022-NBÚ/P (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím byla zrušena platnost osvědčení fyzické osoby (žalobkyně) pro stupeň utajení „Tajné“ číslo NBÚ-133569 (dále jen „osvědčení“), neboť žalobkyně přestala splňovat podmínku bezpečnostní spolehlivosti dle § 12 odst. 1 písm. d) zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně utajovaných informací“). 3. Úřad shledal u osoby žalobkyně naplnění skutkové podstaty bezpečnostního rizika podle § 14 odst. 3 písm. d) zákona o ochraně utajovaných informací, tedy chování, které má vliv na její ovlivnitelnost a může ovlivnit její schopnost utajovat informace, a to z důvodu opakovaného porušení služebních povinností, kdy žalobkyně z pozice velitele služebního vojenského vozidla bez řádného důvodu svolila ke změně trasy přesunu, jež byla příslušným služebním orgánem závazně stanovena, v důsledku čehož došlo k neoprávněnému užití svěřené vojenské techniky, a dále z důvodu účasti žalobkyně na neoprávněném odčerpání pohonných hmot nacházejících se ve vlastnictví Ministerstva obrany České republiky. II. Napadené rozhodnutí 4. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně v zákonné lhůtě dne 17. 1. 2023 rozklad. 5. První rozkladovou námitkou žalobkyně namítala, že Úřad na jedné straně dochází k důvodnému podezření, že dne 2. 6. 2020 došlo k neoprávněnému odčerpání motorové nafty, avšak na straně druhé jím tento skutek v závěrečném hodnocení není brán v potaz. 6. Ve druhé rozkladové námitce žalobkyně v souvislosti s tím, že Úřad v bezpečnostním řízení hodnotil i zapůjčení průkazu studenta kamarádovi z koleje v roce 2012 a její přestupkové jednání na úseku dopravy z roku 2019, poukázala na skutečnost, že následně jí bylo v roce 2013 vydáno kladné osvědčení a dne 25. 9. 2020, jí byla obnovena bezpečnostní prověrka, aniž by byla zmíněná jednání shledána překážkou. Dle žalobkyně není zřejmé, zda bylo zapůjčení průkazu studenta v roce 2012 důvodem pro vyslovení nezpůsobilosti v řízení o zrušení platnosti osvědčení. 7. Ve třetí rozkladové námitce žalobkyně ke skutkům ze dne 9. 10. 2018 a 20. 10. 2019 upozornila, že za ně již byla postižena v rámci trestního řízení, kdy sám Úřad uvedl, že zkušební doba u podmíněného zastavení již uplynula a rozhodnutí o tom, že žalobkyně se osvědčila, nabylo právní moci dne 26. 4. 2022. Na žalobkyni se proto hledí, jako by nebyla odsouzena. 8. Čtvrtou rozkladovou námitkou žalobkyně ke skutku ze dne 14. 10. 2019 konstatovala, že není zřejmé, zda tento dle názoru Úřadu patří do zjištění relevantních pro ztrátu bezpečnostní způsobilosti. 9. V páté rozkladové námitce žalobkyně uvedla, že jí je kladeno za vinu, že ve vztahu k osobě P. K. vystupovala jako velitel popisovaných přesunů, kdy touto funkcí byla ve skutečnosti pověřena osoba P. K. 10. V šesté rozkladové námitce žalobkyně připustila, že se v konkrétních případech dopustila pochybení, avšak zdůraznila, že nikdy nedošlo k vyzrazení utajovaných informací ani k ohrožení bezpečnosti státu. Dále uvedla, že po dobu trestního řízení a další 3 měsíce po jeho skončení byla zařazena do tzv. dispozice, načež dne 1. 1. 2022 nastoupila k útvaru do Klatov na místo, na kterém je vyžadován přístup k utajované informaci stupně utajení Tajné. 11. Napadené rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 13. 4. 2024. Žalovaný v napadeném rozhodnutí předně popsal dosavadní vývoj věci, shrnul skutková zjištění a následně se vypořádal s konkrétními shora vytyčenými rozkladovými námitkami žalobkyně. 12. K první rozkladové námitce žalovaný předně uvedl, že předmětný skutek nebyl žalobkyni v prvostupňovém rozhodnutí Úřadem přičítán k tíži, neboť skutečnost, že by osoba P.K. dne 2. 6. 2020 motorovou naftu z nádrže vozidla skutečně odčerpala, nebyla s jistotou prokázána. Ke kamerovým záznamům a k pravděpodobné přítomnosti barelu ve vozidle žalovaný upozornil, že již v minulosti byla žalobkyně přítomna zneužití jak barelů, tak i kanystrů ze strany osoby P. K. za účelem neoprávněného odčerpání motorové nafty, a s jejich vyložením z vozidla navíc sama pomáhala. I v tomto případě by žalobkyně musela přinejmenším tušit, za jakým účelem je barel ve vozidle převážen, neboť jak sama přiznala, o protiprávní činnosti osoby P. K. věděla. 13. Ke druhé rozkladové námitce žalovaný uvedl, že překážku pro další držení osvědčení neshledal shodně s Úřadem v samotném zapůjčení průkazu studenta třetí osobě, tato skutečnost nicméně dokresluje vztah žalobkyně k dodržování uložených povinností i její ovlivnitelnost. K přestupku na úseku dopravy žalovaný uvedl, že samotné přestupkové jednání s ohledem na ojedinělost a nízkou společenskou škodlivost žalobkyni k tíži nepřičítal. Negativně ovšem hodnotil skutečnost, že žalobkyně vědomě nesplnila svou zákonnou povinnost, kdy nejen že se v rámci daného přestupkového jednání správnímu orgánu příslušnému k jeho projednání neprokázala jako voják z povolání, ale ani o tomto posléze neinformovala svého nadřízeného. 14. Ke třetí rozkladové námitce žalovaný odkázal na jednu ze zásad bezpečnostního řízení, a to samostatné posouzení zjištěných skutečností a poznatků z hlediska zákona o ochraně utajovaných informací. Úřad tak není vázán rozhodnutími státního zastupitelství a bylo v jeho plné kompetenci samostatně rozhodnout, zda v jednání žalobkyně bezpečnostní riziko spatřuje či nikoliv. Dále žalovaný uvedl, že nelze shledat jakoukoli paralelu mezi trestním řízením a řízením bezpečnostním. Jedním z důvodů jsou jejich naprosté odlišnosti co do významu i účelu. Smyslem trestního řízení je vyšetření, zda byl konkrétní osobou spáchán trestný čin, opatřit veškeré důkazy a rozhodnout o vině a trestu, případně využít odklonu od potrestání za splnění stanovených podmínek, jako tomu bylo v dané věci. V rámci bezpečnostního řízení se nezjišťují důkazy „nadevší pochybnost“, ale pro shledání bezpečnostního rizika je podstatné zjištění již pouhé pochybnosti, která představuje nebezpečí či hrozbu pro narušení ochrany utajovaných informací. 15. Ke čtvrté rozkladové námitce žalovaný uvedl, že při posuzování bezpečnostní spolehlivosti žalobkyně ke skutku ze dne 14. 10. 2019, kdy žalobkyně jakožto velitel vojenského služebního vozidla porušila předem stanovenou trasu přesunu, přihlédl. I tento skutek bezesporu odráží smysl žalobkyně pro dodržování stanovených pravidel. 16. K páté rozkladové námitce žalovaný předně uvedl, že osoba P.K. byla velitelem přepravy, který však v pozici řidiče nesmí být zároveň velitelem vozu. Tento fakt tak nemění nic na tom, že v pozici velitele vozidla vystupovala žalobkyně. Dále žalovaný konstatoval, že v rámci výjezdů s vojenským služebním vozidlem, během nichž k porušení služebních povinností prokazatelně došlo, byla velitelem vozidla výhradně žalobkyně a shrnul, že závadovým shledává, že minimálně ve třech případech žalobkyně porušila předem stanovenou trasu přesunu, přičemž minimálně ve dvou případech takto učinila na výslovnou žádost osoby P.K., která se při této příležitosti opakovaně dopustila trestné činnosti, z níž žalobkyně nejenže nevyvodila žádné důsledky, nýbrž její trestnou činnost de facto zastírala, a navíc se na ní v jednom případě sama podílela. 17. K šesté rozkladové námitce žalovaný uvedl, že žalobkyně zavdala svým jednáním Úřadu důvodnou pochybnost o tom, zda i v případě dalšího přístupu k utajovaným informacím by s těmito nakládala odpovědně a svědomitě, dodržovala veškeré zákonem stanovené povinnosti a nedopustila se porušení jejich ochrany či jejich zneužití. V této souvislosti rovněž připomněl, že na držitele osvědčení jsou zcela opodstatněně kladeny zvýšené nároky, a to jak na zodpovědnost, spolehlivost a důvěryhodnost, tak i na dodržování bezpečnostních opatření a souvisejících právních předpisů. S ohledem na závadové jednání žalobkyně proto žalovaný nemohl konstatovat, že žalobkyně takové nároky splňuje. Žal