9 Ad 14/2024 – Městský soud v Praze

9 Ad 14/2024- 48 - text 15 9 Ad 14/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Naděždy Řehákové a soudkyň JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci žalobkyně: D. S., narozená X bytem X zastoupená advokátem Mgr. Lukášem Hojdnem sídlem Francouzská 299/98, 101 00 Praha 10 – Vršovice proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví, IČO 00024341 sídlem Palackého náměstí 375/4, 128 00 Praha 2 – Nové město o žalobě proti rozhodnutí ministra zdravotnictví ze dne 24. 9. 2024, č. j. MZDR 21854/2024-3/PRO, takto: I. Rozhodnutí ministra zdravotnictví ze dne 24. 9. 2024, č. j. MZDR 21854/2024-3/PRO, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 20 498 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Lukáše Hojdna, advokáta. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobkyně se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze domáhala zrušení shora označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým ministr zdravotnictví podle ustanovení § 152 odst. 6 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítl rozklad žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 7. 2024, č. j. MZDR 5458/2024-16/PRO (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). II. Prvostupňové rozhodnutí 2. Prvostupňovým rozhodnutím žalovaný zamítl žádost žalobkyně o poskytnutí jednorázové peněžní částky za protiprávní sterilizaci podle zákona č. 297/2021 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky osobám sterilizovaným v rozporu s právem (dále jen „zákon o odškodnění nezákonných sterilizací“). Žalobkyně žádost podala dne 20. 2. 2024, aby se domohla odškodnění za nezákonně provedenou sterilizaci, která jí byla provedena bez jejího vědomí a souhlasu dne 12. prosince 1988 v nemocnici B (dále jen „nemocnice B“) při porodu císařským řezem. 3. Žalovaný zamítnutí žádosti podle § 6 cit. zákona odůvodnil tím, že žalobkyně nepředložila dostatečné důkazy, jimiž by prokázala, že jí byla sterilizace provedena v rozporu s právem. Zdravotnická dokumentace z nemocnice B se nedochovala, došlo ke skartaci; z výňatku kopie porodní knihy žalovaný seznal, že zde byla při porodu žalobkyně císařským řezem provedena sterilizace, ale nevyplývají z ní žádné informace o okolnostech zákroku. Ve zdravotnické dokumentaci z nemocnice A, kde byla žalobkyně hospitalizována ve dnech 9. až 10. 12. 1988 (před porodem a sterilizací v nemocnici B), nejsou obsaženy žádné informace o sterilizaci, což však ale podle žalovaného samo o sobě neprokazuje, že by následná sterilizace v nemocnici B byla provedena proti vůli žalobkyně. K argumentaci žalobkyně, že by nestačila sterilizaci schválit, když byla provedena ve stejnou ranní dobu, kdy byla přivezena do nemocnice B záchrannou službou, žalovaný uvedl, že čas příjmu není zřejmý, ale i kdyby bylo tvrzení žalobkyně pravdivé, neprokazuje to, zda došlo ke sterilizaci na základě (byť i dřívějšího) rozhodnutí žadatelky, neboť k žádosti o sterilizaci a jejímu schválení sterilizační komisí mohlo dojít ještě před hospitalizací žalobkyně. Žalovaný uvedl, že ke skartaci zdravotnické dokumentace došlo v souladu s tehdy platnými právními předpisy. Žalobkyně podle žalovaného neposkytla v řízení součinnost při obstarávání důkazů; žalovaný zmínil, že žalobkyně ani neuvedla, že by jakkoliv na údajně protiprávní sterilizaci reagovala např. stížností ani kdy se o tomto zákroku dozvěděla. Judikaturu, kterou citovala žalobkyně, žalovaný označil za nepřiléhavou. Žalovaný proto žádost žalobkyně zamítl s odůvodněním, že žalobkyně k prokázání proitiprávnosti zákroku neunesla důkazní břemeno. III. Rozklad žalobkyně a napadené rozhodnutí 4. Ministr se v napadeném rozhodnutí vypořádával s rozkladovými námitkami žalobkyně. 5. Žalobkyně v podaném rozkladu namítala, že provedené důkazy potvrzují její tvrzení, že jí byla sterilizace provedena nezákonně. Tvrdila, že porod císařským řezem nebyl plánovaný, proto nemohla dát souhlas ani ke sterilizaci, která nebyla diskutována ani během předcházející hospitalizace v nemocnici A, jak dokládá zdravotnická dokumentace této nemocnice. Neexistence jakéhokoliv záznamu o sterilizaci podle žalobkyně prokazuje, že o ní vůbec neuvažovala, jelikož by to muselo být diskutováno v rámci příprav na porod a při jejím přijetí k porodu. Následně v nemocnici B již nebylo možné, aby žalobkyně udělila svobodný a vážný souhlas s uvedeným zákrokem. Žalobkyně měla obavy o přežití plodu a chtěla i další děti, navíc ani nesplňovala indikaci k provedení sterilizace vzhledem ke svému tehdejšímu věku (28 let) a počtu dětí. Odkázala na judikaturu Městského soudu v Praze, podle níž je žalovaný povinen důsledně dbát na dodržení zásady vstřícnosti a řádného poučování účastníků řízení, zejména při prokazování pro věc relevantních skutečností; v této věci se měl žalovaný žalobkyně konkrétně doptat, vyslechnout nebo se jinak pokusit objasnit aspekty situace předcházející provedení sterilizace. Žalobkyně splnila svou povinnost označit listiny na podporu svého tvrzení, když dodala vše, kromě dokumentace z nemocnice B, která byla skartována bez zavinění žalobkyně. Ke skartaci žalobkyně citovala z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2022, č. j. 14 Ad 9/2022-33, následující výklad „(…) při zjištění skartace zdravotní dokumentace nemocnice bylo povinností žalovaného v kooperaci se žalobkyní obstarat další důkazy, které by objasnily skutkový stav věci. Takto také důvodová zpráva k § 6 zákona o odškodnění nezákonných sterilizací uvádí, že existenci nároku lze prokazovat zdravotnickou dokumentací vedenou o oprávněné osobě, ale též všemi důkazními prostředky, které mohou přispět k objasnění věci, zejména výpověďmi oprávněné osoby a svědků, znaleckými posudky a odbornými vyjádřeními, věcmi, listinami apod.“ Podle žalobkyně z právě uvedeného rozsudku vyplývá, že je to v těchto řízeních stát, který se má aktivně snažit napravit své původní pochybení. Žalobkyně citovala i z navazujícího rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2023, č. j. 17 Ad 10/2022-30, následovně: „Právě stát by proto měl zajistit efektivní prostředek nápravy. Na základě shora uvedeného důvodová zpráva označila za hlavní cíl zákona č. 297/2021 Sb. zajistit odškodnění obětí protiprávních sterilizací, kterého již není možné dosáhnout běžnými prostředky ochrany práv, zejména individuálními soudními žalobami. Dalším cílem zákona č. 297/2021 Sb. je dle důvodové zprávy rovněž převzetí odpovědnosti státu za dříve způsobené zásahy do základních lidských práv.“ 6. Žalobkyně svůj rozklad proti prvostupňovému rozhodnutí shrnula konstatováním, že i přes absenci zdravotní dokumentace z nemocnice B má protiprávnost sterilizace za dostatečně prokázanou, a to dokumentací z nemocnice A v kombinaci se svými tvrzeními. Poukázala i na to, že je všeobecně známo, že k nezákonným sterilizacím (především romských) žen docházelo typicky při porodu či potratu nebo bezprostředně poté, a to bez souhlasu, vysvětlení či žádosti. Žalobkyně navrhla ministrovi, aby změnil prvostupňové rozhodnutí tak, že žalovaný žalobkyni přiznává poskytnutí jednorázové peněžní částky ve výši 300 000 Kč v souladu se zákonem o odškodnění za sterilizaci. 7. Ministr k rozkladoivým námitkám žalobkyně zopakoval dřívější výklad žalovaného, že řízení o žádosti podle zákona o odškodnění sterilizací je řízením o žádosti ve smyslu ustanovení § 44 a násl. správního řádu a není proto důvod neuplatňovat základní rozložení důkazního břemene, jinak v takových řízeních uplatňované v rámci zásady dispoziční. Je to žadatelka, která měla být aktivní spolupracovnicí v řízení, což žalovaný podložil odkazem na judikaturu Městského soudu v Praze i Nejvyššího správního soudu. Ministr poukázal na skutečnost, že žalobkyně v tomto smyslu nekooperovala, když ani přes výzvy žalovaného nenavrhla jiné důkazy, které by mohly nahradit chybějící zdravotnickou dokumentaci. Ministr označil tvrzení žalobkyně, že chtěla mít další děti, za nedostatečně hájitelné, jelikož se před porodem žalobkyně odmítla vrátit do nemocnice A navzdory poučení o smrtelném nebezpečí jak pro ni, tak pro její tehdejší nenarozené dítě. 8. K absenci jakéhokoli záznamu o tématu sterilizace ve zdravotnické dokumentaci z nemocnice A ministr uvedl, že ta sama nepředstavuje automatický závěr, že k následné sterilizaci v nemocnici B došlo neprávem. Nelze vyloučit, že žalobkyně podala žádost o provedení sterilizace kdykoliv jindy. Ministr ani nevylučuje, že mohla být žalobkyni sterilizace indikována ze zdravotních důvodů, v takovém případě by bývala nemusela podávat žádnou žádost. Ministr nemá za prokázaný ani sled událostí popisovaný žalobkyní, není ani jasné, zda byl císařský řez plánovaný či akutní. K nesplnění podmínek indikace ministr uvedl, že žalobkyně mohla splňovat jinou indikaci pro provedení sterilizace podle Směrnice Ministerstva zdravotnictví ČSR č. j. LP-25