2 Aps 1/2005 — Nejvyšší správní soud

1 A 3/2026- 34 - text  8 1 A 3/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Michorovou v právní věci žalobkyně: N. D., narozené dne X, státní příslušnost: Ukrajina, v ČR bytem X, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu ze dne 8. 12. 2025, zaevidované žalovaným pod čj. OAM-448123/DO-2025, takto: I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobkyni vrátil dne 8. 12. 2025 z důvodu nepřijatelnosti její žádost o poskytnutí dočasné ochrany, zaevidovanou pod čj. OAM-448123/DO-2025, byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobkyně a přikazuje se mu obnovit stav před vrácením její žádosti o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 8. 12. 2025, zaevidované pod. čj. OAM-448123/DO-2025. III. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně je státní občankou Ukrajiny. Dne 8. 12. 2025 podala žádost o dočasnou ochranu, evidovanou žalovaným pod čj. OAM-448123/DO-2025. Ve své žádosti uvedla, že získala tento druh pobytového oprávnění v Německu, a to je v tomto členském státě nadále platné. Téhož dne jí žalovaný žádost vrátil jako nepřijatelnou. Jako důvod nepřijatelnosti označil skutečnost, že žalobkyně je nebo byla držitelkou dočasné ochrany v jiném členském státě Evropské unie nebo Schengenského prostoru (Německo), a bylo učiněno prohlášení podle § 3 odst. 3 lex Ukrajina. 2. Vrácení žádosti jako nepřijatelné žalobkyně považovala za nezákonný zásah, proto se podanou žalobou nyní domáhá vydání rozsudku, kterým by soud konstatoval nezákonnost zásahu, zakázal žalovanému pokračovat v porušování jejích práv a přikázal mu obnovit stav před vrácením žádosti. II. Obsah žaloby 3. Žalobkyně spatřovala nezákonný zásah žalovaného v tom, že jí vrátil žádost o dočasnou ochranu bez věcného projednání jako nepřijatelnou proto, že je nebo byla držitelkou dočasné ochrany v jiném členském státě EU nebo Schengenského prostoru a bylo učiněno prohlášení podle § 3 odst. 3 lex Ukrajina. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že neměla ke dni podání žádosti platnou dočasnou ochranu v Německu a nebylo vydáno řádné správní rozhodnutí, proti němuž by se mohla bránit. Nejenže jí bylo odepřeno právo žádost vůbec podat, ale ji i individuálně posoudit. Žalovaný postupoval v rozporu s unijním právem a judikaturou správních soudů. Zásah stále trvá, na území ČR žalobkyně nemá legální pobyt, což omezuje její přístup ke zdravotnímu pojištění a na trh práce. V Německu neplánuje pobývat, ani pracovat, příbuzné má v ČR. Ukrajinu opustila až po vypuknutí války. 4. K žalobě přiložila vrácenou žádost o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 8. 12. 2025 a fotokopii biometrické strany svého cestovního pasu. 5. Žalobkyně navrhla, aby soud konstatoval nezákonnost zásahu žalovaného, zakázal mu v něm pokračovat a přikázal mu obnovit stav před vrácením žádosti. III. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že podle platformy pro výměnu informací Temporary Protection Platform (TPP) byla žalobkyni dříve poskytnuta dočasná ochrana v Německu. Dle § 5 odst. 1 písm. f) lex Ukrajina postačuje, že dočasnou ochranu, resp. povolení k pobytu, někdy v jiné členské zemi získala. Žalovaný ještě v srpnu 2025 odeslal Evropské komisi (EK) oznámení o riziku vyčerpání kapacit (§ 3 odst. 3 lex Ukrajina). Tento nový důvod nepřijatelnosti žádosti se nepříčí právu EU. Žalovaný rovněž navrhl, aby soud položil předběžnou otázku Soudnímu dvoru Evropské unie (SDEU) ohledně souladu použitého § 5 odst. 1 písm. f) zákona o dočasné ochraně s unijním právem, neboť k němu se SDEU v rozsudku ze dne 27. 2. 2025 ve věci C-753/23 Krasiliva (dále jen „rozsudek Krasiliva“) přímo nevyjádřil. Aplikace čl. 11 směrnice o dočasné ochraně nebyla členskými státy vyloučena. Druhotný pohyb osob s udělenou dočasnou ochranou není žádoucí. 7. Ke svému vyjádření žalovaný přiložil rozhodnutí Landratsamt Erzgebirgskreis (Okresní úřad Krušné hory) ze dne 14. 11. 2025, čj. 103.1/25-350-20251490/LiS (dále jen „rozhodnutí Okresního úřadu Krušné hory“), a to jak v originále, tak jeho úřední překlad z německého jazyka, jímž měla být v obdobné situaci zamítnuta žádost žadatelky o udělení dočasné ochrany v Německu s tím, že se má vrátit do ČR, kde jí byl tento druh pobytového oprávnění udělen. 8. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. IV. Posouzení věci Městským soudem v Praze 9. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal tvrzený zásah v souladu s § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí (§ 87 odst. 1 s. ř. s.). 10. Soud ve věci rozhodl bez jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s., jelikož žalobkyně se k výzvě ve stanovené lhůtě nevyjádřila a žalovaný vyjádřil s takovým vyřízením věci souhlas. Ani soud sám neshledal potřebu provádět důkazy nad rámec předloženého správního spisu. Při svém rozhodování kromě předloženého správního spisu vycházel z tiskopisu žádosti o dočasnou ochranu, kterou žalobkyně podala a kterou jí žalovaný vrátil. Obsah tohoto dokumentu je účastníkům řízení z povahy věci dobře znám a není mezi nimi sporný. Posouzení důvodnosti žaloby tak závisí na zodpovězení právní otázky. 11. Další návrh důkazu v podobě listiny předložené žalobkyní (kopie biometrické strany cestovního pasu) soud pro nadbytečnost neprováděl. Pokud jde o rozhodnutí Okresního úřadu Krušné hory doložené žalovaným, má soud za to, že se takový důkazní návrh nevztahuje k projednávané věci, neboť jím žalovaný dokládá postup jiného členského státu, avšak bez kontextu tamní právní úpravy a správní praxe, pouze v jednom individuálním případě. Rozhodnutí orgánů cizích států přitom nejsou pro soud jakkoliv závazná. 12. Žaloba je včasná a přípustná (viz bod [26] rozsudku NSS ze dne 3. 4. 2025, čj. 1 Azs 174/2024-42). 13. Žaloba je důvodná. 14. Při posouzení žaloby soud vycházel z následujících ustanovení právních předpisů. 15. Podle § 3 odst. 3 zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace (dále jen „lex Ukrajina“) [m]inisterstvo vnitra zašle Evropské komisi oznámení o riziku vyčerpání kapacit pro zvládání následků plynoucích z hromadného přílivu vysídlených osob a potřebě přijetí opatření k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob. Oznámení podle věty první zveřejní Ministerstvo vnitra na svých internetových stránkách. 16. Podle § 5 odst. 1 lex Ukrajina [ž]ádost o udělení dočasné ochrany je nepřijatelná, jestliže: c) je podána cizincem, který o dočasnou nebo mezinárodní ochranu požádal v jiném členském státě Evropské unie, d) je podána cizincem, kterému byla udělena dočasná nebo mezinárodní ochrana v jiném členském státě Evropské unie, f) je podána cizincem, který je nebo byl držitelem dočasné ochrany v jiném členském státě Evropské unie nebo státě uplatňujícím Schengenský hraniční kodex v plném rozsahu, poté, co Ministerstvo vnitra Evropské komisi zaslalo oznámení podle § 3 odst. 3. 17. Podle čl. 25 odst. 1 směrnice Rady č. 2001/55/ES o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími (dále jen „směrnice o dočasné ochraně“) [č]lenské státy přijímají osoby oprávněné požadovat dočasnou ochranu v duchu solidarity Společenství. Vyjádří číselně nebo v obecných rysech, jaká je jejich kapacita pro přijetí těchto osob. Tyto informace se zařadí do rozhodnutí Rady uvedeného v článku 5. Po přijetí tohoto rozhodnutí mohou členské státy prostřednictvím oznámení Radě a Komisi oznámit další kapacity pro přijetí. Tyto informace se bez prodlení předají UNHCR. 18. Podle čl. 25 odst. 3 směrnice o dočasné ochraně [p]okud počet osob oprávněných požadovat dočasnou ochranu překročí v důsledku náhlého a hromadného přílivu kapacitu pro přijetí uvedenou v odstavci 1, posoudí Rada neprodleně situaci a přijme vhodná opatření včetně doporučení, aby daným členským státům byla poskytnuta další pomoc. 19. Podmínky, za nichž bude žaloba proti nezákonnému zásahu důvodná, vymezuje konstantní judikatura správních soudů. Podle rozsudku NSS ze dne 17. 3. 2008, čj. 2 Aps 1/2005-65, č. 603/2005 Sb. NSS platí, že „[o]chrana podle § 82 a násl. s. ř. s. je důvodná tehdy, jsou-li – a to kumulativně, tedy zároveň – splněny následující podmínky: Žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením (‚zásahem‘ správního orgánu v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo