21 Ads 198/2025 — Nejvyšší správní soud

11 Ad 8/2025- 63 - text 11 11 Ad 8/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha a soudců JUDr. Jitky Hroudové a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila ve věci žalobkyně: A. K., narozená X bytem X zastoupená advokátkou JUDr. Barborou Steinlauf sídlem Fetrovská 893/29, 160 00 Praha 6 proti žalované: Revizní komise Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky IČO 41197518 sídlem Orlická 2020/4, 130 00 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 5. 2025, č. j. VZP-25-03670938-D4GE, sp. zn. S-ZP-VZP-21-04359171-A444 takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 7. 5. 2025, č. j. VZP-25-03670938-D4GE, sp. zn. S-ZP-VZP-21-04359171-A444, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 15 270 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně JUDr. Barbory Steinlauf, advokátky. Odůvodnění: 1. Vymezení věci 1. Ve věci se soud zabýval otázkou, zda došlo k přechodu práv žadatele o zdravotní službu jinak ze zákona nehrazenou dle § 16 zákona č. zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění souvisejících zákonů („ZVZP“), který podal žádost o úhradu před tím, než začal léčbu čerpat a hradit ji z vlastních zdrojů, na právní nástupce tohoto žadatele, a jejich aktivní legitimací dále postupovat ve správním řízení vedeném o této žádosti po smrti původního žadatele. To vše za situace, kdy byly zdravotní služby poskytnuty pojištěnci (žadateli) již za jeho života a zdravotní pojišťovna je pojištěnci neuhradila z prostředků veřejného zdravotního pojištění. 2. Žalobkyně se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku, jímž žalovaná zastavila ke dni 9. 4. 2025 řízení o odvolání ve věci návrhu pojištěnce MUDr. P. K. („žadatel“), na posouzení naplnění podmínek nároku pojištěnce na mimořádnou úhradu léčivého přípravku SPRAVATO („LP Spravato“), v počtu 160 balení, z prostředků zdravotního pojištění. 3. Pro pořádek soud předesílá, že žaloba původně směřovala vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky („VZP“). Soud však seznal, že žalovanou má být Revizní komise Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky („RK VZP“), a to s ohledem na závěry uvedené v rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu („NSS“) ze dne 1. 10. 2025, č. j. 8 Ads 164/2022-97. Revizní komise Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky je totiž správním orgánem, který rozhodl v posledním stupni [§ 69 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“)]. Vyjádření k žalobě zaslané původně označenou žalovanou vzal soud za vyjádření RK VZP, jelikož ta se s ním plně ztotožnila v přípisu ze dne 27. 10. 2025. 2. Obsah žaloby a její doplnění 4. V žalobě žalobkyně nejprve předestřela dosavadní průběh řízení a následně přešla k představení žalobních námitek. Žalobkyně poukázala na to, že její právní zástupkyně žalovanou vyrozuměla o úmrtí žadatele a o možnosti vést správní řízení s jeho právními nástupci. To rozvedla tak, že má-li správní orgán v řízení posuzovat nárok žadatele na zpětnou úhradu léčby, pak lze v řízení pokračovat, a že procesními nástupci se mají stát dědicové zemřelého, neboť řízení je vedeno o majetkovém nároku, u kterých obecně procesní nástupnictví dědicům náleží. O majetkové povaze nároku dle žalobkyně svědčí i skutečnost, že nárok žadatele na zpětnou úhradu léčby byl uveden jako součást pozůstalosti, a bude tedy projednáván v dědickém řízení. V rámci dědického řízení se pak pohledávka vůči žalované stala součástí dědického podílu procesní nástupkyně žadatele (žalobkyně v této věci). 5. Žalobkyně namítá, že v nyní řešené věci nejde o projednání budoucího nároku na úhradu léčby, nýbrž o projednání nároku na zpětnou úhradu již poskytnuté a již uhrazené léčby. Žalobkyně má za to, že žalovaná situaci žadatele, resp. žalobkyně nesprávně právně posoudila a při interpretaci dotčených ustanovení reflektovala nesprávnou, resp. nepřiléhavou judikaturu Nejvyššího správního soudu („NSS“), např. usnesení NSS ze dne 22. 10. 2019, č. j. 3 Ads 166/2018-68. 6. Dle žalobkyně se v nyní řešené věci vytrácí osobní povaha nároku na úhradu zdravotních služeb, jelikož žadateli byly tyto zdravotní služby poskytnuty již za života, a nejméně z části již bylo rozhodnuto také o jeho nároku na jejich úhradu ze zdravotního pojištění. Nárok na mimořádnou zpětnou úhradu zdravotních služeb se proto v této situaci stává majetkovým nárokem, spočívajícím v nároku na zpětnou úhradu nákladů léčby pozůstalým, neboť úhrada v režimu samoplátce se stává s úmrtím žadatele součástí pozůstalosti jako pohledávka vůči žalované. 7. O majetkové povaze nároku dle žalobkyně svědčí i to, že nárok žadatele byl přihlášen a projednán v řízení o pozůstalosti. Dědicové zemřelého tak v rámci univerzální sukcese vstupují do práv a povinností spojených se schváleným nárokem na mimořádnou úhradu léčby, a jako hmotněprávním nástupcům žadatele jim náleží i procesní nástupnictví. K tomu žalobkyně odkázala na § 1475 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („OZ“), který stanoví, že pozůstalost tvoří celé jmění zůstavitele, kromě práv a povinností vázaných výlučně na jeho osobu, ledaže byly jako dluh uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci. V případě žadatele přitom nárok na mimořádnou úhradu léčby uplatněn u orgánu veřejné moci byl a žalovaná o něm i částečně rozhodla. 8. Žalobkyně následně uvedla, že starší judikatura NSS je nepřiléhavá, neboť vychází z odlišného skutkového stavu, kdy žadatel teprve čeká na schválení úhrady léčby. Je pak logické, že v případě úmrtí žadatele zaniká nárok na úhradu, neboť žadatel ještě léčbu nečerpal a žádné náklady na léčbu nevynaložil. V případě žadatele a dalších žadatelů, kteří již léčbu začali čerpat a společně s tím rovněž vynaložili náklady na léčbu, se stává z ryze osobního nároku nárok majetkové povahy. Tato odlišnost musí být v rozhodovací praxi správního soudů reflektována a pro tyto případu musí být judikatura odlišná. 9. Dle žalobkyně měla žalovaná po úmrtí žadatele o mimořádnou úhradu zvážit, zda jde o situaci, kdy již náklady na úhradu léčby byly vynaloženy žadatelem, a v tomto případě pak v řízení pokračovat s procesními nástupci. Tento postup ostatně předpokládá i ustanovení správního řádu, o které žalovaná opírá své rozhodnutí řízení zastavit. Ustanovení § 66 odst. 1 písm. f) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád („s. ř.“), stanoví, že řízení o žádosti správní orgán usnesením zastaví, jestli žadatel zemřel, pokud v řízení nepokračují právní nástupci. Žalovaná by tak dle žalobkyně měla projednat rozsah nároku na zpětnou úhradu léčby LP Spravato a meritorně o návrhu rozhodnout. 10. V doplnění žaloby žalobkyně poukázala na civilní rozsudek zdejšího soudu, z něhož dle žalobkyně plyne, že v situaci, „kdy dosud nebylo pravomocně meritorně rozhodnuto o nároku na mimořádnou úhradu podstoupené léčby ze strany veřejné zdravotní pojišťovny, přechází dle Městského soudu v Praze právo být účastníkem tohoto řízení na dědice zemřelého pojištěnce“. Dle žalobkyně je možné tento závěr zdejšího soudu vztáhnout také na nyní projednávanou věc, jelikož se jedná o obdobný případ. 3. Vyjádření žalované 11. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Na úvod shrnula procesní historii věci, poté přešla k reakci na žalobní argumentaci. 12. Žalovaná uvedla, že si je vědoma toho, že správní soudy obecně možnost zpětné úhrady připouští, avšak v zásadě v situacích, kdy pojištěnci vyčkali rozhodnutí zdravotní pojišťovny a teprve následně zvolili cestu úhrady z vlastních zdrojů. Poukázala na to, že v nyní projednávané věci však pojištěnec nezahájil léčbu v režimu samoplátce po rozhodnutí zdravotní pojišťovny, ale léčbu v režimu samoplátce podstupoval kontinuálně už před podáním návrhu na jeho mimořádnou úhradu. V rámci správního řízení pak požadoval i zpětnou úhradu léčivých přípravků, které mu byly aplikovány ode dne podání návrhu. Městský soud se tak v rozsudku ze dne 27. 2. 2025, č. j. 5 Ad 6/2024-52, odchýlil od dosavadní praxe a rozšířil možnost zpětné úhrady až ke dni podání návrhu. Tento závěr pokládá žalovaná za ojedinělý a nesouhlasí s ním, neboť dle ní popírá princip rozhodování správního orgánu podle skutkového a právního stavu ke dni vydání rozhodnutí. Městský soud tak postupoval v uvedeném rozhodnutí v rozporu se závěry NSS, když okamžik rozhodování posunul ke dni podání návrhu. 13. K samotnému procesnímu nástupnictví odkázala žalovaná na usnesení zdejšího soudu ze dne 28. 4. 2025, č. j. 6 Ad 20/2024-34, kterým soud odmítl žalobu pro neodstranitelnou překážku podmínky řízení z důvodu úmrtí žalobce. V uvedené věci byl přitom dle žalované předmětem správního řízení taktéž návrh na mimořádnou úhradu dle § 16 ve spojení s § 19 odst. 1 písm. a) ZVZP, a taktéž se jednalo o situaci, kdy pojištěnec zahájil léčbu na vlastní náklady před rozhodnutím zdravotní pojišťovny o jeho návrhu. Žalovaná se proto domnívá, že její rozhodnutí je v souladu