2 Aps 1/2005 — Nejvyšší správní soud

15 A 159/2025- 57 - text 14 15 A 159/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudkyně Mgr. Věry Jachurové a soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobci: a) A. B., narozený X, státní příslušnost X b) A. B., narozená X, státní příslušnost X c) nezletilá D. B., narozená X, státní příslušnost X d) nezletilý T. B., narozený X, státní příslušnost X všichni zastoupeni advokátem Mgr. Petrem Václavkem sídlem Opletalova 25, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti nezákonnému zásahu žalovaného spočívajícímu v neumožnění provedení registrace k zvláštnímu dlouhodobému pobytu podle § 7s zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, žalobcům z důvodu nesplnění podmínky nepřetržitého pobytu na území České republiky na základě dočasné ochrany udělené Českou republikou od 1. 4. 2025 žalobcem d) takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobou ze dne 30. 10. 2025 podanou u Městského soudu v Praze se žalobci domáhali ochrany před nezákonným zásahem žalovaného. Tento zásah spatřovali v tom, že jim žalovaný neumožnil provedení registrace ke zvláštnímu dlouhodobému pobytu podle § 7s zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace (dále jen „Lex Ukrajina“) z důvodu nesplnění podmínky nepřetržitého pobytu na území České republiky (dále též „ČR“) na základě dočasné ochrany udělené ČR od 1. 4. 2025 žalobci d). 2. Žalobci se domáhali určení, že zásah žalovaného spočívající v tom, že dne 8. 9. 2025 neumožnil všem žalobcům provedení registrace ke zvláštnímu dlouhodobému pobytu z důvodu nesplnění podmínky nepřetržitého pobytu na území ČR na základě dočasné ochrany udělené ČR od 1. 4. 2025 žalobcem d), byl nezákonný. Současně se domáhali vyslovení zákazu pokračovat v porušování práv žalobců a příkazu, aby žalovaný obnovil stav před tímto zásahem. 3. Nezákonnost postupu žalovaného spatřují žalobci v neumožnění provedení registrace k zvláštnímu dlouhodobému pobytu podle § 7s zákona Legis Ukrajina, a to v důsledku nezákonného požadavku žalovaného na splnění podmínky nepřetržitého pobytu na území ČR na základě dočasné ochrany udělené ČR od 1. 4. 2025, ačkoliv tato podmínka nevyplývá z § 7t odst. 5 písm. a) Legis Ukrajina ani z prováděcích právních předpisů k citovanému zákonu. II. Žaloba 4. Žalobci v žalobě nejprve uvedli, že nezákonný postup žalovaného byl zaměřen přímo proti žalobcům a došlo jím k zásahu do jejich práv. Žalobci totiž byli v důsledku nezákonného postupu žalovaného vyloučeni z možnosti získání zvláštního dlouhodobého pobytu, čímž jim bylo i přes splnění všech zákonných podmínek znemožněno dlouhodobé usídlení v ČR nezávisle na vývoji válečného konfliktu na území Ukrajiny. 5. Zdůraznili, že jsou státními občany Ukrajiny a vlivem invaze vojsk Ruské federace na území Ukrajiny dne 24. 2. 2022 byli vysídleni ze své domovské země na území členských států Evropské unie (dále jen „EU“). Žalobci přicestovali na území členských států EU dne 8. 3. 2022 přes Maďarsko a dne 15. 3. 2022 jim byla v ČR udělena dočasná ochrana s platností do 14. 3. 2023, která byla opakovaně prodlužována, a to nejdříve do 31. 3. 2024 a následně do 31. 3. 2025. 6. Žalobci dále uvedli, že v souvislosti s jejich registrací k prodloužení dočasné ochrany v roce 2025 došlo k nedorozumění. Žalobkyni b) se nepodařilo zaregistrovat žalobce d) k prodloužení dočasné ochrany a současně ani smazat jeho žádost a vytvořit novou. K tomu žalobci předložili emailovou komunikaci žalobkyně b) s oddělením klientského centra pro poskytování informací cizincům z února roku 2025 s ověřeným překladem do českého jazyka. Žalobkyni b) se nepodařilo ani v součinnosti s oprávněnou úřední osobou žalovaného registrovat žalobce d) k zvláštnímu dlouhodobému pobytu v důsledku nedorozumění vzniklého bez zavinění žalobkyně b). 7. Žalobkyně b) byla nucena podat za žalobce d) zvláštní žádost o opětovné udělení (nikoliv prodloužení) dočasné ochrany. Dočasná ochrana byla žalobci d) udělena s platností od 15. 4. 2025 do 31. 3. 2026. Žalobci s ohledem na splnění zákonných podmínek podle § 7q odst. 1 Legis Ukrajina ve stanoveném termínu podle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 86/2025 Sb., o podrobnostech registrace ke zvláštnímu dlouhodobému pobytu (dále jen „nařízení vlády č. 86/2025 Sb.“), tj. v období od 1. 4. 2025 do 30. 4. 2025, vyjádřili zájem o zvláštní dlouhodobý pobyt. 8. Po spuštění registrace k zvláštnímu dlouhodobému pobytu (od 8. 9. 2025) se rodina společně pokoušela registrovat ke zvláštnímu dlouhodobému pobytu, registrace jí však nebyla umožněna z důvodu nesplnění podmínky nepřetržitého pobytu na území ČR na základě dočasné ochrany udělené ČR od 1. 4. 2025 žalobcem d). 9. Jediným důvodem neumožnění provedení registrace k zvláštnímu dlouhodobému pobytu bylo nesplnění podmínky nepřetržitého pobytu na území ČR na základě dočasné ochrany udělené ČR v období od 1. 4. 2025 žalobcem d). Existenci této podmínky žalovaný dovozoval z § 7t odst. 5 písm. a) Legis Ukrajina. 10. Žalobci argumentovali tím, že pro posouzení naplnění podmínky podle § 7t odst. 5 písm. a) Legis Ukrajina není rozhodné datum v příloze nařízení vlády č. 86/2025 Sb., stanoveno. Legis Ukrajina sice ukládá správnímu orgánu povinnost posuzovat splnění podmínky pobytu na území ČR na základě dočasné ochrany udělené ČR od rozhodného data, avšak pojem rozhodné datum v kontextu citovaného ustanovení zákon ani prováděcí právní předpis nedefinuje. 11. Ze znění § 7t odst. 5 písm. a) Legis Ukrajina nevyplývá, že by pobyt na území ČR na základě dočasné ochrany udělené ČR musel být nepřetržitý, a že „přerušení“ takového pobytu na 15 dnů je nevyhnutelně důvodem neprovedení registrace ke zvláštnímu dlouhodobému pobytu. Žalobci poukázali na znění § 7q odst. 1 písm. b) citovaného zákona, kde je výslovně stanoven požadavek na nepřetržitost pobytu na území ČR na základě dočasné ochrany v délce 2 let. Splnění této podmínky se přitom posuzuje ke dni 31. 3. 2025. Podmínku žalobci splňují, resp. u nezletilých dětí [žalobkyně c) a žalobce d)] nebyla v souladu s § 7q odst. 1 písm. b) a c) Legis Ukrajina posuzována. 12. Žalobci mají za to, že po nich žalovaný požadoval splnění podmínky, kterou Legis Ukrajina, a to ani ve spojení s prováděcími právními předpisy k němu, nestanoví. 13. Skutečnost, že na vydání povolení k zvláštnímu dlouhodobému pobytu není právní nárok, nevylučuje povinnost správního orgánu postupovat v souladu se základními zásadami činnosti správních orgánů podle § 2 až 8 správního řádu, zejména zásadou zákonnosti, zákazem zneužití pravomoci a zásadou ochrany dobré víry a legitimního očekávání. 14. Nezákonný zásah žalovaného působí všem žalobcům nenahraditelnou újmu, jelikož jim svými důsledky znemožňuje dlouhodobé usídlení v ČR, ačkoliv rodina splňuje zbylé podmínky k registraci k zvláštnímu dlouhodobému pobytu, zejména disponuje sociálním, rodinným i ekonomickým zázemím v ČR a nezletilé děti zde plní povinnou školní docházku a v souvislosti s tím se stále více integrují do české společnosti. Újma dosahuje intenzity nepřiměřeného zásahu do jejich základního práva na respektování soukromého a rodinného života zaručeného čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „LZPS“) a nejlepšího zájmu nezletilých žalobců chráněného čl. 3 Úmluvy o právech dítěte. III. Vyjádření žalovaného včetně jeho doplnění 15. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Shrnul skutkový stav a s odkazem na § 7o odst. 3 Legis Ukrajina uzavřel, že je vyloučeno, aby mohla být splněna podmínka uvedená v § 82 s. ř. s., že byli žalobci zkráceni na svých právech. Zdůraznil, že pokud není na vydání zvláštního dlouhodobého pobytu právní nárok, nemohl se dopustit nezákonného zásahu tím, že pobytové oprávnění žalobcům nevydal, resp. neumožnil jim ani registraci ke zvláštnímu dlouhodobému pobytu. 16. Pro případ, že by soud shledal, že podmínky řízení jsou v případě této žaloby dány a přistoupil k jejímu věcnému posouzení, žalovaný navrhl její zamítnutí. 17. Žalobce d) sice splňuje podmínku uvedenou v § 7q odst. 1 písm. b) Legis Ukrajina, ale nesplňuje již podmínku pro vydání zvláštního dlouhodobého pobytu uvedenou v § 7t odst. 5 písm. a) téhož zákona. 18. Žalovaný podotkl, že § 7t odst. 5 písm. a) Legis Ukrajina odkazuje na rozhodný den, který je uveden v § 7q odst. 1 písm. b) citovaného zákona, a to slovy „pobývají od rozhodného data“. Žalovaný má za to, že z textu § 7t odst. 5 písm. a) Legis Ukrajina vyplývá, že rozhodným datem je den 31. 3. 2025, od kterého musí cizinec pobývat na území nepřetržitě na zák