15 Ad 1/2024 – Městský soud v Praze

15 Ad 1/2024- 89 - text 13 15 Ad 1/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudkyně Mgr. Věry Jachurové a soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobkyně: LOKGROUP s.r.o., IČO: 24693561 sídlem Bellova 124/22, Petrovice, 109 00 Praha 10 zastoupená advokátem Mgr. Davidem Švecem sídlem Újezd 450/40, 118 00 Praha 1 proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce sídlem Kolářská 451/13, 746 01 Opava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 9. 2023, č. j. 5696/1.30/20-17 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobkyně se žalobou domáhala jednak zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), a dále též zrušení rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Plzeňský kraj a Karlovarský kraj (dále jen „OIP“ nebo „prvostupňový orgán“) ze dne 4. 5. 2023, č. j. 7481/6.30/20-28 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), jímž prvostupňový orgán uznal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku dle § 140 odst. 1 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění účinném ke dni 31. 10. 2018 (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), který žalobkyně spáchala (zjednodušeně řečeno) tím, že umožnila výkon nelegální práce ve smyslu § 5 písm. e) bod 2 zákona o zaměstnanosti několika cizincům. Správní orgán prvního stupně uložil žalobkyni za toto jednání pokutu ve výši 320 000 Kč a povinnost nahradit náklady přestupkového řízení ve výši 1 000 Kč. Žalovaný k odvolání žalobkyně napadeným rozhodnutím částečně zrušil výrok I. prvoinstančního rozhodnutí a řízení v rozsahu tohoto zrušení zastavil, částečně výrok I. prvoinstančního rozhodnutí změnil, snížil žalobkyni uloženou pokutu na 260 000 Kč a ve zbytku odvolání žalobkyně zamítl a prvoinstanční rozhodnutí potvrdil. II. Dosavadní průběh řízení a napadené rozhodnutí 2. Rozhodnutím OIP ze dne 24. 7. 2020, č. j. 7481/6.30/20-8 byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 320 000 Kč za spáchání přestupku dle § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti (ve znění účinném ke dni 31. 10. 2018), který měla žalobkyně spáchat tím, že umožnila výkon nelegální práce ve smyslu § 5 písm. e) bodu 2 zákona o zaměstnanosti, neboť umožnila výkon práce v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání pěti cizincům, kteří nejméně v době od 9:15 hodin do 10:30 hodin dne 31. 10. 2018 vykonávali betonování základů při rekonstrukci supermarketu LIDL v Plané u Mariánských Lázní, přestože jim bylo vydáno povolení k zaměstnání pro žalobkyni s místem výkonu práce ve Velkých Přílepech a druhem práce pomocní skladníci (dva z nich), resp. u zbývajících třech s druhem práce ostatní pomocní manipulační pracovníci (kromě výroby). 3. Rozhodnutí OIP ze dne 24. 7. 2020, č. j. 7481/6.30/20-8 bylo žalovaným podle § 90 odst. 1 písm. c), odst. 5 věty druhé zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) rozhodnutím ze dne 29. 9. 2020, č. j. 5696/1.30/20-4 změněno v datu počátku platnosti povolení k zaměstnání jednoho z cizinců; ve zbytku bylo odvolání žalobkyně zamítnuto a předmětné rozhodnutí potvrzeno. 4. Žalobkyně s rozhodnutím žalovaného ze dne 29. 9. 2020, č. j. 5696/1.30/20-4 nesouhlasila a podala proti němu správní žalobu. Krajský soud v Plzni shledal žalobu důvodnou a rozhodnutí ze dne 29. 9. 2020, č. j. 5696/1.30/20-4 rozsudkem ze dne 14. 5. 2021, č. j. 77 A 158/2020-48 (dále jen „zrušující rozsudek“) zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Dle krajského soudu totiž závěr správních orgánů o tom, že pět předmětných pracovníků provádělo betonování základů, neobstojí a z provedeného dokazování nevyplývá. Jelikož druh práce vykonávaný pracovníky žalobkyně a jeho odlišnost od práce jim povolené je pro posouzení legálnosti jejich práce jednou ze stěžejních otázek (např. vedle doby jejího výkonu), přičemž správní orgány druh práce vykonávané pracovníky žalobkyně skutkově nezjistily, závěr o nelegální práci pracovníků žalobkyně nemůže obstát. Krajský soud přisvědčil rovněž žalobní námitce, že skutkový stav zjištěný správními orgány (provádění betonáže) neměl oporu ve spisu, a proto měly správní orgány přistoupit k provedení navržených důkazů. Krajský soud v Plzni uzavřel, že podle dosavadních výsledků dokazování nelze osvědčit, ale ani vyloučit, že zaměstnanci žalobkyně vykonávali nelegální práci. Výkon nelegální práce zaměstnanci žalobkyně nebyl prokázán, a tudíž nelze přisvědčit závěru, že žalobkyně naplnila skutkovou podstatu přestupku § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti. 5. V důsledku zrušujícího rozsudku přistoupil žalovaný rozhodnutím ze dne 13. 7. 2021 č. j. 5696/1.30/20-9 ke zrušení rozhodnutí OIP ze dne 24. 7. 2020, č. j. 7481/6.30/20-8. 6. Prvostupňový orgán následně dne 22. 9. 2022 vydal rozhodnutí č. j. 7481/6.30/20-21, jímž opět uznal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku dle § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti, který spáchala tím, že umožnila výkon nelegální práce ve smyslu § 5 písm. e) bod 2 téhož zákona několika cizincům. Za předmětné jednání byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 320 000 Kč a povinnost nahradit náklady přestupkového řízení ve výši 1 000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, kterému žalovaný rozhodnutím ze dne 22. 3. 2023 č. j. 5696/1.30/20-13 vyhověl, v pořadí druhé rozhodnutí OIP zrušil a věc vrátil prvostupňovému orgánu k novému projednání, neboť OIP v podstatném rozsahu změnil předmět zahájeného přestupkového řízení, zejména pokud se jedná o konkretizaci prací, které měli cizinci v uvedené době vykonávat, avšak žalobkyni o změně předmětu přestupkového řízení před vydáním rozhodnutí nevyrozuměl. 7. Prvostupňový orgán poté dne 4. 5. 2023 pod č. j. 7481/6.30/20-28 vydal v pořadí třetí prvoinstanční rozhodnutí, jímž opět uznal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku dle § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti, který spáchala tím, že umožnila výkon nelegální práce ve smyslu § 5 písm. e) bod 2 téhož zákona několika cizincům, jimž umožnila výkon práce v rozporu s vydanými povoleními k zaměstnání. Za předmětné jednání byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 320 000 Kč a povinnost nahradit náklady přestupkového řízení ve výši 1 000 Kč. 8. Proti uvedenému rozhodnutí se žalobkyně odvolala. V odvolání argumentovala zejména tím, že se prvostupňový orgán ve svém třetím rozhodnutí neřídil právním názorem krajského soudu uvedeným ve zrušujícím rozsudku. Prvoinstanční rozhodnutí dle žalobkyně vychází z nesprávného právního posouzení věci a nedostatečně zjištěného skutkového stavu. OIP ignoroval názor krajského soudu a opět, aniž by doplnil dokazování, rozhodl naprosto shodně jako ve svém prvním rozhodnutí. Žalobkyně též zdůraznila, že krajský soud původní rozhodnutí zrušil z toho důvodu, že žalovaný neprokázal, že příslušní zaměstnanci vykonávali nelegální práci. Jediným možným postupem správního orgánu k prokázání toho, že zaměstnanci vykonávali nelegální práci, je doplnění dokazování. To však správní orgán neučinil. Dokud správní orgán neprovede dokazování, které uložil soud, není možné žalobkyni shledat vinnou z předmětného přestupku. 9. Žalovaný k odvolání žalobkyně napadeným rozhodnutím částečně zrušil výrok I. prvoinstančního rozhodnutí a řízení v rozsahu tohoto zrušení (ve vztahu k jednomu cizinci) zastavil, částečně výrok I. prvoinstančního rozhodnutí změnil [upřesnil popis jednání (manipulační práce na stavbě) a opravil zjevnou nesprávnost v časovém určení platnosti povolení k zaměstnání u jednoho z cizinců], snížil žalobkyni uloženou pokutu z 320 000 Kč na 260 000 Kč a ve zbytku odvolání žalobkyně zamítl a prvoinstanční rozhodnutí potvrdil. 10. Žalovaný na základě spisové dokumentace dospěl k závěru, že spáchání přestupku způsobem a v rozsahu upraveném žalovaným bylo v souladu s právními předpisy žalobkyni prokázáno a přestupek, který jí byl kladen za vinu, je řádně popsán v odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí. Prvostupňový orgán se podrobně zabýval tím, jakým způsobem došlo k naplnění skutkové podstaty přestupku, za jehož spáchání byla žalobkyni uložena pokuta. Správní úvahu v prvoinstančním rozhodnutí žalovaný shledal zcela přezkoumatelnou, v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů a zásadou materiální pravdy. Stejně tak podle něj byly v prvoinstančním rozhodnutí řádně uvedeny důvody výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se OIP řídil při jejich hodnocení a výkladu právních předpisů, jakož i informace o tom, jak se vypořádal s námitkami žalobkyně. Žalovaný v napadeném rozhodnutí zdůraznil, že nemá za to, že by OIP nepostupoval v souladu se zrušujícím rozsudkem. V nyní řešeném případě je stěžejní, že v řízení bylo bez důvodných pochybností prokázáno, že předmětní zaměstnanci žalobkyně vykonávali práce na stavbě, což ani sama žalobkyně nezpochybnila. Povolení k zaměstnání pro druh práce označený kódem 93331 či 93339 nelze vztahovat na práce vykonávané na stavbě. P