8 Afs 292/2020 — Nejvyšší správní soud

15 Af 2/2025- 56 - text 8 15 Af 2/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudkyně Mgr. Věry Jachurové a soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobkyně: M - GRUPPE a.s., IČO: 27547124 sídlem Školská 689/20, Praha 1 zastoupená advokátem JUDr. Ondřejem Trubačem, Ph.D., LL.M. se sídlem Na Poříčí 1079/3a, Praha 1 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství se sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 11. 2024, č.j. 31923/24/5300-22444-707622 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou ze dne 23. 1. 2025 domáhala zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil tyto dodatečné platební výměry vydané Finančním úřadem pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“): - dodatečný platební výměr ze dne 12. 4. 2024 č. j. 2665783/24/2001-52525-108539, - dodatečný platební výměr ze dne 12. 4. 2024 č. j. 2666116/24/2001-52525-108539, - dodatečný platební výměr ze dne 12. 4. 2024 č. j. 2691633/24/2001-52525-108539, - dodatečný platební výměr ze dne 12. 4. 2024 č. j. 2696708/24/2001-52525-108539, - dodatečný platební výměr ze dne 12. 4. 2024 č. j. 2697449/24/2001-52525-108539, - dodatečný platební výměr ze dne 12. 4. 2024 č. j. 2697793/24/2001-52525-108539, - dodatečný platební výměr ze dne 12. 4. 2024 č. j. 2698167/24/2001-52525-108539, - dodatečný platební výměr ze dne 12. 4. 2024 č. j. 2698350/24/2001-52525-108539, - dodatečný platební výměr ze dne 12. 4. 2024 č. j. 2698621/24/2001-52525-108539, - dodatečný platební výměr ze dne 12. 4. 2024 č. j. 2698969/24/2001-52525-108539, - dodatečný platební výměr ze dne 12. 4. 2024 č. j. 2699246/24/2001-52525-108539, - dodatečný platební výměr ze dne 12. 4. 2024 č. j. 2699548/24/2001-52525-108539, - dodatečný platební výměr ze dne 12. 4. 2024 č. j. 2700269/24/2001-52525-108539, - dodatečný platební výměr ze dne 12. 4. 2024 č. j. 2701045/24/2001-52525-108539, - dodatečný platební výměr ze dne 12. 4. 2024 č. j. 2701316/24/2001-52525-108539, - dodatečný platební výměr ze dne 12. 4. 2024 č. j. 2701585/24/2001-52525-108539, - dodatečný platební výměr ze dne 12. 4. 2024 č. j. 2702121/24/2001-52525-108539, - dodatečný platební výměr ze dne 12. 4. 2024 č. j. 2702405/24/2001-52525-108539, - dodatečný platební výměr ze dne 12. 4. 2024 č. j. 2702707/24/2001-52525-108539, - dodatečný platební výměr ze dne 12. 4. 2024 č. j. 2703321/24/2001-52525-108539, - dodatečný platební výměr ze dne 12. 4. 2024 č. j. 2705259/24/2001-52525-10853 (dále jen společně „dodatečné platební výměry“), jimiž byla žalobkyni doměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období měsíců července a prosince roku 2012, února, března, května, července – prosince roku 2013, března – prosince roku 2014 (dále též jen „rozhodná zdaňovací období“) a současně vznikla povinnost uhradit penále. 2. Z obsahu správního spisu vyplývá, že rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 9. 2022 č. j. 6 T 2/2022-4241, který nabyl právní moci dne 3. 11. 2022 (dále též jen „odsuzující trestní rozsudek“), byla žalobkyně a Ing. L. M., předseda představenstva žalobkyně, na základě svého doznání k trestnému činu (prohlášení viny) shledáni vinnými spácháním zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku, jehož se dopustili tím, že (zkráceně řečeno) v období od června 2012 do prosince 2014 vylákali nadměrný odpočet na DPH ve výši 135 469 Kč a neoprávněně ponížili odvod DPH žalobkyně o 6 766 308,83 Kč, čímž ke škodě České republiky nebyla řádně odvedena DPH v souhrnné výši 6 901 777,83 Kč. Za spáchání tohoto zločinu byla žalobkyně odsouzena k peněžitému trestu ve výši 1 260 000 Kč. 3. Správce daně vydal dne 6. 3. 2023 výzvy k podání dodatečných daňových přiznání k DPH za rozhodná zdaňovací období. V těchto výzvách byla žalobkyně vyrozuměna o skutečnostech, jež byly předmětem trestního řízení a rovněž o tom, že v dané věci bude aplikováno ustanovení § 148 odst. 6 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). Žalobkyně nicméně setrvala na tom, že DPH byla v daňových přiznáních vykázána správně, a podala nulová dodatečná daňová přiznání. Dne 10. 8. 2023 byl vydáním výzev k odstranění pochybností správcem daně zahájen postup k odstranění pochybností, a to v důsledku rozporu mezi tvrzením žalobkyně před soudem v trestním řízení, v němž se žalobkyně doznala k trestnému činu zkrácení daně za rozhodná zdaňovací období, s nekorespondujícími dodatečnými daňovými tvrzeními. V rámci postupu k odstranění pochybností žalobkyně nepředložila žádné důkazy. Správce daně následně vydal dodatečné platební výměry, jimiž žalobkyni doměřil DPH za rozhodná zdaňovací období. Učinil tak výlučně na základě skutečností zjištěných z odsuzujícího trestního rozsudku. 4. Odvolání žalobkyně proti dodatečným platebním výměrům žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl a dodatečné platební výměry potvrdil. V odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatoval, že správce daně disponoval po vydání odsuzujícího trestního rozsudku dostatečným důkazem pro stanovení daně dokazováním. Tímto důkazem byl právě odsuzující trestní rozsudek, z jehož výroku je zřejmé, že žalobkyně zkrátila daň z přidané hodnoty a byla pravomocně odsouzena za daňový trestný čin, který byl za rozhodná zdaňovací období předmětem daňového řízení. V dané věci bylo možné stanovit daň pouze na základě odsuzujícího trestního rozsudku, v němž se žalobkyně k trestnému činu doznala ve formě prohlášení viny. Nebylo tudíž nutné vést další dokazování a shromažďovat další důkazy v dané věci, neboť samotný odsuzující trestní rozsudek byl dostatečně komplexním důkazem, na základě kterého nebylo možné v daňovém řízení dospět k odlišnému závěru. Mimo informací z odsuzujícího trestního rozsudku správce daně vycházel rovněž z obžaloby (na základě níž žalobkyně uznala svou vinu), a měl tedy k dispozici dostatek důkazů, které mu umožnily stanovit daň dokazováním. Odsuzující trestní rozsudek nabyl právní moci dne 3. 11. 2022. V souladu s § 148 odst. 6 daňového řádu lze daň stanovit do konce druhého roku následujícího po roce, v němž nabylo rozhodnutí soudu právní moci, tj. do 31.12.2024, bez ohledu na to, zda již uplynula lhůta pro stanovení daně. Žalovaný shledal nedůvodnými odvolací námitky, jimiž žalobkyně brojila proti nekonkrétnosti a nezákonnosti výzev vydaných správcem daně v rámci postupu k odstranění pochybností, nedostatečně zjištěnému skutkovému stavu a prekluzi stanovení daně. 5. V žalobě proti napadenému rozhodnutí žalobkyně namítla, že správce daně se spokojil s pouhým nekritickým převzetím skutkových zjištění z odsuzujícího trestního rozsudku, který v daném případě nebyl výsledkem řízení ovládaného zásadou materiální pravdy, ale pouhé pravdy formální. Trestní rozsudek, jenž byl vydán pouze na základě doznání viny žalobkyně, nemá a ani nemůže mít žádnou důkazní hodnotu ohledně skutečností rozhodných pro správné stanovení daně a nemůže být k němu v tomto ohledu jakkoli přihlíženo. Správce daně tak pochybil, jestliže přistoupil k doměření daně žalobkyni na základě odsuzujícího trestního rozsudku a žalovaný rovněž pochybil, když v napadeném rozhodnutí nesprávný právní názor správce daně podpořil a dále rozvinul. Správce daně dle přesvědčení žalobkyně nedostál své povinnosti stanovené v § 1 odst. 2 a § 92 odst. 2 daňového řádu. Je totiž vždy povinen zkoumat a kriticky hodnotit veškeré jím prováděné důkazy tak, aby získal solidní, věrohodné a úplné informace o skutkovém stavu, neboť právě na základě těchto skutkových zjištění má stanovit daň. Postup správce daně a žalovaného, kterým došlo k porušení práva žalobkyně na spravedlivý proces, lze jen stěží označit za souladný se zákonem. 6. V doplnění žaloby datovaném dnem 23. 1. 2025 žalobkyně dále namítla, že napadené rozhodnutí aprobovalo nezákonný postup správce daně, který žalobkyni doměřil daň po uplynutí prekluzivní lhůty pro stanovení daně ve smyslu § 148 odst. 1 daňového řádu. Ustanovení § 148 odst. 6 daňového řádu z hlediska jeho smyslu a účelu dopadá na situace, ve kterých uplynula lhůta pro stanovení daně a následně jsou v rámci trestního rozsudku zjištěny takové skutečnosti, které teprve doměření daně umožňují. Tehdy je správci daně dána možnost stanovit na základě zjištění trestního soudu daň i přes uplynutí prekluzivní lhůty. Ustanovení § 148 odst. 6 daňového řádu však z povahy věci nedopadá a nemůže dopadat na případy, ve kterých se správce daně rozhodne formální daňovou kontrolu nezahájit a zpětně si na základě obžaloby tento postup rozmyslí, byť v trestním řízení není zjištěno nic nového. Jinými slovy řečeno, vydání trestního rozsudku nemůže sloužit jako klíč k obnovení doměřovacího řízení, které dříve skončilo uplynutím prekluzivní lhůty pro stanovení daně v