1 Azs 336/2024 — Nejvyšší správní soud

18 A 132/2025- 21 - text  7 18 A 132/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Martina Lachmanna a soudců Jana Ferfeckého a Martina Bobáka ve věci žalobkyně: V. D., státní příslušnost Ukrajina bytem X zastoupená Organizací pro pomoc uprchlíkům, z. s. sídlem Poděbradská 173/5, 190 00 Praha 9 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v prohlášení zániku dočasné ochrany žalobkyně takto: I. Zásah žalovaného spočívající v prohlášení zániku dočasné ochrany žalobkyně ke dni 30. 9. 2025 byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobkyně a přikazuje se mu, aby obnovil stav před prohlášením zániku dočasné ochrany žalobkyně. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah žaloby 1. Žalobkyně se svou žalobou u zdejšího soudu domáhá ochrany před postupem žalovaného, který prohlásil dne 15. 10. 2025 zánik její dočasné ochrany podle § 5 odst. 8 písm. e) zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace (Lex Ukrajina). Podstatou nynější věci je zejména posouzení, zda je cit. ustanovení v souladu s unijním právem, konkrétně směrnicí č. 2001/55/ES, o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob (směrnice o dočasné ochraně). 2. V žalobě uvedla, že Ukrajinu opustila již před mnoha lety. Na jaře roku 2022 získala dočasnou ochranu, kterou si prodlužovala. Dne 1. 10. 2025 navštívila pracoviště žalovaného, aby nahlásila změnu adresy, ta ji však nebyla změněna a byla instruována, aby přinesla jiný dokument. Dne 15. 10. 2025 přišla žalobkyně na pracoviště s jiným dokladem, namísto změny nahlášené adresy ji ovšem byla dočasná ochrana odejmuta (v pase vyznačena neplatnost vízového štítku). Posléze jí bylo sděleno, že jí dočasná ochrana neměla být vůbec prodloužena a hlavně, že 15. 10. 2025 to bylo 91 dní, kdy jí ubytovatel odhlásil z předchozího ubytování, a nejspíše v důsledku toho jí s ohledem na § 5 odst. 8 písm. f) Lex Ukrajina dočasná ochrana zanikla. 3. Dočasná ochrana by jí měla být obnovena, neboť je přesvědčena, že jednak změny adresy nahlásila platně a i pokud by tomu tak nebylo, připomínané ustanovení je v rozporu s unijním právem. Konkrétně jde o rozpor s čl. 8 odst. 2 směrnice o dočasné ochraně a bodem 17 preambule prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 Směrnice o dočasné ochraně (prováděcí rozhodnutí). Absence hlášeného pobytu nemůže být důvodem pro neudělení dočasné ochrany, popř. pro její zánik. Takový důvod směrnice o dočasné ochraně vůbec nezná. Směrnice přitom stanoví minimální normy, členské státy nemohou stanovit přísnější požadavky a zhoršit tak postavení vysídlených osob. Poukázala na rozsudek zdejšího soudu z 25. 9. 2025, č. j. 10 A 81/2025 - 34, jenž se již danou otázkou zabýval a rovněž obecně na rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS) z 5. 9. 2024, č. j. 2 Azs 111/2024 - 29. II. Vyjádření žalovaného 4. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Rekapituloval, že žalobkyně dne 7. 3. 2022 obdržela vízum za účelem strpění a posléze tak byla považována za cizince, kterému byla udělena dočasná ochrana ve smyslu Lex Ukrajina. Tato dočasná ochrana jí byla opakovaně prodlužována, naposledy do 31. 3. 2026. Dne 2. 7. 2025 obdržel žalovaný žádost o zrušení pobytu (hlášení o ukončení činnosti ubytovny) s tím, že od 30. 6. 2025 na adrese hlášené i žalobkyně (konkrétně X) nikdo nepobývá. Žalovaný proto dle § 6a odst. 3 písm. a) Lex Ukrajina (patrně myšlen § 6a odst. 2; pozn. soudu) zrušil místo hlášeného pobytu k 2. 7. 2025 a přihlásil ji na adresu pracoviště žalovaného na ulici X. 5. Po 90 dnech pak došlo ze zákona k zániku dočasné ochrany, resp. pobytového oprávnění uděleného za tímto účelem (k 30. 9. 2025). Dne 15. 10. 2025 pak žalobkyně podala novou žádost o dočasnou ochranu, jež byla vyhodnocena jako nepřijatelná dle § 5 odst. 1 písm. b) Lex Ukrajina. Současně s tím se až dne 15. 10. 2025 dozvěděl o nové adrese žalobkyně. 6. Dále se žalovaný zevrubně vyjádřil k souladu § 5 odst. 8 písm. e) Lex Ukrajina s unijním právem. Podle něj je přesvědčení žalobkyně o rozporu daného ustanovení se směrnicí o dočasné ochraně a prováděcím rozhodnutím mylné. Je důsledkem nerozlišování pobytu za účelem dočasné ochrany a dočasné ochrany jako takové. Lex Ukrajina dočasnou ochranou nerozumí dočasnou ochranu vyhlášenou prováděcím rozhodnutím, ale již samotné pobytové oprávnění podle článku 8 odst. 1 směrnice o dočasné ochraně. Směrnice pak zakládá členským státům povinnost vydat osobám požívajícím dočasné ochrany, tedy osobám, na něž se vztahuje prováděcí rozhodnutí, povolení k pobytu. Pokud jde o proces získání tohoto pobytového oprávnění, zjevně nechává tuto otázku na vnitrostátním právu, stejně tak neřeší konkrétní podobu tohoto pobytového oprávnění, jeho platnost, způsob prodlužování. Jediné, co zakotvuje, je povinnost toto pobytové oprávnění osobě požívající dočasné ochrany vydat. 7. Dle žalovaného má proto členský stát možnost stanovit, za jakých podmínek platnost tohoto pobytového oprávnění skončí, zda uplynutím doby nebo na základě jiné skutečnosti. Skončení či zánik platnosti pobytového oprávnění z titulu dočasné ochrany neznamená, že takovou osobu členský stát vylučuje z dočasné ochrany úplně, tedy nad rámec čl. 28 směrnice o dočasné ochraně. V případě, že u takové osoby není dán některý z důvodů uvedených v již zmíněném čl. 28 směrnice o dočasné ochraně, je členský stát v souladu s čl. 8 odst. 1 směrnice o dočasné ochraně povinen vydat pobytové oprávnění z titulu dočasné ochrany znovu. Žádost o udělení dočasné ochrany může podat kdykoliv a kolikrát chce. Pokud by naproti tomu § 5 odst. 8 písm. e) Lex Ukrajina skutečně rozšiřoval důvody uvedené v čl. 28 směrnice o dočasné ochraně, pak by muselo z jeho textu vyplývat, že v důsledku zániku oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany není již cizinec oprávněn získat nové pobytové oprávnění za účelem dočasné ochrany. III. Posouzení věci soudem 8. Městský soud v Praze případ posoudil na podkladě § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (s. ř. s.). Vycházel při tom ze skutkového a právního stavu ke dni svého rozhodnutí (§ 87 odst. 1 s. ř. s.). 9. O věci samé rozhodl bez nařízení ústního jednání. Souhlas účastníků s takovým postupem presumoval; neshledal ani důvod provádět ve věci samé dokazování a za tím účelem nařídit ústní jednání, neboť své závěry mohl učinit už jen na podkladě mezi stranami nesporných skutečností a jimi předložených listin, jež jsou oběma stranám známy a měly možnost se k nim vyjádřit (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). 10. Ochranu před nezákonným zásahem může správní soud poskytnout tehdy, jsou-li kumulativně splněny podmínky, aby žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Není-li byť jen jedna z uvedených podmínek splněna, nelze žalobci ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout (rozsudek NSS z 17. 3. 2008, č. j. 2 Aps 1/2005  65, č. 603/2005 Sb. NSS). 11. Soud má za to, že všechny tyto podmínky jsou v projednávané věci splněny. 12. Předesílá přitom, že se blíže nezabýval okolnostmi případného nahlášení změny adresy pobytu žalobkyně. V tomto směru se tvrzení stran zcela neshodují; platí nicméně, že i kdyby se žalobkyně skutečně pokusila dne 1. 10. 2025 nahlásit novou adresu pobytu, nemění to nic na tom, že dočasná ochrana měla dle žalovaného zaniknout k 30. 9. 2025. Daná skutečnost proto není pro posouzení věci nijak určující. Určující pak není ani z důvodu, že postup žalovaného byl nezákonný už jen proto, že § 5 odst. 8 písm. e) Lex Ukrajina nebylo možné ve věci pro jeho rozpor s unijním právem aplikovat. 13. Touto otázkou se městský soud již zabýval v žalobkyní zmíněném rozsudku 10 A 81/2025, v němž rozpor připomínaného ustanovení s unijním právem poprvé konstatoval. Na jeho závěry navázal v rozsudcích z 20. 11. 2025, č. j. 11 A 105/2025 - 45, a z 3. 12. 2025, č. j. 3 A 165/2025 - 26. Shodný právní názor, aplikovatelný i v nyní projednávané věci, tak již zaujaly tři různé senáty zdejšího soudu. Ani osmnáctý senát nenašel silný důvod se od nich odchýlit. Ze závěrů uvedených rozsudků proto i nyní vychází a v podrobnostech na ně odkazuje. 14. V prvé řadě soud vychází z toho, že postup žalovaného na základě § 5 odst. 8 písm. e) Lex Ukrajina může být nezákonným zásahem. Žalovaný vyznačil změnu místa pobytu žalobkyně na území v Informačním systému cizinců. Na základě uplynutí doby dl