1 As 1/2010 — Nejvyšší správní soud

2 A 63/2025- 28 - text 8 č. j. 2 A 63/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Černou v právní věci žalobce: X, nar. X státní příslušnost X bytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky Odbor azylové a migrační politiky Poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 11. 2025, č. j. MV-147965-4/OAM-2025 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 11. 2025, č. j. MV-147965-4/OAM-2025, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 11. 2025, č. j. MV-147965-4/OAM-2025 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno usnesení Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie (dále též „ŘSCP“) ze dne 23. 7. 2025, č. j. CPR-20735-4/ČJ-2025-930310-V214 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž bylo podle § 102 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zastaveno řízení o žádosti žalobce o vydání nového rozhodnutí podle § 122 odst. 5 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), jímž měla být zrušena platnost rozhodnutí o správním vyhoštění vydaného žalobci dne 2. 8. 2021 Policií ČR, Krajským ředitelstvím policie hl. města Prahy, Odborem cizinecké policie, Oddělením pobytové kontroly, pátrání a eskort, pod č. j. KRPA-198200-13/ČJ-2021-000022-SV (dále též „rozhodnutí o správním vyhoštění“). II. Shrnutí žalobní argumentace 2. Žalobce namítal, že žalovaný při svém rozhodování porušil § 2 odst. 1 správního řádu, neboť nepostupoval v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, jakož i mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu; § 2 odst. 4 správního řádu, neboť nedbal toho, aby přijaté rozhodnutí odpovídalo okolnostem daného případu; § 3 správního řádu, neboť nepostupoval tak, aby zjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti; § 68 odst. 3 správního řádu, neboť odůvodnění neobsahovalo podstatné náležitosti, především vypořádání se všemi návrhy žalobce; § 122 zákona o pobytu cizinců a článek 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv. 3. Žalobce namítal, že žalovaný nesprávně vyložil § 122 odst. 5 písm. a)–c) zákona o pobytu cizinců, resp. splnění těchto podmínek žalobcem. Žalovaný se nesprávně zabýval především splněním podmínek podle písm. b) uvedeného ustanovení, tedy zjišťováním, jestli se jedná o takového cizince, který prokázal, že dobrovolně vycestoval z území v době stanovené v rozhodnutí o správním vyhoštění. Žalobce ve své původní žádosti i v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí doložil kopii svého cestovního pasu obsahující přechodová razítka, podle kterých prokazatelně vycestoval v souladu s výjezdním příkazem. Tento výjezdní příkaz byl žalobci udělen poté, co byla zamítnuta jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany. Žalobce dobrovolně a v souladu s výjezdním příkazem z území vycestoval, čímž byla podle žalobce splněna první podmínka podle § 122 odst. 5 písm. b) zákona o pobytu cizinců, avšak žalovaný se touto námitkou ani předloženým důkazem nezabýval. 4. Co se týče druhé podmínky stanovené v § 122 odst. 5 písm. b) zákona o pobytu cizinců, žalobce uváděl, že mu bylo uloženo správní vyhoštění z důvodu neoprávněného pobytu na území ČR. Nyní však žalobce v ČR disponuje pobytovým oprávněním plynoucím mu z dočasné ochrany, a to až do 31. 3. 2026 s tím, že počítá s dalším prodloužením. Tím pádem důvod správního vyhoštění – neoprávněný pobyt – pominul. V této souvislosti žalobce odkázal na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 5. 2025, č. j. 34 A 2/2025-39, konkrétně na bod 26, podle nějž: „[…] v době rozhodování o žádosti žalobce zde již neexistoval důvod, pro který bylo žalobci rozhodnutí o správním vyhoštění vydáno. Žalobce byl a je oprávněn pobývat na území České republiky jako poživatel doplňkové ochrany, se všemi právy a povinnostmi s tímto statusem spojenými. V jeho případě tedy nelze hovořit o tom, že by důvod pro vydání rozhodnutí o správním vyhoštění nepominul. Naopak, tuto podmínku lze mít za splněnou. To v případě žalobce znamená, že splnil všechny podmínky uvedené v § 122 odst. 5 písm. a) zákona o pobytu cizinců, a že tak bylo na místě zahájit řízení o vydání nového rozhodnutí.“ Tyto závěry lze vztáhnout i na žalobcův případ. 5. Žalobce dále namítal, že nevyhověním jeho žádosti došlo k nepřiměřenému zásahu do žalobcova soukromého a rodinného života ve smyslu článku 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv. Na území ČR žije žalobce se svou partnerkou, občankou ČR, s níž zamýšlí založit rodinu. Pokud by skončila válka na Ukrajině, musel by se do zpustošené země přesunout i s partnerkou, nebo by museli udržovat vztah na dálku, což by představovalo nepřiměřený zásah do práv obou zmíněných. Záznam v Schengenském informačním systému by pak žalobci zásadně ztížil návrat na území schengenského prostoru. Žalobce je již na území ČR plně integrován, především sám podniká, řádně platí daně a realizuje zde svůj rodinný život. Žalovaný se však v odůvodnění napadeného rozhodnutí zabýval žalobcovým soukromým a rodinným životem velmi vágně. Žalobce nesouhlasil se závěrem žalovaného, že obavy žalobce nijak nedokládají, že zrušení platnosti rozhodnutí o správním vyhoštění bude přiměřené vzhledem k důvodům, pro které bylo vydáno. III. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný ve svém vyjádření shrnul dosavadní průběh řízení a uvedl, že musí již potřetí zopakovat, že žalobce nedostál své povinnosti prokázat, že dobrovolně vycestoval z území v době stanovené v rozhodnutí o správním vyhoštění. Žalovaný odkázal na stranu 7 napadeného rozhodnutí, kde konstatoval, že žalobcovy obavy z budoucího návratu do země původu ani jeho soukromý život nedokládají, že zrušení platnosti rozhodnutí o správním vyhoštění bude přiměřené vzhledem k důvodům, pro které bylo toto rozhodnutí vydáno. V žalobcově případě nebyly splněny podmínky podle § 122 odst. 5 písm. b) zákona o pobytu cizinců, a proto žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. IV. Obsah správního spisu 7. Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným správním orgánem vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti: 8. Dne 2. 8. 2021 bylo žalobci podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění, č. j. KRPA-198200-13/ČJ-2021-000022-SV s dobou zákazu vstupu na území členských států EU na tři roky. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 13. 8. 2021. 9. Dne 28. 8. 2021 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany. Žádost byla zamítnuta rozhodnutím žalovaného ze dne 10. 11. 2021, č. j. OAM-735/ZA-ZA11-LE05-2021 jako zjevně nedůvodná podle § 16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu k Městskému soudu v Praze, se kterou spojil rovněž návrh na přiznání odkladného účinku žalobě. 10. Usnesením zdejšího soudu ze dne 4. 1. 2022, č. j. 19 Az 37/2021-20, které nabylo právní moci dne 11. 1. 2022, žalobě nebyl přiznán odkladný účinek. 11. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2022, č. j. 19 Az 37/2021-30, bylo rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 11. 2021, č. j. OAM-735/ZA-ZA11-LE05-2021 zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení, a to z důvodu probíhajícího válečného konfliktu na Ukrajině, soud žalovanému uložil, aby žádost žalobce posoudil meritorně. Rozsudek nabyl právní moci dne 7. 11. 2022. 12. Žalovaný následně dne 30. 12. 2022 vydal rozhodnutí, č. j. OAM-735/ZA-ZA11-P09-R2-2021, jímž bylo o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany podané dne 28. 8. 2021 rozhodnuto tak, že řízení bylo podle § 25 písm. d) zákona o azylu zastaveno. Toto rozhodnutí bylo zrušeno rozsudkem Městského soudu ze dne 19. 6. 2023, č. j. 4 Az 2/2023-32. 13. Dne 3. 4. 2023 bylo rozhodnutím č. j. KRPA-48216-8/ČJ-2023-000022-101, podle § 120a zákona o pobytu cizinců stanoveno, že se na žalobce vztahují důvody znemožňující vycestování podle § 179 zákona o pobytu cizinců. 14. Následně byla žalobci udělena dočasná ochrana na území ČR. 15. Dne 27. 6. 2025 podal žalobce žádost o vydání nového rozhodnutí, kterým se zruší platnost rozhodnutí o správním vyhoštění ze dne 2. 8. 2021, č. j. KRPA-198200-13/ČJ-2021-000022-SV, a to podle § 122 odst. 5 zákona o pobytu cizinců. 16. Dne 2. 6. 2025 byl žalobce v návaznosti na svou žádost vyrozuměn ze strany ŘSCP o zahájení správního řízení. 17. Dne 23. 6. 2025 ŘSCP vydalo prvostupňové rozhodnutí, jímž bylo řízení o žalobcově žádosti zastaveno. ŘSCP v odůvodnění rozhodnutí ve vztahu k § 122 odst. 5 písm. a) zákona o pobytu cizinců uvedlo, že v žalobcově případě nedošlo k uplynutí poloviny doby stanovené v rozhodnutí o správním vyhoštění. Pr