2 As 37/2006 — Nejvyšší správní soud

2 Ad 27/2024- 39 - text 14 č. j. 2 Ad 27/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Černou ve věci žalobce: X trvale bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 20. 8. 2024, č. j. MPSV-2024/184005-911, ze dne 20. 8. 2024, č. j. MPSV-2024/184031-911 a ze dne 20. 8. 2024, č. j. MPSV-2024/184058-911 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne ze dne 20. 8. 2024, č. j. MPSV-2024/184005-911, ze dne 20. 8. 2024, č. j. MPSV-2024/184031-911 a ze dne 20. 8. 2024, č. j. MPSV-2024/184058-911 (dále též „napadená rozhodnutí“), kterými byla zamítnuta odvolání žalobce a potvrzena rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky pro hlavní město Prahu (dále též „Úřad práce“ nebo „ÚP“) ze dne 26. 4. 2024, č. j. 55122/2024/AAH, jímž ÚP rozhodl o poskytování dávky pomoci v hmotné nouzi příspěvek na živobytí žalobci v částce zvýšené podle nařízení vlády č. 436/2022 a ze dne 29. 4. 2024, č. j. 55454/2024/AAH, a č. j. 55480/2024/AAH, jimiž rozhodl o snížení této dávky. II. Shrnutí žalobní argumentace 2. V prvém žalobním bodu žalobce namítal, že se správní orgány dopustily nesprávného výkladu § 24 odst. 1 písm. f) zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi (dále jen „zákon o pomoci v hmotné nouzi“). Žalovaný si nepoložil otázku, jaké znění zákona o pomoci v hmotné nouzi se na žalobcův případ použije. Relevantním je zákon č. 407/2023 Sb., který s účinností od 1. 1. 2024 novelizoval zákon o pomoci v hmotné nouzi a jehož přechodném ustanovení, které zní: „Řízení o dávkách pomoci v hmotné nouzi zahájená a pravomocně neskončená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle zákona č. 111/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.“ Žalovaný aplikoval k žalobcově tíži na jeho věc „obsoletní“ znění § 24 odst. 1 písm. f) zákona o pomoci v hmotné nouzi. Podle tohoto ustanovení ve znění účinném od 1. 1. 2024 jsou v okruhu osob, na něž se toto ustanovení nevztahuje, zahrnuty osoby, kterým výkon veřejné služby, výdělečná činnost nebo účast na projektech organizovaných prostřednictvím krajské pobočky Úřadu práce nebyly nabídnuty. Žalobce namítal, že mu nikdy prokazatelně nebyly povinnosti takového charakteru nařízeny, pročež nelze příspěvek na živobytí snižovat na pouhou výši existenčního minima. Žalobce dále odkázal na znění přechodného ustanovení čl. VI zákona č. 407/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen „zákon č. 407/2023 Sb.“), s tím, že názor žalovaného, že daná novela platí pro nároky za kalendářní měsíce počínaje od ledna 2024, je třeba odmítnout. Dle žalobce je zjevné, že dle tohoto přechodného ustanovení se na předmětná řízení o příspěvcích na živobytí od ledna, dubna a května 2023 vztahuje znění zákona o pomoci v hmotné nouzi ode dne 28. 12. 2023. Řízení o žádosti o příspěvek na živobytí bylo zahájeno podáním žalobce ze dne 9. 5. 2022 pod sp. zn. UP/734368/2022/HN a ke dni 28. 12. 2023 nebylo pravomocně skončeno. Nadto dílčí řízení o příspěvku na živobytí od ledna, dubna a května 2023 byla zahájena správním orgánem I. stupně z moci úřední prokazatelně teprve v roce 2024. Žalobce dále připomněl, že předmětné přechodné ustanovení nerozlišuje, zda se jedná o řízení zahájené na základě žádosti či zahájené správním orgánem z moci úřední. Uzavřel, že pro aplikaci § 24 odst. 1 písm. f) zákona o pomoci v hmotné nouzi není rozhodná doba, za kterou se dávka v hmotné nouzi pobírá, ale kdy se o ní koná řízení. 3. Ve druhém žalobním bodu žalobce dále namítl, že ve všech třech případech již v odvolání namítal, že zde existují zřejmé důvody hodné zvláštního zřetele neposkytovat příspěvek na živobytí zčásti poukázkami na nákup zboží namísto penězi, a to zejména okolnost existence více než ročního zpoždění výplaty této dávky rozporného se zákonem. Dle žalobce se žalovaný těmito důvody vůbec nezabýval, a proto žalobce namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Za důvod hodný zvláštního zřetele žalobce označil imperativ daný § 43 odst. 1 zákona o pomoci v hmotné nouzi, dle kterého se příspěvek na živobytí vyplácí v kalendářním měsíci, na který náleží, v měsíčních lhůtách určených plátcem příspěvku. Správní orgán I. stupně tento příkaz zákona vůbec nezohlednil, když žalobce byl již od května 2022 v hmotné nouzi, avšak fakticky žádnou pomoc nedostával. Žalobce označil za nezákonné, aby ještě v polovině roku 2024 byl ze strany správního orgánu I. stupně zadržován příspěvek na živobytí v příslušných kalendářních měsících roku 2023. Rovněž uvedl, že výši a formu dávky v hmotné nouzi lze měnit pouze do budoucna, a nikoliv se zpětnou účinností a platností. Vzhledem k tomu, že správní orgán I. stupně je ve více než ročním prodlení s úhradou dávky pomoci v hmotné nouzi, stal se český stát v občanskoprávním smyslu dlužníkem a žalobce jeho věřitelem; v současné době se tak dle žalobce nejedná o původní dávku příspěvku na živobytí, ale o dlužnou náhradu, která se vždy poskytuje zásadně v penězích. Z právního hlediska již dnes nejde o původní dávku příspěvku na živobytí, protože již není objektivně možné jej podle § 43 zákona o pomoci v hmotné nouzi vyplácet v jemu odpovídající době a natož jej dokonce konzumovat v příslušných měsících roku 2023, kdy měl svůj zákonem předjímaný účel a smysl. Dnes se jedná o jeho dlužnou náhradu, která se poskytuje zásadně v penězích, protože nárok na něj nezanikl a stále trvá. III. Vyjádření žalovaného k žalobě, replika žalobce 4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že k otázce odvození výše příspěvku na živobytí žalobce z existenčního minima bez možnosti navýšení podle § 25–28 zákona o pomoci v hmotné nouzi vycházel z § 24 odst. 1 písm. f) zákona o pomoci v hmotné nouzi účinném do 31. 12. 2023. Žalobce nesplňoval žádnou z podmínek uvedeného ustanovení a byl příjemcem příspěvku na živobytí déle než 6 měsíců. Proto mu byla dávka od listopadu 2022 snížena. Žalovaný uvedl, že dávka byla žalobci přiznána od května 2022 rozhodnutím ÚP ze dne 4. 5. 2023, tudíž přede dnem účinnosti zákona č. 407/2023 Sb. Nejednalo se tedy o řízení zahájené a pravomocně neskončené k 1. 1. 2024. Znění zákona o pomoci v hmotné nouzi účinné od 1. 1. 2024 se vztahovalo na nároky za kalendářní měsíc počínaje lednem 2024. K námitce týkající se poukázek na nákup zboží žalovaný uvedl, že se jedná o standardní způsob vyplácení příspěvku na živobytí, zejména u osob pobírajících dávku déle než 6 měsíců. Ustanovení § 43 odst. 5 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi neumožňuje žalovanému správní uvážení, zda bude po 6 měsících žalobci část dávky v poukázkách nebo ne. Žalobce nesplňuje žádnou z výjimek uvedeného ustanovení. Žalobcovy námitky ohledně opožděnosti výplaty dávek a soukromoprávního pojetí dávek jako dlužné částky nelze považovat za důvody hodné zvláštního zřetele. Mezi tyto důvody patří zejména zdravotní stav, věk nebo osobní či rodinná situace v případech, které nespadají do okruhu zákonem předvídaných výjimek. Na základě uvedených skutečnosti žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. 5. K vyjádření žalovaného zaslal žalobce repliku, v níž uvedl, že z obsahu čl. VI zákona č. 407/2023 Sb. účinného ode dne 28. 12. 2023 vyplývá, že se toto přechodné ustanovení vztahuje na řízení o dávkách pomoci v hmotné nouzi všechna, která byla zahájena a nebyla pravomocně skončena přede dnem 28. 12. 2023. Nikoliv typově pouze na řízení zahájená podáním žádosti žadatele o dávku pomoci v hmotné nouzi, jak se vadně domnívá žalovaný, ale též na řízení zahájená z moci úřední o odnětí či snížení, resp. zvýšení nějaké dávky hmotné nouze. Správní úvaha a výklad platného zákona žalovaným jsou tedy nesprávné a žalobci svědčí právo na neredukovaný příspěvek na živobytí za daná období. Dále uvedl, že nesprávným úředním postupem žalovaného byla kupní síla příspěvku na živobytí nepřípustně znehodnocena, protože žalobce si za něj kvůli zdražení základních potravin nyní koupí méně potřeb na živobytí, čímž je oproti ostatním žadatelům diskriminován. Takovými relevantními důvody hodných zvláštního zřetele se žalovaný absolutně nezabýval. IV. Obsah správního spisu 6. Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným správním orgánem vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti: 7. Žalobce podal dne 9. 5. 2022 žádost o dávku pomoci v hmotné nouzi příspěvek na živobytí. Úřad práce svým rozhodnutím ze dne 4. 5. 2023, č. j. 30219/2023/AAH, žalobci přiznal příspěvek na živobytí ve výši 3 797 Kč měsíč