1 Azs 273/2016 — Nejvyšší správní soud

35 A 7/2026- 39 - text 17 35 A 7/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Vierou Horčicovou ve věci žalobkyně: K. K., nar. X., státní příslušnice Republiky Kazachstánu místo pobytu X. zast. JUDr. Sergey Zaripov, LLM, advokát sídlem Václavské nám. 775/8, 110 00 Praha 1 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 19.2.2026, č. j. MV-11613-5/SO-2026, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 19.2.2026, čj. č. j. MV-11613-5/SO-2026, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 12.270 Kč k rukám jejího právního zástupce JUDr. Sergey Zaripova, LL.M, advokáta, ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Podstata sporu 1. Žalobkyně podává žalobu proti rozhodnutí žalované Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 19. 2. 2026, č. j. MV-11613-5/SO-2026 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaná: (a) změnila výrok I. rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 27. 11. 2025, č. j. OAM-08172-32/PP-2024, tak, že žádost žalobkyně o vydání povolení k přechodnému pobytu zamítla z důvodu uvedeného v § 87e odst. 1 písm. a) bodu 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, neboť žalobkyně není rodinným příslušníkem občana Evropské unie, (b) ve zbývající části odvolání zamítla a napadené prvostupňové rozhodnutí potvrdila, včetně stanovení lhůty k vycestování. 2. Rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 27. 11. 2025 byla žádost zamítnuta s odůvodněním, že žalobkyně neprokázala závislost na výživě ani na jiné nutné péči poskytované dcerou ve smyslu § 15a odst. 1 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb. 3. Žalobkyně podala proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 27. 11. 2025 odvolání; žalovaná je napadeným rozhodnutím zamítla (s dílčí korekcí právního označení dle § 87e odst. 1 písm. a) bodu 1). Žalovaná v napadeném rozhodnutí uzavřela, že žalobkyně neprokázala skutečnou závislost na jiné nutné péči a že jde převážně o psychologickou podporu; současně uvedla, že žalobkyně je schopna některých úkonů (např. dojít si nakoupit, jít na procházku), a poukázala rovněž na její cestování. II. Napadené rozhodnutí 4. Žalovaná potvrdila rozhodnutí ministerstva, jelikož na základě posouzení spisového materiálu dospěla k závěru, že podmínky stanovené v části § 15a odst. 1 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb. (závislost na jiné nutné péči), a tedy ani podmínky uvedené v § 15a odst. 3 písm. a) bod 3 zákona č. 326/1999 Sb. nebyly splněny. 5. Žalovaná uvedla, že ohledně splnění podmínek uvedených v § 15a odst. 1 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb. musí dát Komise za pravdu správnímu orgánu I. stupně, neboť žalobkyně neprokázala, že by byla závislá na výživě či jiné nutné péči poskytované dcerou, resp., že by na takovéto péči byla závislá před vstupem na území. Z předložených dokladů, pobytových kontrol a výslechů provedených s účastnicí řízení a její dcerou především vyplývá, že účastnice řízení přicestovala na území České republiky v důsledku zrakového onemocnění, kdy jí byla provedena operace, která vyžaduje rekonvalescenci. Lékařské zprávy sice uvádějí omezení, kdy je žalobkyně odkázána na pomoc dcery, nicméně z výslechů vyplynulo, že žalobkyně od své dcery požaduje psychickou podporu, ale nebylo prokázáno, že by nebyla schopna základní péče o sebe, samostatného pohybu, kdy sama žalobkyně uvedla, že jí nedělá problém si dojít nakoupit či jít na procházku. Žalobkyně taktéž je schopna letecky cestovat, a to jak s rodinou na Mallorku, tak samostatně do Kazachstánu. Komise tedy uvádí, že s onemocněním zraku dle lékařských zpráv musela žalobkyně již trpět na území Kazachstánu, tedy před příjezdem do České republiky. Komise uvedla, že nezlehčuje onemocnění žalobkyně, nicméně musí konstatovat, že nebyl doložen doklad, který by dokládal nutnou péči z hlediska tak nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně, tak vážného, aby se žalobkyně nedokázala sama o sebe postarat. Z opakovaných pobytových kontrol vyplývá, že žalobkyně se na adrese svého pobytu na území zdržuje sporadicky, kdy ani v jednom případě nebyla zastižena její dcera. A to i přesto, jak žalobkyně uvedla, že dcera nepracuje a stará se o syna. Ze spisového materiálu rovněž nevyplývají žádné poznatky svědčící o tom, že by od přicestování žalobkyně na území České republiky došlo k nějaké zásadnější změně zdravotního stavu, která by odůvodňovala přijetí závěru o vzniku závislosti žalobkyně na třetí osobě až na území České republiky. Naopak žalobkyně podstoupila operaci oka, kdy v současné době lze předpokládat na základě proběhnuté rekonvalescence zlepšení jejího zdravotního stavu. K otázce finanční závislosti (tedy v zásadě závislosti na výživě poskytované žalobkyni dcerou) Komise uvádí, že tato závislost nebyla žalobkyní nikterak prokázána a nelze tedy hovořit ani o splnění podmínek uvedených v § 15a odst. 1 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb. Žalobkyně sama uvedla, že je finančně nezávislá, v České republice tak i v Kazachstánu vlastní byt a taktéž pobírá starobní důchod. 6. Komise dospěla k závěru, že správní orgán I. stupně postupoval v souladu s § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb. a vyšel žalobkyni vstříc, neboť žalobkyně byla řádně vyzvána k odstranění vad žádosti a byla jí k tomuto úkonu poskytnuta dostatečná lhůta, a to 30 dnů. Zároveň byla náležitě poučena o následcích případného neodstranění vytýkaných vad, tedy o skutečnosti, že v případě neodstranění nedostatků, bude žádost zamítnuta. Komise je toho názoru, že poučení od správního orgánu I. stupně materiálně obsahuje všechny podstatné informace, kterých se mělo účastnici řízení dostat, neboť v případě výzvy konkrétně uvádí rozhodnou právní úpravu, popis zjištěné vady a obecný návod k jejímu odstranění. Výzva k odstranění vad žádosti obsahuje vhodné, přehledné a návodné formátování textu, v němž jsou důležité pasáže zvýrazněny tučně, esenciální problém je pak odlišen ještě podtržením, stejně jako způsob, jak jej lze odstranit. Správní orgán I. stupně ve výzvě uvedl, že podmínku stanovenou v § 15a odst. 1 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., tedy podmínku závislosti na jiné nutné péči nebo neschopnost se o sebe postarat v důsledku vážného zdravotního stavu je nutno prokázat listinnými důkazy. Za takový listinný důkaz je nutno považovat především souhrnnou lékařskou zprávu vydanou odborným lékařem (případně praktickým lékařem na základě vyjádření odborných lékařů) nebo zdravotnickým zařízením. V této lékařské zprávě je třeba, aby se lékař kromě popisu zdravotního stavu (chorob), vyjádřil zejména k těmto oblastem: mobilita, schopnost orientace, stravování, oblékání, hygiena a péče o domácnost. Žalobkyně byla výzvě náležitě poučena, jaké doklady je nutné správnímu orgánu I. stupně doložit. 7. Žalovaná se také zabývala možným negativním dopadem rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobkyně a uvádí, že přiměřenost je vždy nutné vztahovat k osobě žadatele o konkrétní pobytové oprávnění, a zároveň i k typu pobytového oprávnění, o něž se v daném řízení žádá. Žalovaná konstatovala, že žalobkyně v řízení neprokázala důvod, pro nějž by ji mohlo být takové pobytové oprávnění vydáno. Dopad takového rozhodnutí do sféry žalobkyně se pak vztahuje k jí zvolenému pobytovému oprávnění, čehož si musela být vědoma a s následky, že její žádosti nebude vyhověno, počítat. To, že se žalobkyně rozhodla dobrovolně přesídlit na území České republiky ještě neznamená, že jí bude vydáno požadované pobytové oprávnění. Komise také uvádí, že z cizineckého informačního systému vyplývá, že žalobkyni bylo uděleno vízum nad 90 dnů s platností od 28. 6. 2023 do 31. 7. 2024 za účelem rodinným, kdy nositelem oprávnění ke sloučení byla její dcera. Právě toto odpovídající pobytové oprávnění si mohla žalobkyně prodloužit a získat povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky. 8. Žalovaná posoudila napadené rozhodnutí správního orgánu I. stupně a shledala nesoulad mezi jeho výrokem a odůvodněním, neboť správní orgán I. stupně mylně uvedl § 87e odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb. Změna ustanovení § 87e odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb. byla provedena zákonem č. 173/2023 Sb. s účinností od 1. 7. 2023. Z uvedeného důvodu rozhodla o změně výroku napadeného rozhodnutí tak, jak je uvedeno výše. Podstata posuzování žádosti zůstala stejná, Komise vycházela ze stejných podkladů jako správní orgán I. stupně a účastnice řízení nebyla omezena na svém právu proti rozhodnutí řádně uplatnit své námitky. II. Obsah žaloby a vyjádření žalované 9. Žalobkyně v žalobě předně namítá nesprávné právní posouzení pojmu „závislost na výživě nebo jiné nutné péči“, jelikož jej žalovaná vyložila nepřiměřeně restriktivně a formalisticky. Současně jde o pojem s autonomním významem unijního práva. Nejvyšší správní soud ostatně dovodil, že pojem "závislost na výživě či jiné nutné péči" ve