4 A 3/2025 – Městský soud v Praze

4 A 3/2025- 28 - text  11 4 A 3/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou v právní věci žalobce: X. P., narozený X bytem X zastoupený advokátem Mgr. Markem Sedlákem sídlem Moravské náměstí 754/13, 602 00 Brno proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 1. 2025, č. j. MV-188283-4/SO-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 28. 1. 2025, č. j. MV-188283-4/SO-2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaná zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 5. 11. 2024, č. j. OAM-1600-31/ZR-2024 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím bylo ve výroku I. žalobci zrušeno povolení k trvalému pobytu na území České republiky podle § 77 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť cizinec pobýval mimo území států Evropské unie nepřetržitě po dobu delší než 12 měsíců, a ve výroku II. mu byla podle § 77 odst. 3 téhož zákona stanovena lhůta 30 dnů k vycestování z území České republiky od právní moci rozhodnutí. II. Obsah žaloby 3. Žalobce v žalobě poukazoval na to, že již v odvolání namítal, že cestování doklad č. XA, ze kterého správní orgán I. stupně dovodil, že žalobce opustil území EU dne 28. 6. 2019, neměl důvod správnímu orgánu předkládat v řízení o prodloužení platnosti dokladu o pobytu. Dle žalobce správní orgán I. stupně neuvedl, kdy měl žalobce tento doklad předložit (v jakém konkrétním řízení) a proč. Zdůraznil, že se v průběhu celého řízení nepodařilo postavit najisto, kdy, kde a z jakých zákonných důvodů správní orgán I. stupně pořídil neúplnou kopii tohoto dokladu, ačkoli se má jednat o hlavní důkaz nepřítomnosti žalobce na území ČR. K vypořádání této námitky ze strany žalované uvedl, že pokud žalovaná tvrdí, že tímto cestovním dokladem je prokázána nepřítomnost žalobce na území EU od 28. 6. 2019, pak je dle něj otázka, kdy měla být kopie dokladu pořízena, pro celou věc zcela zásadní. Pokud žalovaná připustila, že neúplná kopie mohla být pořízena v podstatě kdykoli, pak nemůže být důkazem o tom, že mezi 28. 6. 2019 a 29. 12. 2023 nebyl žalobce v EU a v ČR. 4. Dále žalobce namítal, že obě správní rozhodnutí odporují požadavku dle § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), protože jsou postavena především na neúplné kopii kopie neplatného dokladu, u které ani není zřejmé, kdo, kdy a z jakých důvodů ji pořídil. V této souvislosti namítl, že napadené rozhodnutí odporuje požadavkům dle § 68 odst. 3 správního řádu, protože žalovaná řádné odůvodnění nahradila pouhým odkazem na své jiné rozhodnutí, konkrétně na rozhodnutí ze dne 2. 8. 2024, č. j. MV-91940-4/SO-2024. Žalobce nicméně uvedl, že je mu obsah rozhodnutí, na které žalovaná odkazuje, znám. Dále namítl, že fotokopie jeho cestovních dokladů nemohou sloužit jako listinný ani žádný jiný důkaz o jeho nepřítomnosti na území ČR po 28. 6. 2019. Tyto fotokopie mají prokazovat nepřítomnost žalobce na území, ale přitom neobsahují kopie těch stránek, které jsou z hlediska skutečného stavu dle žalobce nejdůležitější, a to těch stran, které podle žalované neobsahují žádné záznamy. Dle žalobce tak mimo jiné není zřejmé, jak správní orgány ve věci žalobce chybějící stránky cestovního dokladu prováděly v rámci dokazování. Namítl, že není možné zajišťovat pro správní řízení listinný důkaz takovým způsobem, že bude pořízen neúplně, a proto nebude moci být předložen účastníkovi řízení k vyjádření jako celek. 5. Závěrem k argumentaci žalované, že během celého řízení mohl žalobce předložit důkazy prokazující jeho přítomnost ve státech EU, namítal, že není na něm, aby prokazoval svou přítomnost ve státech EU, ale naopak, důkazní břemeno jeho nepřítomnosti leží na správních orgánech. Uzavřel, že řízení bylo zahájeno na základě neúplné kopie pořízení z fotokopie neplatného cestovního dokladu. 6. Navrhl, aby soud zrušil napadené i prvostupňové rozhodnutí, věc vrátil správnímu orgánu I. stupně k dalšímu řízení a uložil žalované povinnost uhradit žalobci náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalované 7. Žalovaná trvala na zákonnosti a správnosti napadeného rozhodnutí, žalobní námitky, téměř stejné jako námitky odvolací, odmítla jako nedůvodné a v podrobnostech odkázala na obsah napadeného rozhodnutí a na spisový materiál. 8. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl. IV. Obsah správního spisu 9. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobci bylo vydáno povolení k trvalému pobytu jako občanu třetího státu s platností od 5. 4. 2004. Ve spise se nachází kopie cestovního dokladu č. XB, s platností od 27. 5. 2023 do 26. 5. 2033, ze kterého je zřejmé, že žalobce na území EU přicestoval dne 29. 12. 2023. Dále se zde nachází kopie cestovního dokladu č. XA, s platností od 19. 11. 2013 do 18. 11. 2023, ze kterého je zřejmé, že žalobce území EU opustil dne 28. 6. 2019. 10. Správní orgán I. stupně zahájil dne 8. 2. 2024 správní řízení z moci úřední o zrušení povolení k trvalému pobytu podle § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, jelikož vše nasvědčovalo tomu, že doba nepřítomnosti žalobce na území států EU trvala dobu delší než 12 měsíců. Tohoto dne bylo oznámení o zahájení řízení doručeno žalobci, a to současně s výzvou k poskytnutí součinnosti spočívající v tom, aby žalobce doložil závažné důvody jeho nepřítomnosti na území států EU odůvodňující nepřítomnost na území v období od července 2019 do listopadu 2023. 11. Správní orgán I. stupně požádal v rámci řízení o součinnost Českou správu sociálního zabezpečení (dále jen „ČSSZ“) a Policii České republiky, ředitelství služby cizinecké policie (dále jen „Policie“). ČSSZ v odpovědi ze dne 7. 2. 2024 uvedla, že žalobce není v evidencích evidován od 1. 8. 2023 dosud. Policie téhož dne odpověděla, že žalobce opustil letecky Českou republiku dne 28. 6. 2019. 12. Dne 21. 3. 2024 se žalobce dotázal správního orgánu I. stupně, zda několikastránkový nečíslovaný dokument založený ve spise je součástí spisu a zda se jedná o podnět pro vydání budoucího rozhodnutí. Správní orgán I. stupně na tuto žádost odpověděl kladně s tím, že se jedná o podklad pro vydání budoucího rozhodnutí. Žalobce poté dne 12. 4. 2024 navrhl, aby byl připojen a jako důkaz proveden spis k žádosti o prodloužení platnosti průkazu o povolení k trvalému pobytu sp. zn. OAM-447010/MC-2023, čemuž správní orgán I. stupně vyhověl. 13. V podání ze dne 2. 5. 2024 žalobce kromě námitky podjatosti žalobce namítal, že součástí dokumentu jsou neúplné kopie cestovních dokladů, které zjevně nebyly pořízeny z originálů cestovních dokladů, ale z jiných fotokopií pořízených na formát papíru A4, kdy je navíc zjevné, že před pořízením kopie z kopie došlo k překrytí papírem či jiným předmětem. K podkladům pro vydání rozhodnutí žalobce namítal, že z nich nevyplývá, že by pobýval mimo území států EU nepřetržitě po dobu delší než 12 měsíců. 14. Žalobce byl následně na den 8. 7. 2024 předvolán k výslechu, ale ani on ani jeho zástupce se k výslechu bez omluvy nedostavili. Ve vyjádření k podkladům ze dne 9. 9. 2024 žalobce zopakoval své předchozí námitky. Dne 11. 9. 2024 se žalobce naposledy seznámil s podklady pro vydání rozhodnutí a do protokolu uvedl, že se písemně vyjádří ve lhůtě do 30 dnů. Žádné vyjádření však správní orgán I. stupně neobdržel. 15. Prvostupňovým rozhodnutím ze dne 5. 11. 2024 bylo ve výroku I. podle ustanovení § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců zrušeno žalobci povolení k trvalému pobytu na území České republiky, neboť žalobce pobýval mimo území států EU nepřetržitě po dobu delší než 12 měsíců, a ve výroku II. mu byla podle § 77 odst. 3 téhož zákona stanovena lhůta 30 dnů k vycestování z území České republiky od právní moci rozhodnutí. Správní orgán I. stupně v odůvodnění uvedl, že žalobce do dne vydání rozhodnutí nedoložil závažný důvod jeho nepřítomnosti na území a že ani nerozporoval datum svého odletu z území států EU (28. 6. 2019). Skutečnost, že žalobce nepobýval na území států EU v období od 29. 6. 2019 do 28. 12. 2023 dle správního orgánu I. stupně jednoznačně vyplývala z cestovních dokladů č. XB a č. XA, které žalobce předložil správnímu orgánu při žádosti o prodloužení průkazu o povolení k trvalému pobytu na území ČR. Dále správní orgán I. stupně odkázal na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 562/2006 ze dne 9. března 2016, kterým se stanoví kodex Unie o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex), konkrétně na články 10 a 11. 16. Žalobce podal dne 20.