5 Azs 89/2015 — Nejvyšší správní soud

4 A 39/2025- 56 - text  18 4 A 39/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou v právní věci žalobkyně: D. G., narozená dne X bytem X zastoupená advokátem Mgr. et Bc. Filipem Schmidtem, LL.M. sídlem Španělská 770/2, 120 00 Praha 2 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 7. 2025, č. j. MV-88004-7/SO-2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 24. 7. 2025, č. j. MV-88004-7/SO-2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaná zamítla odvolání žalobkyně a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 5. 5. 2025, č. j. OAM-13861-50/PP-2023 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím byla ve výroku I. podle § 87e odst. 1 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zamítnuta žádost žalobkyně o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie na území České republiky, neboť žalobkyně se dopustila obcházení tohoto zákona s cílem získat povolení k přechodnému pobytu na území, když účelově uzavřela manželství; a ve výroku II. byla žalobkyni podle § 87e odst. 4 téhož zákona stanovena lhůta k vycestování z území České republiky 30 dnů od právní moci rozhodnutí. II. Obsah žaloby a jejího doplnění 3. Žalobkyně v žalobě uvedla, že není pravdou, že by uzavřela manželství pouze s cílem legalizovat svůj další pobyt na území a nikoliv proto, aby vedla společný život se svým manželem, který bude naplňovat definici dle § 655 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“). Dále namítla, že došlo k porušení § 3, § 36 odst. 3, § 50 a § 51 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a § 87e odst. 1 písm. d) a odst. 4 zákona o pobytu cizinců. 4. Ve včasném doplnění žaloby žalobkyně dále namítala porušení § 2 odst. 3 a 4 a § 68 odst. 3 správního řádu a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), neboť rozhodnutím bylo nepřiměřeno zasaženo do jejího práva i do práva jejího manžela na ochranu soukromého a rodinného života. 5. Žalobkyně v doplnění žaloby uvedla, že v ČR žije od prosince 2022, kdy odcestovala ze země původu (Ruska) na základě krátkodobého schengenského víza vydaného Španělským královstvím. Sdělila, že měla od počátku v úmyslu odcestovat do ČR, kde žijí její dlouholetí přátelé, kteří jí nabídli podporu. Zde se po příjezdu poprvé potkala s p. J. (dále jen „manžel“), svým budoucím manželem, který je bratrem přítelkyně žalobkyně, pí. H. J. (dále jen „sestra manžela“). Dále uvedla, že v ČR dne 12. 1. 2023 podala žádost o udělení mezinárodní ochrany, avšak tato byla shledána nepřípustnou dle § 10a odst. 1 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) a řízení o udělení mezinárodní ochrany bylo podle § 25 písm. i) tohoto zákona zastaveno, když bylo shledáno, že státem příslušným k posouzení dané žádosti je Španělské království. Španělsko pak dne 10. 2. 2023 uznalo svou příslušnost k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu. Žalobkyně uvedla, že již v té době navrhovala správnímu orgánu v azylovém řízení provedení výslechu svědků – manžela žalobkyně, sestry manžela a jejího manžela, J. J. a E. K., jakožto přátel a příbuzných jejích i jejího manžela. Správní orgán však žádného ze svědků nevyslechl. Dále uvedla, že již v době podání kasační stížnosti proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 1. 6. 2023, č. j. 13 Az 10/2023-25, kterým byla zamítnuta žaloba žalobkyně proti rozhodnutí ve věci její žádosti o azyl, byla přítelkyní svého budoucího manžela a nikdo z nich nezastíral, že uzavřeli manželství proto, aby i nadále mohli rozvíjet svůj vztah a žalobkyně v ČR mohla požádat o udělení pobytového oprávnění. Zdůraznila, že ani ona ani její manžel nikdy nezastírali, že časová souslednost může budit jisté pochybnosti o tom, zda k uzavření manželství nedošlo rychleji (tj. dříve), než pokud by byla pobytová situace žalobkyně lepší, nicméně tato skutečnost dle žalobkyně nepředstavuje důvod pro odmítnutí jejího manželství jako účelového. Zmínila, že oproti minulosti by podle současné právní úpravy pozdější uzavření manželství ani nebylo prakticky možné, a to stejně jako realizace rodinného života v zemi původu žalobkyně. 6. Žalobkyně dále uvedla, že její manžel trpí závažným psychickým onemocněním, o jehož skutečném rozsahu neměla žalobkyně ani jeho nejbližšího rodina před uzavřením sňatku ponětí. Tvrdila, že byla informována, že jeho zdravotní stav je ucházející, ale musí brát občas léky a dostává kvůli tomu malý invalidní důchod. Konstatovala, že osoby, které trpí tak závažným onemocněním jako její manžel, typicky o svém stavu odmítají hovořit, často si jej sami neuvědomují či nepřipouštějí. Dle žalobkyně tak nemůže obstát zjednodušující závěr správního orgánu, že pokud by manželství nebylo uzavřeno účelově, pak by žalobkyně jistě znala skutečný rozsah zdravotních problémů manžela. Namítla, že žalovaná se s touto námitkou vypořádala nesprávně, když bylo třeba zohlednit, jaký je náhled paranoidního schizofrenika na manželství a jeho význam. Žalobkyně rovněž zpochybnila údajné neúspěšné pobytové kontroly s tím, že pracuje převážně v Praze, nedaleko bydliště, ale její manžel pracuje převážně v Brně, někdy také v Praze, žalobkyně vše objasnila. Namítala, že správní orgán nesprávně vyhodnotil skutkový stav a nezohlednil specifika daného případu. Žalobkyně dále namítala, že stav jejího manžela se zásadně zhoršil právě až po svatbě, a to po zahájení správního řízení a v jeho průběhu (tedy již během manželství), kdy se žalobkyně a ve stejnou dobu i rodina jejího manžela dozvěděli poprvé podrobnosti o vážném zdravotním stavu jejího manžela. Zdůraznila, že její manžel vyžaduje podporu a péči a správní řízení mělo na jeho stav značně negativní vliv. 7. Namítala, že tvrdila konkrétní skutečnosti, které zakládaly nepřiměřenost dopadů rozhodnutí do jejího soukromého a rodinného života, a to od počátku řízení. Takové skutečnosti vyplývají i z její pobytové historie, která je správnímu orgánu známa. Sdělila, že do ČR přicestovala jako uprchlík s cílem se již do vlasti nevrátit, k důkazu navrhla správní spis ve věci její žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Namítala, že žalovaná nepravdivě v napadeném rozhodnutí uvedla, že žalobkyně pracuje ve fitness, přestože měla uvádět, že není oprávněna pracovat, proto s manželem nesdílí společnou domácnost. Uvedla, že správnímu orgánu zcela přesně objasnila důvody, proč vedou s manželem dvě domácnosti, i jak funguje jejich hospodaření. Pokud žalovaná žalobkyni v napadeném rozhodnutí vytkla neaktuálnost předložených čestných prohlášení, pak žalobkyně namítla, že předmětné svědky opakovaně písemně navrhovala správnímu orgánu k předvolání k podání svědeckých výpovědí. Dle žalobkyně tak žalovaná nemůže současně vytýkat žalobkyni neprokázání reálnosti jejího manželského svazku, pokud takové prokázání zmaří nevypořádáním se s návrhy žalobkyně. 8. Navrhla, aby soud zrušil napadené i prvostupňové rozhodnutí, věc vrátil správnímu orgánu I. stupně k dalšímu řízení a uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalované 9. Žalovaná odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde se již některými námitkami zabývala. K námitkám ohledně zdravotního stavu manžela žalovaná doplnila, že žalobkyně v řízení pouze uvedla, že manžel trpí psychickým onemocněním, neuvedla však, jak se projevuje jeho závažnost, jakou péči žalobkyně manželovi poskytuje a z jakého důvodu tuto péči nemohou poskytovat jiné osoby než ona. Dále uvedla, že z předložené předběžné propouštěcí zprávy z psychiatrické nemocnice ze dne 12. 2. 2024 bylo zjištěno, že manžel se léčí s diagnózou paranoidní schizofrenie a má potvrzenou invaliditu III. stupně. Žalobkyně však nemoc manžela v protokolu o výslechu ze dne 4. 7. 2024 nijak nezmínila (uvedla, že manžel je zdravý), přestože dle odvolací námitky se zdravotní stav manžela po podání její žádosti výrazně zhoršil. 10. K námitkám ohledně pobytových kontrol žalovaná uvedla, že právě výsledky pobytových kontrol znevěrohodňují manželství žalobkyně. Během řízení bylo provedeno celkem 10 pobytových kontrol – při 9 z nich nebyli manželé společně zastiženi a dotazovaní sousedé navíc nepoznali manžela dle předložené fotografie. Po předchozí domluvě se sestrou manžela byla naplánována desátá kontrola, a to na den 8. 1. 2025, kdy byli oba manželé zastiženi. Žalovaná nepovažuje za prokázané společné so