4 A 60/2024 – Městský soud v Praze

4 A 60/2024- 46 - text  12 4 A 60/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou v právní věci žalobkyně: T. R., narozená dne X bytem X zastoupená advokátem Mgr. Tomášem Císařem sídlem Vyšehradská 415/9, 128 00 Praha 2 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 11. 2024, č. j. MV-142418-4/SO-2024, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 12. 11. 2024, č. j. MV-142418-4/SO-2024, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10 800 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 12. 11. 2024, č. j. MV-142418-4/SO-2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaná zamítla odvolání žalobkyně a potvrdila usnesení Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 7. 8. 2024, č. j. OAM-14694-5/DP-2024 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím bylo správní řízení o žádosti žalobkyně ze dne 28. 5. 2024 o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem podnikání – osoba samostatně výdělečně činná (OSVČ), podle § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zastaveno, neboť žalobkyně neodstranila v určené lhůtě podstatné vady žádosti. II. Obsah žaloby 3. Žalobkyně v žalobě namítala, že v řízení vedoucím k vydání napadeného rozhodnutí byla zvlášť závažným způsobem porušena ustanovení o řízení před správním orgánem. Napadené rozhodnutí rovněž označila za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, když správní orgán při posuzování její žádosti nevycházel ze spolehlivě zjištěného stavu věci dle § 3 správního řádu. Dále namítala, že rozhodnutí je v rozporu s § 68 odst. 3 správního řádu, neboť není řádně odůvodněno, zejména ve vztahu k přiměřenosti napadeného rozhodnutí a zjevnému nepřiměřenému dopadu do rodinného i soukromého života žalobkyně. Namítla rovněž porušení § 2 odst. 3 a 4 správního řádu, neboť správní orgán nedbal řádně oprávněných zájmů účastníka řízení a jím přijaté řešení neodpovídá okolnostem případu. Žalobkyně dále namítala, že žalovaný jakožto odvolací správní orgán v rozporu se svou zákonnou povinností nevypořádal řádně uplatněné odvolací námitky. 4. K důvodu zastavení správního řízení žalobkyně namítala, že požadované náležitosti žádosti byly doloženy kompletně, avšak v mezidobí mezi vydáním prvostupňového rozhodnutí a odvoláním. Namítla, že předmětný postup se týká jen nedoložení podstatných podkladů, tj. pouze těch, které jsou nutným podkladem pro ověření údajů žádosti, a to pouze v případě, pokud nejsou doloženy vůbec, což není tento případ. Dle žalobkyně nejsou předmětné doklady podstatnou náležitostí žádosti, ale pouze prokazují již před vydáním rozhodnutí existující stav věci, tj. pouze zpětně potvrzují, že ke dni rozhodnutí žalobkyně splňovala veškeré podmínky pro vydání kladného rozhodnutí. Navíc tyto skutečnosti jsou potvrzovány státem, což dle žalobkyně znamená, že správní orgán měl možnost si i jinak ověřit, zda žalobkyně splnila veškeré podmínky. Případně dle žalobkyně správnímu orgánu nic nebránilo ještě jednou procesně aktivní žalobkyni jasně a srozumitelně vyzvat. 5. Dále namítala, že v rámci odvolacího řízení doložila k důkazu vše požadované, přičemž se jednalo o doložení nikoliv nové, ale v době prvostupňového rozhodnutí existující skutečnosti, a proto by tato okolnost měla mít vliv na prolomení zásady koncentrace, kterou lze prolomit s ohledem na přiměřenost, což žalovaný rovněž nevzal v úvahu. Připomněla, že je bezúhonnou a společensky nikterak nebezpečnou osobou, která spolehlivě plní svůj účel pobytu a byla vždy procesně aktivní. Z tohoto důvodu žalobkyně vnímala napadené rozhodnutí jako zjevně nepřiměřené a formalistické, žalobkyně mohla být vyzvána opakovaně. Dle žalobkyně byl postup správních orgánů ve věci nezákonný a neodpovídal požadavkům na výkon dobré správy ani hospodárnosti. V této souvislosti žalobkyně poukázala na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) k přepjatému formalismu a k právu na spravedlivý proces s tím, že v jejím případě bylo rozhodováno v rozporu s těmito principy. 6. Žalobkyně dále vytýkala, že posouzení správního orgánu k otázce přiměřenosti napadeného rozhodnutí ve vztahu k soukromému a rodinnému životu žalobkyně není řádné, resp. v podstatě zcela absentuje, a napadené rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné. Žalobkyně namítala, že správní orgán ignoroval jednak její nezletilé dítě [čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“)] pobývající zde s matkou v režimu dlouhodobého pobytu, dále vazby žalobkyně, které má na území ČR vybudovány, a rovněž silně problematickou situaci v zemi původu (válku). Tyto skutečnosti vyplývaly ze spisu žalobkyně nebo byly obecně známé. Žalobkyně je ani nemohla namítat, neboť nebyla seznámena s podklady pro vydání rozhodnutí. Pro úplnost žalobkyně uvedla, že výčet uvedený v § 174a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), je výčtem, který představuje minimální množinu faktorů, které ovlivňují přiměřenost správního rozhodnutí. Namítla, že v situaci, kdy je správní orgán povinen postupovat dle § 3 správního řádu tak, aby byl zjištěn skutečný stav věci, tak je jeho povinností, aby se minimálně pokusil účastníka řízení vyslechnout k problematice faktorů uvedených v § 174a zákona o pobytu cizinců, nebo jej jakýmkoliv jiným způsobem vyzval k tomu, aby se k předmětné problematice vyjádřil, a to tím spíše, pokud zbavuje pobytu osobu, v jejíž zemi je válka a na jejímž pobytu je závislé i její nezletilé dítě. V této souvislosti pak žalobkyně odkázala na judikaturu NSS, která dovodila, že namítá-li cizinec ve správním řízení nepřiměřenost zásahu do soukromého a rodinného života, tedy porušení čl. 8 Úmluvy (nebo hrozba tohoto zásahu ze spisu jasně vyplývá), je správní orgán povinen se s touto námitkou vypořádat bez ohledu na to, zda zákon o pobytu cizinců v konkrétním řízení posouzení přiměřenosti ve smyslu § 174a vyžaduje či nikoli. Ze správního spisu se pak v okamžiku rozhodování podávaly takové okolnosti, ve kterých bylo možné případnou nepřiměřenost zásahu do soukromého a rodinného života žalobkyně spatřovat. 7. Žalobkyně uzavřela, že žalovaná měla v napadeném rozhodnutí povinnost sama o žádosti rozhodnout (neboť v době rozhodování odvolacího i prvostupňového orgánu žádost netrpěla žádnými vadami), ale také poměřit na jedné straně intenzitu zásahu do soukromého a rodinného života žalobkyně a na straně druhé intenzitu veřejného zájmu na zastavení řízení. Pokud by dospěla k závěru, že by negativní rozhodnutí založené na uplatnění koncentrační zásady bylo s ohledem na závažné dopady do soukromého a rodinného života žalobkyně nepřiměřené, měla prvostupňové rozhodnutí zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení. 8. Navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil, věc vrátil žalované k dalšímu řízení a uložil jí povinnost uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalované 9. Žalovaná trvala na zákonnosti a správnosti napadeného rozhodnutí, žalobní námitky odmítla jako nedůvodné a v podrobnostech odkázala na obsah napadeného rozhodnutí a na spisový materiál. 10. K úvodním námitkám žalovaná uvedla, že napadené rozhodnutí není nezákonné, není věcně nesprávné, není vnitřně rozporné ani nepřezkoumatelné. Žádné z (procesních) práv žalobkyně nebylo porušeno. Dále uvedla, že stav věci byl zjištěn v souladu s § 3 správního řádu a že rozhodnutí obsahují odůvodnění, ze kterých je zřejmé, jaké důvody vedly k zastavení správního řízení o žádosti žalobkyně, z jakých podkladů správní orgány vycházely a jakým úvahami se řídily. Dle žalované správní orgány rovněž postupovaly v souladu se základními zásadami správního řízení. Veškeré odvolací námitky pak byly v napadeném rozhodnutí řádně vypořádány. 11. K námitce týkající se doložení požadovaných dokladů žalovaná uvedla, že zbývající požadované doklady byly žalobkyní doloženy dne 13. 8. 2024, resp. dne 12. 8. 2024 byly podány k poštovní přepravě ke správnímu orgánu I. stupně, tedy až po vydání prvostupňového rozhodnutí, které bylo vypraveno dne 7. 8. 2024. Co se týká dokladu o zápisu do příslušného rejstříku, seznamu nebo evidenci; potvrzení od příslušného celního úřadu prokazujícího, že cizinec nemá evidován nedoplatek u orgánů Celní správy České republiky a dokladu o cestovním zdravotním pojištění, které odpovídá podmínkám § 180j zákona o pobytu cizinců na dobu pobytu na území, žalovaná uvedla, že tyto jsou zákonnými náležito