4 Az 25/2025 – Městský soud v Praze

4 Az 25/2025- 25 - text 7 4 Az 25/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou v právní věci žalobce: R. G., narozený dne X bytem X zastoupený advokátkou JUDr. Irenou Strakovou sídlem Karlovo náměstí 18, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad štolou 936/3, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 8. 2025, č. j. OAM-577/ZA-ZA11-ZA13-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Ministerstva vnitra České republiky, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž rozhodl o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany podané dne 19. 5. 2025 tak, že žádost se podle ust. § 16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), zamítá jako zjevně nedůvodná. II. Obsah žaloby 2. Žalobce žalobou napadl rozhodnutí v celém rozsahu, neboť žalovaný řádně nezjistil skutkový stav a své závěry řádně neodůvodnil. Namítal, že ve vztahu k němu nelze Arménii považovat za bezpečnou zemi původu. Domněnka bezpečné země původu je vyvratitelná a je tedy potřeba v každém jednotlivém případě zkoumat, zda i ve vztahu k žadateli lze zemi považovat za bezpečnou. Měl za to, že žalovaný nesprávně vyhodnotil jeho žádost za zjevně nedůvodnou, neboť pro takový závěr žalovaný neshromáždil dostatek aktuálních a relevantních podkladů a nezjistil řádně skutkový stav. V důsledku toho napadené rozhodnutí nemá oporu ve spise. Žalobce v řízení tvrdil, že nebezpečí konfliktu s Ázerbájdžánem je v zemi stále aktuální a dochází k nezákonnému trestání lidí. 3. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla žalovanému vrácena k novému projednání a rozhodnutí. 4. Podáním ze dne 7. 1. 2026 zástupkyně žalobce oznámila soudu převzetí právního zastoupení žalobce, k žalobě však již ničeho doplněno nebylo. III. Vyjádření žalovaného 5. Žalovaný uvedl, že s žalobou nesouhlasí, neboť při rozhodování vzal v úvahu všechny žalobcem tvrzené skutečnosti a opatřil k nim relevantní a aktuální informace týkající se situace v Arménii, a tudíž vycházel z dostatečně zjištěného skutkového stavu. Arménie se podle příslušné vyhlášky považuje za bezpečnou zemi původu. Žalovaný na základě informací o politické situaci a stavu dodržování lidských práv v Arménii a na základě výpovědi žalobce shledal, že v jeho případě jí lze za bezpečnou zemi původu ve smyslu zákona o azylu považovat. Žalovaný napadené rozhodnutí považoval za zákonné, přezkoumatelné a vycházející z dostatečně zjištěného skutkového stavu, přičemž argumentace žalobce není způsobilá závěr o zjevné nedůvodnosti jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany zpochybnit. Ve zbytku odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a správní spis. 6. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Obsah správního spisu 7. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobce podal dne 19. 5. 2025 žádost o udělení mezinárodní ochrany v ČR, v rámci poskytnutí údajů uvedl, že je státním příslušníkem Arménské republiky má manželku a dceru, přičemž obě disponují oprávněním k trvalému pobytu na území ČR. Žalobcův syn rovněž v současnosti žije v ČR, má zaměstnaneckou kartu. Do ČR žalobce přicestoval už v roce X, měl zde pracovní vízum. Žalobce také sdělil, že byl v ČR pravomocně odsouzen ke dvouletému podmíněnému trestu, dne X mu podmínka skončila. K důvodům své žádosti žalobce uvedl, že si chtěl prodloužit pobyt, ale kvůli podmínce mu to zamítli, požádal o pomoc právníka, ten však udělal chybu a pobyt mu nebyl prodloužen. Žalobce má v ČR rodinu, kterou nemůže opustit. 8. Během pohovoru k žádosti konaného dne 22. 5. 2025 žalobce sdělil, že je v Arménii špatná situace a není tam práce, podnikání mu nevyšlo, proto v roce X vycestoval. Měl v ČR zaměstnaneckou kartu, která mu nebyla prodloužena, protože měl v ČR podmínku. Konstatoval, že by si svůj pobyt v ČR mohl legalizovat prostřednictvím sloučení rodiny, ale nenašel si čas to zařídit. Výslovně pak uvedl, že o mezinárodní ochranu žádá z toho důvodu, aby legalizoval svůj pobyt na území ČR. V ČR se živil různými povoláními. V Arménii měl ekonomické problémy, protože tam byl problém sehnat práci, začal proto podnikat ve výrobě nábytku, ale magistrát mu nařídil (z ekologických důvodů), aby své podnikání přesunul z dané lokality na jiné místo, nicméně někdo jiný začal na jeho původním místě podnikat. To žalobce urazilo a vedlo ho k vyřízení pracovního víza v ČR a odjezdu z Arménie. Připustil, že se rozhodnutí magistrátu nijak nebránil, na žádné orgány se při řešení svého problému neobrátil. Při vycestování ze země žádné problémy neměl. V ČR žádné jiné příbuzné kromě manželky a dvou dětí nemá, žije s manželkou a synem, oba pracují, dcera už bydlí jinde. V Arménii má sestru a matku, je s nimi v kontaktu. Na otázku, čeho se obává v případě návratu do Arménie, odpověděl, že by došlo k oddělení od jeho rodiny, tu nechce opustit. Chce mít v ČR doklady, aby zde mohl s rodinou pobývat a pracovat zde. 9. Součástí spisu je Informace oddělení zahraničních a evropských záležitostí Odboru azylové a migrační politiky (OAMP) Ministerstva vnitra ČR – Arménie – Hodnocení Arménie jako bezpečné země původu ze dne 4. 9. 2024. 10. Dne 19. 8. 2025 se žalobce dostavil k seznámení s podklady pro rozhodnutí. K Informaci OAMP uvedl, že takhle to v Arménii nefunguje, v Arménii totiž stále ještě trestají lidi nezákonným způsobem. Dodal, že jeho osobně se to netýká, ale že hovoří obecně. Navíc se mu nelíbí, jak se neustále ustupuje Ázerbájdžánu. Zopakoval, že tu chce bydlet, pracovat a starat se o rodinu, žádal, aby mu to bylo umožněno. Jeho advokát udělal chybu, místo o dlouhodobé vízum požádal o prodloužení zaměstnanecké karty, a to mu bylo odmítnuto. Byl sice odsouzen za ublížení na zdraví, ale podle něj to bylo jinak, neměl však důkazy. Podklady do správního spisu doplnit nechtěl. 11. V napadeném rozhodnutí ze dne 19. 8. 2025 žalovaný shledal, že jediným důvodem vedoucím žalobce k podání žádosti o mezinárodní ochranu byla legalizace jeho pobytu v ČR, kde žije jeho manželka a děti. Dále konstatoval, že žalobce pochází z Arménie, která je Českou republikou podle § 2 bodu 3. vyhlášky č. 328/2015 Sb., kterou se provádí zákon o azylu a zákon o dočasné ochraně cizinců (dále jen „vyhláška č. 328/2015 Sb.“), považována za bezpečnou zemi původu ve smyslu § 2 odst. 1 písm. k) zákona o azylu. Na základě materiálu Hodnocení Arménie jako bezpečné země původu, stav září 2024, žalovaný zjistil, že v Arménii obecně a soustavně nedochází k pronásledování, mučení nebo nelidskému nebo ponižujícímu zacházení či trestům a k hrozbě z důvodu svévolného násilí v případě mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, její občané nebo osoby bez státního občanství jí neopouštějí z důvodů uvedených v § 12 nebo § 14a zákona o azylu, Arménie rovněž ratifikovala a dodržuje mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách a umožňuje činnost právnickým osobám, které dohlížejí nad stavem lidských práv. Na základě výše uvedené informace o zemi původu a na základě výpovědi žalobce shledal, že v jeho případě Arménii lze považovat za bezpečnou zemi původu ve smyslu § 16 odst. 2 zákona o azylu. Konstatoval, že mezinárodní ochrana je specifickým institutem, který neslouží jako alternativa při neudělení jiné formy pobytového oprávnění (v daném případě žalobce pozbyl zaměstnaneckou kartu), přičemž odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“). Podle žalovaného žalobce svou žádost nespojoval s žádnými problémy ve vlasti, motivován byl pouze tím, aby mohl v ČR setrvat se svou rodinou a pracovat. Dodal, že žalobcem popsaný problém s magistrátem, který mu neumožnil dále podnikat, se žalobce nepokusil nijak řešit, na takový postup si u příslušných orgánů nestěžoval a namísto toho se rozhodl opustit vlast. Žalovaný proto shledal naplnění podmínek ustanovení § 16 odst. 2 zákona o azylu a zamítl žádost žalobce jako zjevně nedůvodnou. Vzhledem k ustanovení § 16 odst. 4 zákona o azylu pak žalovaný nepřistoupil k hodnocení důvodů pro udělení azylu ani pro udělení doplňkové ochrany. V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze 12. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu řádně a včas uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s.ř.s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku, a to vzhledem k účinnosti článku 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „procedurální směrnice“). Po provedeném řízení soud shledal, že žaloba není důvodná. 13. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení