1 Azs 174/2024 — Nejvyšší správní soud

41 A 3/2026- 19 - text  5 41 A 3/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Křížem v právní věci žalobkyně: O. P., narozená X státní příslušnice X bytem X zastoupená Organizací pro pomoc uprchlíkům, z. s., IČO 45768676 se sídlem Poděbradská 173/5, Praha 9 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 o žalobě ze dne 30. 1. 2026 na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve zrušení víza dočasné ochrany označením razítkem „zrušeno“ a neprodloužením tohoto víza v cestovním dokladu žalobkyně dne 21. 1. 2026 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala vydání rozsudku, kterým by soud určil, že zásah žalovaného spočívající ve „zrušení víza dočasné ochrany vyznačením razítka „zrušeno“ a zároveň neprodloužení tohoto víza dne 21. 1. 2026“, byl nezákonný. Zároveň požadovala, aby soud zakázal žalovanému pokračovat v porušování jejích práv a přikázal mu, aby obnovil stav před tímto zásahem. 2. V žalobě žalobkyně uvedla, že v červenci 2025 uprchla z Ukrajiny z důvodu válečného konfliktu a dne 7. 7. 2025 požádala o dočasnou ochranu na Kypru, kde setrvala přibližně jeden měsíc. Následně přicestovala do České republiky, kde jí dne 7. 8. 2025 byla bez problému udělena dočasná ochrana. V lednu 2026 žalobkyně zažádala o prodloužení dočasné ochrany o další rok, avšak když se dne 21. 1. 2026 dostavila na pracoviště žalovaného k vylepení nového vízového štítku, pracovnice žalovaného její stávající vízum označila jako zrušené a toliko ústně žalobkyni sdělila, že důvodem je dříve udělené vízum na Kypru. 3. Žalobkyně následně argumentovala rozsudkem SDEU ze dne 27. 2. 2025 ve věci C-753/23 Krasiliva stran přípustnosti zásahové žaloby. Upozornila na to, že unijní právo neumožňuje současné čerpání výhod spojených s dočasnou ochranou ve více členských zemích současně, ale nijak neomezuje druhotné pohyby držitelů dočasné ochrany, jak potvrzuje i ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, podle níž nelze použít právní úpravu nepřijatelnosti žádosti o dočasnou ochranu podle § 5 odst. 1 písm. c) a d) zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Lex Ukrajina“) pro rozpor s unijním právem. Žalobkyně odkázala na podrobný metodický popis obsažený v rozsudcích Nejvyššího správního soudu, jak má žalovaný postupovat, když zjistí, že žadateli o dočasnou ochranu je tato již poskytována v jiné členské zemi. Žalovaný měl tedy ověřit, zda žalobkyni vízum na Kypru již zaniklo udělením dočasné ochrany v České republice, a pokud ne, měl se jí dotázat, zda souhlasí se zánikem dočasné ochrany na Kypru prodloužením dočasné ochrany v České republice. Dřívější dočasná ochrana v jiném státě EU nemůže být důvodem zrušení víza v ČR a již vůbec ne v situaci, kdy žalobkyni již Česká republika toto vízum jednou udělila, čímž převzala odpovědnost za její útočiště před válkou, která na Ukrajině stále panuje. Žalovaný nemohl v žádném případě dosavadní vízum žalobkyně zrušit a neprodloužit. 4. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že je třeba brát jako důležitý údaj den, kdy žalobkyně získala pobytové oprávnění, nikoliv datum, kdy si žádost o poskytnutí dočasné ochrany podala. Přestože žalobkyně o dočasnou ochranu na Kypru požádala dne 7. 7. 2025, z Platformy pro výměnu informací o žadatelích a držitelích dočasné ochrany mezi členskými státy (Temporary Protection Platform, dále jen „TPD“) vyplývá, že jí byla udělena až dne 24. 9. 2025. Ze sdělení ministerstva Kyperské republiky dle žalovaného vyplývá, že žalobkyně dne 7. 7. 2025 podala žádost o udělení dočasné ochrany na Kypru (pozn. je zde uvedeno „you lodged on 07/07/2025“ což lze přeložit jako „jste se přihlásila 07/07/2025“). V tomto dokumentu se dále uvádí, že žalobkyně splňuje kritéria pro udělení dočasné ochrany a je jí doporučeno požádat imigrační oddělení o nové povolení k pobytu (pozn. je zde uvedeno „a new residence permit“). Tímto „novým povolením k pobytu“ se rozumí povolení k pobytu, které kyperské státní orgány vydávají držitelům dočasné ochrany. Žalovaný se prostřednictvím TPD dotázal kyperské strany na přesné datum, kdy žalobkyně získala povolení k pobytu na základě dočasné ochrany, dosud však neobdržel odpověď. 5. Žalobkyně se mýlí, pokud uvádí, že při zániku dočasné ochrany žalovaný postupoval podle § 5 odst. 1 písm. d) Legis Ukrajina. K zániku dočasné ochrany žalobkyně došlo ze zákona, konkrétně dle § 5 odst. 8 písm. b) téhož zákona. Žalovaný k tomu citoval z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 12. 2025, č. j. 21 Azs 144/2025-23: „Konstrukce § 5 odst. 8 písm. b) lex Ukrajina je totiž zcela záměrně nastavena tak, že zánik dočasné ochrany nastává automaticky, bez vedení správního řízení a bez vydání rozhodnutí.“ Podotkl, že i sama směrnice o dočasné ochraně počítá s tím, že jakmile cizinec získá dočasnou ochranu, zaniká tím předchozí dočasná ochrana udělená v jiném členském státě; proto s ní není § 5 odst. 8 písm. b) Legis Ukrajina v rozporu. Tento závěr žalovaný podpořil i odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 12. 2025, č. j. 21 Azs 144/2025-23. 6. Při rozhodování o žalobě soud vycházel zejména z této právní úpravy: 7. Podle § 82 s. ř. s. každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. 8. Podle § 87 odst. 1 s. ř. s. soud rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí; rozhoduje-li soud pouze o určení toho, zda zásah byl nezákonný, vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době zásahu. 9. Podle § 87 odst. 2 s. ř. s. soud rozsudkem určí, že provedený zásah byl nezákonný, a trvá-li takový zásah nebo jeho důsledky anebo hrozí-li jeho opakování, zakáže správnímu orgánu, aby v porušování žalobcova práva pokračoval, a přikáže, aby, je-li to možné, obnovil stav před zásahem. Šlo-li o zásah ozbrojených sil, veřejného ozbrojeného sboru, ozbrojeného bezpečnostního sboru nebo jiného obdobného sboru, uloží soud tento zákaz nebo příkaz správnímu orgánu nebo obci, která takový sbor řídí nebo které je takový sbor podřízen. 10. Podle § 87 odst. 3 s. ř. s. soud zamítne žalobu, není-li důvodná. 11. Podle § 1 odst. 2 Legis Ukrajina ustanovení tohoto zákona se použijí přednostně před ustanoveními jiných právních předpisů upravujících právní vztahy podle odstavce 1, nestanoví-li tento zákon jinak. 12. Podle § 5 odst. 1 písm. d) Legis Ukrajina žádost o udělení dočasné ochrany je nepřijatelná, jestliže je podána cizincem, kterému byla udělena dočasná nebo mezinárodní ochrana v jiném členském státě Evropské unie. 13. Podle § 5 odst. 7 Legis Ukrajina ve věci neudělení nebo odnětí dočasné ochrany se použije zákon o dočasné ochraně cizinců. 14. Podle § 5 odst. 8 písm. b) Legis Ukrajina oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany dále zaniká udělením dočasné ochrany podle rozhodnutí Rady jiným členským státem Evropské unie. 15. Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 16. Soud při svých úvahách vycházel z kritérií pro určení nezákonného zásahu, jak byla definována v judikatuře správních soudů, zejména v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2005, č. j. 2 Aps 1/2005-65. Ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. může správní soud poskytnout tehdy, jsouli kumulativně splněny tyto podmínky: žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze žalobci ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout. 17. Podstatou sporu v projednávané věci je splnění třetí podmínky, tedy otázka, zda se jednalo o zásah zákonný či nikoli. 18. Žalobkyně se pokouší na svou věc vztáhnout závěry rozhodnutí správních soudů, které navazovaly na rozsudek SDEU ze dne 27. 2. 2025 ve věci C-753/23 Krasiliva. V rozhodnutích, jichž se dovolává, však soudy posuzovaly skutkově a právně odlišné případy a pro rozpor s unijním právem vyloučily toliko aplikaci § 5 odst. 1 písm. c) a d) Legis Ukrajina, tedy označení žádosti o dočasnou ochranu za nepřijatelnou z důvodu podání žádosti o toto pobytové oprávnění či jeho udělení v jiném členském státě. 19. Ve věci žalobkyně se však nejedná o situaci, kdy by žalobkyně podala žádost o udělení dočasné ochrany a žalovaný