1 Azs 105/2008 — Nejvyšší správní soud

46 Az 2/2026- 21 - text [OBRÁZEK] 46 Az 2/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Pavlou Klusáčkovou ve věci žalobce: S. O., státní příslušnost: Republika Uzbekistán zastoupen advokátem JUDr. Matějem Šedivým se sídlem Praha 1, Václavské náměstí 21 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Praha 7, Nad Štolou 936/3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 1. 2026, č. j. OAM-1336/ZA-ZA11-ZA05-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým byla jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), zamítnuta jako zjevně nedůvodná. II. Obsah žaloby 2. V podané žalobě žalobce namítal, že ačkoliv v žádosti o udělení mezinárodní ochrany akcentoval humanitární důvody, žalovaný podanou žádost neposoudil dle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b, nýbrž odkázal toliko na § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu. Tvrdil, že takový závěr představuje chybnou právní kvalifikaci prezentované argumentace, neboť obavy žalobce z návratu do vlasti se nedotýkaly toliko ekonomického strádání, nýbrž jeho humanitární situace. Žalobce je Uzbekem, muslimem, přičemž v domovském státě žije jeho rodina (manželka a nezletilé dítě), kterou vyživuje. Žalobce se snaží v ČR vydělat prostředky, k čemuž žalobce poukázal na tragickou ekonomickou situaci v domovském státě a faktickou nemožnost dosažení adekvátního výdělku. Tvrdil, že uplatňované důvody nejsou toliko ekonomické, nýbrž ekonomicko-sociální, pročež má za to, že mu měl být udělen humanitární azyl. Žalovaný se měl zaobírat ekonomickou situací v zemi jeho původu či posouzením toho, zdali si žadatel může adekvátně vydělávat i v domovském státě. Tyto úvahy v dokazování zcela absentují. Žalobce tak měl za to, že nejsou dány podmínky pro postup dle § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu, přičemž pokládal napadané rozhodnutí za nepřezkoumatelné, neboť se nijak nezaobírá možností udělení humanitárního azylu, potažmo doplňkové ochrany, nedostatečně posuzuje ekonomickou situaci v jeho domovském státě a věnuje se toliko situaci bezpečnostní. K tomu žalobce poukázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Ads 17/2007-66, s tím, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí nevyplývá, co si žalovaný myslí o důvodech obav žalobce. Životní situace žalobce byla významně zhoršena tím, že nemá v domovském státě adekvátní zázemí, zatímco v ČR se prosadil na trhu práce. 3. Dále žalobce namítal, že žalovaný při posouzení situace v domovském státě žalobce čerpal i z nepřípustného podkladu v podobě dokumentu nazvaného Informace OAMP, který je podkladem zpracovaným žalovaným. Žalovaný tak opírá závěry napadeného rozhodnutí o podkladový materiál, jehož je sám autorem. Dále žalobce namítal, že žalovaným zajištěné podklady soustředí svoji pozornost na posouzení bezpečnostní a politické situace, nikoliv však na posouzení ekonomické situace a možnosti pracovního uplatnění a s tím související možnosti dosažení výdělku, kterým by žalobce zajistil krytí finančních nákladů rodiny, pročež jeho tvrzení o nemožnosti uživit rodinu prací v domovském státě tak nebylo vyvráceno. III. Vyjádření žalovaného 4. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout, přičemž odkázal na obsah správního spisu a napadeného rozhodnutí. 5. Žalovaný tvrdil, že při rozhodování vzal v úvahu skutečnosti, které žalobce tvrdil, a shromáždil k nim relevantní a aktuální informace o situaci v zemi původu. Rovněž vycházel z dostatečně zjištěného stavu věci a měl za to, že přijaté řešení odpovídá konkrétním okolnostem daného případu a je patřičným způsobem odůvodněno. 6. Zdůraznil, že tvrzení žalobce uvedené v průběhu azylového řízení, že o mezinárodní ochranu požádal s cílem získat čas k legalizaci svého pobytu na území ČR a následně požádat o zaměstnaneckou kartu, potvrzuje účelovost podané žádosti. Institut mezinárodní ochrany podle zákona o azylu, neslouží k řešení pobytových či ekonomických obtíží cizince ani k obcházení právní úpravy pobytu cizinců na území ČR. 7. Dle žalovaného žalobce v průběhu správního řízení neuvedl žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že by byl ve své zemi původu pronásledován ve smyslu § 12 zákona o azylu, ani že by mu hrozila vážná újma dle § 14a téhož zákona. Naopak jeho vlastní tvrzení svědčí o tom, že důvodem podání žádosti jsou výlučně ekonomické motivy a snaha setrvat na území ČR. 8. K námitce týkající se ekonomické situace v zemi původu žalovaný uvedl, že nepříznivé hospodářské podmínky, nízká životní úroveň či omezené pracovní příležitosti samy o sobě nezakládají důvod pro udělení mezinárodní ochrany. Ustálená judikatura správních soudů opakovaně konstatovala, že ekonomické důvody nelze podřadit pod zákonné důvody azylu ani doplňkové ochrany. 9. Rovněž žalovaný upozornil, že obecná tvrzení žalobce o ekonomické situaci v zemi původu nebyla žalobcem nijak konkretizována ani doložena ve vztahu k jeho osobě. Žalobce neprokázal, že by se nacházel v individuální situaci, která by dosahovala intenzity vážné újmy ve smyslu zákona o azylu. 10. V rámci správního řízení dle zákona o azylu nevyplynulo nic, co by mu v případě, že by měl o podání žádosti skutečný zájem, bránilo v dřívějším podání žádosti o mezinárodní ochranu v ČR před jeho zadržením. Žalobce podal svou žádost o mezinárodní ochranu, a to ve snaze oddálit, zmařit nebo znemožnit vyhoštění, neboť hrozba nuceného návratu do vlasti je reálná, a pokud by k jeho zajištění Policií ČR nedošlo, sám žalobce by, aniž by mu v tom cokoliv bránilo, tento krok nikdy neučinil. Současně vyplynulo, že mu v domovské zemi nehrozí žádné nebezpečí. 11. Uzavřel, že napadené rozhodnutí je zákonné, přezkoumatelné a vycházející z dostatečně zjištěného stavu věci. Žalobní argumentace není způsobilá zpochybnit důvodnost rozhodnutí o zamítnutí žádosti o mezinárodní ochranu jako zjevně nedůvodné podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu. IV. Posouzení žaloby soudem 12. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo, v mezích žalobních bodů, jimiž je vázán [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)], přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku, a to vzhledem k účinnosti čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013, o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany a § 32 odst. 9 zákona o azylu. 13. Soud rozhodl bez jednání, jelikož žalobce na výzvu soudu dle § 51 odst. 1 s. ř. s. nereagoval a žalovaný s rozhodnutím věci bez jednání souhlasil. 14. Soud rovněž neshledal důvod provádět ve věci samé dokazování a za tím účelem nařídit ústní jednání, neboť veškeré podklady a listiny, z nichž při rozhodování vycházel jsou obsaženy ve správním spisu, jímž se dokazování neprovádí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, publ. pod č. 2383/2011 Sb. NSS). 15. Soud při posouzení věci vyšel z následující právní úpravy: - Podle § 12 zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. - Podle § 14a odst. 1 zákona o azylu doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. - Podle § 14a odst. 2 zákona o azylu za vážnou újmu se podle tohoto zákona považuje a) trest smrti nebo poprava, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, nebo c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu. - Podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu žádost o udělení mezinárodní ochrany se zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel o udělení mezinárodní ochrany neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a, a zároveň uvádí pouze ekonomické důvody. - Podle § 16 odst. 4 zákona o a