8 As 66/2011 — Nejvyšší správní soud

5 Ad 15/2024- 92 - text 16 5 Ad 15/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové a ve věci žalobce: proti žalovanému: Maso Brejcha s.r.o., IČO 26342545 sídlem Brdíkova 287/1d, 150 00 Praha 5 zastoupen advokátem Mgr. Lukášem Matějkou se sídlem Pivovarská 15, 261 01 Příbram II Státní úřad inspekce práce se sídlem Kolářská 451/13, 746 01 Opava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 7. 2024, č. j. 6538/1.30/24-14, sp. zn. S6-2021-411, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 7. 2024, č. j. 6538/1.30/24-14, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 21 405 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce Mgr. Lukáše Matějky, advokáta. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se žalobou domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Plzeňský kraj a Karlovarský kraj (dále též „prvostupňový správní orgán“) ze dne 11. 3. 2024, č. j. 20355/6.30/21-32, (dále též „prvostupňové rozhodnutí“). Výrokem I. prvostupňového rozhodnutí byl žalobce uznán vinným z přestupku podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), a to: pod body 1), 2), 3), 6) tím, že umožnil výkon nelegální práce dle § 5 písm. e) bod 1. zákona o zaměstnanosti, fyzickým osobám – cizincům mimo pracovněprávní vztah bez uzavřeného pracovněprávního vztahu; pod body 4), 5), 7) tím, že umožnil výkon nelegální práce dle § 5 písm. e) bod 2. zákona o zaměstnanosti, ve znění účinném do 31. 12. 2023, cizincům bez povolení k zaměstnání. Výrokem II. prvostupňového rozhodnutí žalovaný částečně řízení zastavil. Výrokem III. prvostupňového rozhodnutí žalovaný uložil žalobci za přestupek podle § 35 písm. b) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění rozhodném (dále jen „přestupkový zákon“) a dle § 140 odst. 4 písm. f) zákona o zaměstnanosti správní trest pokuty, a to ve výši 2 500 000 Kč, kterou byl zavázán uhradit ve lhůtě 30 dnů od nabyti právní moci. Výrokem IV. prvostupňového rozhodnutí žalovaný uložil žalobci povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč podle § 95 odst. 1 přestupkového zákona a vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, ve znění rozhodném. Dne 5. 4. 2024 bylo prvostupňovým správním orgánem vydáno opravné usnesení, č. j. 20355/6.30/21-38, sp. zn. S6-2021-411, jímž bylo odůvodnění prvostupňového rozhodnutí opraveno v procentuální výši uložené pokuty na straně 31. 2. Žalovaný k odvolání žalobce ve druhostupňovém rozhodnutí přistoupil k formulačním změnám výroku I. v bodech 1), 2), 3), 4), 5), 7) a ve zbytku prvostupňové správní rozhodnutí ve znění opravného usnesení potvrdil, neboť se v zásadě ztotožnil jak se zjištěným skutkovým stavem věci, tak s právním posouzením věci prvostupňovým správním orgánem. II. Obsah žaloby a vyjádření žalované 3. Žalobce v podané žalobě předně v obecné rovině namítal nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí, pro podstatné procesní vady řízení, jakož i pro nedostatečně zjištěný skutkový stav a nesprávné právní posouzení věci. 4. V prvním žalobním bodě žalobce namítal rozpor mezi výrokem a odůvodněním napadeného rozhodnutí a nesprávné posouzení zániku přestupkové odpovědnosti žalobce. Upozornil na to, že veškerá jednání ve výroku I. pod body 1. až 5. prvostupňového správního rozhodnutí jsou datována od 2. 1. 2019 do 13. 6. 2019; tudíž dle § 32 odst. 3 přestupkového zákona došlo ke dni vydání napadeného rozhodnutí dne k uplynutí 5 leté promlčecí lhůty. Žalobce nesouhlasil s posouzením předmětných skutků žalovaným jako jednoho (pokračujícího) přestupku. Namítal i nepřezkoumatelnost a rozpornost mezi výrokem a odůvodněním žalobou napadeného rozhodnutí, jelikož v jeho výroku není uvedeno, že by se žalobce měl dopustit pokračujícího přestupku. Navíc měl žalobce za to, že předmětné skutky nelze posoudit jako dílčí útoky pokračujícího přestupku, absentuje zde shodný způsob provedení (u některých skutků je vytýkán výkon práce mimo pracovněprávní vztah a u jiných výkon práce v rozporu se zaměstnaneckým oprávněním); a místní souvislost (ke skutkům mělo dojít buď v Blovicích, anebo v Plzni). 5. Ve druhém žalobním bodě žalobce namítal nepředvídatelnost napadeného rozhodnutí, jelikož prvostupňový správní orgán ve svém rozhodnutí, narozdíl od žalovaného, vycházel z názoru, že jednání ve výroku I. pod body 1. až 5. není pokračujícím přestupkem, což se odrazilo ve formulaci výroku I. a v částečném zastavení řízení ve výroku II. Druhostupňový správní orgán zaujal odlišný právní názor, byť o něm byl žalobce vyrozuměn, neměl možnost se k němu vyjádřit. 6. Ve třetím žalobním bodě žalobce žalovanému vytkl nedostatečně zjištěný skutkový stav, jelikož správní orgány neprovedly žalobcem navržené důkazy (toliko je odmítly s paušálním odůvodněním o jejich nepotřebnosti), čímž porušily jeho právo na obhajobu. Žalobce konkrétně navrhoval provedení svědeckých výpovědí zejména J. Š., M. S., Mgr. P. B., A. Y., V. B., A. B., D. B., L. R., O. K., V. T., V. B.; svědecké výslechy byly navrženy k prokázání tvrzení, že dotčené osoby se na výrobním procesu nepodílely, neboť nebyly součástí zaměstnanců výrobní linky, když předmětem externě zajišťovaného díla nebyla vlastní výroba žalobce, nýbrž vedlejší odpadové hospodářství. Z listinných důkazů žalobce namítal, že správními orgány nebyly provedeny jím navržené spisy Oblastního inspektorátu práce pro Plzeňský a Karlovarský kraj pod sp. zn. I6-2019-1464; sp. zn. S6-2020-413 a kontrolní a správní spisy vedené Oblastního inspektorátu práce pro Plzeňský a Karlovarský kraj týkající se společností G-Aquamarina s.r.o., Spring Energy s.r.o., Stahu Digital s.r.o., Lavoro Agency s.r.o., RH AUTO VETERAN s.r.o., Gaudi Managemnat s.r.o., resp. vzájemná komunikace či dokumenty týkající se jejich spolupráce se žalobcem, anebo i jiné spisy a dokumentace vedená Oblastním inspektorátem práce pro Plzeňský a Karlovarský kraj související s žalobcem. Žalobce dále vytkl správním orgánům, že neprovedly místní šetření v provozovně Blovice, Hradištský Újezd 20 a ani certifikáty IFS pro provozovny Blovice, Hradištský Újezd 20 a Jateční 575, Planá, tyto poslední tři důkazní návrhy byly učiněny v odvolacím řízení. 7. Ve čtvrtém žalobním bodě žalobce namítal, že na něj byly ze strany správních orgánů kladeny neúměrné požadavky, což spatřoval v tom, že mu správní orgány vytkly, že neuvedl konkrétně, na co by se navržených svědků chtěl zeptat; že z prohlášení svědkyně O. K., že dostatečně neovládá český jazyk, dle žalovaného nevyplývá, že v době kontroly český jazyk neovládala; k důkazním návrhům ohledně správních spisů, správní orgány nesprávně argumentovaly jejich přílišnou obecností. Ke svým návrhům na provedení důkazu spisy Oblastního inspektorátu práce pro Plzeňský a Karlovarský kraj pod sp. zn. I6-2019-1464 a pod sp. zn. S6-2020-413, vysvětlil, že tyto požadoval provést k důkazu proto, že se v nich řešila skutkově i právně stejná věc, přitom ve zmíněných správních řízeních nebylo zjištěno ze strany účastníka žádné pochybení. 8. V pátém žalobním bodě žalobce namítal nesprávné právní posouzení otázky naplnění skutkové podstaty přestupků správními orgány; správní orgány totiž neprokázaly kumulativní splnění podmínek nelegální práce, které musí být naplněny každou z dotčených osob, a to zejména ve vztahu k její soustavnosti a závislosti. Žalobce připomněl zákonnou definici závislé činnosti, správním orgánům vytkl, že dané znaky posoudily jen na základě obecných a neurčitých subjektivních úvah. Dále akcentoval, že dotčené osoby vykonávaly pouze činnosti pomocné, tj. třídění surovin (odpadové hospodářství, což není součástí hlavní výrobní činnosti žalobce, kterou je výroba masa a masných výrobků) dle smlouvy o dílo uzavřené s dodavatelem a mimo denní režim. Externí dodavatel přitom zajišťoval třídění odpadu dle potřeby, tj. počet dotčených osob se tak na pracovišti měnil. Navíc dotčené osoby u žalobce nevykonávaly činnost v denním režimu, tj. soustavně, dle pokynů žalobce a za úplatu. Skutečnost, že se dotčené osoby v den kontroly vyskytovaly na pracovišti žalobce sama o sobě neznamená výkon závislé práce, potažmo ani výkon jejich nelegální práce. 9. V šestém žalobním bodě žalobce namítal porušení zásady dle § 4 odst. 4 zákona č. 500/2004 sb., správní řád ve znění rozhodném (dále jen „správní řád“) správními orgány, neboť mu bylo systematicky znemožněno vést obhajobu a dokazování, čímž nemohl uplatnit svá práva a oprávněné zájmy. Dále správní orgány porušily v daném správním řízení i následující zásady dle § 2 odst. 3 a 4, § 3 a § 4 odst. 2 správ