7 Afs 74/2020 — Nejvyšší správní soud

5 Af 7/2024- 52 - text 15 5 Af 7/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobce: proti žalovanému: DOXA team s.r.o., IČO 01777378 se sídlem Staňkova 226/31, 700 30 Ostrava zastoupený Mgr. Jakubem Hajdučíkem, advokátem se sídlem Sluneční nám. 2588/14, 158 00 Praha 5 Ministerstvo financí se sídlem Letenská 15, 118 10 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 5. 2024, č. j. MF-11016/2024/3901-3, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Generálního finančního ředitelství ze dne 28. 11. 2023, č. j. 58502/23/7100-30116-010212 (dále také „rozhodnutí ze dne 28. 11. 2023“). Generální finanční ředitelství rozhodnutím ze dne 28. 11. 2023 nařídilo dle § 121 odst. 1 daňového řádu přezkoumání rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 27. 7. 2023, č. j. 23135/23/5300-21442-711458, ve věci odvolání proti dodatečným platebním výměrům a platebním výměrům Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období září 2017 až únor 2018. 2. Podstatný obsah správního spisu: 3. Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj (dále také „správce daně“) zahájil dne 16. 5. 2018 u žalobce daňovou kontrolu daně z přidané hodnoty za zdaňovací období září až prosinec 2017, leden 2018, a dne 22. 8. 2018 zahájil daňovou kontrolu i za období únor 2018. Na základě kontrolních zjištění zachycených ve Zprávě o daňové kontrole, č. j. 88651/22/4230-23791-703233, ze dne 16. 5. 2022 (dále také „Zpráva o daňové kontrole“) správce daně dospěl k závěru, že zdanitelná plnění přijatá žalobcem od dodavatelů Dorios Group s.r.o., DIČ CZ02646552, La koruna Credit s.r.o., DIČ CZ29443229 a Znirkovila s.r.o., DIČ CZ03600068, jsou součástí řetězců dodávek zasažených daňovým podvodem, o kterém daňový subjekt mohl a měl vědět, přičemž nepřijal taková rozumná opatření, aby zajistil, že předmětná plnění součástí podvodu na dani z přidané hodnoty nebudou. Správce daně proto odmítl uznat nárok na odpočet daně uplatněný žalobcem a vydal: - dodatečný platební výměr č. j. 2729951/22/3202-50521-804551 ze dne 2. 6. 2022, kterým doměřil daňovému subjektu daň z přidané hodnoty za zdaňovací období září 2017 ve výši 5 378 395 Kč a související penále ve výši 1 075 679 Kč; - dodatečný platební výměr č. j. 2730013/22/3202-50521-804551 ze dne 2. 6. 2022, kterým doměřil daňovému subjektu daň z přidané hodnoty za zdaňovací období říjen 2017 ve výši 8 019 459 Kč a související penále ve výši 1 603 891 Kč; - dodatečný platební výměr č. j. 2730035/22/3202-50521-804551 ze dne 2. 6. 2022, kterým doměřil daňovému subjektu daň z přidané hodnoty za zdaňovací období listopad 2017 ve výši 7 803 335,- Kč a související penále ve výši 1 560 667 Kč; - dodatečný platební výměr č. j. 2730052/22/3202-50521-804551 ze dne 2. 6. 2022, kterým doměřil daňovému subjektu daň z přidané hodnoty za zdaňovací období prosinec 2017 daň ve výši 5 965 835,- Kč a související penále ve výši 1 193 167 Kč; - platební výměr č. j. 2730067/22/3202-50521-804551 ze dne 2. 6. 2022, kterým vyměřil daňovému subjektu daň z přidané hodnoty za zdaňovací období leden 2018 ve výši 7 600 541,- Kč; - platební výměr č. j. 2740582/22/3202-50521-804551 ze dne 2. 6. 2022, kterým vyměřil daňovému subjektu daň z přidané hodnoty za zdaňovací období únor 2018 ve výši 1 908 238,- Kč. 4. K odvolání žalobce vydalo Odvolací finanční ředitelství rozhodnutí ze dne 27. 7. 2023, č. j. 23135/23/5300-21442-711458, kterým dle § 116 odst. 1 písm. b) daňového řádu dodatečné platební výměry a platební výměry vydané správcem daně zrušilo a zastavilo daňová řízení. Odvolací finanční ředitelství shledalo, že správce daně v řízeních předcházejících vydání dodatečných platebních výměrů a platebních výměrů neprovedl výslechy svědků navržené žalobcem, ani odmítnutí provedení výslechů řádně neodůvodnil. V důsledku toho nebyla řádně prokázána existence řetězce, v jehož rámci docházelo k podvodnému jednání majícímu za následek daňové úniky na dani z přidané hodnoty, ani nebyly prokázány tzv. objektivní okolnosti svědčící o tom, že daňový subjekt věděl, nebo mohl a měl vědět, že je účasten na podvodném řetězci. 5. Dne 4. 8. 2023 podalo Odvolací finanční ředitelství podnět na Generální finanční ředitelství podle § 121 daňového řádu k nařízení přezkoumání svého rozhodnutí ze dne 27. 7. 2023, č. j. 23135/23/5300-21442-711458. 6. Generální finanční ředitelství dospělo k závěru, že pokud Odvolací finanční ředitelství v rozhodnutí ze dne 27. 7. 2023, č. j. 23135/23/5300-21442-711458, zrušilo platební výměry na daň z přidané hodnoty za období leden a únor 2018 a zastavilo nalézací řízení zahájená podáním přiznání k dani z přidané hodnoty, bylo jeho rozhodnutí v této části vydáno v rozporu s § 139 odst. 1 a odst. 2 a § 147 daňového řádu, jelikož daň z přidané hodnoty za období leden a únor 2018 nebyla v důsledku zrušení platebních výměrů vůbec stanovena. Generální finanční ředitelství proto vydalo rozhodnutí ze dne 28. 11. 2023, kterým podle § 121 odst. 1 daňového řádu nařídilo přezkoumání dotčeného rozhodnutí. 7. Žalobce podal proti rozhodnutí Generálního finančního ředitelství ze dne 28. 11. 2023 odvolání. Žalovaný o odvolání žalobce rozhodl žalobou napadeným rozhodnutím, tak, že odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí Generálního finančního ředitelství ze dne 28. 11. 2023 potvrdil. II. Obsah žaloby, vyjádření žalovaného 8. Žalobce v prvním žalobním bodě namítal, že Generální finanční ředitelství (dále též „daňový orgán“) nezákonně nařídilo přezkoumání celého rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 27. 7. 2023, č. j. 23135/23/5300-21442-711458 (dále také „přezkoumávané rozhodnutí“), ač se vytčené vady týkaly jen daně z přidané hodnoty za období leden a únor roku 2018. Přezkoumávané rozhodnutí naopak ve vztahu k dani z přidané hodnoty za období od září do prosince roku 2017 žádnými vadami netrpělo; tudíž v tomto rozsahu nebyly splněny podmínky podle § 121 odst. 1 daňového řádu k zahrnutí časového období roku 2017 do přezkumu. Žalovaný dle žalobce souhlasil s tím, že přezkumné rozhodnutí je materiálně vzato složeno ze šesti rozhodnutí podle jednotlivých zdaňovacích období (viz odstavec 3. rozsudku); přesto k žalobcem uplatněné odvolací námitce konstatoval, že přezkumné řízení může proběhnout i vůči těm rozhodnutím, jež nevykazují vady (tj. i za zdaňovací období od září do prosince roku 2017). Žalovaný totiž dospěl k nezákonnému názoru, že absence zásahu do práv žalobce je garantována tím, že nedojde ke změně těchto rozhodnutí, neboť byla beze změny převzata do rozhodnutí ze dne 28. 11. 2023 podle § 123 odst. 5 daňového řádu, tj. do rozhodnutí vydaného v přezkumném řízení. Přijatý procesní postup žalovaného však daňový řád neumožňuje, jelikož dle § 121 odst. 1 a § 123 odst. 5 daňového řádu, lze přezkoumávané rozhodnutí jen zrušit nebo změnit; nikoli tedy převzít nezměněná rozhodnutí do rozhodnutí nového. 9. Ve druhém žalobním bodě žalobce namítal, že ve vztahu k daním z přidané hodnoty za zdaňovací období leden a únor 2018 marně uplynula lhůta pro stanovení daně podle § 148 daňového řádu, protože mezinárodní dožádání provedená v daňovém řízení byla nadbytečná. Vysvětlil, že informace získané z mezinárodních dožádání měl správce daně k dispozici z jiného daňového řízení, což žalobce doložil informacemi, které mu poskytla obchodní korporace 100MEGA Distribution s.r.o., IČ: 60707968, a to výsledek svého kontrolního zjištění č. j. 166401/4243-23791-703233. Dle žalobce žalovaný vůbec nereagoval na podstatu odvolací námitky, a to že mezinárodní dožádání nebyla vůbec potřeba provádět, a proto nebyla úkonem ve smyslu § 148 odst. 4 písm. f) daňového řádu, když údaje o obchodní společnosti Tekram s.r.o., DIČ: SK2120130760 již prvostupňový správce daně měl před tím, než mezinárodní dožádání provedl. Žalobce tak měl za to, že mezinárodní dožádání bylo úkonem účelovým, toliko k umělému prodloužení lhůty pro stavení daně. 10. Ve třetím souvisejícím žalobním bodě žalobce namítal, že marně uplynula lhůta pro stanovení daně za zdaňovací období leden a únor 2018 i proto, že se mezinárodní dožádání týkala pouze období září 2017, které nemělo vliv na lhůtu pro stanovení daně za období leden a únor 2018. Žalobce sporoval odůvodnění žalovaného, v němž odkázal na bod 3.3. Zprávy o daňové kontrole, č. j. 88651/22/4230-23791-703233, ze dne 16. 5. 2022, kde je uvedeno, že mezinárodní dožádání se týkalo jen daně z přidané hodnoty za zdaňovací období září 2017, ale konstatoval, že šlo jen o: „uvedení nepřesnosti v tabulce, když ve sloupci „zdaňovací období“ nebyla uvedena všechna kontrolovaná zdaňovací období. Jak však plyne z textu Zpr